Zahájení podnikání

Podnikat lze v České republice mnoha způsoby, od nejjednodušší formy podnikatele - fyzické osoby (dále jen „FO“) s živnostenským listem, přes spolupráci s členy domácnosti, tiché společenství, sdružení bez právní subjektivity až po sofistikovanější obchodní společnosti a družstva. Každá z jednotlivých forem podnikání je spíše vhodná pro vyhraněný a konkrétní druh činnosti (zvláště s ohledem na rizikovost a dopad případného neúspěchu na majetek a trestnost dotčených lidí a finanční náročnost), rozsah podnikatelských aktivit a početnost „podnikatelského substrátu“ (společníci, účastníci, spolupracovníci). Bez ohledu na tyto vlivy, lépe řečeno spolu s nimi, můžeme výhodnost té které formy posuzovat i z hlediska jejího daňového (obecně odvodového) zatížení.

Začátky každého podnikání lze schématicky a zjednodušeně vyjádřit následovně:

Pro etapu „Hledání“ je dominantní chuť podnikat, zájemce ale ještě neví, jaká forma by byla optimální. Stručně si shrňme sedm základních možností, a to uvedením vždy tří jejich stěžejních výhod („+“) a nevýhod („-“):

Hlavní záměr, se kterým je podnikatelská jednotka obvykle zakládána, spočívá v úmyslu vytvořit takový . V něm se podle konkrétních situací stýkají snahy o spojení osobního umu a kapitálové síly s cílem zachovat, zabezpečit a rozmnožit vlastní majetek a také pokusy snížit rizika spojená s podnikatelskou činností, zejména vyloučením možnosti negativních hospodářských dopadů do osobní majetkové sféry společníků. Proto bývá pravidelným podkladem takovéto iniciativy formulace , který se využije mimo jiné také při žádosti o bankovní úvěr. Podcenit ale nelze ani alespoň rámcové řešení dalších přípravných kroků, jako jsou základní , formulování představ o , vytipování apod.

Jelikož proces případného zakládání společnosti nebo družstva je poměrně časově a finančně náročný, lze vřele doporučit, jakožto účelný přípravný krok pro budoucí společné aktivity, . Zvláště v případech, kdy se na podnikatelském záměru podílí větší množství osob. Důvěra byť i mezi „starými známými“ má mít zdravé meze, lze si totiž dost dobře představit, že s blížícími se problémy a případným krachem celé záležitosti bude vstřícný postoj mizet. Výhodou takovéto předběžné či přípravné smlouvy je tak především nahrazení křehkých spojení, plynoucích ze vzájemně deklarované důvěry a příslibů, zřetelnými, přesnými a vynutitelnými právními konstrukcemi. Preventivní opatření si zajisté vyžádá daleko méně nákladů, časového a mentálního zatížení než případné následné řešení všemožných konfliktů.

Gentlemanská dohoda zakladatelů může být koncipována buď jako podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), nebo mezi podnikateli podle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“). I vztah mezi subjekty, které nejsou ve smyslu obchodního práva podnikateli, lze podřídit na základě jejich dohody režimu ObchZ, a to v souladu s jeho § 262. Vzhledem ke kvalitativním nárokům obsaženým v předpisech obchodního práva (požadavky na profesionalitu jednání, právní ochrana navzájem si sdělených důvěrných informací, jasné odpovědnostní konstrukce atd.), lze tento přístup plně doporučit.

Další možností je kvalifikovat gentlemanskou dohodu dle § 829 a následující ObčZ. Tento typ sdružení lze totiž založit ke společnému přičinění se několika osob o dosažení sjednaného účelu. Tímto účelem by zde tedy bylo založení obchodní společnosti (družstva), jejímž založením pak smlouva o sdružení automaticky zaniká. Nepochybně jsou i jiné varianty smluvních pojistek (notářský zápis o společné vůli, smlouva o smlouvě budoucí, ujednání o smluvní pokutě, složení k depozitáři atd.), jejich hlavní poslání je však ve své podstatě vždy totožné - posílit víru a šance ve zdar zakladatelského úsilí.

