Pravomoc správce daně (ať již je jím orgán Finanční nebo Celní správy České republiky) rozhodnout o zajištění zboží byla přítomna v tuzemském daňovém systému souvisle od roku 1993 do 2010, po celou dobu účinnosti zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Jeho § 15 odst. 7 opravňoval poměrně široce správce daně v rámci místního šetření k zajištění věci v případě např. chybějícího průkazu o původu zboží, o množství, ceně, kvalitě nebo řádném vypořádání daňových povinností souvisejících s nákupem nebo dovozem tohoto zboží. Při zajištění byl správce daně povinen dotčenou osobu vyzvat k odstranění pochybností týkající se zajištěné věci.
Pravomoc správce spotřební daně zajistit a propadnout vybraný výrobek podléhající spotřební dani dle zákona o spotřebních daních
JUDr.
Radim
Hanák
K 1. 1. 2010 nabývá účinnosti zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „d. ř.“), který již v rámci místního šetření upravuje pouze pravomoc správce daně k zajištění věci v případě, kdy je to nutné pro účely budoucího použití věci jako důkazního prostředku (§ 83 d. ř.). To odpovídá procesním oprávněním zakotveným ve všech procesních předpisech (správním řádu, občanském soudním řádu, trestním řádu). Všechna výše uvedená zajištění věci podle daňového řádu představovala dočasné omezení vlastnického práva vlastníka, které bude obnoveno, jakmile zajištění nebude potřeba pro plnění povinností správce daně v daňovém řízení. Po odpadnutí důvodu pro zajištění věci se počítá s jejím vrácením. S propadnutím věci se počítá pouze v případech, kdy věc není možno vlastníkovi objektivně vrátit (nebo se např. jedná o věc drženou v rozporu s právními předpisy).
Obdobná oprávnění pak svědčí správci cla (kterým je Celní správa České republiky) na základě celních předpisů týkající se zboží, které podléhá celnímu dohledu. I v tomto případě se jedná o dočasné omezení vlastnického práva vlastníka zboží do doby, kdy je to nutné pro účely celního řízení, tedy pro ověření skutečností rozhodných pro stanovení celní povinnosti a průběh celního řízení.
Zajištění vybraného výrobku a následné řízení o zajištěném vybraném výrobku podle zákona o spotřebních daních
Na úseku spotřebních daní je však speciální mechanismus upravený zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSpD“), a to v § 42 až 42e ZSpD, týkajících se vybraných výrobků.1) Ten však na rozdíl od výše uvedených institutů nepředstavuje pouhé zajištění vybraných výrobků (tedy dočasné omezení vlastnického práva k výrobku), ale i jejich následné propadnutí nebo zabrání, tedy faktické odnětí vlastnického práva, a to bez náhrady, s povinností vlastníka uhradit náklady na uskladnění vybraného výrobku a jeho zničení.
Zákon opravňuje správce daně, aby při jakýchkoli pochybnostech o údajích v daňovém dokladu dle § 5 ZSpD (a z toho vyplývajících pochybnostech o řádném zdanění vybraného výrobku) u tohoto vybraného výrobku dočasně omezil jeho věcná práva, provedl dokazování ohledně toho, zda byl porušen zákon, a následně rozhodl o propadnutí nebo zabrání vybraného výrobku, případně o jeho uvolnění.
Jedná se o specifické daňové řízení,2) k němuž je oprávněn správce spotřební daně a které se obligátně skládá ze
–
zajištění vybraného výrobku (§ 42 ZSpD),
–
zahájení a vedení řízení o zajištěném vybraném výrobku (§ 42d ZSpD),
–