Tři oříšky (nejen) pro popelku anebo tři změny, na které se dříve ve u směrnice ATAD zapomnělo

Na začátek dodejme, že tento článek se zdaňováním u tzv. transparentních entit¹⁾. Když se narodí dítě, říkáme, že ze dvou se stali tři a všechno je najednou jiné. Trojka je symbolem vzniku něčeho nového – symbol tvořivosti, úspěšně dokončeného díla a dalšího pohybu kupředu. Trojka je magické číslo nejen v pohádkách nebo fotbalu. V dnešním článku se podíváme na tři magické „oříšky“, které měly být původně součástí vládního balíčku s novými pravidly směrnice Evropské unie (EU) proti vyhýbání se daňovým povinnostem (tzv. ATAD), nicméně se na ně jaksi pozapomnělo. Nejprve se pojďme už tradičně zaměřit na tu méně příjemnou část – legislativní proces. Směrnice Rady EU 2016/1164 ze dne 12. 6. 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu („“), vznikla na základě současných postojů EU s cílem zajistit, aby byly daně placeny tam, kde se tvoří zisky a hodnota, čímž chce EU dosáhnout větší spravedlnosti. Směrnice ATAD obsahuje pět oblastí boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem:

Vedle Směrnice ATAD existuje také směrnice EU 2017/952 ze dne 29. 5. 2017, kterou se mění směrnice 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady se třetími zeměmi („“), jejímž cílem bylo aktualizovat a opravit Směrnici ATAD v oblasti hybridních nesouladů () Česká republika (ČR) měla povinnost obecně implementovat Směrnici ATAD do 31. 12. 2018 s účinností od 1. 1. 2019. Z obecného pravidla existují pouze dvě výjimky:

Česká republika nestihla implementovat Směrnici ATAD s účinností od 1. 1. 2019, přičemž většina ustanovení nabyla účinnosti pro zdaňovací období (nebo období, za které se podává daňové přiznání) započaté po 1. 4. 2019. Směrnice ATAD stanovuje minimální standard, který musí každý členský stát EU („“) implementovat, přičemž jednotlivé ČS EU si mohou stanovit tvrdší podmínky jednotlivých opatření, než která najdeme ve Směrnici ATAD (). Česká republika toho např. využila v případě pravidla proti zneužívání GAAR. (.) Jelikož jednotlivé ČS EU tedy mohou stanovit přísnější pravidla, než vyplývají ze Směrnice ATAD a ATAD 2, z praktického pohledu bude pro poplatníky přinejmenším problematické odvolávat se na Směrnice ATAD a ATAD 2. Směrnice ATAD se týká veškerých daňových poplatníků, kteří podléhají v jednom nebo více ČS EU dani z příjmů právnických osob („“). Do tohoto výčtu zahrnujeme také stálé provozovny poplatníků DPPO, kteří jsou daňovými rezidenty třetí země, pokud se jejich stálé provozovny nacházejí v jednom nebo více ČS EU (). Poslanecká sněmovna v současné době projednává (zatím po 2. čtení) návrh novely daňových zákonů v souvislosti s implementací evropské směrnice DAC 6 („“). Zákonodárci si pro své poplatníky připravil „zbrusu novou“ oznamovací povinnost (.) a zásadní změny v oblasti daně z přidané hodnoty („“). Obě dvě zmiňované oblasti nevycházejí z iniciativy českých zákonodárců, nýbrž z per evropských zákonodárců. Evropská směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. 5. 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat („“) zavádí „zbrusu novou“ oznamovací povinnost tzv. oznamovaných přeshraničních uspořádání. DAC 6 přesně nedefinuje, které transakce, resp. uspořádání podléhají nové oznamovací povinnosti. DAC 6 obsahuje pouze kritéria (tzv. charakteristické znaky), které je potřeba u transakcí testovat, přičemž při jejich splnění je nutné oznámit dané oznamované přeshraniční uspořádání správci daně, přesněji řečeno Specializovanému finančnímu úřadu.