Samostatná výdělečná činnost je přes neustálou proklamovanou i realizovanou liberalizaci stále ještě státem a zákony regulovanou aktivitou. Nestačí tedy praštit jednoho krásného dne s postem ředitele nadnárodní firmy a druhý den ráno si obléknout montérky, vzít lopatu a začít konečně svobodně podnikat sám pro sebe. Až na v praxi spíše okrajové výjimky (spisovatelé, herci, malíři) je nutno mít pro samostatnou výdělečnou činnost nějaký „papír“, oficiální povolení. Nejčastěji půjde o živnostenské oprávnění umožňující výkon živnostenského podnikání, tzv. živnosti, což pochází ze staročeského slova „úživnost“ vystihující jeho podstatu - uživit se. Tuto rozsáhlou problematiku upravuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“).

je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Živnosti

Pokud odbornou způsobilost nesplňuje podnikatel, musí si smluvně zajistit tzv. odpovědného zástupce.

Ve všech případech ovšem musí žadatel splňovat

Majetek používaný pro podnikání, stejně jako majetek získaný v rámci podnikatelské činnosti se ze zákona stává , pokud manželé neomezí jeho rozsah právním úkonem před notářem. V souladu s § 146 ObčZ by měl podnikající manžel před prvním použitím majetku ve společném jmění manželů požádat o souhlas druhého z manželů o použití tohoto majetku k podnikání. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již ale souhlas druhého manžela potřebovat nebude. Největším právním úskalím podnikání formou OSVČ je za všechny jeho podnikatelské závazky - ať už povahy soukromoprávní (obchodní, úvěrové, leasingové, pracovněprávní vůči zaměstnancům atd.) nebo veřejnoprávní (např. z titulu daní, pojistného, dotací, cel atp.). Věřitelé se totiž mohou při nedostatku „firemního majetku“ hojit klidně také na soukromém (rodinném) majetku dané osoby, pokud nedošlo ke zmíněnému omezení společného jmění manželů (a tato skutečnost byla předem věřitelům prokázána). Souvisí to s podstatou této formy podnikání, kdy například podnikající pan Jirka není po příchodu do své provozovny někým jiným, ale stále stejným právním subjektem - panem Jirkou - na což nemá žádný právní vliv okolnost, že tzv. jedná na své IČO (identifikační číslo) a ne na své RČ (rodné číslo).

Dodejme, že řada druhů podnikání není živností, jako např. činnost lékařů, lékárníků, stomatologů, advokátů, notářů, znalců a tlumočníků, auditorů, makléřů, autorizovaných architektů atd. Tato neživnostenská podnikání upravují zvláštní, zpravidla profesní zákony, a také zde je proces vstupu do těchto oborů zdárně završen vystavením nějakého potvrzení, povolení nebo osvědčení o splnění předepsaných podmínek.

S. r. o. je tzv. kapitálovou obchodní společností, protože povinností společníků není osobní účast na podnikání, ale vklad do základního kapitálu. Nejprve je ovšem zapotřebí tuto právně samostatnou osobu (právnickou) vytvořit, což probíhá ve dvou krocích - založení a vznik. V souladu s § 57 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“), se i tato obchodní společnost zakládá podpisem příslušného zakladatelského dokumentu všemi jejími zakladateli, přičemž se může jednat buď o:

musí být vyhotovena vždy ve formě a podpisy zakladatelů společnosti musejí být úředně ověřeny (notářem nebo na matričním úřadě). S. r. o. může být založena také - ať už fyzickou nebo právnickou osobou. Ovšem s. r. o. s jediným společníkem již nemůže být jediným zakladatelem, ani jediným společníkem jiné s. r. o., a jedna fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše ve třech s. r. o. Terminologicky nelze u založení s. r. o. jediným zakladatelem hovořit o smlouvě (k níž jsou zapotřebí nejméně dvě osoby), proto se zde zakladatelský dokument označuje jako zakladatelská listina, která musí být rovněž vyhotovena ve formě notářského zápisu.

