Co je daňová optimalizace a kdy o ní máte začít uvažovat? Víte, kde hledat daňový ráj a co všechno je nutné zvážit při legálním snižování daňové zátěže podnikání? Podívejme se na vybrané konkrétní legitimní nástroje daňové optimalizace, jako je využití odpisů dlouhodobého majetku, rezerv či opravných položek, a posviťme na křehkou hranici mezi legálními a nezákonnými postupy snižování daní.
Daňová optimalizace
Ing.
Pavlína
Vančurová
Ph. D.
Padia, s.r.o.
CO JE DAŇOVÁ OPTIMALIZACE
Placení daní je nejen při podnikání povinnost daná zákonnými normami. České daňové předpisy jsou poměrně obsáhlé a doznávají mnoha změn a úprav. Stávající daňové zákony jsou v České republice platné od roku 1993 a od té doby došlo ke stovkám jejich novelizací. Změny nastávaly dokonce opakovaně v průběhu jednoho roku a měnila se i stejná ustanovení téhož daňového zákona. Letošní rok není výjimkou, k 1. lednu 2014 nabývá na účinnosti 41 novel daňových zákonů.
Také to je důvod, proč se zabývat daňovou optimalizací, tedy uplatněním postupů, jak využít stávající legislativu k co nejmenšímu daňovému zatížení. Každý podnikatel, který má zájem ekonomicky spravovat a chránit svá aktiva, uvažuje také o možnostech snižovat své daňové zatížení na minimum. Znalost daňových předpisů je jedním z důležitých předpokladů efektivní daňové optimalizace. Daňové prostředí, ve kterém se firma pohybuje, působí nejen na výši a rozdělování zisku určeného k přerozdělení, ale také na výběr optimální finanční a majetkové struktury, což přímo souvisí s finančním postavením firmy. Daně podnikatele ovlivňují také jeho náklady na pracovní sílu a investice. Mají vliv na řadu ekonomických rozhodnutí.
Logicky je tedy legální snahou podnikatele dosáhnout v daňovém přiznání co nejnižší daňové povinnosti. Optimalizace daňové povinnosti je v mnoha společnostech nezbytnou součástí finančního řízení. Tento pojem nezahrnuje výlučně jen snižování daňové zátěže v aktuálním zdaňovacím období, nýbrž celkový souhrn činností vedoucích k optimalizaci povinných plateb a odvodů i v dlouhodobém kontextu. Přednost má však hledisko střednědobé před dlouhodobým, jelikož je velmi obtížné odhadnout a vyčíslit budoucí hodnoty daňových sazeb, které jsou vzhledem k nestabilní státní politice v dlouhém období velmi proměnlivé. Proces optimalizace daní ovlivňuje také řada faktorů jako právní forma společnosti, organizační struktura, předmět činnosti, podnikatelské prostředí a v neposlední řadě již zmiňované daňové zákonodárství.
Dodržujete-li však postupy, které vám
legislativa
v oblasti zdanění ukládá, máte právo využít všech zákonných úlev, slev a odpočtů. Minimalizujete tak svůj daňový odvod. Stát pochopitelně očekává, že každý racionálně uvažující subjekt se bude snažit odvádět na daních co nejméně a ušetřené prostředky využít jiným způsobem. Je to legální možnost a také racionální postup každého daňového subjektu. Koneckonců využívá tak zákonem stanovených úlev pro svůj prospěch v souladu s ustanovením zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, jako povinnost statutárního orgánu postupovat s péčí řádného hospodáře, a tím se snažit minimalizovat náklady společnosti. Pak lze předpokládat, že povinností statutárního orgánu bude i snižování daňového odvodu.Daňové úspory u daně z příjmů
Možností zahrnutí částky výdajů do nákladů (na dosažení, udržení a zajištění příjmů) se podnikateli snižuje základ pro výpočet daně. To ovlivňuje výši zisku před zdaněním i výši daňové povinnosti u daně z příjmů. Daňové úspory pak mohou sloužit jako další parametr např. při posuzování výhodnosti investičních variant nákupu aktiva z vlastních zdrojů, prostřednictvím úvěru nebo na leasing. Vedle zvážení náročnosti na likviditu, nutnosti zajištění a dostupnosti té které varianty financování je zhodnocení výhodnosti daňového zatížení zejména v době zavádění investice velmi vhodná a vstupuje také do propočtů návratnosti a dalších charakteristik ekonomické efektivnosti investičního projektu, jak si také dále ukážeme na konkrétním příkladu.
