Zahájení činnosti privátních lékařů a zdravotníků - 1. část

Ve zdravotnictví České republiky nalezneme všechny tři právní formy výkonů profese, a to zaměstnance, fyzické osoby (dále také „FO“), resp. osoby samostatně výdělečné činné (dále také „OSVČ“), i právnické osoby (dále také „PO“). Počet FO pravidelně roste, v některých oborech lékařské péče jsou převažující formou (například zubní či praktičtí lékaři) stejně tak jako v oborech zdravotnických (například lékárníci nebo fyzioterapeuti či majitelé zdravotní dopravy).

V našem článku se zabýváme především velkou entitou privátních lékařů, nicméně všechny poznatky se týkají prakticky všech skupin samostatných zdravotníků. V našem státě je v současné době až 30 000 zdravotníků pracujících ve formě OSVČ, kdy nemalou část tvoří privátní lékaři, v některých oborech prakticky téměř výlučně. V současné době, po reorganizaci studia zubního lékařství a udělování titulů MDDr, je také možné, aby absolventi tohoto lékařského oboru nastupovali do praxe s tím, že mohou být od absolutoria přímo OSVČ a otevřít si vlastní ordinace. Právě těmto skupinám lékařů věnujeme náš příspěvek, který obsahuje popisy činností, jež musí samostatný lékař vykonat, pokud chce působit jako OSVČ.

Popíšeme si, jaké ekonomické činnosti musí vykonávat lékař, popřípadě jaké činnosti musí zabezpečovat prostřednictvím různých účetních, daňových poradců či dalších spolupracovníků. Předpokládáme, že privátní lékař má zaměstnance, alespoň zdravotní sestru, platí za úklid, případně za nájem, inkaso atd. Lékař tedy v této právní formě vystupuje prakticky jako kterákoliv podnikající osoba, tj. firma. Tato právní forma vyžaduje neustálé sledování mnoha právních předpisů, popřípadě stálou úhradu specialistů, kteří pak veškeré ekonomické činnosti vykonávají sami dle smlouvy s lékařem. Podotýkáme, že ani skutečnost, že ekonomickou agendu vede lékaři jiná osoba či celá účetní či daňová kancelář, nezbavuje lékaře odpovědnosti za správnost a včasnost ekonomických údajů. Podívejme se tedy spolu na tyto ekonomické činnosti, které musí vykonávat anebo zajišťovat každý lékař v postavení FO.

Pokud se lékař rozhodne začít provozovat svou praxi v právní formě FO, má několik možností k získání vlastní ordinace.

Příklad ukazuje technické kroky podložené určitými majetkovými možnostmi a právy vůči majiteli nemovitosti, popřípadě majiteli ordinace. Avšak těmto krokům vesměs předchází (anebo jsou vyřizovány souběžně) řada ryze právních a ekonomických činností nezbytných k možnosti otevření a provozování vlastní ordinace. Které to jsou?

Jakákoliv činnost realizovaná na území státu musí vycházet z platných právních norem daného státu, právních norem obecných i specifických. Pokud budeme zvažovat pouze onen ekonomický aspekt, který ovlivňuje postavení privátního lékaře, tak je zřejmé, že jeho působení je dáno především úrovní, kvalitou, dimenzí a rozsahem hospodářské legislativy daného státu. Současně s tím je ovšem třeba respektovat další vrcholné právní normy ovlivňující ekonomické prostředí daného státu.

Kromě Ústavy ČR, respektive Listiny základních práv a svobod, je v podmínkách ČR rozhodující právní normou, definující chování každé osoby samostatně výdělečně činné v ekonomickém prostředí, občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., vždy ve světle poslední platné novely. K aktualizaci tohoto zákoníku dochází v našich podmínkách poměrně často, proto je nezbytné i změny tohoto základního zákona ovlivňujícího a definujícího podstatné ekonomické poměry v zemi ve vlastním zájmu sledovat. Péče o zdraví i ochrana zdraví, jakož i právní regulace lékařských (ba i zdravotnických) služeb a činnosti spjaté s výkonem zdravotní péče jsou samozřejmě dále regulovány v obecných právních normách, jako je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a četná další legislativní opatření typu vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí apod.

Právě proto, že poskytování lékařské a zdravotnické péče je citlivou záležitostí vyžadující vysokou odbornost, kvalifikovaný a humánní přístup k nemocným a trpícím lidem, je možnost působení v oblasti lékařských a zdravotnických služeb daných především požadavky státu na výkon a kvalitu zdravotní péče. Na tyto specifické podmínky, které regulují z hlediska odbornosti i etiky stav a vývoj poskytování lékařských i zdravotnických služeb, pak navazují obecné ekonomické předpoklady pro existenci a činnost samostatné FO v ekonomickém prostředí státu. Proto v následujícím textu uvádíme v časové posloupnosti stručný přehled hlavních požadavků a podmínek pro vznik a existenci privátního lékaře provádějícího standardní i speciální lékařské výkony a odbornosti. Jednotlivé požadavky a podmínky vyžadují vždy níže uvedený předcházející dokument a jsou prakticky stejné jak pro fyzické osoby (samostatné privátní lékaře), tak i pro právnické osoby, tj. zdravotnická zařízení kolektivního výkonu lékařské péče:

Další kroky jsou obecné a vyplývají z hospodářské legislativy ČR:

Všechny uvedené podmínky a požadavky pro zahájení provozu a provoz ordinace jsou nutným předpokladem pro vykazování ekonomických jevů a procesů tak, jako je tomu u běžné firmy, u všech ostatních podnikajících subjektů.

