Zamezení dvojího zdanění (daň z příjmů)

Přestože se v dané věci Nejvyšší správní soud zabýval poměrně specifickou a úžeji vymezenou problematikou (spor se týkal toho, zda příjmy daňového subjektu pocházely ze Spojeného království, resp. zda pracoval mimo teritoriální vody Spojeného království, tj. na území kontinentálního šelfu neboli v mezinárodních vodách), stojí toto rozhodnutí za pozornost, neboť obsahuje i některé obecnější závěry týkající se zamezení dvojího zdanění. Nejvyšší správní soud předně dovodil, že vymezuje-li smlouva o zamezení dvojího zdanění území smluvního státu tak, že do něj zahrnuje i oblast kontinentálního šelfu, je třeba posoudit hranice kontinentálního šelfu podle Úmluvy o mořském právu, nikoliv podle vnitrostátních zákonů. V dané věci mimo jiné dále zdůraznil, že prokázání, které území jiný stát považuje za „své“ pro účely smlouvy o zamezení dvojího zdanění, přesahuje povinnosti a praktické možnosti daňového subjektu. Označí-li daňový subjekt konkrétní území (v dané věci konkrétní ropné plošiny s tím, že se nachází v oblasti kontinentálního šelfu druhého smluvního státu), lze od správce daně požadovat, aby (má-li o tom důvodné pochybnosti) toto ověřil prostřednictvím postupu výměny informací mezi stranami dané smlouvy. V neposlední řadě je pak třeba vzít v úvahu závěry krajského soudu, podle něhož jestliže je pro zamezení dvojího zdanění stanovena ve smlouvě metoda vynětí, uplatní se bez ohledu na to, zda stát, kterému smlouva o zamezení dvojího zdanění právo zdanit přiznává, své právo vykoná. Podmínění uplatnění metody vynětí prokázáním zdanění ve druhém členském státě je možné jen tehdy, pokud je takové ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění výslovně uvedeno.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.