Trestní odpovědnost právnických osob

Trestní odpovědnost právnických osob byla do českého právního řádu zavedena s účinností od 1. 1. 2012, a to zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“). Společně s tímto zákonem byl přijat i zákon o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který byl ve Sbírce zákonů vyhlášen pod č. 420/2011.

Oproti roku 2004, kdy Poslanecká sněmovna návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob zamítla hned v prvním čtení, nový návrh zákona snad i díky silnému tlaku mezinárodních organizací v roce 2011 celkem hladce procházel legislativním procesem (až na prezidentské v závěru legislativního procesu). Poslanecká sněmovna návrh schválila dne 27. 9. 2011, senát návrh schválil přesně o měsíc později 27. 10. 2011. Poté byl zákon doručen prezidentovi k podpisu, a to dne 3. 11. 2011. Prezident zákon nepodepsal a vrátil ho zpět sněmovně dne 18. 11. 2011. Poslanecká sněmovna o vráceném návrhu hlasovala 6. 12. 2011, přičemž prezidentské přehlasovala. Schválený zákon byl doručen k podpisu premiérovi dne 15. 12. 2011 a dne 22. 12. 2011 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Legisvakanční lhůta (tedy doba mezi platností a účinností zákona) byla u tak zlomové normy poměrně krátká – pouhých devět dní. Ačkoli celý legislativní proces byl medializován, a tedy veřejnost měla možnost se se zněním zákona seznámit již před jeho platností, považuji tuto devítidenní legisvakanční lhůtu vzhledem k závažnosti postihů zákonem stanovených za poměrně krátkou.

Ačkoli Česká republika byla posledním členským státem Evropské unie, který trestní odpovědnost právnických osob zaváděl (a to ať již „pravou či nepravou trestní odpovědnost“), provázelo přípravu zákona mnoho otazníků daných zejména odlišností povahy fyzických a právnických osob. Které právnické osoby by měly být subjekty trestného činu? Jak pojmout koncept zavinění, když koncept používaný u fyzických osob – tedy nedbalost nebo úmysl – u právnických osob nelze užít, neboť se jedná o vyjádření určitého stavu vůle, kterou však právnická osoba nemá? Které skutkové podstaty jsou , neboli jaké trestné činy by mohla právnická osoba spáchat? Jaké lze právnické osobě uložit tresty? Jaký je vztah mezi trestní odpovědností fyzických i právnických osob? Mohou být za stejný skutek trestně odpovědné společně fyzické i právnické osoby?

Zákonodárci se rozhodli trestní odpovědnost právnických osob založit na konceptu „přičitatelnosti jednání fyzických osob osobě právnické“. Podívejme se však nejdříve na to, jak je definován trestný čin právnické osoby.

, tedy právnické osoby, jimž může být přičítána odpovědnost za trestné činy, zákon vymezuje negativně. Podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob není odpovědná Česká republika a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci (tedy zejména obce, kraje). Majetková účast těchto osob na jiných právnických osobách však trestní odpovědnost takových právnických osob nevylučuje. Laicky řečeno, zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob podléhá každá právnická osoba, která má IČ.

se rozumí právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby. Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena odpovědnost fyzických osob, přičemž je možné i spolupachatelství fyzické a právnické osoby a další formy trestné součinnosti (nepřímý pachatel, spolupachatel, návodce, pomocník, organizátor). Podle důvodové zprávy zákonu podléhá například i jednočlenná s. r. o., přičemž i zde je možný souběh trestní odpovědnosti fyzické i právnické osoby (tedy není vyloučeno, že by společník jednočlenného s. r. o. mohl být shledán vinným z trestného činu jakožto fyzická osoba a následky by kromě něj nesla i právnická osoba, v níž je společníkem – tedy jednočlenná společnost s ručením omezeným).

Za se považuje :

Koncept trestní odpovědnosti je založený na „“. Právnické osobě se přičítá jednání jejích orgánů či výše uvedených osob, přičemž nezáleží na tom, zda-li se podaří či nepodaří zjistit, která konkrétní fyzická osoba se protiprávního činu dopustila.

