Přechod fyzických osob mezi daňovou evidencí, paušálními výdaji a účetnictvím v podmínkách roku 2015

Vydáno: 21 minut čtení

V předchozím čísle časopisu (Účetnictví v praxi č. 7-8/2015, str. 21) jsme se zabývali možnostmi zachycení průběhu a výsledku podnikání fyzické osoby včetně vztahu k základu daně z příjmů, přičemž jsme zdůraznili výhody a nevýhody jednotlivých variant. Ne vždy však je zvolená varianta výhodná po celou dobu vyvíjení podnikatelské činnosti. Můžeme také dospět k tomu, že prvotní výběr nebyl optimální, nebo se následně změnil charakter samostatné činnosti, případně vznikla povinnost k vedení účetnictví. To jsou důvody pro změnu, tedy přechod z jedné varianty do druhé.

Přechod fyzických osob mezi daňovou evidencí, paušálními výdaji a účetnictvím v podmínkách roku 2015
Ing.
Ivana
Pilařová
Postupně se budeme zabývat fyzickými osobami:
a)
vedoucími daňovou evidenci, které přecházejí na paušální výdaje,
b)
vedoucími daňovou evidenci, které přecházejí na účetnictví a stávají se účetní jednotkou,
c)
uplatňujícími paušální výdaje, které přecházejí na vedení daňové evidence,
d)
uplatňujícími paušální výdaje, které přecházejí na vedení účetnictví,
e)
účetními jednotkami, které přecházejí na daňovou evidenci, a
f)
účetními jednotkami, které uplatňují paušální výdaje, a to jak bez přerušení vedení účetnictví, tak i s ukončením účtování.
Pro zjednodušení a možnost porovnání jednotlivých typů přechodů se ve všech případech bude jednat o změnu, která proběhne k 1.1.2015. Rok 2014 je tedy rokem „prvním“ a rok 2015 je rokem „druhým“, ve kterém již změna proběhla.
 
1. PŘECHOD Z DAŇOVÉ EVIDENCE NA PAUŠÁLNÍ VÝDAJE
 
1.1 Právní úprava
-
§ 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), přičemž se vztahuje jak na příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), tak i na příjmy z pronájmu (§ 9 ZDP).
 
1.2 Daňové dopady
Základ daně (tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji) se upraví v roce předcházejícím přechodu na paušální výdaje - tedy v posledním roce vedení daňové evidence (v „prvním roce“), a to takto:
a)
Rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvýší o:
-
hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou:
-
pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP a
-
zaplacených záloh,
-
hodnotu nespotřebovaných zásob podle stavu k poslednímu dni „prvního“ roku,
-
zůstatky vytvořených zákonných rezerv.
b)
Rozdíl mezi příjmy a výdaji se sníží o:
-
hodnotu dluhů, které by byly daňově účinnými výdaji, s výjimkou přijatých záloh.
 
1.3 Uplatňování paušálních výdajů
Paušální výdaje se odvíjejí od skutečné výše příjmů přijatých v daném zdaňovacím období. Je třeba však mezi jednotlivými příjmy kategorizovat. Je podstatné, zda se jedná o příjem plynoucí z pohledávky (v principu za zdanitelnou činnost) vzniklé za doby uplatňování paušálních výdajů, nebo se jedná o příjem z inkasa pohledávky vzniklé za doby uplatňování skutečných výdajů v daňové evidenci.
Příjem z pohledávky vzniklé za doby uplatňování paušálních výdajů je příjmem zdanitelným a je možné k němu uplatnit patřičný paušální výdaj limitovaný v souladu s § 7 odst. 7, nebo § 9 odst. 4 ZDP. Pokud se bude jednat o inkaso pohledávky vzniklé v době vedení daňové evidence (tedy v „prvním“ roce 2014 a dříve), nejedná se v aktuálním „druhém“ roce (2015) o zdanitelný příjem. Takový příjem nebude vstupovat do základu daně, a proto také není možné k této hodnotě nezdanitelných příjmů uplatnit paušální výdaje.
 