Obchodní firma firma je název pod kterým bude s. r. o. zapsána v obchodním rejstříku (dále jen „OR“); až na zvláštními zákony vymezená slova (banka, burza ...) může být libovolná, nesmí však být zaměnitelná s již existující firmou jiného podnikatele ani působit klamavě.

Musí být určeno adresou, kde právnická osoba skutečně sídlí, tj. kde je umístěna její správa a kde se s ní může veřejnost stýkat. V bytě může být pouze, je-li to slučitelné s jejím účelem a odpovídá to i povaze a rozsahu její činnosti. V zakladatelském dokumentu postačí uvést jen obec sídla, plná adresa se pak ohlásí až při zápisu do OR.

Živnostenský úřad na žádost zakladatelů potvrdí splnění podmínek pro provozování živnosti podnikání vydáním výpisu ze živnostenského rejstříku, je-li prokázáno, že s. r. o. byla založena ad výše (činnosti) (živnostenské listy se již nevydávají). Živnostenské oprávnění s. r. o. ale vznikne až jejím zápisem do OR, tedy vznikem tohoto právního subjektu. Pokud ovšem k zápisu do OR dojde do 90 dnů od doručení uvedeného výpisu živnostenského úřadu.

Předmět vkladu musí být „hospodářsky využitelný ve vztahu k předmětu podnikání“, proto mohou být potíže s vklady pohledávek, cenných papírů nebo nehmotného majetku. Hodnotu vkladu stanoví posudkem nezávislý znalec za tímto účelem jmenovaný soudem.

Obchodní společnost vzniká jako právní subjekt až zápisem do OR, přitom nepeněžní vklady a alespoň 30 % peněžitých vkladů musí být splaceno před tímto zápisem, osobou spravující splacené vklady v tomto mezidobí je právě správce vkladu.

Jde o vyžadovanou minimální garanci, že kapitálová společnost disponuje jistou majetkovou hodnotou, z níž může případně uhradit závazky. Nicméně tato hodnota nemusí být vázaná v rychle zpeněžitelném majetku. Základní je peněžním vyjádřením úhrnu vkladů, a pro s. r. o. činí 200 000 Kč, resp. minimální vklad každého ze společníků je 20 000 Kč.

Přes svou většinovou „kapitálovost“. Nejviditelnější je ručení společníků společně a nerozdílně za závazky s. r. o. do výše úhrnu nesplacených částí všech jejich vkladů. Dále vtiskuje s. r. o. „osobní“ charakter možnost společnosti domáhat se u soudu vyloučení společníka nebo zrušení jeho účasti ve společnosti, jakož i možnost společenské smlouvy podmínit převod či dědění obchodního podílu souhlasem valné hromady. Ryzí kapitálovou povahu dále narušuje mj. i skutečnost, že s. r. o. může mít nejvýše 50 společníků. Na což navazují další nezbytné náležitosti každého z obou zakladatelských dokumentů.

V zakladatelském dokumentu postačí základní identifikace názvem a sídlem právnické osoby, resp. jménem a bydlištěm fyzické osoby. Ovšem pro zápis do OR bude nezbytné doplnit IČO právnické osoby a RČ fyzických osob, příp. data narození (u cizinců).

Minimální vklad každého společníka je 20.000 Kč, přičemž se od její výše v poměru k úhrnu vkladů (tj. základnímu kapitálu) odvíjí i jeho obchodní podíl. Každý společník má v s. r. o. pouze jeden vklad, který se případnými dalšími vklady zvyšuje. Nepeněžité vklady jsou splatné před zápisem do OR, doplatky peněžitých vkladů jsou splatné do pěti let. Jestliže je zakladatel jediný, musí splatit i peněžité vklady plně před zápisem do OR.