Při pořízení aktiva z vlastních zdrojů jsou daňově uznatelnými výdaji odpisy zakoupené investice. Úspora na dani je dána součinem daňově uznatelných výdajů (v tomto případě sumy odpisů) a příslušné sazby daně z příjmů. Naproti tomu u leasingu snižují základ daně z příjmů leasingové splátky, které jsou u nájemce účtovány do nákladů. Náklady na pořízená aktiva se tak promítnou v nákladech firmy zpravidla dříve než při odpisování, čímž dochází k úspoře při placení daní zejména v náročné investiční fázi projektu. Leasingové splátky jsou daňově uznatelnými výdaji v plné výši (bez daně z přidané hodnoty) spolu s příslušnou částí
akontace
. Při využití úvěru jsou daňově uznatelnými výdaji, stejně jako v případě nákupu z vlastních zdrojů, odpisy zakoupeného majetku. Při zohlednění daňového efektu je vhodné brát v úvahu nejen dobu splácení úvěru, ale celou dobu odpisování majetku, protože investice bude daňový efekt způsobovat i po tuto dobu. Navíc jsou daňově účinné placené úroky. U splátek je tedy nutné v jednotlivých letech rozlišovat vlastní úmor úvěru a příslušný úrok.PŘÍKLAD
Zkusme posoudit tři finanční varianty pořízení stroje v hodnotě 1 000 000 Kč z daňového hlediska. Pořizovaný majetek je možné zařadit v souladu se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), do druhé odpisové skupiny s dobou odpisování pět let a odpisovými sazbami 11% v prvním roce a 22,25% v dalších letech. Úvěr je možné získat s úrokem 8,5% ročně při splácení v pěti anuitních splátkách. Finanční leasing na pětiletou dobu pronájmu může být poskytnut na základě zaplacení
akontace
ve výši 240 000 Kč s měsíčními splátkami ve výši 16 000 Kč.Při nákupu stroje z vlastních zdrojů představují daňově uznatelné náklady uplatněné v průběhu pěti let odpisy v celkové výši 1 000 000 Kč. Uvažujeme-li na celé období 19% sazbu daně z příjmů právnických osob, celková úspora na dani by činila
190 000 Kč.
Porovnejme nyní první finanční variantu s možností pořízení stroje na úvěr. Anuitní splátku ve výši 253 765,71 jsme určili s využitím umořovatele následujícím vztahem:
0,085 x 1,0855 1 000 0000 x -------------- 1,0855 - 1
Splátkový kalendář je pak:
I-----I-------------------I-------------------I-----------------I-----------------I-----------------I I Rok I Stav na počátku I Úrok I Splátka (úmor) I Anuitní splátka I Stav na konci I I I-------------------I-------------------I-----------------I-----------------I-----------------I I I (1) I (2) = (1) x 0,085 I (3) = (4) - (2) I (4) I (5) = (1) - (3) I I-----I-------------------I-------------------I-----------------I-----------------I-----------------I I 1. I 1 000 000,00 I85 000,00I 168 765,71 I 253 765,71 I 831 234,29 I I-----I-------------------I-------------------I-----------------I-----------------I-----------------I I 2. I 831 234,29 I70 654,91I 183 110,80 I 253 765,71 I 648 123,49 I I-----I-------------------I-------------------I-----------------I-----------------I-----------------I I 3. I 648 123,49 I55 090,50I 198 675,21 I 253 765,71 I 449 448,28 I I-----I-------------------I-------------------I-----------------I-----------------I-----------------I I 4. I 449 448,28 I38 203,10I 215 562,61 I 253 765,71 I 233 885,67 I I-----I-------------------I-------------------I-----------------I-----------------I-----------------I I 5. I 233 885,67 I19 880,28I 233 885,43 I 253 765,71 I 0,24 I I-----I-------------------I-------------------I-----------------I-----------------I-----------------I
Zůstatek na konci ve výši 0,24 Kč se připočítá k poslední anuitní splátce. Úspora na daních v jednotlivých letech bude tvořena jak z odpisů, tak z placených úroků:
I-----I-------------------I-------------------I--------------------------I-----------------I-----------------I I Rok I Odpisy I Úroky I Daňová úspora I Anuitní splátka I Čistý výdaj I I I-------------------I-------------------I--------------------------I-----------------I-----------------I I I (1) I (2) = (1) x 0,085 I (3) = ((1) + (2)) X 0,19 I (4) I (5) = (4) - (3) I I-----I-------------------I-------------------I--------------------------I-----------------I-----------------I I 1. I 110 000 I 85 000 I37 050I 253 766 I 216 716 I I-----I-------------------I-------------------I--------------------------I-----------------I-----------------I I 2. I 222 500 I 70 655 I55 699I 253 766 I 198 067 I I-----I-------------------I-------------------I--------------------------I-----------------I-----------------I I 3. I 222 500 I 55 091 I52 742I 253 766 I 201 024 I I-----I-------------------I-------------------I--------------------------I-----------------I-----------------I I 4. I 222 500 I 38 203 I49 534I 253 766 I 204 232 I I-----I-------------------I-------------------I--------------------------I-----------------I-----------------I I 5. I 222 500 I 19 880 I46 052I 253 766 I 207 714 I I-----I-------------------I-------------------I--------------------------I-----------------I-----------------I
Celková úspora na dani by v tomto případě činila více než při nákupu z vlastních zdrojů, konkrétně
241 077 Kč.