2. PŘECHOD Z DAŇOVÉ EVIDENCE NA VEDENÍ ÚČETNICTVÍ
 
2.1 Právní úprava
-
Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VPU“). která v § 61b stanoví metodu přechodu z daňové evidence na účetnictví.
-
Český účetní standard č. 002 - Otevírání a uzavírání účetních knih, který stanoví způsob otevření účetních knih. Zde uvedený postup platí i při prvním otevření účetních knih při přechodu z daňové evidence na účetnictví.
 
2.2 Daňové dopady
Jednoznačně je třeba stanovit, že:
-
rok, kdy byla naposledy vedena daňová evidence (2014),
není
z hlediska daní ničím mimořádným, nedochází k žádné mimořádné modifikaci základu daně,
-
je třeba velmi pečlivě zjistit stavy majetku a závazků, protože slouží nejen k otevření účetních knih k prvnímu dni roku 2015, ale také k úpravě základu daně v následujících obdobích,
-
k úpravě základu daně
dochází v roce, kdy je poprvé vedeno účetnictví
(2015), případně v dalších letech (viz dále),
-
úprava základu daně není spojena s žádnými účetními operacemi, ale odehrává se na formuláři daňového přiznání.
Základ daně „druhého“ roku 2015 pak bude upraven v souladu s Přílohou č. 3 ZDP takto:
a)
zvýší
se o stavy k 31.12.2014 (tedy „prvního“ roku) u těchto položek:
-
zásoby,
-
ceniny,
-
poskytnuté zálohy s výjimkou:
-
záloh na nákup hmotného majetku,
-
pohledávky, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem s výjimkou:
-
pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem a v době vedení daňové evidence byly za dlužníkem uvedeným v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP;
b)
sníží
se o stavy k 31.12.2014 u těchto položek:
-
přijaté zálohy,
-
dluhy, které by při úhradě byly výdajem daňově účinným.
Hodnota pohledávek je myšlena bez DPH, pokud byla splněna daňová povinnost na výstupu, podobně i hodnota závazků (dluhů) je myšlena bez DPH, pokud byl uplatněn nárok na odpočet daně na vstupu.
Možnosti optimalizace daňového dopadu přechodu na účetnictví ve vztahu k „dodanění“ hodnoty zásob a pohledávek
Velké možnosti zmírnění - rozložení daňového dopadu skýtá ustanovení § 23 odst. 14 ZDP. Hodnotu zásob a hodnotu pohledávek je možné zahrnout do základu daně:
-
jednorázově
v období zahájení vedení účetnictví (tedy ve „druhém“ roce), nebo
-
postupně
po následujících 9 zdaňovacích období počínaje obdobím zahájení vedení účetnictví.
Pokud se poplatník rozhodne pro postupné zahrnování hodnoty pohledávek a zásob do základu daně, nemusí se jednat o stejně velké hodnoty ani pohledávek ani zásob v každém období, základ daně je upraven o výši částek dle rozhodnutí poplatníka.
Ukončení či přerušení činnosti, návrat k daňové evidenci, přechod na paušální výdaje
Pokud by poplatník ukončil činnost, přerušil činnost či ukončil vedení účetnictví či začal uplatňovat paušální výdaje před uplynutím doby pro zahrnování pohledávek a zásob do základu daně, musí základ daně zvýšit
jednorázově
ve zdaňovacím období, kdy dojde k ukončení či přerušení činnosti či k ukončení vedení účetnictví či v období před změnou způsobu uplatňování výdajů o celou dosud nezdaněnou část zásob a pohledávek. Na tyto zpočátku jistě neplánované změny je nutné pamatovat po celou devítiletou dobu úpravy základu daně.
Na co si ještě dát pozor v následujících letech
Rozložení dopadu pohledávek a zásob do základu daně je pro řadu fyzických osob značným ulehčením. Je zřejmé, že na každoroční zvýšení základu daně není radno zapomenout. Pokud se dodrží toto pravidlo, zdá se, že nic dalšího nehrozí a je možné na přechod na účetnictví zapomenout. Není tomu tak ale vždy. Pokud fyzická osoba využila možnosti rozložení vlivu dodanění hodnoty pohledávek a zásob na 9 zdaňovacích období a následně dojde
k vkladu pohledávek či zásob
do obchodní společnosti či družstva, zvyšuje se základ daně ihned o celou jejich zbylou hodnotu (§ 23 odst. 14 ZDP). Jedná se o stejný dopad, jako když dojde k ukončení vedení účetnictví, přerušení či ukončení podnikání nebo k přechodu na paušální výdaje.
 