Návrh Novely DPH obsahuje změny, které souvisejí s transpozicí směrnice o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty pro obchod mezi členskými státy mj.:

Nicméně zákonodárce si asi po roce uvědomil, že ustanovení Směrnice ATAD neimplementoval do ZDP přesně takovým způsobem, jakým si představoval. Z tohoto důvodu vznikla potřeba novelizovat určitá ustanovení týkající se:

V dnešním článku si postupně si představíme změny u:

Pojďme si připomenout obecná pravidla týkající se omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních výdajů, která budeme potřebovat pro pochopení vybraných ustanovení návrhu Novely. První pravidlo se týká Akce 4 projektu Base erosion and profit shifting (BEPS) omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů. Před implementací Směrnice ATAD jsme v ZDP nalezli řadu ustanovení, která v některých případech zamezují daňové účinnosti (nejen) úrokových nákladů, mj.:

Po implementaci Směrnice ATAD objevíme v ZDP také pravidlo omezující celkovou daňovou účinnost tzv. nadměrných výpůjčních výdajů (). Zjednodušeně nové pravidlo spočívá ve dvou krocích – poplatník DPPO:

Jedná se tedy o určitou obdobu testu nízké kapitalizace. Nicméně omezení daňové účinnosti se má vztahovat na vymezený širší okruh tzv. nadměrných výpůjčních nákladů, které porovnáváme s určitým limitem. Podle Směrnice ATAD tedy zacházíme s nadměrnými výpůjčními náklady od určitého limitu stejným způsobem jako s podíly na zisku (tj. u vyplácející obchodní nesnižujeme základ daně z příjmů).

Omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů uplatňujeme nad rámec stávajících pravidel daňové neúčinnosti (nejen) úroků .

Na rozdíl od testu nízké kapitalizace test omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů např.:

Podle Směrnice ATAD má být limit daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů 30 % ze zisku před zdaněním, úroky, odpisy a amortizací (tzv. daňová EBITDA), přičemž ČS EU může pro limit alternativně použít určitou fixní výši 3 mil. EUR. Fixní částka se může případně přepočíst na domácí měnu. Nicméně ČS EU mohou přijmout i přísnější opatření. Zákonodárci implementovali do ZDP přepočtený limit ve výši 80 mil. Kč. Limit daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů je tedy vyšší z výše:

Daňovou EBITDu (), vypočítáme ze základu daně z příjmů následujícím způsobem:

Položka	ZDP po Novele	Řádek daňového přiznání k DPPO
Základ daně z příjmů za zdaňovací období (nebo období, za které se podává daňové přiznání)	§ 23e odst. 5 písm. a)	Ř. 200
+ základ daně pro tzv. srážkové daně (pozor, v tomto případě použijeme „hrubou hodnotu“ bez odečtení tzv. sražené daně)	§ 23e odst. 5 písm. b)	Ř. 120 (+)
+ samostatný základ daně (§ 21 odst. 4 ZDP)	§ 23e odst. 5 písm. c)	Ř. 130
+ daňové odpisy hmotného a nehmotného majetku (počítáme pouze uplatněné daňové odpisy majetku, nikoli případné daňové odpisy při přerušení daňových odpisů)	§ 23e odst. 5 písm. d)	Tabulka B ř. 11
+ daňové odpisy majetku, které jsou shodné s účetními odpisy (tj. např. účetní odpisy drobného hmotného majetku, účetní odpisy práva stavby atd.)	§ 23e odst. 5 písm. d)	Tabulka B ř. 12
+ odpis kladného oceňovacího rozdílu k nabytému majetku nebo goodwillu při koupi obchodního závodu (§ 23 odst. 15 ZDP)	§ 23e odst. 5 písm. e)
+ nadměrné výpůjční náklady	§ 23e odst. 5 písm. f)

Součet vypočítaný podle tabulky výše vynásobíme číslem (tj. pro výpočet limitu používáme 30 % tzv. daňové EBITDy), přičemž získáme výslednou hodnotu. Výsledná hodnota tedy může být:

Pro výpočet „daňové“ EBITDy tedy používáme speciální výpočet a pouze nepřebíráme výši „účetní“ EBITDy. A nyní se můžeme vrhnout na novinky, které zákonodárce navrhl v návrhu Novely týkající se výpočtu „daňové“ EBITDy.

