Nárok na zahájení přezkumného řízení podle daňového řádu

Sporná otázka, kterou se v dané věci Nejvyšší správní soud zabýval, spočívala v tom, zda odložením podnětu k prohlášení nicotnosti a vyrozuměním o nezahájení přezkumného řízení podle daňového řádu je možné zasáhnout do práv podatele. Nejvyšší správní soud zde předně poukázal na to, že správní soudnictví slouží primárně k ochraně veřejných subjektivních práv, nikoliv k ochraně práva objektivního. I pokud je proto nějaké rozhodnutí nebo akt veřejné správy nezákonný, včetně svévole, může jej napadnout pouze ten, do jehož veřejných subjektivních práv bylo zasaženo, popřípadě osoby výslovně oprávněné hájit veřejný zájem za splnění zákonem daných podmínek. Připomněl dále svoji již existující judikaturu ve vztahu k zahájení přezkumného řízení dle § 95 odst. 1 správního řádu (např. rozsudek sp. zn. 1 Ans 4/2009). Nejvyšší správní soud dodal, že úprava přezkumného řízení v daňovém řádu je svoji povahou (dozorčí funkce) shodná s tou, která byla v zákoně o správě daní a poplatků, stejně tak i s tou, která je ve správním řádu. Přezkumné řízení dle daňového řádu je jednoznačně dozorčí prostředek, na jehož zahájení není právní nárok. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že pokud neexistuje veřejné subjektivní právo na zahájení přezkumného řízení, není již z povahy věci možné, aby nenařízením přezkoumání rozhodnutí bylo zasaženo do práv daňového subjektu.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.