2.3 Vznik účetní jednotky
Přechod z daňové evidence na vedení účetnictví k datu 1.1.2015 je z hlediska účetnictví spojen pouze se zjištěním stavu majetku a závazků podnikatele k 31.12.2014 a technikou otevření účetních knih k 1.1.2015. Postup je popsán v § 61b VPU. V prvé řadě je nutné zjistit počáteční stavy budoucích rozvahových účtů. Většinu údajů zjistíme z vedené daňové evidence, větší problém pak představuje zjištění hodnot oprávek dlouhodobého majetku. Teprve následně dojde k otevření účetních knih.
Počáteční stavy aktivních a pasivních účtů získané z údajů daňové evidence:
a)
z evidence příjmů a výdajů získáme zůstatek:
-
pokladny,
-
běžného účtu,
-
peněz na cestě;
b)
z ostatních knih (jiné evidence) majetku a závazků získáme zůstatek:
-
vstupní ceny dlouhodobého majetku,
-
zásob nakupovaných a zásob vlastní výroby,
-
pohledávek,
-
závazků včetně úvěrů a zápůjček,
-
mzdových závazků a pohledávek včetně vztahů k orgánům povinného pojištění,
-
závazků a pohledávek vůči státu;
c)
z evidence časového rozlišení, rezerv a dalšího majetku získáme zůstatek:
-
rezerv,
-
nákladů příštích období z finančního leasingu,
-
oceňovacích rozdílů k úplatně nabytému majetku.
Zjištění počátečních stavů dlouhodobého majetku a jeho oprávek
Způsob zjištění hodnoty oprávek hmotného majetku je poměrně složitou záležitostí. U dlouhodobého odpisovaného hmotného majetku účetní jednotky sestaví odpisový plán. Stav účetních oprávek, které budou počátečním stavem účtu 082, či 081 pak bude dán součtem účetních odpisů, které by byly účtovány podle odpisového plánu za dobu používání do okamžiku přechodu z daňové evidence na účetnictví (§ 61b odst. 2 VPU). Tímto složitým zjišťováním však hned při otevření účetních knih bude naše účetnictví věrným obrazem skutečnosti.
Pokud bychom do počátečních stavů dosadili součet dosavadních daňových odpisů, zcela nesprávně hned od počátku podpoříme chybnou shodu účetních a daňových odpisů. Daňové odpisy nesplňují požadavky na účetní odpisy, nekopírují skutečnou dobu životnosti a intenzitu používání daného majetku.
Ještě komplikovanější situace nastane v oblasti nehmotného majetku, který daňová evidence vůbec nezná a náklady na jeho pořízení v momentě zaplacení považuje za jednorázový daňově účinný výdaj [§ 24 odst. 2 písm. zn) ZDP]. Takový dlouhodobý nehmotný majetek (uvažujme například software) ale přesto existuje a do účetnictví bude zaveden v pořizovací ceně, pokud přesáhne hranici, kterou jsme si v účetnictví pro vznik dlouhodobého nehmotného majetku stanovili. Uvedená hodnota bude počátečním stavem účtu 013. Podobným postupem a ze stejných důvodů jako u výše uvedeného dlouhodobého hmotného majetku na základě odpisového plánu stanovíme výši účetních oprávek, které budou tvořit počáteční stav účtu 073.
Naopak daňové odpisy majetku pokračují bez ohledu na to, zda fyzická osoba vede daňovou evidenci nebo se stala účetní jednotkou.
Otevření účetních knih
Souvztažným účtem k aktivním a pasivním účtům počátečních zůstatků je účet 701-Počáteční účet rozvažný. Tento účet musí mít shodné strany MD a D. To bude zajištěno zúčtováním jeho zůstatku na účet 491-Individuální účet podnikatele (na MD nebo D, podle potřeby). Zůstatek tohoto účtu není možné nijak zkontrolovat, je jakýmsi „vlastním zdrojem“ individuálního podnikatele a to od zahájení podnikání. Mísí se zde vklady podnikatele, zisky podnikatele, osobní výběry a ztráty podnikatele za celou dobu podnikání.
Minimální doba vedení účetnictví
Pokud se fyzická osoba stane účetní jednotkou z titulu účasti ve společnosti, případě z titulu zápisu do obchodního rejstříku či z titulu překročení obratu, je zřejmé, že ve vedení účetnictví musí vytrvat, dokud budou trvat uvedené důvody. Dojde-li k poklesu obratu pod povinný limit, nebo k výmazu z obchodního rejstříku či k ukončení účasti ve společnosti, je možné ukončit vedení účetnictví jen v případě, že jeho vedení trvalo neméně 5 po sobě jdoucích účetních období. Tato podmínka se vztahuje i na fyzické osoby, které se staly účetní jednotkou dobrovolně. Výjimku z tohoto pětiletého pravidla tvoří jen ukončení činnosti.
 