Co to jsou tzv. kapitalizované úroky? Kapitalizované úroky představují úroky, které související s pořízením příslušného hmotného majetku (pouze úroky za dobu do uvedení do užívání příslušného hmotného majetku), pokud se tímto způsobem daná společnost rozhodne (). V tomto případě bychom vždy měli dodržovat tzv. věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví příslušné společnosti (). Z praktického pohledu se jedná o úroky zaúčtované na účet 042 - Pořízení hmotného majetku. Naopak se nejedná o úroky z jiných úvěrů a zápůjček a úroky za dobu po uvedení do užívání příslušného majetku, které patří již do ostatních provozních nákladů na účet 562 - Úroky. V čem vidí zákonodárci „problém“ v této oblasti? Pokud se podíváme na výše uvedenou tabulku pro výpočet „daňové“ EBITDA podrobněji, zjistíme, že podle současného znění ZDP zahrnují poplatníci DPPO tzv. kapitalizované úroky pod pojem daňová EBITDA duplicitně. Z tohoto důvodu se promítnou takové úroky do výpočtu daňové EBITDA hned dvakrát. Jak je to možné? Poplatníci DPPO podle současného znění ZDP zahrnují tzv. kapitalizované úroky do výpočtu daňové EBITDA (viz tabulka výše) jako součást:

Snaha zákonodárců tedy byla tento „nesoulad“ napravil a stanovit, aby poplatníci DPPO . I podle znění důvodové zprávy k návrhu Novely jsou si zákonodárci dobře vědomi, že se jedná pouze o méně významnou změnu, která by neměla mít výrazný dopad na poplatníky DPPO ani na správce daně.

Jak by se tedy měla změnit textace ustanovení § 23e odst. 5 ZDP podle návrhu Novely?

V tomto případě bude potřeba ještě upravit textaci přechodných ustanovení, kde zákonodárci umožnili využít toto ustanovení také pro zdaňovací období započatá od 1. 4. 2019. Můžeme předpokládat, že této libovůle zákonodárců mnoho poplatníků DPPO nevyužije.

Při implementaci Směrnice ATAD do ZDP zákonodárci pozapomněli také na způsob stanovení základu daně u:

Pravidlo omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů tedy v současné době speciální úpravu pro osobní společnosti (tj. VOS a KS) a jejich společníky. V čem je zákonodárci vidí „“ v této oblasti? VOS a KS jsou osobní obchodní společnosti a také poplatníky DPPO (), kteří mají speciálním způsobem stanovený předmět daně z příjmů (). Např. VOS nevykazuje žádný výsledek hospodaření a má (až na výjimky) vždy nulový základ daně z příjmů (z toho důvodu obecně VOS nemá povinnost podávat daňové přiznání k dani z příjmů). Společník VOS nebo KS zahrnuje jako součást svého vlastního základu daně z příjmů poměrnou část základu daně (nebo daňové ztráty) VOS nebo KS (). Tento poměr odpovídá poměru, kterým se příslušný společník VOS nebo KS podílí na zisku příslušné VOS nebo KS. Příslušná VOS nebo KS tedy nejprve a a až poté (nebo daňové ztráty) . Společníci VOS a komplementáři KS tedy zahrnují do svého vlastního základu daně z příjmů také část základu daně VOS nebo KS odpovídající jejich podílu na zisku na těchto společnostech. Tyto části základu daně VOS a KS vstupují také do výpočtu „daňové EBITDA“ příslušného společníka VOS nebo komplementáře KS. Do „daňové EBITDA“ vstupuje (viz tabulka výše) mj.:

