Vedlejší činnost spolků

Hlavní činností spolku může být jen uspokojování nebo ochrana zájmů, k jejichž naplňování byl spolek založen. Hlavní činností spolku nemůže být podnikání nebo jiná výdělečná činnost.

K dosahování účelu založeného spolku však může docházet různými činnostmi, a to jak prostřednictvím hlavní činnosti, tak nepřímo formou vedlejší (výdělečné) činnosti. Podmínkou vykonávání vedlejší činnosti však je, že musí být vyvíjena pouze k podpoře a financování činnosti hlavní nebo k hospodárnému využívání majetku spolku. Zisk dosažený vedlejší činností může být použit pouze pro činnost spolku včetně správy majetku, nikoliv k rozdělení mezi členy spolku.

Spolky mohou podnikat či vyvíjet jinou výdělečnou činnost za předpokladu, že jim to nezakazují jejich stanovy a že je tato činnost vykonávána v souladu s nimi. Uskutečňování výdělečné činnosti by mělo reflektovat cíle a způsoby činnosti spolku, mělo by mít skutečně povahu činnosti vedlejší. Ve stanovách je třeba vedlejší činnost jasně a přesně odlišit od činnosti hlavní a upravit podrobněji podmínky jejího provozování. Předmět vedlejší činnosti je povinně zapisovaným údajem ve spolkovém rejstříku.

Pojem výdělečné činnosti je širším označením, které zahrnuje jak podnikání, tak i jinou výdělečnou činnost. může být:

Jestliže se spolek rozhodne provozovat vedlejší činnost naplňující znaky podnikání podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ŽZ“ (tj. samostatné provozování soustavné činnosti, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku v souladu s ŽZ), je třeba splnit veškeré podmínky pro konkrétní druh živnosti a získat živnostenské oprávnění. Toto živnostenské oprávnění se předkládá rejstříkovému soudu jako příloha k návrhu na zápis údajů, případně změny zapsaných údajů ve spolkovém rejstříku.

Spolek se může podílet i na podnikání jiné osoby nebo jiných osob, pokud si takovou možnost neomezí ve stanovách. Např. může vlastnit akcie akciové společnosti nebo být společníkem společnosti s ručením omezeným, přijímat dividendy a jiné výnosy, neboť pouhá držba podílů není považována za podnikání. Jestliže by však spolek akciovou společnost nebo společnost s ručením omezeným ovládal a zasahoval do její správy, považovala by se tato činnost spolku za podnikání.

Zatímco podnikání a jiná výdělečná činnost nemůže být hlavní činností spolku, lze v rámci hlavní činnosti provozovat příležitostnou či nahodilou výdělečnou činnost včetně ziskových aktivit, a to za předpokladu, že jsou kumulativně splněny dvě základní podmínky:

Jednoduché účetnictví mohou vést spolky transformované z bývalých občanských sdružení s právní subjektivitou, která vznikla před 1. 1. 2014, pokud jejich celkové příjmy za poslední uzavřené období nepřesáhly 3 mil. Kč.

Od 1. 1. 2016 mohou vést jednoduché účetnictví i nově založené spolky, a to za předpokladu, že splní současně tyto podmínky:

Ostatní spolky mají povinnost vést účetnictví (rozuměno podvojné), které se řídí:

Obecně u spolků, ať s možností vedení jednoduchého účetnictví, či s povinností vedení účetnictví (podvojného), je nutné rozlišovat, který účetní případ bude patřit do hlavní činnosti, který do činnosti vedlejší, a dále v rámci hlavní činnosti odděleně evidovat jednotlivé aktivity tak, aby bylo možné zjistit výsledek hospodaření samostatně za každou aktivitu zvlášť.

U vedlejší činnosti se naopak podrobnější členění na konkrétní aktivity v zásadě nepožaduje, neboť se tato činnost z hlediska právních předpisů posuzuje jako celek.

Za účelem rozlišování účetních případů je vhodné sestavit tzv. (příjmů a výdajů) která vychází ze stanov a v nich obsaženého stanovení hlavní a vedlejší činnosti. Na základě směrnice se pak sestavuje konkrétní účtový rozvrh spolku, jenž by měl ve své struktuře prostřednictvím používání analytických účtů, hospodářských středisek, číselných řad dokumentů apod. zohlednit jak již uvedené členění na hlavní a vedlejší činnost včetně jednotlivých aktivit v rámci činnosti hlavní, tak požadavky ostatních právních předpisů. Dále by mělo být při sestavování účtového rozvrhu pamatováno na oddělené evidování účetních případů pro účely vyúčtování dotací, darů, příspěvků a pro běžné ekonomické řízení spolku, tak i na členění pro potřeby plnění daňových povinností.