3. PŘECHOD Z PAUŠÁLNÍCH VÝDAJŮ NA VEDENÍ DAŇOVÉ EVIDENCE
 
3.1 Právní úprava
-
§ 23 odst. 8 písm. b) bod 3 ZDP, přičemž se vztahuje jak na příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), tak i na příjmy z pronájmu (§ 9 ZDP).
 
3.2 Daňové dopady
Základ daně (tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji) se upraví v roce
předcházejícím přechodu
(v „prvním“ roce) na daňovou evidenci - tedy v posledním roce uplatňování paušálních výdajů, a to takto:
Rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvýší o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP.
V tomto případě nedochází z titulu přechodu k žádnému snížení základu daně (rozdílu mezi příjmy a výdaji).
Je velmi důležité si uvědomit, že „dodanění“ hodnoty pohledávek není klasickým příjmem ze samostatné činnosti, ale úpravou rozdílu mezi příjmy a výdaji. Z tohoto důvodu není možné k této hodnotě pohledávek uplatnit paušální výdaje.
 
3.3 Vedení daňové evidence
Započetím vedení daňové evidence vzniká kategorie obchodního majetku, je tedy třeba vyřešit správné ocenění majetku, který se do obchodního majetku vkládá (§ 29 odst. 1 ZDP). Z takto stanovené vstupní ceny budou zahájeny daňové odpisy hmotného majetku. Pokud již jednou byl hmotný majetek součástí obchodního majetku, pak za dobu vedení paušálních výdajů tato kategorie přestala existovat a odpisy byly vedeny pouze evidenčně a nebylo možné je přerušit. Následným přechodem na daňovou evidenci se v odpisování dále pokračuje (nebo je možné ho i přerušit).
Další anomálií je uplatnění ustanovení § 25 odst. 1 písm. zd) ZDP, na základě kterého úhrady dluhů vzniklých v době uplatňování paušálních výdajů jsou v období vedení daňové evidence považovány za daňově neúčinné, přestože splňují podmínky daňové účinnosti. Stejné ustanovení řeší také úhradu dluhů, o jejichž výši již byl v minulosti rozdíl mezi příjmy a výdaji snížen (jedná se o případ „střídání“ obou režimů daňové evidence a paušálních výdajů). Opomenutí této výjimky je častým zdrojem chyb v daňovém přiznání.
 
4. PŘECHOD Z PAUŠÁLNÍCH VÝDAJŮ NA VEDENÍ ÚČETNICTVÍ
 
4.1 Právní úprava
-
§ 23 odst. 8 písm. b) bod 3 ZDP, přičemž se vztahuje jak na příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), tak i na příjmy z pronájmu (§ 9 ZDP).
 