Zde občas dochází k matení pojmů plynoucí ze dvou hodnot vážících se k nepeněžitým vkladům. Aktuální tržní hodnotu vkladu pro s. r. o. závazně stanovil nezávislý znalec (viz výše), s tím zakladatelé nic nenadělají. Nicméně to, jakou část z této hodnoty nakonec započtou na nepeněžitý vklad dotyčného vkladatele, je již ale ponecháno na jejich vůli. Vzniklý rozdíl (vyšší hodnota vkladu a nižší jeho započtení na vklad) může být ponechán společnosti (jako její emisní ážio nebo rezervní fond) nebo vyplacen zpět vkladateli [viz § 109 odst. 3, § 163a odst. 3 ObchZ]. Což je vcelku namístě, protože podle znalce společnost vkladem nabyla vyšší hodnotu, než odpovídá vkladu společníka.

Do zakladatelského dokumentu postačí uvést jen jména a bydliště prvních jednatelů (jimiž mohou být pouze fyzické osoby), pak ale pro účely zápisu do OR je nutné doplnit jejich RČ, resp. u cizinců data narození. Pro fungování s. r. o. je podstatnou informací dále konkretizace způsobu, jakým jednatelé jednají jménem s. r. o. Obecně platí, že je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem s. r. o. každý z nich samostatně, nestanoví-li zakladatelský dokument nebo stanovy jinak. Společníci tak mohou podmínit přijetí závazku s. r. o. nad určitou mez (např. 1 mil. Kč) souhlasem několika (všech) jednatelů.

Kdo chce mít s. r. o. bez práce a „do druhého dne“, může si koupit již existující dosud ale ještě nečinnou firmu založenou čistě pro tyto účely - tzv. ready-made společnost - například některými právními kancelářemi.

Založením s. r. o. (tj. sepsáním zakladatelského dokumentu) ještě s. r. o. právně nevzniklo, k tomu dojde až jeho , přičemž k tomuto dni musí být (je-li zakladatel jediný, pak 100 % peněžitých vkladů). Před vznikem společnosti spravuje splacené vklady zakladatel pověřený společenskou smlouvou, tzv., přičemž správou peněžitého vkladu lze pověřit i banku, třebaže není zakladatelem. K omezenému ručení dodejme, že v určitých případech se věřitelé s. r. o. mohou domáhat náhradního plnění také na jednateli s. r. o., pokud nepostupoval s tzv. péčí řádného hospodáře (viz § 135 a 194 ObchZ).

Daňový subjekt - kterým se obecně rozumí poplatník, plátce nebo jejich právní nástupce - který obdrží povolení nebo získá oprávnění k podnikatelské činnosti nebo začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, která je zdrojem příjmů, které jsou předmětem daně, nebo jejíž výsledky jsou předmětem daně, je povinen u místně příslušného správce daně (finančního úřadu pro obec, kde má poplatník bydliště/sídlo). Tato lhůta začne běžet následující den po dni právní účinnosti povolení nebo oprávnění. Tvářit se, že žádné takovéto oprávnění poplatník nemá, je krátkozraké, protože příslušný registrující orgán (např. živnostenský úřad) je povinen oznámit tuto skutečnost mj. právě i správci daně, který by tak po marném uplynutí lhůty poplatníka k registraci vyzval a pokud by ani pak nekonal - bez náležitého zdůvodnění (nemoc, hospitalizace po úrazu, apod.) - mohl by udělit pořádkovou pokutu až 50 000 Kč.

Daňová registrace se správci daně předkládá na tiskopise vydaném Ministerstvem financí (lze stáhnout z internetových stránek České daňové správy: http://cds.mfcr.cz). Již od roku 2006 přitom tak, že podají přihlášku již

Při zahájení samostatné výdělečné činnosti se novopečení podnikatelé (ať už OSVČ nebo s. r. o.) obvykle registrují pouze jako Pokud vědí, že budou ihned k podnikání využívat automobil, je účelné rovnou se registrovat také . I když podle zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, zde má nový poplatník této daně vůči správci daně registrační povinnost až ve lhůtě splatnosti nejbližší zálohy na daň, tedy do 15. 4., 15. 7., 15. 10. nebo 15. 12.