V případě leasingu nelze oproti předchozím variantám uvažovat s odpisy. Splátky by celkem představovaly 1 200 000 Kč (= 60 x 16 000 + 240 000). Roční podíl daňově uznatelných nákladů by tedy byl 240 000 Kč (= 1 200 000 / 5) a každoroční úspora na daních by byla vyčíslitelná na 45 600 Kč (= 240 000 x 0,19). Celková úspora na dani v případě pětiletého leasingu by činila
228 000 Kč.
Poznámka:
Dle § 24 odst. 4 písm. a) ZDP musí být pro daňovou uznatelnost úplat u finančního leasingu hmotného movitého majetku splněna minimální doba trvání finančního leasingu hmotného movitého majetku zařazeného v odpisové skupině 2 nejméně 54 měsíců.
Shrnutím uvedených variant pořízení aktiva můžeme porovnat daňový efekt:
I-------------------------I-----------------I------------------I-------------------I I Alternativa financování I Skutečné výdaje I Úspora na daních I Výdaj po daňových I I I I I úsporách I I-------------------------I-----------------I------------------I-------------------I I Vlastní prostředky I 1 000 000 Kč I 190 000 Kč I 810 000 Kč I I-------------------------I-----------------I------------------I-------------------I I Bankovní úvěr I 1 268 829 Kč I 241 077 Kč I 1 027 752 Kč I I-------------------------I-----------------I------------------I-------------------I I Finanční leasing I 1 200 000 Kč I 228 000 Kč I 972 000 Kč I I-------------------------I-----------------I------------------I-------------------I
Jak vidíme, podle očekávání je nejlevnějším řešením využití vlastních zdrojů. Při nedostatku vlastních prostředků je za daných podmínek výhodný leasing. Z hlediska daňové optimalizace se jeví jako nejvýhodnější pořízení stroje úvěrem, které přináší největší úsporu na daních. Byla-li by společnost pořizující stroj jeho prvním vlastníkem, mohla by se rozhodnout využít také práva uplatnit vyšší odpis v prvním roce odpisování o 10% jeho vstupní ceny a snížit tak daňovou zátěž v roce pořízení stroje.
Legální daňové úspory
Vedle uplatnění finančního leasingu lze jako jednoznačně legální postup snižování daňové povinnosti uvést správné zvolení metody rovnoměrného nebo zrychleného odpisování. Jedná se o možnost, kterou dává ZDP všem poplatníkům. Např. použití zrychleného odpisu je vhodné zejména v době, kdy klesá daňová sazba. Můžete také uplatnit přerušení odpisů či daňově optimalizovat správným rozvržením technického zhodnocení.
Např. pořídí-li vaše firma nový osobní automobil za 400 000 Kč, v průběhu jeho používání ho ve stejném roce ještě dovybaví v hodnotě do 40 000 Kč, můžete uplatnit výdaje na dovybavení jednorázově jako daňový náklad (automobil se samozřejmě bude odpisovat jako dlouhodobý majetek). Takto lze dovybavit i automobil pořízený na leasing. Rovněž pořízení zimních pneumatik bude považováno za jednorázový náklad, neboť vybavení motorového vozidla zimními pneumatikami se podle metodického pokynu GFŘ č. D-6 nepovažuje za technické zhodnocení.
