Novela daně z nabytí nemovitých věcí
Ing.
Zdeněk
Morávek
daňový poradce
V současně době byla schválena novela zákonného opatření č.
340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále
jen „ZDNNV“), která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů pod č.
254/2016 Sb. Návrh zákona byl poslancům rozeslán jako
poslanecký tisk č. 639 již 27.10.2015 s předpokládanou účinností 1.4.2016, tento původní předpoklad
se ale naplnit nepodařilo. Návrh zákona byl nakonec schválen Poslaneckou sněmovnou až 1.6.2016 a
postoupen Senátu jako senátní tisk č. 292 s předpokládanou účinností prvním dnem třetího
kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Senát návrh zákona schválil a dne 27.7.2016
zákon podepsal také prezident. Zákon je účinný od 1.11.2016.
Novela zákonného opatření má celkem 31 bodů, vzhledem k rozsahu zákonné úpravy se tedy
nejedná o nijak malou novelu. Jak vyplývá z důvodové zprávy, hlavním cílem navrhovaných změn v
oblasti daně z nabytí nemovitých věcí je odstranění nedostatků právní úpravy, které se projevily v
souvislosti s aplikací právní úpravy v praxi, a provedení dalších věcných změn, které si praxe
vyžádala. Dále je cílem i provedení potřebných upřesnění současné úpravy a odstranění
nejednoznačností, včetně snížení možnosti případné nežádoucí daňové optimalizace v této
oblasti.
Nejdůležitější změnou je jednoznačné vymezení osoby poplatníka této daně a odstranění
možnosti smluvního ujednání o poplatníkovi v případech koupě nebo směny.
Vzhledem k tomu, že předmětem zdanění je úplatné nabytí vlastnického práva k vybraným
nemovitým věcem, sjednocení osoby poplatníka v osobě nabyvatele, a to ve všech případech, kdy
dochází ke vzniku předmětu daně, reflektuje novou koncepci této majetkové daně.
Shrnutí hlavních cílů
provedené novelizace:-
sjednocení osoby poplatníka v osobě nabyvatele, zrušení institutu
ručitele,
-
změna koncepce zdanění nabytí inženýrských sítí [zdanění pouze budov podle
katastrálního zákona (zákon č. 256/2013 Sb., o
katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), které jsou částí inženýrské
sítě],
-
osvobození nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem územním samosprávným
celkem,
-
zjednodušení způsobu určení základu daně u směny,
-
změna koncepce osvobození nových staveb a jednotek (osvobození prvního nabytí nových
dokončených nebo užívaných staveb nebo jednotek),
-
rozšíření předmětu daně na případy prodloužení práva stavby,
-
upřesnění určení nabývací hodnoty v případech nabytí vlastnického práva k nemovité
věci, která je součástí obchodního závodu,
-
sjednocení vymezení finančního leasingu se zákonem č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů,
-
vynětí přeměn i jiných právnických osob než obchodních korporací z předmětu
daně,
-
v případě zřízení práva stavby rozhodnutím orgánu veřejné moci bude základem daně
náhrada stanovená tímto orgánem,
-
rozšíření použití směrné hodnoty u pozemků s určitými drobnými stavbami a
porosty,
-
další dílčí úpravy.
POPLATNÍK DANĚ
Nejdůležitější změnou je bezesporu
sjednocení osoby poplatníka daně v osobě
nabyvatele.
Jak vyplývá z § 1 odst. 1 ZDNNV,
poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. Novela
tedy odstranila úpravu pro nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou, kdy poplatníkem byl
převodce, nebo bylo možné, ale pouze na základě konkrétního ujednání ve smlouvě, dohodnout, že
poplatníkem bude nabyvatel. Tato úprava přinášela celou řadu aplikačních problémů, vymezení
poplatníka bylo složité a nejednoznačné. Formulace smluvního ujednání v příslušné smlouvě, kterou se
smluvní strany snažily přenést poplatnictví daně na nabyvatele, byla často nesprávná a právně
nepřesná, což způsobovalo problémy jak poplatníkům, tak správcům daně. Je otázkou, zda je vhodné,
aby daňový zákon umožňoval volbu poplatníka, navíc se jednalo o jediný případ, kdy tato volba byla v
daňových předpisech možná.Stávající úprava byla také komplikovaná v případě směn nemovitých věcí. Dani z nabytí
nemovitých věcí podléhají obě nabytí nemovité věci směnou, přičemž poplatníkem daně byl převodce,
avšak dohoda obou stran umožňovala převedení poplatnictví v podstatě libovolně např. tak, že
poplatníkem za oba převody byla pouze jedna smluvní strana. To následně působilo komplikace v
souvislosti s podáním daňového přiznání a placení daně.
Se stanovením poplatníka daně v osobě převodce souvisela existence institutu ručitele,
kterým byl nabyvatel (kupující). V daňovém řízení toto způsobovalo komplikace např. v případech, kdy
poplatník – převodce daň nezaplatil a kupující v postavení ručitele tak byl vystaven nejistotě, zda
mu vznikne daňová povinnost, ačkoli neměl přímou možnost toto ovlivnit. Novelou dochází ke zrušení
institutu ručitele v rámci daně z nabytí nemovitých věcí.