Trestný čin lze přičítat právnické osobě, i pokud k němu došlo před vznikem právnické osoby, dále pokud právnická osoba vznikla, ale soud rozhodl o její neplatnosti, či v případě, kdy právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, je neplatný nebo neúčinný, nebo jednající fyzická osoba není za takový trestný čin trestně odpovědná.

Při více právních nástupcích se přihlíží k tomu, v jakém rozsahu na každého z nich přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného trestného činu.

Zákon obsahuje výčet asi 80 trestných činů, které právnická osoba může spáchat, přičemž mezi nimi jsou i některé trestné činy nedbalostní. Mezi nejčastější budou nejspíše patřit trestné činy hospodářské (např. zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletichy při zadání veřejné zakázky a veřejné soutěži), dále trestné činy korupční (přijetí úplatku, podplacení nebo nepřímé úplatkářství) a poškozující životní prostředí (např. poškození a ohrožení životního prostředí, a to i z nedbalosti, poškození lesa, neoprávněné vypuštění znečišťujících látek, neoprávněné nakládání s odpady).

A jaké tresty lze právnické osobě uložit? „Trestem smrti“ pro právnickou osobu je zrušení. Soud může uložit trest zrušení právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Právní mocí rozhodnutí, kterým byl uložen trest zrušení právnické osoby, vstupuje tato právnická osoba do likvidace. Uložení tohoto trestu bude namístě především tam, kde se právnická osoba zapletla např. do organizovaného zločinu. Trest zrušení nelze uložit těm právnickým osobám, u kterých to vylučuje jejich povaha (např. u osob zřízených zákonem, u územně samosprávných celků apod.).

Soud dále může uložit trest (zcela či zčásti), ve výši 20–730 denních sazeb v rozmezí 1 000 Kč až 2 mil. Kč – tedy až do výše 1,46 mld. Kč. Peněžitý trest nelze uložit vedle trestu propadnutí majetku a uložení tohoto trestu nesmí být na újmu práv poškozeného.

Dalším trestem může být , přičemž tento trest nelze uložit vedle ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Dále lze uložit v rozmezí 1 roku až 20 let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností, opět v rozmezí 1–20 let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním či s účastí v zadávacím řízení, na 1–20 let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu v souvislosti s podáváním nebo vyřizováním žádosti o dotaci nebo s jejím poskytováním nebo využíváním či jakékoli veřejné podpory.

Trestem rovněž může být ve veřejném sdělovacím prostředku, přičemž v případě neuveřejnění může být uložena pořádková pokuta až 500 000 Kč denně, možno uložit i opakovaně až do doby uveřejnění rozsudku.

Zákon zná i jedno ochranné opatření, a to . Toto ochranné opatření lze uložit samostatně nebo vedle trestu, s výjimkou uložení vedle trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to včetně zabrání spisů a zařízení, lze uložit i omezení dispozice s věcí.

Pokud srovnáme českou úpravu s úpravou slovenskou, Slovensko se s požadavkem mezinárodních organizací na zavedení trestní odpovědnosti právnických osob vyrovnalo tak, že v trestním zákoně zavedlo možnost uložení ochranných opatření právnickým osobám, a to konkrétně:

Při stanovení druhu a výměry trestu soud přihlédne k povaze a závažnosti trestného činu, k poměrům právnické osoby (dosavadní činnost a majetkové poměry), k jejímu působení po činu (náhrada škody) a k účinkům a důsledkům, jaké trest má mít v budoucnu.

Soud musí přihlédnout i k důsledkům, které může mít uložení trestních sankcí vůči osobám poškozeným a věřitelům právnické osoby, jejichž pohledávky vznikly v dobré víře a nemají původ nebo nesouvisí s trestným činem právnické osoby.

Na rozdíl od části rejstříku trestů fyzických osob, údaje v rejstříku trestů o právnických osobách jsou veřejně přístupné. Tedy v případě, kdy bude právnická osoba pravomocně odsouzena za trestný čin, se tato skutečnost zaznamená do rejstříku trestů a tyto údaje budou veřejně přístupné. Údaje o osobách pravomocně odsouzených soudy se uchovávají 100 let od pravomocného odsouzení právnické osoby, které se týkají.

