Společnost svolává valnou hromadu v březnu následujícího roku po účetní závěrce. Za rok 2007 schválila na valné hromadě v 3/2008 výplatu zisku. Zisk 1 000 si ale nevyplatila a sraženou daň 15 % odvedla v 5/2008 na FÚ (uvedla ve vyúčtování). V roce 2009 za rok 2008 výplatu zisku schválila až na mimořádné VH v 11/2009, zisk vyplatila 1000 a 15 % a daň odvedla ve 12/2009 (uvedeno ve vyúčtování roku 2009). Za rok 2009 výplata zisku nebyla uvažována. Ve 3/2011 podáno vyúčtování na srážkovou daň z dohod o práci za rok 2010. V 9/2011 podáno dodatečné vyúčtování za rok 2010 s předpisem 150, což je chybně (tato částka uvedena omylem již ve 12/2009). Je možné podat k dodatečnému vyúčtování za rok 2010 opravu tak, aby byl předpis na FÚ stornován? Z logiky valných hromad vyplývá, že zisk za rok 2010 nemohl být schválen dříve než v roce 2011, tedy i výplata je možná až v roce 2011 a v tomto roce by měla být i odvedena srážková daň. Docela jsem se do toho zamotala.
Výplata zisku a srážková daň včetně vyúčtování
Vydáno:
4 minuty čtení
Výplata zisku a srážková daň včetně vyúčtování
Ing.
Martin
Děrgel
Odpověď:
Podle § 38d odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), je plátce daně povinen podat místně příslušnému správci daně vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (tj. podle § 36 ZDP). Poznamenejme, že se nejedná pouze o podíly na zisku (neosvobozené od daně) a příjmy z dohod bez podepsaného prohlášení k dani do 5 000 Kč měsíčně, ale obecně o veškeré druhy příjmů podléhajících této tzv. srážkové dani z příjmů uvedené v § 36 ZDP.
Vyúčtování srážkové daně se podává samostatně za poplatníky z řad fyzických a právnických osob.
Podle § 1 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), spadá vyúčtování srážkové daně mezi tzv. daňová tvrzení, přičemž se rozlišuje:
*
„řádné“ vyúčtování - je-li podáno v zákonném termínu do 4 měsíců po uplynutí daného kalendářního roku (§ 137 odst. 2 DŘ),
*
„opravné řádné“ vyúčtování - pokud v tomto 4měsíčním zákonném termínu bude podáno druhé a další vyúčtování (viz § 138 DŘ),
*
„dodatečné“ vyúčtování - je-li podáno po uvedeném zákonném termínu, přičemž v souladu s § 141 odst. 1 DŘ by mělo být podáno do konce měsíce následujícího po měsíci zjištění důvodů pro dodatečné vyúčtování (jinak hrozí sankce v podobě pokuty za opožděné tvrzení daně dle § 250 DŘ),
*
„opravné dodatečné“ vyúčtování - pokud v tomto zákonném termínu (tj. do konce měsíce následujícího po měsíci zjištění důvodů) bude podáno druhé a další dodatečné vyúčtování (viz § 138 DŘ).
Ze zadání vyplývá, že obchodní společnost coby plátce srážkové daně odhalila chybu v dodatečném vyúčtování srážkové daně za rok 2010 (které bylo podáno v září 2011). Kde zřejmě nesprávně uvedla vyšší daň o 150, takže souladu s § 141 DŘ dotyčný plátce může podat další dodatečné vyúčtování srážkové daně (dodatečné tvrzení) za rok 2010, a to do konce měsíce následujícího po měsíci zjištění důvodů. Bude-li takto vykázán přeplatek, může plátce požádat o jeho vrácení (jde-li o tzv. vratitelný přeplatek) nebo jeho započtení na úhradu jiné své daňové povinnosti. Žádné stornování původně chybného dodatečného vyúčtování za rok 2010 správcem daně zde nepřichází do úvahy, zkrátka proběhne další doměřovací řízení na podkladě nově podaného dodatečného vyúčtování. Lze předpokládat, že tyto zmatky - zvláště když má vzniknout přeplatek na dani - si bude chtít správce daně prověřit formou daňové kontroly nebo postupem k odstranění pochybností (
alias
dřívější vytýkací řízení). Čemuž je vhodné předejít dobrovolným vpracováním přílohy k vyúčtování, kde bude vše náležitě podrobně okomentováno ve věcné a časové spojitosti, aby správce daně neměl žádné pochybnosti o konečně již správném druhém dodatečném vyúčtování srážkové daně za rok 2010.Upozorněme tazatele na ještě doposud jednoznačně neuzavřenou otázku právního výkladu podmínky pro podání dodatečného vyúčtování na nižší daň podle § 141 odst. 2 DŘ. Zákon zde tento typ podání podmiňuje slovy „jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši“. Z čehož některé právní výklady dovozují, že dodatečné tvrzení - ať už jde o přiznání nebo vyúčtování - na nižší daň je přípustné pouze když se objeví nové skutečnosti (novoty) a nikoli jen proto, že původně daňový subjekt vycházel z mylného právního názoru nebo postupoval chybně (např. se jeho účetní spletl). Nicméně jiné právní výklady zmírňují tuto podmínku a umožňují podat dodatečné tvrzení téměř vždy...