Novela zákona o auditorech, 1. část

Předmět úpravy a vymezení pojmů zůstává prakticky beze změny. Za zmínku snad stojí doplnění textu v § 2 písm. b) zákona, kde se uvádí, že ověření výroční zprávy nebo konsolidované výroční zprávy nezahrnuje ověření účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky a zprávu auditora o jejich ověření.

Tato část zákona je nejrozsáhlejší s poměrně dost velkými úpravami buď v již existujících paragrafech, nebo přidáním nových. Pro přehlednost se pokusíme rozdělit tyto úpravy z hlediska obsahu zákona.

V oblasti (§ 4), kde je podmínkou ukončené vysokoškolské vzdělání bakalářského nebo magisterského studijního programu, bylo doplněno uznávání srovnatelného zahraničního vysokoškolského studijního programu na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Zpřesněna byla i podmínka neexistence nedoplatků u orgánů Finanční správy ČR a orgánů Celní správy, stejně jako nedoplatků na pojistném veřejného zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení. Podobné zpřesnění podmínek týkající se uvedených nedoplatků se týká i (§ 5).

Úpravy doznalo i ustanovení týkající se (§ 7), kde je uvedeno, že statutární nesmí vykonávat auditorskou činnost, pokud mu byl pravomocným rozhodnutím uložen zákaz výkonu auditorské činnosti v řízení podle § 26, který upravuje kárná a jiná řízení. Dále je zrušeno ustanovení týkající se výkonu auditorské činnosti (§ 7a). Pojem „trvalého zákazu“ je odstraněn i v dalších ustanoveních (§ 7c). Ostatní úpravy týkající se pozastavení, zákazu výkonu auditorské činnosti nebo zániku oprávnění k výkonu auditorské činnosti jsou víceméně formálního charakteru.

Zcela nově je formulováno ustanovení týkající se (§ 8). Především je zpřesněno ustanovení o tom, že auditorská zkouška je složená z dílčích částí, které musí být všechny úspěšně vykonány. Písemná forma a povinnost vykonávat zkoušku v českém jazyce zůstaly zachovány, stejně jako možnosti osvobození od některé z dílčích částí v případě složení státní vysokoškolské zkoušky nebo srovnatelné profesní zkoušky v členském státě, která nesmí být starší než 5 let ode dne konání první dílčí auditorské zkoušky. Obsah auditorské zkoušky se v podstatě nezměnil. Zcela nově jsou vloženy další paragrafy v této oblasti, které původní zákon sice upravoval, ale velmi stručně a nepřesně. Týká se to (§ 8a), kterou musí složit ten, kdo má auditorské oprávnění v jiném členském státě, a touto zkouškou se ověřuje úroveň přiměřených znalostí právního řádu ČR v rozsahu, v jakém se vztahují k povinnému auditu. Rozdílová zkouška se rovněž skládá z dílčích částí, jejichž obsah určí Komora při zohlednění doporučení Rady pro veřejný dohled nad auditem (dále jen „Rada“), skládá se v českém jazyce a je písemná. Nový paragraf upravuje obsah vydávaný Komorou (§ 8b) a další nový paragraf stanoví složení a činnost (§ 8c), jejíž členy stejně jako dříve jmenuje a odvolává Rada. Zpřesněná jsou i pravidla pro odvolání uchazeče ke Komoře týkající se přezkoumání hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky a jejího případného opakování.

Zcela nově jsou formulovány úvodní odstavce paragrafu týkající se a volného poskytování služeb (§ 10). Na žádost vydá Komora auditorské oprávnění auditorovi z jiného členského státu, pokud nemá pozastaven nebo zakázán výkon povinného auditu v domovském členském státě a složí rozdílovou zkoušku. Komora dokonce nemusí vyžadovat složení rozdílové zkoušky, pokud u tohoto auditora je úroveň znalostí právního řádu ČR, týkající se povinného auditu, srovnatelná s úrovní znalostí požadovanou tímto zákonem v § 8. upravuje § 10a, kde je povinnost složení rozdílové zkoušky. Podrobnosti tohoto schvalování pak upravuje nový § 10b. O všech skutečnostech týkajících se vydání auditorského oprávnění nebo o jeho zániku má Komora povinnost informovat Radu.