Například zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), požaduje vést účetnictví tak, aby nejpozději ke dni účetní závěrky byly vedeny odděleně příjmy, které jsou předmětem daně, od příjmů, které předmětem daně nejsou, nebo předmětem daně jsou, ale jsou od daně osvobozeny. Obdobné členění požaduje ZDP i pro vedení výdajů (nákladů).

Daňové předpisy nedostatečně reflektovaly změny v definici veřejné prospěšnosti, které přinesl zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s účinností od 1. 1. 2014 (dále jen „NOZ“), který definuje veřejně prospěšnou osobu jako právnickou osobu, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu.

Zákon o daních z příjmů však stanovil vlastní definici veřejně prospěšného poplatníka jako poplatníka, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním (tj. nepodnikatelská činnost).

Ne každý spolek jako veřejně prospěšný poplatník musí být registrován k daním z příjmů. Zákon stanoví, že veřejně prospěšný poplatník je povinen se zaregistrovat k daním z příjmů do 15 dnů ode dne, kdy začne nebo začal vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů, nebo kdy začne přijímat příjmy.

Spolky nepodléhají povinnosti registrace k daním z příjmů za následujících předpokladů:

Pokud však spolek začne v souladu se svými stanovami vykonávat vedlejší činnost (podnikání nebo jinou výdělečnou činnost), povinnost registrace k daním z příjmů se na něj vztahuje.

Začněme nejprve odpovědí na otázku, co není předmětem daně u spolků. Jedná se například o:

Předmětem daně z příjmů spolků naopak jsou:

Z výše uvedeného vyplývá, že příjmy z nepodnikatelské hlavní činnosti se zdaňují tehdy, pokud je hlavní činnost zisková. Ziskovost hlavní činnosti se posuzuje za celé zdaňovací období podle jednotlivých druhů činností.

Pokud je v rámci jednoho druhu činnosti tato činnost provozována za různé ceny, jsou zdaňovány pouze takové, u nichž je po přiřazení souvisejících nákladů na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů, dosaženo zisku.

Jestliže je jednotlivá činnost realizována jak za ceny ziskové, tak i za ceny ztrátové, nelze stejné výkony v rámci jednoho druhu činnosti kompenzovat.

Předmětem daně z příjmů jsou dále vždy:

Příjmy z reklam jsou do předmětu daně zahrnuty vždy, a to i v případě, kdy je činnost, k níž se váží, ztrátová. Za příjem z reklamy se považuje i přijatý sponzorský dar, u něhož se očekává nějaké protiplnění ze strany spolku, například ve formě zviditelnění poskytovatele tohoto sponzorského daru či poskytnutí jiné protislužby.

Na rozdíl od předcházející právní úpravy jsou nově předmětem daně z příjmů příjmy v podobě úroků, nicméně v § 36 odst. 9 ZDP bylo doplněno ustanovení, podle něhož tyto příjmy podléhají zvláštní sazbě daně vybírané srážkou ve výši 19 %, které bude zdaňovat plátce těchto příjmů (tj. srážet a odvádět bude například banka, u které má spolek vedený bankovní účet). Spolek tyto úrokové příjmy nebude zahrnovat do základu daně, v účetnictví se budou účtovat na účty „nedaňových“ příjmů.

Mezi příjmy zahrnované do předmětu daně, avšak osvobozené od daně například patří:

Příjmy z darování jsou osvobozeny u veřejně prospěšného poplatníka za předpokladu, že tento příjem je nebo bude využit pro účely vymezené v § 15 odst. 1 ZDP nebo § 20 odst. 8 ZDP (tj. účely, kdy je možné uplatnit dar jako položku snižující základ daně) nebo jeho kapitálové dovybavení.

Zatímco příjmy z členských příspěvků se u veřejně prospěšných poplatníků vždy zahrnují do předmětu daně, jsou u spolků, které nejsou organizací zaměstnavatelů, osvobozeny, a to v případě, kdy se jedná o členský příspěvek přijatý podle stanov, statutu či zakladatelských listin.