4.2 Daňové dopady
Základ daně (tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji) se upraví v období v roce
předcházejícím
započetí vedení účetnictví - tedy v posledním roce uplatňování paušálních výdajů (v „prvním“ roce), a to takto:
Rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvýší o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP.
V tomto případě nedochází z titulu přechodu k žádnému snížení základu daně (rozdílu příjmů a výdajů).
Je velmi důležité si uvědomit, že „dodanění“ hodnoty pohledávek není klasickým příjmem ze samostatné činnosti, ale úpravou rozdílu mezi příjmy a výdaji. Z tohoto důvodu není možné k této hodnotě pohledávek uplatnit paušální výdaje.
 
4.3 Vznik účetní jednotky
Pro tuto situaci platí standardní pravidla platná pro otevření účetních knih popsaná v části 2.3 Účetní jednotka, která účetní knihy otevírá, a musí se také rozhodnout o případném zařazení majetku do obchodního majetku a zvolit správný způsob ocenění (viz část 3.3). Pokud se jedná o „návrat“ k uplatnění skutečných nákladů na základě účetnictví, které již bylo vedeno v minulosti, účetní jednotka ve vedení účetnictví kontinuálně pokračuje.
 
4.4 Společné ustanovení pro situaci, kdy dochází k „zpětné“ úpravě rozdílu mezi příjmy a výdaji
Vzhledem k tomu, že v procesu optimalizace základu daně - tedy k rozhodování o způsobu uplatňování výdajů (a tedy i o případné změně) velmi často dochází až v období přípravy podkladů pro podání daňového přiznání „druhého“ roku, vzniká potřeba upravit základ daně roku „prvního“, a to podáním dodatečného daňového přiznání. Dodatečně stanovený základ daně a daňová povinnost může být nižší, ale také i vyšší než původní základ daně v řádném daňovém přiznání. Vzniká tak doplatek na dani a otázka sankcí za prodlení s placením. Tuto situaci velmi vstřícně řeší § 23 odst. 8 ZDP. Poplatník totiž není v prodlení, jestliže z výše uvedeného důvodu podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo.
K této situaci může dojít v případech popsaných v bodech 1, 3, 4 a 6.2 tohoto článku.
 
5. PŘECHOD Z ÚČETNICTVÍ NA DAŇOVOU EVIDENCI
 
5.1 Právní úprava
 
5.2 Daňové dopady
Základ daně - účetní výsledek hospodaření v roce, kdy poplatník končí s vedením účetnictví (tedy v „prvním“ roce) a přestává být účetní jednotkou, se nijak specificky kvůli budoucímu převodu nemění.
Ke změně dochází v roce vedení daňové evidence (tedy v roce „druhém“). Při popisu této úpravy budeme postupovat po jednotlivých položkách rozvahy v hodnotách dosažených k rozvahovému dni (tj. k 31.12.2014).
1)
Hodnota závazkových vztahů - tj. pohledávky a dluhy za kalendářní (hospodářský) rok, v němž poplatník vedl účetnictví, se vyloučí ze základu daně kalendářního roku, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidence:
a)
dluhy zvýší základ daně,
b)
pohledávky sníží základ daně, přičemž tento postup se nevztahuje na příjmy, které jsou od daně osvobozeny nebo se nezahrnují do základu daně nebo nejsou předmětem daně, a na výdaje, které nejsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
2)
Stav zásob a cenin sníží základ daně z příjmů v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidence.
3)
Zůstatky účtů časového rozlišení v aktivech rozvahy a poskytnuté zálohy sníží základ daně v kalendářním roce, kdy je zahájeno vedení daňové evidence. Výjimku z tohoto postupu tvoří:
-
úplaty u finančního leasingu hmotného majetku a
-
zálohy na pořízení hmotného majetku vymezeného v § 26.
4)
Zůstatky účtů časového rozlišení v pasivech rozvahy a přijaté zálohy základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidence, zvýší.
5)
Zůstatky účtů zákonných opravných položek k pohledávkám základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidence, zvýší.
6)
Zůstatky dohadných účtů pasivních základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidence, zvýší.
7)
Zůstatky dohadných účtů aktivních základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidence, sníží.
 
5.3 Vedení daňové evidence
Z vedeného účetnictví nebude složité naplnit počáteční stavy peněžního deníku, ani hodnoty závazkových vztahů do knihy majetku a závazků. Poplatník také bude pokračovat v odpisování majetku, který je součástí obchodního majetku, a ve tvorbě zákonných rezerv.
 
