Lékaře v právní pozici fyzická osoba (OSVČ) je třeba brát jako kterýkoliv jiný samostatný ekonomický subjekt, u něhož probíhají mimo jiné i ekonomické jevy a procesy, které mají dopad na ekonomiku jeho ordinace.
Oprostíme-li se od určitých specifických způsobů řízení a rozhodování ve zdravotnických institucích, které vycházejí z vlastních principů zdravotnictví, tedy etických, sociálních či psychologických faktorů poskytování zdravotnické péče, pak se jakákoliv zdravotnická instituce, tedy i ordinace, svými ekonomickými aspekty nijak neliší od základních principů fungování běžné firmy.
Pokud budeme analyzovat zdravotnickou instituci, tedy i zcela samostatnou ordinaci privátního lékaře, jako systém, pak ji budeme charakterizovat stejnými znaky jako kterýkoliv hospodářský systém typu firma. Jaké znaky vykazuje hospodářský systém?
1. Hospodářský systém
Klasická obecná teorie systémů považuje všechny předměty, jevy a procesy za systémy skládající se z podsystémů. Všechny systémy jsou pak součástí vyšších systémů, mikro, makro a megasystémů. Systém je pak definován jako účelové uspořádání určité množiny prvků daných vlastností a funkcí, které mezi sebou vstupují do vazeb a interakcí, jež určují jeho chování jako celku směřujícího k určitému cíli.
Hospodářský systém je pak definován jako
uzavřený dynamický systém
, charakterizovaný určitými obecnými znaky. Graficky můžeme každý systém vyjádřit následujícím obrázkem č. 1.
Obrázek č. 1: Schematické znázornění hospodářského systému
a)
Do systému (podniku) neustále proudí určité
vstupy
. Ty jsou dvojího charakteru:
–
vstupy hmotně-energetické (dále také „HE“),
–
vstupy informační („INF“).
Hmotně-energetické vstupy představují stálý přísun výrobních faktorů, materiálu, strojů či přístrojů, zařízení, energie a práce. Pomocí těchto zdrojů hospodářský systém zpracovává (transformuje) vstupy na požadované výstupy, tedy služby nebo výrobky.
Aby tak mohl tento systém efektivně činit, musí mít k dispozici potřebné informace. Tyto informace jsou dvojího rázu:
–
jednak systém přijímá část informací zvenčí (z okolí – informace externí),
–
jednak část informací tvoří údaje o průběhu transformace, o stavu a činnosti prvků uvnitř systému a o výsledcích činnosti (případně nečinnosti) – informace interní.
b)
Transformace
znamená postupnou přeměnu vstupních činitelů směrem k požadovanému výsledku, tj. k cíli. V některých oborech může být průběh této transformace poměrně dlouhý, vzniká tak pojem „rozpracovanost“, v němž je obsažen určitý objem lidské práce, popřípadě ostatních vstupů, tedy určitý stupeň bohatstv&iac