Spolky, které nejsou poskytovateli zdravotních služeb, patří mezi veřejně prospěšné poplatníky s tzv. úzkým základem daně. Tito poplatníci musí dělit výnosy a náklady (resp. příjmy a výdaje) ve svém účetnictví tak, aby bylo možné tyto činnosti daňově posoudit samostatně. U hlavní činnosti je nutné sledovat jednotlivé činnosti z hlediska příjmů a souvisejících výdajů. Jednotlivé aktivity v rámci podnikatelské (vedlejší) činnosti se odděleně účtovat nemusí, neboť se na ně § 18a ZDP nevztahuje. Z hlediska stanovení základu daně z příjmů se podnikatelská činnost spolku vyhodnocuje jako celek.

Pro stanovení základu daně je nezbytné provést rozbor výsledku hospodaření spolku.

Přehled hlavní činnosti by měl zahrnovat:

V případě ztrátových hlavních činností, dotací a uplatněných osvobození přijatých darů musí spolek dle § 25 odst. 1 písm. i) ZDP vyloučit z daňově uznatelných nákladů položky související s vynaloženými příjmy, které nejsou předmětem daně, nebo jsou osvobozené od daně, případně nezahrnované do základu daně.

Přehled vedlejší činnosti by měl obsahovat:

V přehledu je vhodné vyznačit výnosy a náklady (příjmy a výdaje), které se dle ZDP vylučují jako daňově neúčinné, případně se o ně zvyšuje či snižuje základ daně.

V případě tzv. úzkého základu daně může vzniknout i ztráta, kterou za určitých podmínek lze uplatnit jako odčitatelnou položku, ale pouze u vedlejší činnosti. U hlavní činnosti daňová ztráta vzniknout nemůže, neboť ztrátové hlavní činnosti nejsou předmětem daně.

Pokud spolek vykáže kladný základ daně, pak si může dle § 20 odst. 7 ZDP odečíst ze základu daně 30 %, maximálně však 1 mil. Kč. Pokud je 30 % snížení nižší než 300 000 Kč, lze odečíst částku 300 000 Kč, maximálně však do výše základu daně. Podmínkou uplatnění 30 % odpočtu je však použití takto uspořených prostředků na krytí nákladů souvisejících s činností, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně (tj. v rámci hlavní nepodnikatelské činnosti). Daňová úspora musí být realizována ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích.

Jestliže spolek uplatňující položku snižující základ daně dle § 20 odst. 7 ZDP v časovém testu nesplní podmínku získané daňové úspory, musí v roce porušení této podmínky (tj. ve 3. zdaňovacím období) zvýšit základ daně o část původně uplatněné odčitatelné položky od základu daně, která odpovídá částce ušetřené daně, jež nebyla profinancována v určeném čase v souladu se svým účelem. Pokyn GFŘ č. D-22 v části k § 23 odst. 4 bodu 1 uvádí příklad, ze kterého vyplývá přesný postup výpočtu částky vrácené do základu daně při nesplnění podmínky daňové úspory.

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), veřejně prospěšného poplatníka vůbec nedefinuje. Z hlediska DPH je rozhodující jen to, zda spolek vykonává „samostatnou ekonomickou činnost“.

Ekonomickou činností se rozumí:

Vzhledem k tomu, že prakticky téměř všechny spolky vykonávají nějakou činnost za účelem získání příjmů (současně ji však nevykonávají za účelem dosažení zisku), ZDPH se na ně vztahuje. Klíčovým kritériem, zda se spolek stane osobou povinnou k dani či nikoliv je soustavnost.

Pokud spolek uskutečňuje soustavně ekonomickou činnost, považuje se za osobou povinnou k dani.

Osoba povinná k dani se stává pokud obrat za nejvýše 12 bezprostředně po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhl částku 1 mil. Kč, s výjimkou osob, které uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Přihlášku k registraci je osoba povinná k dani povinna podat do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat.

Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. Spolek, který je plátcem daně, může změnit zdaňovací období z měsíčního na kalendářní čtvrtletí po 2 letech od své registrace k dani za splnění následujících podmínek:

Přiznání k DPH se podává elektronicky do 25. dne po skončení zdaňovacího období (kalendářního měsíce či čtvrtletí).