(§ 11), který vede Komora, obsahuje údaje týkající se statutárních auditorů jak fyzických, tak právnických osob. V obou případech se tyto údaje doplňují o podle zákona upravujícího elektronické úkony u fyzických osob (§ 12) a stejně tak u právnických osob (§ 12a). To v podstatě znamená povinnost auditorů tuto datovou schránku zřídit. (Na základě oznámení Komory auditorům na jejích webových stránkách tuto povinnost Komora pro všechny auditory zařídí.)

při provádění auditorské činnosti má povinnost dodržovat (§ 13). Ten vychází z etického kodexu Mezinárodního výboru pro etické standardy účetních a vydává ho Komora jako svůj vnitřní předpis. Etický stanoví podmínky dodržování zásad bezúhonnosti, nezávislosti, nestrannosti, odborné způsobilosti a náležité péče. Kromě těchto zásad byla oblast etického chování doplněna o nový paragraf týkající se (§ 13a). Ten zdůrazňuje, že statutární má při provádění povinného auditu zastávat postoj, který obnáší kritické myšlení, všímavost a citlivost na okolnosti, které by mohly ukazovat na možnou nesprávnost způsobenou chybou nebo podvodným jednáním.

Jeden z hlavních požadavků na statutární auditory je jejich nezávislost. Původní zákon již uváděl povinnost (§ 14), novela tuto podmínku rozvádí, upřesňuje a uvádí příklady, kdy není nezávislý a v kterých případech nesmí u účetní jednotky provádět povinný audit. Celou tuto oblast následně doplňují nové paragrafy (§ 14a–14i). Situaci, kdy pro auditorskou společnost nebo pro jiného statutárního auditora, upravuje § 14a. Zákon uvádí, že v tomto případě nesmí , pro kterého je auditorská činnost prováděna, zasahovat do provádění auditorské činnosti způsobem, který by ohrožoval nezávislost a nestrannost statutárního auditora. a posuzování rizika ohrožení nezávislosti obsahuje další nový paragraf (§ 14b). Podle tohoto ustanovení musí před přijetím auditorské zakázky posoudit, zda splňuje požadavky nezávislosti, případně zda existují rizika, která by ji ohrozila.

Povinnost zavést nařizuje auditorské společnosti (§ 14c). Uvádí, jaké jsou předpoklady řádné správy a řízení společnosti a jak má vypadat systém řízení rizik. Auditorská společnost musí zavést řídící a kontrolní systém, který zahrnuje zásady a postupy řízení, organizační uspořádání s vymezením pravomoci, postupy pro zamezení vzniku možného střetu zájmu nebo ohrožení nezávislosti, řádné administrativní a účetní postupy a systém odměňování statutárních auditorů a zaměstnanců. Součástí toho je i systém řízení rizik, jehož součástí jsou postupy rozpoznávání, vyhodnocování, měření a sledování rizik a postupy přijímání opatření vedoucích k jejich omezení. V trochu menším rozsahu musí zavést řídící a kontrolní systém i statutární vykonávající auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, pokud provádí auditorskou činnost pouze u mikro nebo malých účetních jednotek.

S tím souvisí další povinnost týkající se (§ 14d). Kromě zavedení vhodných organizačních opatření a postupů přezkoumávajících vnitřní systém řízení kvality se to týká také postupů pro řádné vedení spisů auditora, včetně stanovení jejich struktury. Auditorská společnost zavede postupy týkající se (§ 14e) při provádění auditorské činnosti statutárním auditorem. Tyto postupy musí být přiměřené a úměrné rozsahu a složitosti vykonávané auditorské činnosti. S tím souvisí další postupy týkající se (§ 14f) mezi statutárním auditorem a jeho zaměstnanci upravující specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu prostřednictvím zvláštního, nezávislého a samostatného komunikačního kanálu.