Nová úprava by měla zkrátit, urychlit a zjednodušit daňové řízení, a to jednak právě
zmiňovaným zrušením institutu ručitele, a také tím, že informace o poplatníkovi budou správcem daně
lépe dohledatelné. Informace o nabyvateli má správce daně zpravidla k dispozici, ovšem v případě
převodce, který převáděnou nemovitou věc již nevlastní a neužívá ji, tomu tak být nemusí.
Sjednocení poplatníka daně v osobě nabyvatele přinese pozitivní efekt pro státní rozpočet
v případech úplatného nabytí nemovitých věcí z vlastnictví České republiky. Dosud platilo, že pokud
příslušná smlouva neobsahovala dohodu, že poplatníkem je nabyvatel, a nejednalo se o případ
osvobozený od daně, měla tato situace negativní dopad na státní rozpočet. Nová úprava již
jednoznačně stanoví, že daň do státního rozpočtu zaplatí ten subjekt, který majetek od státu
odkoupí.
PŘEDMĚT DANĚ
Další významnou změnou je
nová koncepce zdaňování nabývání inženýrských sítí.
Jak
vyplývá z nové úpravy v § 2 odst. 2 ZDNNV, pokud
jde o nabytí vlastnického práva k inženýrské síti nebo spoluvlastnickému podílu na ní, je předmětem
daně z nabytí nemovitých věcí pouze úplatné nabytí vlastnického práva k budově podle
katastrálního zákona, která je částí této sítě a která
se nachází na území České republiky, nebo spoluvlastnickému podílu na takové budově. Znamená to
tedy, že záměrem je zdaňovat pouze úplatná nabytí budov, které budou pro účely této daně považovány
za nemovitou věc.Změna je odůvodňována nejasným vymezením inženýrských sítí v zákoně č.
89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“).
Inženýrské sítě představují zejména vodovody, kanalizace, nebo energetické či jiné vedení. Zároveň
je stanovena vyvratitelná domněnka, že součástí inženýrské sítě jsou i stavby a technická zařízení,
které s nimi provozně souvisí. Problém je, že NOZ
výslovně nestanoví, zda jsou inženýrské sítě nemovitou nebo movitou věcí, resp. připouští obě tyto
varianty, a i výklady se v tomto směru liší a rozcházejí. V důsledku těchto skutečností se opouští
dosavadní právní úprava, že předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je nabytí vlastnického práva k
nemovité věci, která je částí inženýrské sítě, neboť v kontextu výše uvedeného nemusí být zřejmé, o
jakou nemovitou věc se jedná.
Výsledkem tedy je, že podle nové právní úpravy nebudou podléhat zdanění například
vodovodní a kanalizační potrubí, dráty elektrického vedení a další součásti či části inženýrských
sítí, které nejsou budovou podle katastrálního
zákona.
Je vhodné upozornit, že podle důvodové zprávy je důvodem pro zdanění pouze budov podle
katastrálního zákona mimo jiné skutečnost, že tato
konstrukce odpovídá současné právní úpravě daně z nemovitých věcí, kde budova podle
katastrálního zákona je tzv. zdanitelnou stavbou. Nová
právní úprava jde proto touto cestou v zájmu sjednocení právní úpravy obou těchto majetkových daní.
Tato skutečnost by měla bezesporu přinést zjednodušení systému zdanění těchto nemovitých
věcí.
Pro určení toho, co je součástí budovy podle
katastrálního zákona, která je částí inženýrské sítě,
platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné nemovité věci, to znamená, že se bude vycházet z
obecných pravidel pro součást věci v NOZ, kde je úprava
obsažena zejména v § 505 a násl.
Změnou v § 3 odst. 2 ZDNNV dochází k
rozšíření předmětu daně na
prodloužení práva stavby.
Nová úprava má zamezit obcházení zákona
a nežádoucí daňové optimalizaci spočívající v tom, že právo stavby by bylo sjednáno na krátkou dobu
a následně by trvání tohoto práva bylo prodlužováno.K určitým změnám dochází také ve
vymezení případů nabytí vlastnického práva, které
předmětem daně nejsou,
úprava je obsažena v § 5
ZDNNV. Předmětem daně nebude úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci přeměnami
všech právnických osob, nikoliv pouze obchodních korporací, jako tomu bylo dosud. Toto vyloučení z
předmětu daně se ale nebude vztahovat na případy převodu jmění na společníka, kdy úplatné nabytí
předmětem daně bude. V případě této přeměny, která může přicházet v úvahu pouze u obchodních
korporací, by se podle názoru daňové správy jednalo o nežádoucí daňovou optimalizaci. Na tuto úpravu
navazuje § 18 odst. 1 písm. e) ZDNNV, který
vymezuje pro tyto případy způsob určení nabývací hodnoty pro stanovení základu daně.OSVOBOZENÍ OD DANĚ
Ke změnám dochází také
v případech osvobození od daně.