Kromě sledování obratu spolku, který vykonává ekonomickou činnost (případně dosahuje pravidelných příjmů z využití majetku), je však třeba dát pozor na situace, kdy se spolek může stát bez ohledu na dosažení či překročení zákonného limitu obratu tzv.

Identifikovaná osoba je zjednodušeně řečeno „plátcem DPH jen pro přeshraniční plnění“, v České republice zůstává neplátcem. Nemá však nárok na odpočet zaplacené DPH.

Spolek se stává identifikovanou osobou v následujících případech:

Přihlášku k registraci identifikované osoby je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se spolek stal identifikovanou osobou.

Identifikovaná osoba podává přiznání k DPH jen v případě, že jí vznikla daňová povinnost. Daňové přiznání je nutné podat do 25. dne následujícího měsíce po vzniku daňové povinnosti.

Pokud identifikovaná osoba poskytne službu do EU, nepodává přiznání k DPH, avšak musí podat tzv. souhrnné hlášení.

K 1. 1. 2016 vznikla na základě novely ZDPH plátcům DPH nová povinnost, a to zpracovávat tzv. kontrolní hlášení. Kontrolní hlášení se podává v elektronické podobě v předepsaném formátu .xml do stejného termínu jako přiznání k DPH, tj. do 25. dne po skončení kalendářního měsíce. Identifikovaná osoba, ani osoba povinná k dani, která uskutečnila pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet, kontrolní hlášení nepodává.

Problematika DPH u neziskových organizací obecně je poměrně složitá s množstvím výjimek a z tohoto důvodu je vhodné doporučit každému spolku, který by mohl splňovat podmínky pro plátcovství DPH, konzultace s odborníkem na tuto daňovou oblast.

Předmětem silniční daně dle zákona č. 16/1993 Sb., o silniční dani, ve znění pozdějších předpisů, jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla (dále jen „vozidla“) za podmínky, že jsou v ČR registrována, provozována a používána poplatníkem daně z příjmů právnických osob (s výjimkou používání k činnosti veřejně prospěšného poplatníka daně z příjmů právnických osob, pokud příjmy z této činnosti nejsou předmětem daně z příjmů).

Vozidlo s největší povolenou hmotností nad 3,5 t určené výlučně k přepravě nákladů, je předmětem daně vždy, i kdyby nebylo využíváno k podnikání.

Daňová povinnost k silniční dani vzniká počínaje kalendářním měsícem, v němž se vozidlo stalo předmětem silniční daně.

V případě spolků splňujících definici veřejně prospěšného poplatníka platí, že předmětem silniční daně jsou vozidla pouze po dobu jejich používání k výkonu vedlejší (podnikatelské) činnosti v tuzemsku, bez ohledu na to, zda je vedlejší činnost zisková nebo ztrátová, nebo po dobu jejich používání k ziskové hlavní činnosti, jenž je předmětem daně z příjmů. Používání vozidel ke ztrátové hlavní činnosti není předmětem silniční daně.

Posuzování, zda vznikla daňová povinnost k silniční dani či nevznikla, je v případě spolků problematické, neboť výsledky hospodaření v rámci dílčích aktivit hlavní (nepodnikatelské) činnosti nejsou předem známy. Z tohoto důvodu je doporučováno hradit zálohy na silniční daň za měsíce, kdy je vozidlo používáno pro jakoukoliv činnost, a po ukončení účetního období provést vyúčtování využití každého vozidla pro ziskové činnosti v rámci hlavní činnosti spolku a pro vedlejší činnosti. Nezbytným předpokladem pro provedení vyúčtování je důsledné vedení knihy jízd.

Dle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, jsou od daně osvobozeny pozemky tvořící jeden funkční celek se zdanitelnou stavbou, která je budovou, nebo se zdanitelnou jednotkou ve vlastnictví spolků. Spolek tedy nemusí platit daň z nemovitých věcí s výjimkou případů, kdy jsou tyto pozemky, budovy nebo jednotky (nebytové prostory) používány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány. Jestliže spolek vlastní budovu a její část pronajímá nebo využívá k vedlejší hospodářské činnosti, která naplňuje znaky podnikání, osvobození podléhá jen ta část budovy, která není pronajata, resp. v ní není provozována vedlejší činnost spolku.