Základním předpokladem pro úspěšné uplatnění odčitatelné položky na výzkum a vývoj dle § 34 odst. 4 věty první zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 je v případě experimentálního vývoje ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 130/2002 Sb. , o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, doložení vývojové činnosti. Daňový poplatník musí doložit, že dosáhl závěrů (výsledků, poznatků, znalostí), které jsou oproti stávající úrovni poznatků a dovedností v daném oboru pro něj nové a dosud nevyužívané. Bez náležité dokumentace nese daňový subjekt riziko, že se při budoucím dokazování v daňovém řízení octne v důkazní nouzi ohledně skutečné novosti svého řešení.
Odpočet na výzkum a vývoj
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Specialis s.r.o., advokátní kancelář
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 7 Afs 447/2018, www.nssoud.cz
Tento rozsudek významně napomohl k odhalení tajů výzkumu a vývoje, resp. odčitatelné položky na něj. Předně je nutno říct, že vývojová činnost musí vést k dosažení závěrů (výsledků, poznatků, znalostí), které jsou oproti stávající úrovni poznatků a dovedností v oboru pro daného poplatníka nové a dosud nevyužívané. Důraz měření novosti je přitom kladen právě na proces vytváření těchto závěrů (výsledků, poznatků, znalostí), nikoliv na existenci samotných nových nebo podstatně zlepšených výrobků (postupů, služeb), jež jsou výsledkem jejich aplikace v případě úspěchu vývojové činnosti. Daňové subjekty se proto musí zaměřit ne na výsledek (výsledný produkt), ale na proces jeho tvoření a zkoumání. Pouhá existence jedinečného výsledku proto v tomto nemůže být dostačující, ledaže by se jednalo o skutečně převratný objev.
Jako nejvhodnější prostředek k prokázání tvůrčí činnosti se přitom jeví vedení náležité dokumentace zachycující podrobně proces tvorby návrhu nového či zdokonaleného řešení. Nelze totiž odhlédnout od toho, že k utváření nových či zdokonalených řešení dochází uplatňováním stávajících poznatků, které vyústí v nově stvořené řešení. Povinností daňového subjektu je tudíž takovouto dokumentaci vést. Naopak povinností správce daně je takovou dokumentaci řádně prozkoumat, což předpokládá existenci odborných znalostí. Nemá-li jich, pak musí správce daně sáhnout po angažování znalce.
Úkolem znalce pak je posoudit právě onen proces. To zpravidla porovnáním úrovně poznání na začátku a na konci. Právě ona rozdílnost je tvůrčí činností, kterou zákonodárce odměňuje odpočtem. Nutno však dodat, že nárok na odpočet nemohou mít jen úspěšné projekty, ale je třeba jej přiznat i projektům neúspěšným. To totiž zcela koresponduje s nejistotou, která je výzkumu a vývoji vlastní.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.