6. PŘECHOD Z ÚČETNICTVÍ NA PAUŠÁLNÍ VÝDAJE
 
6.1 Právní úprava
-
Pokyn D-22, část „k § 7 odst. 7“ bod 3.
 
6.2 Daňové dopady v případě ukončení vedení účetnictví
V případě ukončení vedení účetnictví (pokud minimální pětiletá lhůta jeho vedení již byla splněna a vedení účetnictví dále není ze zákona povinné), bude upraven základ daně - účetní výsledek hospodaření („prvního“ roku) takto:
a)
zvýšen o:
-
zůstatky vytvořených zákonných rezerv,
-
zůstatky zákonných opravných položek,
b)
zvýšen nebo snížen (podle charakteru) o hodnoty:
-
záloh, které by byly zúčtovány prostřednictvím účtů nákladů a výnosů, pokud o částkách z daného titulu nebylo zároveň účtováno prostřednictvím dohadných účtů,
-
výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmů příštích období a nákladů příštích období; avšak nájemné a úplata u finančního leasingu hmotného majetku se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, a do ukončení nájmu.
 
6.3 Daňové dopady v případě, kdy vedení účetnictví dále pokračuje
Je jistě možné při povinném (ale i dobrovolném) vedení účetnictví uplatnit paušální výdaje. Pro účely daně z příjmů se v případě, že poplatník uplatňuje výdaje procentem z příjmů (tj. paušální výdaje), vychází z
evidence příjmů
dle § 7 odst. 8 zákona, tj. včetně přijatých záloh (nikoli pohledávek ani výnosů). Poplatník, který uplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7 zákona, nevede daňovou evidenci. Na základě evidence skutečně přijatých příjmů (s výjimkou těch, které již byly za doby vedení účetnictví zdaněny jako výnos), bude uplatněna patřičná hodnota paušálního výdaje. Uplatnění paušálních výdajů z optimalizačních důvodů samo o sobě neznamená ukončení vedení účetnictví, pokud činnost dále pokračuje, pokračuje i vedení účetnictví, které není paušálními výdaji nijak narušeno.
 
6.4 Uplatňování paušálních výdajů
Určitou komplikací při uplatňování paušálních výdajů je nutnost rozdělení skutečných příjmů na zdanitelné a na ty, které jsou inkasem pohledávky, jejíž hodnota již byla v minulých zdaňovacích obdobích v základu daně zdaněna prostřednictvím výnosů či na základě opakovaně absolvovaného přechodu, při kterém dochází ke zvýšení základu daně o hodnotu pohledávek. Při častém střídání způsobu uplatnění výdajů se poplatník může dostat do poměrně nepřehledné situace. Při vedení paušálních výdajů nesmíme také zapomínat na povinnost evidovat hodnotu pohledávek (§ 7 odst. 8 ZDP). Tato evidence skutečně přijatých příjmů (v hotovosti i bezhotovostně) a pohledávek pro účely uplatnění paušálních výdajů nemá s účetnictvím nic společného, jedná se o samostatnou evidenci, kterou (hlavně v oblasti příjmů) účetnictví neobsahuje.
 
7. ZÁVĚR
Podnikatelé opakovaně kladou otázky, jak často je možné měnit způsoby uplatňování výdajů, neboť se vyvíjí jak jejich podnikání, tak i daňové zákony, čímž se podmínky pro optimalizaci neustále mění. ZDP poplatníky nijak neomezuje a v každém zdaňovacím období jim dává možnost svobodné volby způsobu uplatnění výdajů. Z výše uvedeného je však zřejmé, že se nejedná o zcela jednoduchou záležitost, ale každá změna si vyžádá speciální postup, který často zasahuje také do předchozího zdaňovacího období. Při opakovaných změnách se pak následky přechodů vzájemně prolínají a může nastat i značně nepřehledná (nikoliv však neřešitelná) situace. Vždy je tedy třeba zvážit, zda „výnos“ z daňové optimalizace je adekvátní vynaloženému úsilí.