Také když OSVČ nebo s. r. o. ví, že bude v brzké době mít zaměstnance, byť i na dohodu o provedení práce, je praktické ihned při prvotní registrační návštěvě správce daně zaregistrovat se současně i jako , a to jak tzv. zálohové dani z příjmů ze závislé činnosti, tak i tzv. srážkové daně vybírané zvláštní sazbou daně (týká se zejména příležitostných zaměstnanců s odměnou do 5 000 Kč). Není to však nutné, a tak pokud si OSVČ zpočátku vystačí sama, bez zaměstnanců, případně o nich uvažuje až v dlouhodobém horizontu, nemusí se hned registrovat jako plátce daně. Obdobně s. r. o., pro kterou bude pracovat prozatím pouze její společník nějaký čas bez nároku na odměnu. Pak ale musí pamatovat na to, že coby zaměstnavatel, resp. bude povinen podat přihlášku k registraci nejpozději nebo zálohy na ni nebo daň vybírat. Což prakticky znamená registraci obvykle do 15 dnů od výplaty mezd.

Připomeňme, že daně se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Což je názorné např. u silniční daně, kde je poplatníkem zpravidla provozovatel vozidla, u daní z příjmů je poplatníkem ten, komu plynou zdanitelné příjmy, tedy zejména živnostník s příjmy z podnikání nebo zaměstnanec s. r. o. (včetně jednatele a společníků pracujících pro jejich společnost). Jako se pak označuje osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům. Což je typicky případ zaměstnavatele srážejícího daň, resp. zálohu na daň z mezd (odměn) svých zaměstnanců. Nejde sice o daň dotyčného zaměstnavatele (není jejím poplatníkem), ale musí jí srazit poplatníkům této daně (tedy svým zaměstnancům z mezd) a odvést finančnímu úřadu, jinak bude daňovou sankcí potrestán přímo zaměstnavatel (plátce daně), a nikoli daný poplatník (zaměstnanec), o jehož daň se jedná.

Při plnění své registrační povinnosti je daňový subjekt povinen sdělit celou řadu údajů, vedle pochopitelné identifikace údaje o povolení nebo oprávnění ke zdanitelné činnosti a čísla všech bankovních účtů kdekoli po světě, pokud jsou využívány v souvislosti se zdanitelnou činností. Dojde-li později ke změnám registrovaných skutečností, je povinen daňový subjekt tyto změny oznámit správci daně do patnácti dnů.

Protože mnohé OSVČ využívají pro podnikání i rodinné příslušníky coby tzv. , na které pak rozdělují odpovídající část příjmů a výdajů, je vhodné dodat, že povinná registrace se vztahuje rovněž na tyto osoby. Protože ke spolupráci není třeba živnostenské oprávnění, je zde lhůtu pro registraci k dani z příjmů stanovena odlišně, a to třicet dnů od započetí výkonu činnosti nebo pobírání příjmů podrobených dani.

Hojným důvodem daňové registrace je také . Aby se vyšší administrativou spojenou s touto daní nemuseli trápit i drobní podnikatelé, byl v rámci vstupu ČR do EU vyjednána trvalá výjimka osvobozující od registrace tuzemské osoby povinné k dani, jejichž obrat nepřevýší 1 mil. Kč za nejvýše 12 kalendářních měsíců (testováno klouzavě, nejen za leden až prosinec, ale i únor až leden apod.). Povinně se ale plátcem DPH lze lehce stát také z mnoha jiných příčin, např. kvůli pořízení zboží z jiného státu EU za více než 326 000 Kč za kalendářní rok nebo přijetím celé řady služeb od osob registrovaných k dani v jiném státě EU nebo naopak poskytnutí určitých služeb těmto osobám apod. Často ale bude účelné nečekat na okamžik povinné registrace, ale registrovat se k DPH hned při zahájení podnikání, a to zejména pokud dotyčný podnikatel:

Při zahájení podnikání je vedle daní třeba pamatovat i na pojištění sociální (důchodové a nemocenské) a zdravotní. jsou při splnění podmínek účastni vedle zaměstnanců (společníci a jednatelé s. r. o. za podmínky odměny alespoň 6 200 Kč měsíčně) také samotné OSVČ (kam patří i spolupracující osoby).