Každý může požádat o výpis z Rejstříku trestů týkající se právnické osoby, a to písemně. Žádosti o vydání výpisu z rejstříku trestů lze od 1. 1. 2012 podat buď osobně v sídle Rejstříku trestů či poštou na adresu Rejstřík trestů, Soudní 1, 140 66 Praha 4. Žádost se podává na formuláři dostupném na webových stránkách www.justice.cz v sekci Rejstřík trestů. Žádost musí být opatřena nalepenou kolkovou známkou v hodnotě 100 Kč. Jelikož jsou údaje o právnických osobách veřejně přístupné, neověřuje se totožnost osoby, která žádost podává.

Od dubna 2012 by žádosti o vydání výpisu z rejstříku trestů právnických osob mělo být možné podávat i na všech kontaktních místech CzechPoint.

Na webových stránkách Rejstříku trestů právnických osob je v současné době uvedeno toto oznámení:

Převzato z: http://portal.justice.cz/Justice2/Soud/soud. aspx?o=203&j=213&k=20_27&d=320395

Obviněná právnická osoba je subjektem trestního řízení. O zahájení trestního stíhání vyrozumí policie orgán, který vede obchodní rejstřík nebo jiné registry. Místní příslušnost se řídí podle sídla, podniku či organizační složky právnické osoby anebo podle místa, kde čin vyšel najevo.

Proti obviněné právnické osobě a obviněné fyzické osobě se koná společné řízení. Trestní odpovědnost se posuzuje samostatně u právnické i fyzické osoby. Právnická osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání, nemůže být do pravomocného skončení řízení zrušena, přeměněna ani nemůže zaniknout s výjimkou toho, kdy by důsledky byly nepřiměřené povaze spáchaného trestného činu. Výjimky z tohoto pravidla schvaluje soud.

Zákon rovněž zavádí „překážku a iudicata“, která se projevuje v následujících situacích:

Jedinou možností, kdy se právnická osoba může vyvinit z trestného činu spáchaného jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, je situace, kdy je trestný čin spáchán zaměstnancem právnické osoby (nebo osobou v obdobném postavení jako má zaměstnanec) a či osoby výše uvedené :

Jinými slovy, právnická osoba nebude odpovídat za výlučný zaměstnance, pokud dodržela vše, co po ní lze spravedlivě požadovat. Zde tedy , dále proces oznamování trestné činnosti na pracovišti, zavádění korupčních linek, etických kodexů, kde budou uvedeny hodnoty společnosti, posílení interního auditu. Jedině tak bude moci právnická osoba prokázat, že provedla veškerá opatření, která po ní lze spravedlivě požadovat, a tudíž případná trestná činnost zaměstnance je excesem, od kterého se právnická osoba distancuje. Zavedení kvalitních vnitřních norem však k vyvinění se samo o sobě nepostačí, neboť právnická osoba musí prokázat, že zaměstnance s těmito normami seznámila a že jim rozumí. Zaměstnance je tedy nutno proškolovat, přezkušovat a plnění norem kontrolovat.

Pokud již ke spáchání trestného činu právnickou osobou dojde a nejedná se o trestné činy přijetí úplatku, podplacení nebo nepřímého úplatkářství, může právnická osoba využít institutu „účinné lítosti“. V takovém případě trestní odpovědnost právnické osoby zaniká, pokud právnická osoba dobrovolně upustí od dalšího protiprávního jednání a:

Zavedením trestní odpovědnosti právnických osob došlo k rozšíření kompetencí orgánů činných v trestním řízení. V porovnání s „British Bribery Act“, který nabyl účinnosti 1. 7. 2011, a kde byly ještě před jeho účinností vydány návody, jak zákon aplikovat, v České republice zatím bohužel neexistuje žádná interní metodika pro státní zástupce ani pro policii.

I vzhledem k tomu, že , přičemž podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se právnická osoba nemůže dopustit trestného činu křivého obvinění a tedy za něj nebude postižitelná, :