Legálních daňových úspor u daně z příjmů lze dále dosáhnout např. využíváním institutu rezerv na opravy hmotného majetku, který je odpisován pět a více let. Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoR“), umožňuje vytvářet daňově účinné rezervy na opravy zejména nemovitostí (např. výměna oken), nikoli na jejich technické zhodnocení (např. zabudování klimatizace). Prokázání toho, co je opravou a co technickým zhodnocením, je na daňovém poplatníkovi. Nelze tvořit daňově účinnou rezervu na opravy pravidelně se opakující či opravy v důsledku škody nebo jiné nepředvídané události. Tvorba rezervy musí být vždy zaúčtována. Minimální doba tvorby rezervy jsou dvě zdaňovací období. Výši kalkulovaných nákladů na opravu, a tedy i výši vytvářené rezervy, je nezbytné vždy doložit kvalifikovaným odhadem. Více o problematice tvorby a rozpouštění rezerv z účetního i daňového hlediska jsme vám přinesli v číslech 11 a 12/2013 časopisu Účetnictví v praxi.
Další zajímavou možností pro poplatníka daně z příjmů je tvorba opravných položek k pohledávkám, o nichž jsme psali v časopisu Účetnictví v praxi číslo 10/2013. Pohledávky mohou být významnou složkou aktiv podniku. Pokud jsou mezi nimi i méně likvidní pohledávky, je zde prostor pro úvahu nad daňovou optimalizací. Tvorba zákonných opravných položek je z pohledu ovlivnění základu daně z příjmů dočasným řešením neuhrazených pohledávek. Proč dočasným? Opravné položky umožňují zachytit snížení hodnoty pohledávek pouze na přechodnou dobu, tedy do jejich úhrady, postoupení či odpisu. Daňový efekt tvorby opravných položek může být významný zejména u větších pohledávek přihlášených včas do insolvenčního řízení, ale také u většího počtu tzv. méně významných pohledávek se jmenovitou hodnotou do 30 000 Kč. Také tvorba zákonných opravných položek uplatněná v základu daně musí být vždy zaúčtována. Je třeba mít na paměti, že promlčené pohledávky není možné daňově optimalizovat ani tvorbou opravné položky, ani jejím následným daňově účinným odpisem.
K legitimním možnostem daňové optimalizace patří celá řada dalších postupů, včetně vhodného uplatnění daňové ztráty v následujících pěti zdaňovacích obdobích a celé řady daňových nákladů, např. na vzdělávání, které souvisí s výkonem pracovní činnosti zaměstnance, zahraniční studijní cesty, pracovní prostředky, výzkum a vývoj a další. K metodě legální daňové optimalizace lze přiřadit i daňové úspory vycházející z pohybu na samé hraně zákona. Jde o daňovou šikovnost subjektu vyhledat zákonodárcem nezamýšlené mezery ve znění daňových zákonů a následně je využít k minimalizaci daňové povinnosti stále ještě v mezích zákona. Je však potřeba dbát na dodržení dobrých mravů. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, č. j. 25 Cdo 1839/2000, konstatuje, že není vyloučeno i takový výkon práva, který odpovídá zákonu, shledat v rozporu s dobrými mravy, a proto mu soudem odepřít právní ochranu.
Příkladem může být fúze tří společností, z nichž dvě vykazují ztrátu a třetí společnost je zisková. Zisková společnost uplatní ztrátu ze dvou ztrátových společností a vykáže základ daně v nízké nebo nulové výši. Přestože tyto kapitálově propojené společnosti mohou mít pro fúzi oprávněné ekonomické důvody, např. administrativní zjednodušení své činnosti, bude na uvážení soudu, zda tento postup označí jako legální, nebo naopak jako krácení daně.
Vhodné využívání daňového řádu
K daňové optimalizaci může vést i správné využívání zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch daňového subjektu. Jako příklad je možné uvést:
-
využívání institutu posečkání úhrady daně,
-
povolení zaplacení daně ve splátkách,
-
využití řádných a mimořádných opravných prostředků v daňovém řízení,
-
podání dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou povinnost,
-
využití termínů podání přiznání k dani z příjmů k ovlivnění výše placení záloh na daň v zálohovém období,
-
využití všech práv daňového subjektu v rámci daňové kontroly a daňového řízení atd.