Samostatná výdělečná činnost OSVČ se přitom pro účely důchodového pojištění rozlišuje jako:

OSVČ je přitom povinna s uvedením dne, od kterého je oprávněna tuto činnost vykonávat. Spolupracující OSVČ dále identifikuje dotyčnou OSVČ, pro níž spolupracuje. A to vše nejpozději po měsíci zahájení samostatné výdělečné činnosti. Alternativně lze toto hlášení učinit také na předepsaném tiskopise u příslušného živnostenského úřadu; povinnost učinit tato hlášení u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení se v tomto případě považuje za splněnou.

a nezáleží na výši příjmů z podnikání po odpočtu výdajů. Přičemž po četných změnách znevýhodňujících toto pojištění od roku 2011 tuto možnost nelze příliš doporučit.

Pro účely veřejného se za plátce pojistného považuje mj. i OSVČ (včetně osob spolupracujících ad výše). Povinnost platit pojistné obecně vzniká takovémuto pojištěnci dnem zahájení samostatné výdělečné činnosti. Pojištěnec, který je OSVČ, je povinen své zdravotní pojišťovně ode dne, kdy tuto činnost zahájil. Pojištěnec, podnikající na základě živnostenského oprávnění, splní tuto povinnost i tehdy, učiní-li oznámení příslušnému živnostenskému úřadu.

Obdobně jako v sociálním také ve zdravotním pojištění platí OSVČ pojistné zpravidla formou záloh na pojistné a doplatku pojistného. Začínající OSVČ hradí v prvním kalendářním roce činnosti měsíční zálohy na pojistné vypočtené z minimálního vyměřovacího základu, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší. Pokud za osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost je plátcem pojistného i stát, není tato osoba povinna v prvním kalendářním roce této činnosti platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí formou doplatku. OSVČ, která je současně zaměstnancem a samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, není povinna platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí do osmi dnů po podání daňového přiznání za uplynulý kalendářní rok.

Daleko - ať už se jedná o OSVČ nebo o s. r. o. Vezmeme to jen informativně letem světem. Odvádět pojistné nejen za sebe coby zaměstnavatele, ale také sražené z mezd a dalších odměn zaměstnanců, podávat pravidelné měsíční výkazy o platbách pojistného, přihlašovat a odhlašovat z pojištění nové a odcházející zaměstnance, vést, předkládat a archivovat evidenční listy důchodového pojištění, evidovat a příslušným úřadům odesílat hlášenky o pracovních úrazech, platit zákonné pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání, hlásit zaměstnání důchodců atd.

Zahájení podnikání OSVČ nebo s. r. o. stojí nejen drahocenný čas, energii a nervy, ale také nemálo peněz, které je třeba uhradit za správní, telefonní a poštovní poplatky, jízdné po úřadech a jinde, za právní a daňové konzultace, za nákup podnikatelské literatury, faktur, razítek, vizitek, a dalších kancelářských potřeb, za nájemné pronajatých prostor, za opravy movitého i nemovitého majetku určeného k podnikání, za úroky z úvěrů, za inzerci, za odborná školení typu „Jak správně a chytře podnikat“, „Daňové a účetní minimum“ apod.

Je nasnadě, že takové a mnohé další výdaje jednoznačně souvisejí s následnými příjmy z podnikání, takže rozhodně patří mezi daňově účinné výdaje. Problémem ale může být časové hledisko. V daních z příjmů se totiž samostatně posuzuje každé zdaňovací období, kterým je zpravidla kalendářní rok. Pokud tedy OSVČ zahájí podnikání např. hned 1. ledna, pak by obecně nemohl uplatnit jako daňové výdaje tohoto roku výdaje předešlého roku. Naštěstí na to pamatuje § 5 odst. 7 ZDP, podle kterého A totéž platí obdobně i pro jiné nezbytně vynaložené výdaje spojené se zahájením činnosti. Podstatné je, že jde jen o výdaje vynaložené v jednom jediném roce, a to v roce, který bezprostředně předchází roku zahájení podnikání.

mohou mít v souladu s účetními předpisy výlohy se vznikem nového subjektu :