DAC 6 aneb automatická výměna informací o přeshraničních daňově optimalizačních schématech

Poznámka redakce: Autor působí jako vedoucí oddělení Obecná daňová legislativa v Ministerstvu financí, kde se podílel na přípravě návrhu legislativy transponující směrnici DAC 6, a dále přednáší na Vysoké škole podnikání a práva a spolupracuje s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy. Názory prezentované v tomto článku jsou přičitatelné výlučně autorovi, a nejde tak o oficiální stanovisko institucí, ve kterých působí.

Rada Evropské unie dne 25. května 2018 přijala novelu směrnice o správní spolupráci v oblasti daní¹⁾ označovanou běžně jako tzv. směrnice DAC 6.²⁾ Smyslem této směrnice je na úrovni Evropské unie zavést automatickou výměnu informací o přeshraničních daňově optimalizačních schématech. Hlavním důvodem pro zavedení této automatické výměny informací je získání informací o slabinách daňových systémů, zejména pokud jde o možnosti vyvádění zisku do zahraničí a eroze základu daně, aby bylo možné na národní nebo nadnárodní úrovni odhalené problémy systémově řešit. Nevylučuje se však ani využití poskytnutých informací v individuálním daňovém řízení. Automatická výměna informací podle zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů (dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“), může zahrnovat buď výměnu informací, které má správce daně k dispozici, nebo výměnu informací, které musí být správci daně nejprve oznámeny daňovými subjekty a až následně dochází k jejich výměně. Nově zaváděný okruh automatické výměny informací spadá do druhé kategorie, a proto právní úprava nejen vymezuje okruh informací, které se budou vyměňovat, ale také se podrobně věnuje tomu, jak tyto informace získat, tedy kdo je ve vztahu k oznamovací povinnosti povinnou osobou a jaké informace musí být správci daně oznámeny. S ohledem na oblast působnosti směrnice DAC se tato nová právní úprava týká všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění s výjimkou daně z přidané hodnoty, spotřebních daní regulovaných evropským právem, cla a správních a soudních poplatků.³⁾ I když majoritně půjde o schémata vztahující se k dani z příjmů, nelze předem vyloučit schémata, která se budou týkat jiných daní, například majetkových daní nebo nově zaváděné daně z digitálních služeb.⁴⁾ Myšlenka zavést oznamování daňově optimalizačních schémat nevznikla na úrovni Evropské unie. Již dříve bylo toto opatření analyzováno v rámci opatření č. 12⁵⁾ projektu OECD k omezení eroze základu daně a vyvádění zisků (tzv. projekt BEPS). Ani projekt BEPS však není prvním příspěvkem v této oblasti, protože oznamování daňově optimalizačních schémat bylo již dříve zavedeno ve Spojených státech Amerických, Kanadě, Jihoafrické republice, Spojeném království, Portugalsku, Irsku, Izraeli a Jižní Koreji.⁶⁾ Po finalizaci znění směrnice DAC 6 pokračovalo OECD v pracích na standardu výměny informací o daňově optimalizačních schématech a vydalo zprávu a modelovou legislativu ohledně neprůhledných offshorových struktur,⁷⁾ ke které by se mělo přihlédnout při aplikaci směrnice DAC 6.⁸⁾

V tomto článku používám pro předmět výměny pojem „daňově optimalizační schéma“, avšak směrnice DAC 6 i návrh transpoziční legislativy⁹⁾ pro něj používá p