Daňové ráje
K optimalizaci daňové povinnosti lze využít i mezinárodního daňového plánování, zejména pak daňových rájů. Využití daňových rájů nespočívá v krácení daní z příjmů cestou placení fiktivních služeb nebo provádění transakcí v cenách, jež jsou v rozporu s tržními podmínkami. Jde o plánovité hledání odlišností jednotlivých daňových režimů v daňových rájích nebo v zemích se standardním daňovým režimem, a vytváření takových struktur, které mohou využít daňových výhod nabízených v jednotlivých zemích. K nejoblíbenějším zemím pro registraci společností patří jednak země daňového ráje, jako např. Bahamy, Britské Panenské ostrovy, Gibraltar, Jersey, Lichtenštejnsko, Panama a další, ale i státy jako například Anglie, Nizozemí, Kypr či Malta, které umožňují využít daňových výhod nabízených místním zákonodárstvím a aplikací smluv o zamezení dvojího zdanění.
Uveďme příklad využití mezinárodního daňového plánování na společnosti, která se zabývá tvorbou softwaru a službami v oblasti informačních technologií. Má sídlo v České republice, kde zaměstnává programátory. Ti na zakázku vytváří počítačové programy. V rámci legální optimalizace svého zdanění s využitím prvku další země se majitelé této společnosti rozhodnou založit sesterskou společnost na Maltě. Tato společnost najme zaměstnance, kteří budou jako programátoři reálně pracovat na vývoji softwaru. Tyto produkty budou dodávány původní softwarové společnosti sídlící v České republice. Takto společnost legálně optimalizovala daňové zatížení s ohledem na vhodné umístění svého sídla. Tento postup je oprávněný s ohledem na základní svobody EU, včetně svobody usazování a volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu.
Daňová optimalizace s využitím jiných zemí se může promítnout také do obchodních nebo výrobních procesů. Může to být třeba volba vhodné lokality pro dílčí fáze výrobního procesu. Např. evropský výrobce elektrotechniky volí umístění výroby do lokality s vyšším zdaněním (a s nižšími mzdovými náklady, např. na Slovensko) a oddělení marketingu, distribuce a dalších prodejních služeb do lokality s nižším zdaněním (např. do Irska). Rozdělením výrobního procesu dochází k rozdělení marže a přesunu části marže do lokality s nižším zdaněním. Spolu s přesunem marže dochází i k přesunu zisku tak, že v konečném důsledku je část zisku zdaňována nižší sazbou daně z příjmů než v případě, kdy je celý zisk zdaňován v lokalitě s vyšším zdaněním.
Daňová optimalizace obchodních či výrobních procesů je atraktivní a použitelná pro široké spektrum podnikatelských činností, neexistuje jeden konkrétní obor a tedy ani jen jediné jasné řešení. Výhodou v této oblasti je zřejmá konkurence jednotlivých evropských daňových systémů. Nicméně při hledání té optimální struktury právě pro vaši firmu je vždy vhodné vyhledat služeb daňového poradce, příp. spolupracovat s odborníky na daňové plánování.
Pozor na nelegální daňové úniky
Všechny dosud uvedené postupy musí poplatníci samozřejmě konat v souladu se smyslem a účelem zákona. Pokud tomu tak není, mohou se dopustit neoprávněného zkrácení daňové povinnosti, které může být trestným činem. Např. ona sesterská společnost na Maltě, kterou tam založila česká softwarová firma, uvedená v předchozím příkladu, by mohla obchodovat s jinou českou nijak majetkově nepropojenou IT společností, od níž nakupuje produkty, ke kterým přidává vysokou marži, a obratem je prodává svojí sesterské společnosti v České republice. Tím realizuje vysoké zisky, které budou podléhat nízkému zdanění na Maltě. Pokud je taková struktura vytvořena za účelem krácení daně, jedná se o nelegální optimalizaci daňové povinnosti.
Jak ale poznat, kdy poplatník překročil hranice zákona a jeho postup byl nelegální? Jak nalézt hranici mezi legální a nelegální daňovou optimalizací? Daňový subjekt totiž může postupovat podle pravidel zákona a dodržet všechny náležitosti, přesto však jeho postup může být shledán nelegálním. Hranice mezi legální a nelegální daňovou optimalizací není často zřetelná, zjednodušeně lze říci, že pokud bude daňový subjekt optimalizovat svoji povinnost způsobem, který odporuje zákonnému postupu, nebude legální. Není však jednoduché označit daný postup za jednoznačně odporující zákonu, jelikož existuje mnoho případů, kdy poplatníci např. předstírají určitou situaci, která se na první pohled může zdát jako legální, ačkoliv není, příp. se snaží jiným způsobem obcházet zákon.