Paragraf týkající se ( 14g) stanoví auditorské společnosti povinnost určit alespoň jednoho klíčového auditorského partnera jako osobu odpovědnou za provedení povinného auditu jménem auditorské společnosti. Tomuto klíčovému partnerovi musí auditorská společnost zajistit dostatečný časový rámec, vyčlenit vhodné zdroje a vytvořit vhodný auditorský tým. Na to navazuje povinnost týkající se změn vnitřního systému řízení kvality a všech souvisejících opatření ( 14h). Tyto a všechny ostatní dokumenty o případných písemných stížnostech v souvislosti s prováděním povinných auditů je nutno uchovávat nejméně po dobu 10 let od prvního dne kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byly vyhotoveny. (§ 14i) stanoví omezení, že statutární nesmí přijmout pozici zaměstnance s významným vlivem nebo odpovědností v účetní jednotce, u níž provedl povinný audit nebo se podílel na činnostech s ním souvisejících, neuplynul-li od ukončení činnosti na povinném auditu nejméně jeden rok.

S etikou souvisí další povinnost auditora o všech skutečnostech týkajících se účetní jednotky, zjištěných při provádění povinného auditu (§ 15). Tuto povinnost nový zákon zpřesňuje a doplňuje o nová ustanovení týkající se (§ 15a). Této povinnosti může auditora zprostit účetní jednotka, nebo v případě zániku účetní jednotky její právní nástupce. Dále pak Komora, pokud je to nezbytné pro ochranu práv nebo právem chráněných zájmů auditora. Povinností zachovávat mlčenlivost není dále vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a účetní jednotkou, ve které provádí nebo prováděl auditorskou činnost. Stejná pravidla týkající se mlčenlivosti se týkají zaměstnanců, společníků a členů orgánů auditorské společnosti a také fyzických osob, jejichž služeb využívá v souvislosti s výkonem auditorské činnosti. upravuje další nový § 15b a týká se také členů orgánů Rady, členů orgánů Komory, zaměstnanců Komory, zaměstnanců Rady a osob pověřených k výkonu činnosti Komory a Rady. Opět jsou zde uvedena ustanovení, co se u těchto osob nepovažuje za porušení mlčenlivosti. Jedná se o poskytnutí informací o skutečnostech, které nejsou veřejně známy, Radě, Komoře, příslušným orgánům členských států nebo třetích zemí nebo Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem.

Poslední ustanovení této části související s etikou se týká (§ 16). Již dřívější zákon uváděl, že tato odměna nesmí být ovlivněna poskytováním doplňkových služeb auditované osobě ani skutečnostmi, které ohrožují nezávislost, nestrannost nebo kvalitu provedení povinného auditu. Novela doplňuje, že nesmí být ani vypočítána podle předem daných pravidel v závislosti na výsledku povinného auditu.

(§ 17) zůstává v pravomoci nejvyššího orgánu účetní jednotky. Novela zpřesňuje ustanovení týkající se situace, kdy účetní jednotka nemá nejvyšší orgán. V tom případě určí auditorskou společnost nebo statutárního auditora její kontrolní orgán, nejsou-li členové kontrolního orgánu členy řídícího orgánu. Osoba, která je oprávněna právně jednat za účetní jednotku, je oprávněna uzavřít smlouvu o povinném auditu pouze takto určeným auditorem nebo auditorskou společností. Nově je vložen samostatný paragraf upravující (§ 17a), který zpřesňuje a rozvádí již dříve stručně v původním paragrafu uvedené podmínky, za jakých může účetní jednotka závazek ze smlouvy o povinném auditu vypovědět, nebo od smlouvy odstoupit. V případě povinného auditu prováděného podle zákona o bankách (zákon č. 21/1992 Sb.) může určeného auditora odmítnout nebo nařídit jeho změnu Česká národní banka. Výpověď závazku ze smlouvy o povinném auditu nebo odstoupení od smlouvy, ať už ze strany účetní jednotky nebo ze strany statutárního auditora, oznámí účetní jednotka, auditorská společnost nebo statutární neprodleně Radě s uvedením důvodů, pro které k výpovědi nebo odstoupení došlo. Nový je i další paragraf týkající se (§ 17b). Ten uvádí, že se nepřihlíží ke smluvnímu ujednání mezi účetní jednotkou a třetí stranou, kterým je určení auditorské společnosti nebo statutárního auditora omezeno na určité kategorie nebo seznamy statutárních auditorů nebo auditorských společností.

