Přenechání věci k užití jinému

(§ 2189 až 2192 NOZ) - ač se textový editor neustále snaží svým podtrháváním označit tento pojem za nesprávný - od ledna 2014 se stala výprosa svébytným smluvním typem. Podle staré právní úpravy se výprosa nijak nelišila od výpůjčky, o které bude řeč dále. Výprosa () je specifický typ půjčky (přenechání věci k užití jinému), kdy , za kterým má být věc využívána. Zároveň je charakteristickým rysem výprosy její . Vzhledem k její bezplatnosti nebude mít typicky výprosa (stejně jako výpůjčka) v účetnictví dopad do účetních výkazů; příslušná informace by se však měla objevit v příloze k účetním výkazům. Smlouvu, která měla charakter výprosy, bylo samozřejmě možné uzavřít i za minulé právní úpravy ve formě výpůjčky nebo nepojmenované smlouvy. Autoři NOZ ji ale upravili explicitně jako pojmenovanou smlouvu. Stranami výprosy jsou (tedy zpravidla vlastník věci) a (ten, komu je věc půjčena). Půjčitel si, díky tomu, že není sjednána doba, po které se věc má vrátit, může od výprosníka předmětnou věc vyžádat (vyprosit) kdykoliv zpátky. V praxi se bude jednat například o situaci, kdy soused užívá moje zahrádkářské náčiní, jako vlastník jsem s tím srozuměn, ale mohu kdykoliv toto užívání odvolat, a tím výprosu ukončit.

U (§ 2193 až 2200 NOZ), která je v kategorii řazena na druhé místo, k věcným změnám nedošlo. Stále platí, že jejím předmětem je stanovenou (k dočasnému užívání) - právě to ji odlišuje od výprosy. věcí rozumíme takovou věc, kterou lze i po použití vrátit (židle, notebook, akcie). Typickou výpůjčkou jsou například knihy v knihovnách, výpůjčka jednotlivé knihy je zdarma (platba administrativního poplatku není platbou za vypůjčování).

K dalším pojmům patří a . Ty se od předchozích dvou typů liší zejména svojí úplatností. Pokud někomu poskytnu k užívání své auto bezplatně, bude se zpravidla jednat o výpůjčku (nebo výprosu), pokud za toto poskytnutí budu požadovat úplatu, pak se jedná o nájem, případně (pokud auto nebude jen užíváno, ale i tzv. požíváno - bude sloužit k dosahování zisku) o pacht.

V této souvislosti nelze zapomenout na speciální kategorii nájmu bytu a domu a nájmu prostoru sloužícího k podnikání (tento nájem se bude aplikovat na pronájmy nebytových prostor v případě, že se budou najímat za podnikatelským účelem, respektive z důvodu vykonávání podnikatelské činnosti). Pro tyto nájmy platí do určité míry odlišná pravidla než pro „klasické“ nájmy a změny byly probrány v minulém díle slovníčku v časopisu Účetnictví v praxi č. 3/2014 na str. 28.

V případě (§ 2358 až 2389 NOZ) k věcné změně nedošlo. Zahrnutí licenční smlouvy do NOZ přináší sjednocení dosavadních úprav licenční smlouvy v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník - zrušen, dále jen „ObchZ“ (předměty průmyslového vlastnictví), a v zákoně č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů (práva duševního vlastnictví). Princip licence tak zůstává zachován, jde o poskytnutí oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví. Strany licenční smlouvy jsou a .

Novým pojmem NOZ je naopak (§ 2390 až 2394 NOZ). Zápůjčka nahrazuje dřívější smlouvu o půjčce ve starém občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, § 657 a násl.). Předmětem zápůjčky je poskytnutí zastupitelné věci k užívání, slovy zákona, dle libosti. Zápůjčka může být jak úplatná, tak bezplatná. Důležitou charakteristikou je věci, která je zapůjčena (stavební materiál, peníze, mouka atd.). Po skončení zápůjčky se vrací věc téhož druhu, avšak nikoliv přesně tatáž věc, která byla půjčena. Pozor je třeba dát na nové pojmenování stran zápůjčky. Zatímco stará úprava používala prosté, ale jasnější označení věřitel a dlužník, NOZ zavedl (ten, kdo si půjčuje, dlužník) a (ten, kdo půjčuje, věřitel).

(§ 2395 až 2400 NOZ) je poslední z probírané kategorie smluvních typů. Tato smlouva se obsahově výrazně neliší od předchozí právní úpravy. Jedná se o přenechání peněžních prostředků s tím, že v souvislosti s ním hradí úrok. Nová právní úprava umožňuje, aby úvěr poskytl kdokoliv (tím se liší od staré úpravy ObchZ, která umožňovala, aby úvěr poskytl pouze podnikatel). Strany úvěru jsou a , opustily se pojmy věřitel a dlužník. Pokud v úvěrové smlouvě není sjednán úrok, aplikuje se pravidlo § 1802 NOZ a hradí se úrok ve výši obvyklých úroků požadovaných za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že banky poskytují velmi rozmanité úvěrové produkty, nelze než doporučit, aby výše úroku byla ve smlouvě pevně stanovena, jinak se úvěrovaný může dočkat nemilého překvapení, až bude úvěr splácet.

Na závěr je nutné připomenout pravidlo přechodných ustanovení NOZ o tom, že smlouvy uzavřené za staré právní úpravy se budou (nesjednají-li si strany něco jiného) řídit až do svého zániku starou právní úpravou. V návaznosti na minulý příspěvek je však nutno zdůraznit, že podle přechodných ustanovení NOZ je tomu jinak u nájmu nemovité věci s výjimkou smlouvy o pachtu. Nájmy nemovitých věcí automaticky dnem 1. ledna 2014 přešly pod NOZ. Nájmy, které by obsahově odpovídaly pachtu, se budou stále řídit starou právní úpravou (§ 3074 NOZ).