Penále je finančním trestem „sui generis“ za to, že daňový subjekt vykázal svou daňovou povinnost v nesprávné výši a správce daně v rámci doměřovacího řízení tuto nesprávnost musel napravit. Podle § 251 daňového řádu správce daně vystaví platební výměr na penále v každém případě daně doměřené z moci úřední. Nemůže přitom zohlednit, zda se daňový subjekt zmýlil (prostá početní chyba či nesprávný výklad často komplikovaného hmotného daňového práva) nebo zda vědomě svým aktivním či nedbalým jednáním snižoval svou daňovou povinnost (vědomá účast na daňovém podvodu, zneužití práva, daňové zastírání apod.). Správce daně má přesto zákonný prostor, jak výši penále na základě žádosti daňového subjektu upravit (snížit), je-li nesprávný postup daňového subjektu jednoduše chybový, nikoliv však neetický.
Princip spravedlnosti jako klíčový aspekt při rozhodování o prominutí penále po daňové kontrole
Vydáno:
34 minut čtení
Princip spravedlnosti jako klíčový aspekt při rozhodování o prominutí penále po daňové kontrole
Ing.
Jiří
Pšenčík,
Ph.D.,
ředitel kontrolního odboru, Územní pracoviště v Českých Budějovicích
Cílem tohoto článku je upozornit případné žadatele o prominutí penále na úskalí, která se žádostí mohou být spojena a pomoci je provést legislativními limity a zásadami správní úvahy v této věci.
Legislativní zdroje
Vznik a výpočet penále jsou upraveny v § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „daňový řád“ nebo „DŘ“). Zjednodušeně, doměří-li správce daně na základě výsledku daňové kontroly daň, stanoví automaticky povinnost zaplatit 20% penále, bez ohledu na délku trvání daňové kontroly či na délku období, po které zůstávala daň nezaplacena. Pro stanovení výše penále je tedy rozhodná pouze částka daně, která byla správcem daně z moci úřední doměřena.
Opraví-li však daňový subjekt nesprávně stanovenou daň sám (i na základě neformálního telefonického upozornění správce daně o chybě v řádném daňovém přiznání) prostřednictvím dodatečného daňového přiznání, penále nebude stanoveno1). Toto je samo o sobě silným motivačním prvkem pro daňové subjekty, který je podpořen soudobou rozhodovací praxí správních soudů2) a promítá se také do daňového řádu3).
K tomu lze pouze doplnit, že od 1. 1. 2021 bude správce daně zahajovat daňovou kontrolu písemným oznámením (na rozdíl od v současnosti nezbytného ústního jednání). Jakmile správce daně podle novelizovaného znění daňového řádu doručí daňovému subjektu oznámení o zahájení daňové kontroly, přijde od tohoto okamžiku daňový subjekt sice o právo podat dodatečné daňové přiznání, přesto bude mít k samodoměření určitý časový prostor4). Takový stav je prospěšný i pro státní rozpočet, když přispívá k efektivnějšímu procesu výběru daní a přímým způsobem směřuje k nastolení cílového stavu (správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady).
Pro celkový kontext lze doplnit, že správce daně může zahájit postup k odstranění pochybností dle § 89 daňového řádu či daňovou kontrolu před vyměřením daňového přiznání. Provádění některého z kontrolních postupů v rámci vyměřovacího (a nikoliv doměřovacího) řízení je v oblasti DPH spojeno s nevyplacením (pozdržením) nadměrného odpočtu, což má na cash-flow daňového subjektu negativní efekt. Tento efekt je za určitých okolností kompenzován úrokem (§ 254a daňového řádu) a od 1. 1. 2021 bude dokonce aplikováno zálohování nesporné části nadměrného odpočtu (§ 174a a 174b daňového řádu účinného od 1. 1. 2021). Je-li však zjištěno, že nadměrný odpočet měl být nižší oproti hodnotě vykázané v daňovém přiznání a v této nižší částce na základě provedeného kontrolního postupu vyměřen, není snížení nadměrného odpočtu spojeno se vznikem povinnosti platit penále, nejedná se totiž o doměření, nýbrž o vyměření daně. Pokud by však správce daně daňové přiznání vyměřil a teprve následně zahájil daňovou kontrolu a doměřovací řízení, odmítnutí nároku na odpočet v rámci doměřovacího řízení by už vznik povinnosti platit penále vyvolalo. Nevyměření nadměrného odpo&