Tímto způsobem může docházet k navyšování „daňové EBITDA“ u společníků VOS a komplementářů KS o příjmy příslušné VOS nebo KS, zatímco nadměrné výpůjční náklady jsou pouze nadměrné výpůjční náklady příslušného společníka VOS nebo komplementáře KS. Zákonodárce tuto situaci vyřešil tak, že navrhl do návrhu Novely u společníků VOS a komplementářů KS, že nebudou započítávat do jejich vlastních „daňových EBITDA“ část základu daně příslušné VOS nebo KS, která je součástí základu daně z příjmů příslušného společníka VOS nebo komplementáře KS. „Daňová EBITDA“ by se tedy měla vypočítávat pouze na úrovni příslušné VOS nebo KS a částka, o kterou na úrovni VOS nebo KS nadměrné výpůjční náklady převýší limit uznatelnosti nadměrných výpůjčních nákladů, bychom měli přičíst k výsledku hospodaření příslušného společníka VOS nebo komplementáře KS v poměru, jakým se příslušný společník VOS nebo KS podílí na zisku VOS nebo KS. Když to shrneme. Podle navrhované úpravy tedy společník VOS nebo KS spočítá nadměrné výpůjční náklady pouze na základě svého výsledku hospodaření bez zahrnutí úprav plynoucích z VOS nebo KS. VOS nebo KS spočítá nadměrné výpůjční náklady a „daňovou EBITDA“ samostatně. Částka, o kterou na úrovni VOS nebo KS nadměrné výpůjční náklady převýší limit uznatelnosti nadměrných výpůjčních nákladů, přičteme k výsledku hospodaření společníka VOS nebo komplementáře KS v poměru, jakým se společník podílí na zisku VOS nebo podílí na zisku KS. Nicméně žádná taková úprava neovlivní výpočet „daňové EBITDA“ u společníka VOS nebo komplementáře KS. Zákonodárci zdůvodňují potřebu této změny tím, že při porovnávání nadměrných výpůjčních nákladů a „daňové EBITDA“ jsou v současné době porovnávány dvě nesourodé částky, neboť jedna z nich je ovlivněna základem daně VOS nebo KS, zatímco druhá (nadměrné výpůjční náklady společníka VOS nebo komplementáře KS) nikoli. Podle zákonodárců je navrhované znění spravedlivé, neboť dopadá na všechny poplatníky stejnou měrou. Podle zákonodárců si může uplatnit limit pro omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů VOS nebo KS a také společník VOS nebo KS. Tato změna je často kritizována nejen ze strany daňových poradců. Komora daňových poradců („“) se vůči této změně vymezila v připomínkách k návrhu Novely. KDP považuje opatření za technicky příliš přísné a nespravedlivé omezení, které je navíc v nesouladu se současným daňovým režimem VOS / KS a jejich neomezeně ručících společníků.

Podle názoru KDP dává ekonomickou logiku:

KDP demonstruje nevhodnost přístupu zvoleného v návrhu (tj. samostatné posuzování nadměrných výpůjčních nákladů u VOS/KS a u neomezeně ručícího společníka) na výsledku, ke kterému by tento přístup vedl v případech, kdy by neomezeně ručící společník, český daňový nerezident, ze svých prostředků poskytl úvěr VOS/KS. Takový společník by v ČR zdaňoval úrokový výnos od VOS/KS na základě stálé provozovny () a zároveň by tento úrok vstupoval do testování nadměrných výpůjčních nákladů u VOS/KS. Přestože se úrokové výnosy a náklady efektivně „vyrušily“ v rámci stanovení základu daně u neomezeně ručícího společníka, jehož součástí je i základ daně VOS/KS, a výsledný základ daně tedy žádné výpůjční náklady z tohoto titulu neobsahuje.

KDP dále navrhuje, pokud by zákonodárci trvali na navrhovaném znění, ji řádně odůvodnit a ponechat pouze jako alternativní možnost k výpočtu na „konsolidované“ bázi výhradně na základě rozhodnutí příslušného poplatníka. KDP navrhovala použít postup, který je založen na testování nadměrných výpůjčních nákladů za VOS/KS a její neomezeně ručící společníky na „konsolidované“ bázi:

I podle znění důvodové zprávy k návrhu Novely jsou si zákonodárci dobře vědomi, že se jedná o méně významnou změnu, která by neměla mít výrazný dopad na poplatníky DPPO ani na správce daně.

Jak by se tedy měla změnit textace ustanovení § 23e ZDP podle návrhu Novely?

V tomto případě bude potřeba ještě upravit textaci přechodných ustanovení, kde zákonodárci umožnili využít toto ustanovení také pro zdaňovací období započatá od 1. dubna 2019. Můžeme předpokládat, že této libovůle zákonodárců mnoho poplatníků DPPO nevyužije.