V dalším textu se budeme zabývat nutnými atributy výkonů lékařské péče po otevření vlastní soukromé ordinace.

Ještě než je jakákoliv činnost zahájena, musí být ordinace vybavena určitým majetkem ve formě nábytku, přístrojů či léků. Naštěstí existují firmy specializované na prodej těchto nezbytných předpokladů, firmy zdravotnického zásobování.

Ordinace musí být vybavena příslušnými nástroji, stroji, zařízením. Je otevřena v určité budově, která může být vlastní, případně ve spoluvlastnictví. Ordinace musí být zásobena zdravotnickým materiálem, léky, injekcemi, ale také zdravotní dokumentací, prostředky k evidenci, včetně možného počítače vybaveného příslušnými programy. Základní majetkové formy musí být v ordinaci ještě před vlastním zahájením provozu, později je možné tento majetek ještě doplňovat, vyřazovat či obnovovat. Podívejme se proto na základní majetkovou strukturu a způsoby jejího zachycení v ekonomice ordinace.

Každý ekonomický subjekt musí mít ke své činnosti nutné zdroje. Ty mohou být vlastní, nebo zapůjčené. Rozeznáváme výrobní , lidský a finanční . Podstatou kapitálu je schopnost vytvářet další hodnoty, vytvářet větší bohatství. Tímto bohatstvím je i obnova lidského zdraví, tedy i poskytování lékařských a zdravotnických služeb. Z tohoto úhlu pohledu jsou výrobním kapitálem také lidé, lidské zdroje, čili

představují věcné hodnoty (stroje, zařízení, budovy, stavby, pozemky, zásoby materiálu atd., tedy statky, které byly vytvořeny, aby se podílely na tvorbě nových hodnot, tedy i obnově lidského zdraví).

jsou úvěry, úspory, cenné papíry a jiné formy finančních prostředků. Tento finanční ve svém výsledku představuje finanční prostředky k nabývání dalšího majetku.

nazýváme souhrn majetku ve formě výrobního a finančního kapitálu a závazků vzniklých lékaři v souvislosti s výkonem jeho profese. O tomto obchodním majetku musí být učiněn zápis (seznam) a musí být vedena jeho evidence (průběžně zachycováno jeho pořízení, doplňování, vyřazování).

nazýváme majetek po odečtení závazků (dluhů) vzniklých lékaři v souvislosti s výkonem jeho profese. Čistá hodnota majetku se nazývá kmenový .

Je třeba rovněž odlišit kterým v případě výkonu profese ve formě FO (OSVČ) Přitom tento osobní majetek může být přítomen i ve vlastní ordinaci, případně lékař může například i k výkonu své profese používat své vlastní osobní (občanské) auto – viz dále v pokračování tohoto seriálu. Proto je třeba pečlivě odlišit majetek vložený do ordinace (tedy majetek „firemní“) a majetek čistě osobní, a to i přesto, že v případě neúspěchu je to pak lhostejné. Majitel Odlišení (což znamená především přesný seznam „firemního majetku“, tedy toho, co do vybavení ordinace patří) je nutné především v době úspěšného výkonu profese, neboť to má vliv na vykazování výsledku hospodaření.

Věcný majetek se dělí na:

Oba typy majetku má lékař obvykle společně. V obou případech se jedná o velké majetkové skupiny, které se ještě podrobně dělí.

Každý ekonomický subjekt, ať je předmět jeho činností vymezen jakkoliv, je vybaven určitým potřebným majetkem, jehož množství a struktura se v důsledku činností (ale i nečinností) mění. Množství a skladba jsou závislé na rozsahu hlavní činnosti subjektu, na jeho profesi, převažujících výkonech atd. Zatímco například dopravní firma bude mít většinu svého majetku v dopravních prostředcích, obchodní firma má obvykle značnou část svého majetku v zásobách zboží, firma výrobní má své hlavní majetkové složky ve výrobním zařízení, v rozpracované výrobě nebo v zásobách zboží atd., lékař pak bude mít hlavní majetkové složky obsaženy především v technických prostředcích a dalších přístrojích, automobilu, pokud je součástí firemního majetku, přístrojích a zásobách zdravotnického materiálu, popřípadě ve vybavení ordinace a čekárny.

V úvodní části příspěvku jsme se zabývali podmínkami pro otevření soukromé ordinace a zahájení činnosti lékaře jako OSVČ. Dále jsme zahájili téma nutného vybavení ordinace majetkem. V příštím části se budeme zabývat jednotlivými skupinami majetku a tím, jakým způsobem může být tento majetek získán a jak se podílí na hospodářském výsledku nebo na celkových příjmech lékaře.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.