K rozšíření osvobození
dochází v případech nabytí vlastnického práva územními samosprávnými celky, dosud se osvobození
vztahovalo pouze na taxativně vymezené případy, novelou došlo k rozšíření na všechny případy nabytí.
Stejná úprava se vztahuje také na dobrovolné svazky obcí. Případné zdanění těchto subjektů bylo
vyhodnoceno jako nesystémové a zbytečně administrativně náročné.V případě osvobození u nových staveb se osvobození nově bude vztahovat pouze na nově
dokončené nebo užívané stavby a jednotky, tj. na stavby a jednotky dokončené podle stavebních
předpisů nebo předčasně užívané. Rozhodující je přitom to, která ze skutečností nastane dříve.
Uplatněním osvobození u rozestavěných staveb by opět mohlo docházet k obcházení zákona, a to zejména
z důvodu absence evidence v katastru nemovitostí.
I v tomto případě by mělo dojít ke sjednocení právní úpravy s daní z nemovitých
věcí.
NABÝVACÍ HODNOTA
Co se týká změn při
stanovení nabývací hodnoty
pro určení základu daně, k určitým
zjednodušením dochází zejména v případech směn nemovitých věcí. Do
§ 13 ZDNNV se doplňuje úprava, která má zjednodušit
určení základu daně v případě, kdy při směně nemovitých věcí dochází k porovnání sjednané ceny a
srovnávací daňové hodnoty. Podle této úpravy se pro účely určení sjednané ceny nepřihlíží k hodnotě
pozbývané nemovité věci, ovšem za podmínky, že nabývací hodnotou není výlučně sjednaná cena, kdy by
docházelo nezohledněním k významnému snížení základu daně.Prakticky to znamená, že v těchto případech bude při určení sjednané ceny přihlíženo k
doplatku v penězích nebo případnému nepeněžnímu plnění. Tento postup umožní, aby poplatník nemusel
určovat hodnotu pozbývané nemovité věci, ať už pomocí zjištěné ceny nebo směrné hodnoty, neboť to v
praxi činilo značné problémy.
Dále byla do § 14 ZDNNV doplněna úprava,
která představuje speciální postup pro stanovení srovnávací daňové hodnoty pro případy směny
nemovitých věcí. Jedná se o změnu navazující na výše uvedenou úpravu v
§ 13 ZDNNV, úprava dopadá na situace, kdy sjednaná
cena bude tvořena pouze doplatkem nebo bude nulová, protože k hodnotě pozbývané nemovité věcí nebude
přihlíženo. Srovnávací daňová hodnota v takovém případě bude odpovídat 100% směrné hodnoty nebo
zjištěné ceny, a to z toho důvodu, aby se zjištěný základ daně co nejvíce blížil předpokládané
hodnotě nabývané nemovité věci.
V § 15 odst. 3 písm. e) ZDNNV se
rozšiřuje výčet nemovitých věcí, u kterých lze při určení základu daně použít směrnou hodnotu jako
srovnávací daňovou hodnotu. Tento postup lze nově použít u pozemku,
1)
na kterém není trvalý porost s výjimkou náletové dřeviny nebo živého
plotu,
2)
na němž není zřízena stavba s výjimkou oplocení nebo zpevněné plochy do 25 m2
a
3)
k němuž není zřízeno právo stavby.
V souladu s důvodovou zprávou se pojmem „náletová dřevina“ rozumí všechny dřeviny, jejichž
semena jsou roznášena vzduchem a po zakořenění vyrostou. Jde o dřeviny, které nejsou ošetřované,
udržované ani prořezávané.
V případě úplatného nabytí vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům tak není nutné, aby
poplatník dokládal znalecký posudek o zjištěné ceně.
Poslední změnou, na kterou upozorníme v souvislosti se stanovením nabývací hodnoty, je
úprava v § 23 ZDNNV, která upravuje případy
výlučného použití zjištěné ceny. Do ustanovení je doplněn odst. 2, který stanoví, že pokud při
nabytí vlastnického práva k obchodnímu závodu nebo jeho části, jehož součástí je nemovitá věc, byly
do zjištěné ceny obchodního závodu započteny dluhy převzaté nabyvatelem, zjištěnou cenou nemovité
věci je zjištěná cena bez započtení těchto dluhů.
Na závěr ještě zmiňme novou úpravu § 41
ZDNNV, podle které činí-li daň z nabytí nemovitých věcí méně než 200 Kč, daň se nepředepíše a
neplatí. To znamená, že poplatník podá daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, která činí
méně než 200 Kč, správce daně tuto daň stanoví, avšak daň se nepředepíše do evidence daní a
poplatník nemá povinnost ji zaplatit. To je rozdíl oproti předchozí úpravě, podle které se daň
nestanovila a neplatila. Tím, že daň nebyla z důvodu její výše stanovena, nedošlo k formálnímu
ukončení daňového řízení, což v praxi činilo aplikační problémy.
Podle přechodného ustanovení k novele zákonného opatření platí standardní úprava, tedy že
pro daňové povinnosti u daně z nabytí nemovitých věcí, jakož i pro práva a povinnosti s nimi
související, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákonné opatření Senátu
č. 340/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.