Insolvence zemědělského podnikatele

Pokud se zemědělskému podnikateli opravdu hodně nedaří, ať už vlastní nebo cizí vinou, a jeho dluhy mu „přerostou přes hlavu“, pak obvykle lidsky pochopitelně ale právně velmi nešťastně rezignuje na hledání dle něj už nemožného řešení a v pudu sebezáchovy se snaží před obávaným exekutorem ochránit zbývající majetek. Z hlediska dlužníka přitom tradiční exekuční řízení vypadá jako dostatečná ochrana věřitelů. Jeho principielní slabinou ale je, že jde o proces vždy jen mezi dvěma subjekty - dlužníkem a jedním jeho konkrétním věřitelem. Exekutor řešící pohledávku věřitele A tak nijak nedbá o pohledávky věřitelů B, C, D téhož dlužníka, které vnímá jako nechtěné soupeře v boji o zbytky. Je třeba si navíc uvědomit, že např. věřitelem C může být zaměstnanec dlužníka čekající marně už několik měsíců na mzdu, který obvykle není právně zběhlý ve vymáhání svých práv.

ve vážných finančních problémech se proto do věci raději vkládá stát a vynucuje si komplexní a spravedlivější řešení dluhů formou - insolvenčního. Jeho právní úpravu stanoví především zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“). Jde o to, že do problémového dlužníka nevběhne stádo exekutorů přetahujících se o zbytky majetku pro své klienty, ale jeden na věřitelích nezávislý profesionál - insolvenční správce, který má „jen“ dva úkoly:

Podmínkou uplatnění IZ je, že který může mít dvě formy:

Obdobné důsledky má kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Protože jde o poměrně neurčité pojmové znaky, o kterých navíc nemůže být plně obeznámen nikdo jiný než tak je logicky pouze on sám

Insolvenční řízení sestává ze dvou postupných fází:

Často jsou ale splněny podmínky pro současné rozhodnutí o úpadku i způsobu jeho řešení. Určité matení v pojmech bohužel působí, že IZ opustil dřívější hanlivé označení „úpadce“ označující dlužníka v úpadku, takže i po osvědčení úpadku se stále hovoří jen o dlužníkovi.

Je-li dlužníkem osoba, u které nelze řešit úpadek tzv. (týká se velkých firem s obratem přes 50 mil. Kč nebo s více než 50 zaměstnanci, viz § 316 až 364 IZ), ani (zejména nepodnikající občané, anebo jde o dluhy z podnikání zajištěného věřitele nebo věřitele souhlasícího s oddlužením, podrobněji viz § 389 až 418 IZ), pak a slouží k poměrnému uspokojení pohledávek věřitelů, přičemž právní moc nad majetkem dlužníka přebírá soudem ustanovený Jestliže obrat dlužníka nepřesahuje 2 mil. Kč a má nejvýše 50 věřitelů, uplatní se zjednodušující postup pro tzv. nepatrný konkurs.

Označení „konkurs“ pochází z latinského „Concursus Creditorum“ a naznačuje se jím, že při něm jde o spojení věřitelů za účelem jejich uspokojení. Odpovídajícím českým ekvivalentem je Často slýchaný pojem pochází z italského „Banco Roto“ („rozbitý stůl“), neboť dlužníkovi byl skutečně rozbit jeho stůl.

Řada firem se na vlastní kůži přesvědčila, že insolvenční řízení a hrozbu konkursem je možné zneužít jako nástroj nekalé konkurence. I když se časem ukáže jako neoprávněný, přesto napadený dlužník je na chvíli v insolvenčním rejstříku. Načež si mnozí obchodní partneři řeknou „Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“, a v zájmu preventivní ochrany s napadenou firmou raději přestanou obchodovat. Insolvenční soud navíc musí již v této fázi neprodleně vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení celou řadu úřadů, např. finanční úřad, celní úřad, úřad práce, správu sociálního zabezpečení. A jak asi tyto úřady zareagují? Samozřejmě budou se snažit na poslední chvíli ještě prověřit plnění povinností dlužníka a často operativně u něj zahájí kontrolu. Navíc je takto např. nemůže banky uklidnit ani zřízením zástavního práva. IZ sice posléze trestá bezdůvodné insolvenční návrhy, to se ale v praxi často míjí účinkem, protože ztracenou důvěru napadený dlužník obnoví jen velmi obtížně a konkurence již mohla obsadit jeho místo, navíc šikanujícími věřiteli bývají nastrčení „bílí koně“.

Boj proti šikanujícím věřitelským návrhům je náročný, ale napadený dlužník by jej neměl vzdát. Hlavně musí a předložit o tom hodnověrné důkazy, protože v této fázi problému hraje čas silně proti němu. Teprve až soud definitivně zamítne či odmítne podlý insolvenční návrh a ukončí insolvenční řízení, tak se karta obrátí a do potíží se dostane šikanující věřitel.

Soudy už také opakovaně uvedly, že pouhá neochota, a to z jakéhokoli důvodu, platit dluhy ještě není sama o sobě znakem úpadku, natož opomenutí či ztráta dodavatelské faktury. Podnětné je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.3.2012, sp. zn. 29 NSČR 38/2010, podle kterého nemůže uspět s insolvenčním návrhem věřitel, který vzhledem k uspokojivým majetkovým poměrům dlužníka může pohledávku vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí).

Poslední šancí dlužníka vyrovnat se s věřiteli mimo insolvenčním řízením dává tzv. (§ 115 až 127 IZ) Tato doba hájení může trvat nejdéle 3 až 4 měsíce.