Ustanovení, že postupuje při provádění auditorské činnosti v souladu s (§ 18) upravenými právem EU a auditorskými standardy vydanými Komorou, se nezměnilo, ani nedoplnilo. Naproti tomu dost úprav doznal (§ 19). Doplněny jsou povinnosti pro auditora skupiny, který pro účely povinného auditu konsolidované účetní závěrky posoudí a písemně zdokumentuje povahu, časové rozpětí a rozsah činnosti provedené auditorem části skupiny a přezkoumá a písemně zdokumentuje způsob jejího provedení. Tuto dokumentaci je povinen na žádost Komory nebo Rady zpřístupnit pro účely systému zajištění kvality auditu. Řadu formálních a zpřesňujících formulačních úprav doznal další paragraf upravující (§ 20). Týká se to zejména povinných auditů u subjektů veřejného zájmu a dále pak pravidel pro (§ 20a), který vede o průběhu auditorské činnosti a který musí být uzavřen nejpozději do 60 dní ode dne následujícího po dni data vyhotovení zprávy auditora. Novým paragrafem je možnost (§ 20c), který upravuje situaci, kdy audit provádějí společně dva auditoři a vydávají společnou zprávu. Další paragrafy týkající se (§ 21), (§ 22) a (§ 23) se nezměnily.

Oblast kontrolykvality rozpracovává novela zákona velmi podrobně v několika nových paragrafech a týká se jak kontroly kvality ze strany Komory, tak ze strany Rady.(§ 24) má za úkol kontrolovat, zda postupuje při provádění auditorské činnosti v souladu se zákonem, auditorskými standardy, etickým kodexem a vnitřními předpisy Komory. Podléhají mu všichni auditoři a musí splňovat zákonem určená kritéria, zejména je nezávislý na kontrolovaných auditorech a podléhá veřejnému dohledu. Jednou ročně zpracovává Komora dílčí zprávu o výsledcích kontrol kvality prováděných Komorou, kterou předává Radě. Také Rada vydává jednou ročně souhrnnou zprávu o systému řízení kvality, v níž uvádí podstatná zjištění a opakované nedostatky u auditorů, které vyplývají z provedených kontrol kvality. Podrobně je rozpracována (§ 24a). Organizuje a řídí ji dozorčí komise v souladu s dozorčím řádem a (§ 24b) předkládaným Radě v každém kalendářním pololetí.

Kontrolu kvality provádějí (§ 24c), kterými mohou být fyzické osoby, splňující podmínky stanovené zákonem (vysokoškolské vzdělání, tříleté praktické zkušenosti, absolvent školení organizovaného Radou). Zákon dále uvádí řadu omezení pro ( 24d), která nesmí být provedena kontrolorem kvality, který je s kontrolovaným auditorem ve střetu zájmů, ve smluvním vztahu, je osobou blízkou, osobou ovládající, členem řídícího nebo kontrolního orgánu, nebo byl nejméně před třemi roky kontrolovaným auditorem. Další nový paragraf upravuje (§ 24e). Uvádí, na co se kontrolor zaměřuje především a jakým způsobem prověřuje kvalitu spisu auditora. Kontrolor vyhotovuje (§ 24f), případná zjištění a navrhovaná opatření spočívající v nápravě nedostatků projedná s kontrolovaným auditorem. po dobu 10 let (§ 24g). Rada je oprávněna provést (§ 24i) u auditora, která se vztahuje k jím provedenému povinnému auditu společnosti, která vydala cenné papíry v třetí zemi, nebo která je součástí skupiny zveřejňující konsolidovanou účetní závěrku v třetí zemi s příslušným orgánem této třetí země. Zákon velmi podrobně uvádí, jaké požadavky musí společná kontrola kvality splňovat.