Silniční daň u zemědělských podnikatelů

Nejdříve uveďme, že silniční daň je upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDS“). Zákon o dani silniční je nejstabilnějším daňovým zákonem naší daňové soustavy, navíc je možné konstatovat, že většina z 21 novel tohoto zákona nebyla z pohledu úpravy této daně nijak zásadní. Poslední novela ZDS je až z roku 2014 a jednalo se pouze o drobnou novelu.

Dalším důležitým předpisem v této oblasti je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), a jeho prováděcí předpisy.

Základní a nejdůležitější úpravou je vymezení předmětu daně. Předmětem daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla:

jsou vymezena v § 2 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. a jedná se o motorová nebo nemotorová vozidla, která jsou vyrobena za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Přípojné vozidlo je silniční nemotorové vozidlo určené k tažení jiným vozidlem, s nímž je spojeno do soupravy.

Dále zákon č. 56/2001 Sb. vymezuje kterými jsou vozidla vyrobená k jiným účelům než k provozu na pozemních komunikacích, která mohou být při splnění podmínek stanovených tímto zákonem k provozu na pozemních komunikacích schválena. Zvláštní vozidla se rozdělují na tyto základní druhy:

Zvláštním vozidlem se rozumí i mobilní stroj, průmyslové zařízení schopné přepravy nebo vozidlo bez karoserie, ve kterých je zabudován spalovací motor.

Protože zvláštní vozidla mají speciální význam právě k problematice zemědělství, je jejich vymezení uvedeno šířeji.

Silniční vozidla a zvláštní vozidla se rozdělují do základních kategorií L, M, N, O, S, T a R. Rozdělení silničních vozidel a zvláštních vozidel do kategorií, další členění jednotlivých kategorií a jejich technický popis a způsob zařazení vozidel do kategorií stanoví prováděcí právní předpis, tedy zejména vyhláška č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů.

Předmětem daně jsou pouze silniční motorová vozidla, nikoli nemotorová, ovšem s výjimkou přípojných vozidel. Přípojná vozidla patří mezi nemotorová, ale jsou výslovně zahrnuta do základu daně. Ostatní nemotorová vozidla předmětem daně nejsou.

jsou taková, kterým je přidělena obecním úřadem obce s rozšířenou působností, který vede Blíže viz zejména § 4 zákona č. 56/2001 Sb.

jsou taková, která využívají pozemní komunikace v ČR. Pokud tedy území ČR opustí, přestávají být předmětem daně.

Co se týká třetí podmínky, v případě je stanovena pouze podmínka, že právnická osoba toto vozidlo používá. To by platilo i v případě, pokud by vozidlo bylo používáno např. v souvislosti s příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů, nebo jsou od této daně osvobozeny nebo jsou zdaňovány srážkovou daní.

V případě poplatníků musí být toto vozidlo používáno k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů, tedy příjmy podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Je ale nutné doplnit, že není důležité a podstatné, zda je vozidlo zahrnuto v obchodním majetku či nikoliv, rozhodující je to, zda je odpovídajícím způsobem používáno. To znamená, že pokud bude vozidlo součástí obchodního majetku, ale k podnikání nebo v souvislosti s ním používáno nebude, potom předmětem daně silniční toto vozidlo, až na výjimky uvedené dále v textu, nebude. Není to tedy tak, že vozidlo, které je součástí obchodního majetku, je automaticky předmětem silniční daně.

Je tedy zřejmé, že může nastat situace, že silniční vozidlo je předmětem daně pouze v některých měsících příslušného kalendářního roku. Ovšem skutečnost, že silniční vozidlo zahrnuté do obchodního majetku poplatníka není v některých kalendářních měsících předmětem silniční daně, musí být poplatník schopen prokázat. Daňové předpisy nestanoví konkrétní formu tohoto prokázání, záleží tedy na poplatníkovi, jaký důkazní prostředek zvolí. Zřejmě optimálním důkazním prostředkem bude evidence provozu silničního vozidla, která může být vedena různými způsoby, kromě obligátní knihy jízd může být využit také tachograf nebo výpis z elektronického záznamníku GPS, případně i jiné způsoby vedení této evidence.

Vždy, tedy bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání či nikoli, jsou předmětem daně a registrovaná v ČR. Celkem logicky ani není stanoveno, že tato vozidla musí být provozována v ČR, protože tato vozidla jsou předmětem daně i tehdy, pokud vůbec provozována nejsou.

Je ale nutné doplnit, že § 6 odst. 9 a 10 ZDS stanoví podmínky, za kterých se u nákladních automobilů včetně tahačů, nákladních přívěsů a nákladních návěsů s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny a méně než 12 tun, a o 48% u nákladních vozidel včetně tahačů, nákladních přívěsů a nákladních návěsů s největší povolenou hmotností 12 a více tun. V případě právnických osob se ale toto snížení opět týká pouze veřejně prospěšných poplatníků a v případě fyzických osob se musí jednat o situaci, že tato vozidla jsou používána pouze k činnosti, ze které nebo v přímé souvislosti se kterou neplynou příjmy ze samostatné činnosti.

Z pohledu zemědělského podnikání je potom významný § 2 odst. 4 ZDS, který z předmětu daně vyjímá V praxi se bude jednat o velmi častou situaci, kdy budou v souvislosti s dosahováním příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla. Tato vozidla patří do kategorie zvláštních vozidel, z pohledu silniční daně ale nebudou mít žádný dopad, nebudou ani uváděna do daňového přiznání.

Předmětem daně nejsou ani další vozidla, která zákon č. 56/2001 Sb. vymezuje jako zvláštní. Z pohledu zemědělského podnikání se bude jednat zejména o

je zejména ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla. Provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Provozovatel je v technickém průkazu vozidla a v registru vozidel uveden tehdy, když vozidlo neprovozuje jeho vlastník pro svou činnost nebo v souvislosti s ní, ale provozuje je pro svou činnost nebo v souvislosti s ní jiná fyzická nebo právnická osoba, která je k tomu vlastníkem zmocněna.

Je důležité zdůraznit, že poplatníkem může být i spolupracující osoba zemědělského podnikatele, tyto osoby se také považují za osoby vykonávající samostatnou činnost podle § 7 ZDP. Silniční vozidla využívaná těmito osobami při výkonu jejich činnosti jako spolupracující osoby jsou tak potom také předmětem silniční daně s tím, že poplatníkem opět bude nejčastěji provozovatel vozidla.

Dalším případem, který se často vyskytuje v praxi, je užívání silničního vozidla na základě finančního leasingu. V tomto případě leasingový nájemce není vlastníkem vozidla, ale zpravidla bývá uveden v technickém průkazu vozidla právě jako jeho provozovatel. Pokud tomu tak je, je leasingový nájemce poplatníkem daně, v případě, že tomu tak není, je poplatníkem daně leasingová společnost, která je vlastníkem vozidla a je takto zapsaná v technickém průkazu.

Jinak je tomu ale v případě operativního leasingu, kdy nájemce není zapisován do technického průkazu ani do registru vozidel jako provozovatel vozidla. Proto nájemce při operativním leasingu silničního vozidla nemůže být poplatníkem silniční daně.

Obdobná situace jako v případě operativního nájmu je také u výpůjčky a výprosy. Ani vypůjčitel ani výprosník nebudou poplatníky silniční daně, a to z toho důvodu, že nebudou jako provozovatelé vozidla uvedeni v registru vozidel a v technickém průkazu příslušného vozidla.

Pokud je zemědělský podnikatel na základě výše uvedeného poplatníkem silniční daně, je nutné dále správně stanovit základ daně a sazbu daně.

se liší podle toho, zda se jedná o osobní automobily, návěsy, anebo o ostatní vozidla.

Potřebné údaje se vždy zjistí z technického průkazu vozidla. Základ daně se stanoví tedy např. zvlášť za silniční motorové vozidlo a zvlášť za jeho přípojné vozidlo.

jsou stanoveny jako roční. Pro osobní automobily se pohybují od 1 200 Kč do 4 200 Kč a u návěsů a ostatních silničních vozidel se pohybují od 1 800 Kč do 50 400 Kč, příslušná úprava je obsažena v § 6 odst. 1 a 2 ZDS.

Úprava § 6 ZDS potom vymezuje okolnosti, za kterých dochází ke nebo Nejčastějším případem snížení sazby daně je délka doby od první registrace vozidla. Sazba daně se u všech vozidel snižuje Nárok na příslušné snížení sazby daně vzniká počínaje kalendářním měsícem prvé registrace vozidla a končí u téhož vozidla po 108 kalendářních měsících. Možnost tohoto snížení daně se týká všech vozidel bez dalších podmínek. Je tedy zřejmé, že významné bude protože od tohoto data se pak odvozuje výše příslušného snížení sazby daně. Tento údaj bude součástí technického průkazu, či přesněji osvědčení o registraci vozidla.

Dalším případem snížení sazby daně je snížení z titulu podle klasifikace produkce CZ-CPA, kód 01.61.10 Podpůrné služby pro rostlinnou výrobu. Podmínkou je, že poplatníkem daně je osoba provozující zemědělskou výrobu. Podpůrné služby pro rostlinnou výrobu zahrnují přípravu polí, setí a sázení, pěstování a hnojení kultur, postřik kultur včetně leteckého, ochranu proti škůdcům v zemědělství, ořezávání ovocných stromů a vinné révy, přesazování a jednocení plodin, sklizeň, pronájem zemědělských strojů pro rostlinnou výrobu s obsluhou, udržování zemědělských ploch v dobrém zemědělském a ekologickém stavu a provozování zemědělských zavlažovacích systémů.

pokud by se jednalo o vozidlo, u kterého by bylo možné uplatnit slevy obě. Z úpravy § 6 odst. 6 ZDS totiž vyplývá, že obě snížení sazeb daně nelze využít současně.

Zmínit je nutné ještě případ u vozidel, která byla zaregistrována poprvé v ČR do 31.12.1989. Toto zvýšení se týká všech vozidel bez výjimky, osobních i nákladních.

Samotná daň se hradí které jsou splatné do 15. 4., 15. 7., 15. 10. a do 15. 12. Záloha se vypočte jako součin 1/12 roční sazby daně za každý měsíc, ve kterém daňová povinnost vznikla, trvala nebo zanikla. Příslušné kalendářní měsíce se posuzují za rozhodné období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí s výjimkou zálohy k 15. 12., kdy to jsou měsíce říjen a listopad.

je kalendářní rok, tedy vždy období od 1. 1. do 31. 12.

podává poplatník, kterému v příslušném zdaňovacím období vznikla či trvala daňová povinnost, nejpozději do 31. 1. následujícího roku. Tento termín platí i pro poplatníky, jejichž daňové přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, nebo kteří podléhají auditu.

Daňové přiznání za zdaňovací období kalendářního roku 2016 tak musí být podáno nejpozději do 31.1.2017.