Základní rámec účtování konkursu stanoví zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZÚ“), a to hlavně v § 17 týkajícím se otevírání a uzavírání účetních knih a v § 20 odst. 2 ohledně odpuštění povinného auditu účetní závěrky během 36 měsíců trvání konkursu. Jen něco málo účetních informací ke konkursu najdeme v § 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „VÚ“). Pro praxi je proto stěžejní Český účetní standard pro podnikatele č. 021 - Některé postupy v účetnictví při vyrovnání, nuceném vyrovnání, konkursu a likvidaci. Ten se sice výslovně týká jen konkursních a vyrovnacích řízení zahájených před 1.1.2008, tedy dobíhajících ještě podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, nicméně není důvod, proč tyto postupy přiměřeně neuplatnit i na účetní řešení insolvenčních řízení zahájených již podle IZ. Připomeňme, že podle § 36 ZÚ se postup podle ČÚS považuje v souladu s účetními metodami, jakož i za věrné a poctivé zobrazení.

Shrňme si

- dni, kterým nastanou účinky

- kterým nastanou účinky

- v období úpadku řešeného konkursem účetní jednotky:

V souladu s § 244 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), je při insolvenčním řízení daňový subjekt - poplatník nebo plátce daně - povinen podat která uplynula do dne před účinností tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno. Tuto lhůtu nelze nijak prodloužit, což je pochopitelné, když si uvědomíme velmi krátké lhůty stanovené insolvenčním soudem pro přihlašování pohledávek, které činí 30 až 60 dnů od účinnosti rozhodnutí o úpadku. Jak bylo výše uvedeno, ke dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku, byl dlužník (daňový subjekt) povinen uzavřít účetní knihy a sestavit účetní závěrku. Která tak rozhodně nebude marná, ale poslouží pro účely přiznání k dani z příjmů za inkriminovanou část zdaňovacího období.

Lhůty, ve kterých je daňový subjekt poté povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení v průběhu insolvenčního řízení, zůstávají zachovány. Takže po „před-úpadkovém“ přiznání bude již dále plnit pravidelné povinnosti spojené s podáváním daňových tvrzení (tj. přiznání, hlášení a vyúčtování) standardně, jako kdyby v úpadku nebyl. Např. přiznání k dani z příjmů proto bude podávat za každé ukončené zdaňovací období v obvyklé lhůtě do 1. 4. nebo 1. 7. (využívá-li služeb poradce nebo podléhá povinnému auditu).

při ukončení konkursu je daňový subjekt, resp. insolvenční správce povinen zpracovat daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou ještě nebylo podáno, a tuto daň zahrnout do konečné zprávy. Toto daňové tvrzení je nutno podat již ode dne zpracování zprávy.

K tomu je třeba ještě zmínit související možnou alternativu § 244 odst. 5 DŘ, která zohledňuje specifický charakter lhůty pro podání daňového tvrzení dlužníka v úpadku ad výše. Kdy vzhledem k tomu, že sám je coby insolvenční věřitel vázán striktní lhůtou pro přihlášení pohledávky. Proto by nebylo vhodné a žádoucí, aby musel vydávat nejprve výzvu k dodatečnému splnění povinnosti podat daňové přiznání tak, jako je tomu podle obecné úpravy v § 145 odst. 1 DŘ. Proto má které si opatří i bez součinnosti s daňovým subjektem, resp. insolvenčním správcem, k čemuž postačí, že daňový subjekt s ním nespolupracuje.

Vzhledem k objektivním obtížím insolvenčních správců při převzetí dokladů § 244 odst. 1 DŘ stanoví pro ně zjednodušující opatření. který prohlášením konkursu získal oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, pro kterou nelze zajistit splnění povinnosti podání daňového tvrzení, pak tato povinnost zaniká. Načež insolvenční správce tuto skutečnost ve stejné lhůtě (tj. do 30 dnů) a poskytne mu nezbytnou součinnost ke Tímto vyrozuměním insolvenčního správce totiž bude mít správce daně za prokázané, že daňový subjekt (dlužník) ve věci dosud nepřiznaných nebo nestanovených daňových povinností neunese své důkazní břemeno.

Při vyčíslení v přiznání za část zdaňovacího období před prohlášením úpadku se postupuje standardně, neplatí zde žádná specifika. Výjimkou je uplatnění rovnoměrných a zrychlených daňových odpisů hmotného majetku, kde najdeme speciální postup v § 26 odst. 7 písm. a) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Je potřeba si totiž uvědomit, že prohlášením úpadku ani rozhodnutím o jeho řešení konkursem nekončí účetní ani zdaňovací období, přičemž za toto jedno zdaňovací období budou podána dvě daňová přiznání - první za jeho část předcházející účinnosti rozhodnutí o úpadku a druhé za zbývající část téhož zdaňovacího období.

Podle zmíněného ustanovení může poplatník uplatnit vypočteného podle § 31 a 32 ZDP z hmotného majetku evidovaného v majetku na počátku příslušného zdaňovacího období,

může poplatník „v konkursu“ v souladu s očekáváním podle § 26 odst. 7 písm. c) ZDP z hmotného majetku evidovaného po celé toto zdaňovací období, pokud v jeho průběhu bylo rozhodnuto o úpadku poplatníka. Pro toto rozpůlení ročního odpisu není podstatné, kdy přesně k této skutečnosti během zdaňovacího období dojde.

Speciální pravidla jsou kvůli daňové spravedlnosti stanovena pro uplatnění odpočtů, slev na dani z příjmů fyzických osob a nároků na daňové zvýhodnění ve viz příklad.

Obecná pravidla DŘ týkající se insolvenčního řízení nepostačují potřebám a tak si upravuje dílčí pravidla po svém v rámci ustanovení § 99b a § 101b odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Tato se ale týkají prakticky jen tří záležitostí: