SPOLUPRACUJÍCÍ OSOBA A DAŇ Z PŘIDANÉ
HODNOTY
Ing.
Ivana
Pilařová
Manželka podniká, je plátce DPH, manžel nepodniká, není
plátce.
1)
Může si manželka uplatnit DPH z telefonů (faktura za všechny
telefony je jen jedna, psaná na manželku) a pohonných hmot, které používá její manžel, s tím, že je
její spolupracující osobou a pravděpodobně na něj bude rozdělovat příjmy a výdaje?
2)
A je na závěr nutné takto i rozdělit příjmy, pokud např. na konci
roku zjistí, že nemá takové zisky, aby musela využít této daňové výhody?
3)
Pokud rozděluje výdaje, může do nich zahrnout i tyto výdaje
zaplacené manželem? Nebo toto jsou čistě výdaje
manžela?
ODPOVĚĎ:
K dotazu č. 1 (z hlediska DPH):
Obecně platí, že plátce daně má nárok na odpočet daně u přijatých
zdanitelných plnění, pokud tato plnění (vč. telefonních hovorů a spotřeby PHM) použije v rámci
ekonomické činnosti a pro uskutečnění plnění, u kterých má nárok na odpočet daně. Nárok na odpočet
daně musí u tuzemských plnění doložit daňovým dokladem vystaveným plátcem a se všemi náležitostmi
stanovenými zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Další podrobnější podmínky pro odpočet daně
jsou uvedeny zejména v § 72 a
73 ZDPH.
Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které
zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen
v částečné výši. Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých ekonomických
činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši
odpovídající rozsahu použití pro své ekonomické činnosti - viz
§ 75.
Ing. Ladislav Pitner
K dotazu č. 2 a 3 (z hlediska daně z příjmů):
Pokud se jedná o výdaje, které byly vynaloženy podnikatelem na
spolupracující osobou za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů, je možné tyto výdaje považovat
za výdaje daňově účinné, které se budou rozdělovat na spolupracující osobu zvoleným poměrem.
Vzhledem k tomu, že manžel není podnikatelem, žádné své vlastní výdaje nemůže mít. Veškeré výdaje se
musí vztahovat ke zdanitelným příjmům manželky, které se pak na manžela rozdělí. Z dikce
§ 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve
znění pozdějších předpisů, vyplývá, že příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné
činnosti provozované za spolupráce druhého z manželů a výdaje vynaložené na jejich dosažení,
zajištění a udržení se na spolupracující osobu rozdělují (nikoliv mohou rozdělit, ale rozdělují).
Pokud tedy probíhá spolupráce, je nutné příjmy a výdaje na spolupracující osobu rozdělit.
Příjmy a výdaje musí být rozděleny tak, aby podíl připadající na
spolupracujícího manžela nečinil více než 50 %; přitom částka připadající na spolupracujícího
manžela, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé
zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce.
Pokud bude na spolupracující osobu rozdělen nižší než maximální podíl příjmů
a výdajů, je toto samozřejmě možné.