Článek se zabývá problematikou a pravidly ukládání daňových sankcí za opakované a dlouhodobé porušování jedné daňové povinnosti v kontextu poslední judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně jeho čtvrtého senátu. Ten přitom dospěl k poměrně nečekaným závěrům vycházejícím především z teze, že výše popsané jednání lze charakterizovat jako pokračující správní delikt. Článek se proto nejprve věnuje účelu a smyslu pokuty za nedodržení povinnosti učinit podání elektronicky, jejíž výše byla předmětem sporu řešeného Nejvyšším správním soudem, a následně podrobněji rozebírá typy správních deliktů, jejichž základním znakem je dlouhodobost. V kontextu uvedeného pak článek shrnuje sporné částí rozsudku čtvrtého senátu a rovněž předkládá možná východiska a řešení nastolené situace.
Možnost ukládat opakované sankce za dlouhodobé porušování daňové povinnosti
Vydáno:
31 minut čtení
Možnost ukládat opakované sankce za dlouhodobé porušování daňové povinnosti
Mgr.
Adéla
Ptašková,
Odvolací finanční ředitelství
1. Základní východiska případu
Stěžovateli byla Celním úřadem pro Zlínský kraj (dále také „celní úřad“) uložena pokuta podle § 247a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), v celkové výši 42 000 Kč. Tato pokuta byla uložena za opakované podávání řádných daňových přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů v listinné podobě, přestože stěžovatel disponoval datovou schránkou, a měl tak povinnost učinit daná podání elektronicky v souladu s § 72 odst. 4 daňového řádu. Takto chybně bylo v období od dubna roku 2015 až do února roku 2017 podáno celkem 21 daňových přiznání. Celní úřad proto výše zmíněným rozhodnutím uložil stěžovateli 21 pokut v zákonem stanovené výši 2 000 Kč. Odvolání proti danému rozhodnutí bylo Generálním ředitelstvím cel zamítnuto, což následně aproboval také Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 7. 2019, čj. 29 Af 71/2017-34. Poté podaná kasační stížnost stěžovatele byla nicméně shledána důvodnou a Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) tak rozsudkem ze dne 8. 4. 2020, čj. 4 Afs 330/2019-39 (dále také „Rozsudek“), zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí Generálního ředitelství cel.
Čtvrtý senát NSS přisvědčil správním orgánům, že jednání stěžovatele bylo v rozporu s právními předpisy a že nebylo povinností celního úřadu ověřovat, zda subjekt disponuje datovou schránkou. Ke zřízení datové schránky přistoupil stěžovatel zcela dobrovolně a měl si být vědom povinností s tím spojených. Současně však NSS dospěl k závěru, že k mnohonásobné kumulaci pokut za jednotlivá dílčí pochybení dojít nemělo, neboť se jednalo o pokračující správní delikt.
2. Účel a cíl sankce dle § 247a odst. 2 daňového řádu
Pokuta za nedodržení povinnosti učinit podání elektronicky byla do daňového řádu zakomponována s účinností od 1. 1. 2015. Svou povahou se jedná o pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy doplňující stávající institut pořádkové pokuty dle § 247 daňového řádu. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 267/2014 Sb., kterým byl daňový řád novelizován, je cílem nově vymezených pokut dle § 247a daňového řádu vyplnit dosavadní mezery v zákoně a současně vylepšit možnosti boje s daňovými úniky.
Pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy jsou v zásadě dvojí. Jedna sankcionuje zanedbání oznamovací (registrační, ohlašovací) či záznamní a evidenční povinnosti (§ 247a odst. 1 daňového řádu). V tomto případě zákonná úprava nechává prostor ke správnímu uvážení správce daně, který tuto pokutu může (avšak nemusí) udělit, přičemž její výše je určena pouze horní limitací 50 000 Kč.
Druhou oblastí,