Obchodní závod v novém občanském zákoníku

Definici (závodu) nalezneme v první, tedy obecné, části NOZ. Systematicky je řazen k dílu, který se věnuje úpravě věcí v právním smyslu (ustanovení § 489 a násl.). Ustanovení § 502 NOZ rozumí Původně používaný pojem, tedy , byl upraven v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník - zrušen (dále jen „ObchZ“), a to v ustanovení § 5:

Ustanovení § 501 NOZ vystihuje charakteristiku tedy jednotlivých věcí, které náleží téže osobě, jsou považovány za jeden předmět a jako takové nesou společné označení a pokládají se za celek. Na základě této definice se za hromadnou věc bude považovat i obchodní závod. Pro hromadnou věc a tedy i podnik je typické, že jde o soubor věcí (hmotných, nehmotných, movitých či nemovitých). V souladu se starou právní úpravou je zachováno, že lze zřídit která vykazuje hospodářskou i funkční samostatnost. Taková pobočka, pokud je zapsána do obchodního rejstříku, je NOZ nazývána jako (ustanovení § 503 NOZ).

Zachovány jsou i smlouvy, se kterými se obchodní závod pojí. V ustanoveních § 2349 až 2357 NOZ je pojednáno o Pacht závodu významově odpovídá původnímu který jsme znali z ObchZ (ustanovení § 488b a následující). Na rozdíl od nájmu, který je podle NOZ striktně užíván v případě přenechání věci jiné osobě, opravňuje pacht pachtýře (po staru nájemce) věc i tzv. tedy obhospodařovat za účelem dosažení zisku. Úprava pachtu závodu se od nájmu podniku ve steré úpravě liší zejména tím, že odpadá povinnost smlouvu uzavřít písemně, což ovšem rozhodně není pro praxi doporučováno, ba naopak. Další změnou je pravidlo, podle kterého pachtýř při pachtu závodu (bude věcí judikatury, aby vymezila, co vše se pod tímto dá rozumět).

Ačkoliv nové občanské právo opustilo pojem podnik, ostatní termíny, které na něj byly navázány, zůstaly. Zákon zná Zastavme se u definice podnikatele, která doznala drobných změn proti staré právní úpravě ObchZ.

Podnikatel je vymezen v § 420 NOZ, systematicky po definici fyzických a právnických osob. Podnikatel je chápán jako párový pojem k pojmu (ustanovení § 419 NOZ). Definice podnikatele je následující:

Na základě představené definice lze shrnout, že pro to, aby někdo mohl být považován za podnikatele, je nutné splnit (soustavnost činnosti, snaha o dosažení zisku) výkonu podnikatelské činnosti. Až druhotná je podnikat. Za podnikatele je považován každý, kdo se jako podnikatel Pokud nebude disponovat příslušným oprávněním, bude to pro něj mít dopady například s ohledem na sankce od živnostenského úřadu. Pro ty, co s ním přijdou v obchodněprávních záležitostech do styku, nemůže být neexistence podnikatelského oprávnění ke škodě a jsou chráněni jako každý, kdo jedná s „opravdovým“ podnikatelem. Pokud bude někdo např. „načerno“ prodávat nějaké zboží, bude ten, kdo od něj toto zboží zakoupí, chráněn jako spotřebitel.

Podnikat lze všemi způsoby, které znala stará právní úprava. Prvním ze způsobů je tedy člověka. Jedná se o živnostenské podnikání (zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů), případně o podnikání na základě zvláštních zákonů (tzv. svobodná povolání - advokáti, notáři, daňoví poradci, architekti apod.). Další ze známých možností je případ podnikání pomocí právnické osoby, zpravidla (zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech). Nová právní úprava zná ještě jednu možnost podnikání, a to podnikání prostřednictvím (ustanovení § 1448 až 1474 NOZ). Kategorie svěřenských fondů patří pod úpravu správy cizího majetku ve třetí části NOZ. Jak již bylo uvedeno v článku v časopisu Účetnictví v praxi č. 7-8/2014 na str. 35, svěřenský fond je speciální institut zřízený zakladatelem, který ze svého majetku vyčlení určitou část a prostřednictvím statutu svěřenského fondu svěří tento majetek Majetek může být Zvláštní povahu svěřenského fondu zakládá pravidlo, které říká, že fond sám o sobě je tedy že jde právně o tzv. (věc, kterou nikdo nevlastní). Podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (ustanovení § 4a), jsou svěřenské fondy prohlášeny za účetní jednotku s tím, že za vedení účetnictví je odpovědný svěřenský správce. Obdobně pro daňové účely je svěřenský fond poplatníkem daně z příjmů právnických osob [např. § 17 odst. 1 písm. f) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů], svěřenský správce je pak plátcem daně. Podle § 4b odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, se pro účely na svěřenský fond nahlíží jako na jakoukoliv jinou

Závěrem lze shrnout, že v oblasti podnikání došlo především k terminologické novince, kterou je pojem Dále je rozšířena možnost podnikání o institut svěřenských fondů. Stejně tak jako u ostatních novinek, které nám občanské právo přineslo, nezbývá než čekat, jak se vše promítne v praxi.