Jsou situace, které lze označit jako jednoznačně nelegální. Příkladem může být poskytnutí fiktivních služeb, tedy nákup těchto fiktivně poskytnutých služeb od dodavatele nebo např. spojené osoby a jejich zahrnutí do daňově uznatelných nákladů, kdy jediným účelem této transakce je zneužití daňové výhody. Zřejmou metodou nelegální daňové optimalizace jsou daňové úniky, které vedou k nelegálnímu dosažení minimalizace daňové povinnosti. Tyto mohou být způsobeny jednak neúmyslně, např. chybou při vyplňování daňového přiznání, neúmyslně chybným pochopením zákonných ustanovení, opomenutím daňového subjektu apod., a jednak úmyslným zkrácením daně.
Neúmyslné zkrácení daně je většinou napravováno daňovým subjektem podáním opravného nebo dodatečného daňového přiznání, resp. v krajní míře při daňové kontrole prováděné správcem daně. Úmyslné daňové úniky související s vědomým a úmyslným zkrácením daně jsou trestným činem. Podle studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“) tvoří daňové úniky výši cca 5 až 8% hrubého domácího produktu, v tranzitivních zemích (k nim patří i ČR) odhaduje OECD neplacení daní na úrovni dvojnásobné až trojnásobné. Žádný daňový předpis neposkytuje daňovému subjektu návod k řešení otázky, kde se nachází hranice toho, co lze ještě bez nebezpečí sankcí provádět pro snížení svých daňových povinností.
Můžeme však uvést časté příklady daňových úniků u daně z příjmů, jako je zatajení příjmů a krácení tržeb, např. záměrně ztracená faktura či příjmový doklad. Dále vyplácení mezd v nižší částce, ze kterých zaměstnavatel odvádí nižší zálohu na daň ze závislé činnosti, nižší pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a zbylou část mzdy doplatí zaměstnavatel zaměstnanci hotově z černého fondu. Nepochybně sem lze řadit také zaměstnávání zaměstnanců „na černo“ s úhradou jejich mzdy bez evidence, a to bez hrazení daně ze závislé činnosti, pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Mezi daňové úniky patří rovněž neoprávněně účtované náklady (náklady, které nejsou daňově účinné), neoprávněně vystavené výdajové doklady z pokladny s jejich proúčtováním coby nákladových výdajů, přičemž hotovost přechází do „černého fondu“ firmy nebo do osobní spotřeby manažera.
Zmínili jsme už také poskytování fiktivních služeb, zejména poradenských, reklamních či marketingových jinou firmou, která za tyto práce fakturuje nepřiměřeně vysoké částky, které vstoupí do nákladů objednatele, přičemž vlastní úhrada zhotoviteli prací hotovostní formou je nepatrná. K deliktům dochází i prostřednictvím účtování např. nákladné dovolené v zahraničí na základě faktury cestovní kanceláře znějící na zajištění školení nebo zvyšování kvalifikace zaměstnanců, manažerů či podnikatelů. U některých poplatníků daně dochází k manipulacím s dlouhodobým hmotným majetkem, kdy daňový subjekt prodá zcela odepsaný hmotný majetek, např. osobní automobil jinému podnikateli či fyzické osobě a následně ho znovu odkoupí za vysokou cenu s jinou státní poznávací značkou a znovu tentýž automobil plně odpisuje. V praxi také dochází k uskutečňování různých prací bez dokladů, čímž dochází ke krácení příjmů.
Nezákonné je také nahrazení pracovněprávních vztahů, tzv. švarcsystémem, který nový zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, definuje jako zastřené právní jednání. Jestliže má být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Pokud tedy bude nějaká osoba vykonávat pro zaměstnavatele činnost vykazující znaky podnikání, měla by ji vykonávat na základě obchodní smlouvy (smlouva o dílo apod.). A naopak, pokud vykazuje znaky závislé práce, jedná se o pracovní činnost a ne o obchodní vztah. Situace se posoudí jako zastřené právní jednání se všemi právními důsledky, tj. pokuta oběma smluvním stranám, doměření daně z příjmů ze závislé činnosti, sociálního a zdravotního pojištění.