CFC rules jsou dalším z opatření OECD BEPS (Action 3), které primárně slouží k eliminaci tzv. přesouvání základů daně do zemí s nízkým (nebo žádným) daňovým zatížením. Evropští zákonodárci se rozhodli promítnout do Směrnice ATAD CFC rules z projektu BEPS () v podobě čl. 7 a 8 Směrnice ATAD. CFC rules vznikla v rámci projektu OECD BEPS zejména s cílem zabránit poplatníkům DPPO, aby ve státech

Zjednodušeně řečeno hlavním cílem CFC rules je tedy zabránění obchodním korporacím, daňovým rezidentům daného ČS EU, aby snižovaly (nebo se vyhýbaly) DPPO v daném ČS EU převáděním části základu daně (zjednodušeně řečeno zisků) na dceřiné obchodní (nebo jejich stálé provozovny) do tzv. daňových rájů. Principem CFC rules je stanovení, že zdanění určitých zisků ovládané zahraniční společnosti („“ - s tímto pojmem se seznáme níže) provedeme u její mateřské obchodní (ovládající společnost). U CFC rules obecně počítáme s hranicí držby více než 50% podílu na základním kapitálu / hlasovacích právech CFC. Pozornému čtenáři neujde, že stanovené procento (tj. 50 %) u ovládající společnost neodpovídá požadovanému procentu pro mateřskou společnost pro účely podle ZDP (tj 10 %). Pozor, pokud se bude jednat o CFC založenou ve speciálních státech vyjmenovaných na tzv. black listu, podmínka 50% podílu na základním kapitálu / hlasovacích právech CFC nemusí být rozhodující. Nicméně snahou zákonodárců by neměla být taková implementace CFC rules, která by byla pro poplatníky DPPO diskriminační. Implementace CFC rules by se tedy . Zjednodušeně řečeno by se neměla implementovat, pokud CFC skutečně vykonává ekonomickou činnost. Směrnice ATAD dává jednotlivým ČS EU za úkol zajistit, aby poplatníci DPPO zahrnovali do svých základů daně také vybrané příjmy CFC. Podle Směrnice ATAD uplatníme CFC rules, pokud poplatník DPPO „kontroluje“ „subjekt“ (nebo stálou provozovnu) a:

Zákonodárci se rozhodli implementovat do ZDP variantu s taxativně vymezenými nerozdělenými příjmy CFC. ZDP pro ně vymezil termín tzv. (). Které příjmy v ZDP nalezneme jako tzv. zahrnované? Příjmy ovládané zahraniční společnosti plynoucí v jejím zdaňovacím období ve Státě OZS:

Smyslem CFC rules je, aby ČR dostala daň z příjmů v takové výši, kterou by CFC odvedla, kdyby byla českým daňovým rezidentem. Nicméně CFC rules aplikujeme bez ohledu na výši tzv. zahrnovaného příjmu. Pokud ovládající společnost drží podíl na CFC nepřímo prostřednictvím jiné ovládající společnosti, nejprve nalezneme ovládající společnost, která je v řetězci k CFC nejblíže („“) a použijeme na ni CFC rules. Ovládající společnost, která drží na CFC nepřímý podíl prostřednictvím takové první ovládající společnosti („“), použije CFC rules pouze v rozsahu sníženém o podíl, na který již uplatnila CFC rules první ovládající společnost (). Pokud tedy druhá ovládající společnost drží pouze tento nepřímý podíl na CFC, nepoužijeme CFC rules vůbec. Pouze pokud drží ještě jiný podíl na CFC (tj. přímo, nebo nepřímo prostřednictvím poplatníka, který není ovládající společností), použijeme CFC rules pouze na tento jiný podíl. Zákonodárci si všimli, že současná právní úprava CFC rules neobsahuje zvláštní pravidlo pro případ, kdy je první ovládající společností tzv. základní investiční fond („“) (), který zahrnuje množinu fondů, pro které by měl platit současný daňový režim se sníženou 5% sazbou DPPO. Pokud by podle současné právní úpravy první ovládající společnost byla ZIF, použili bychom na „zahrnované příjmy“ 5% sazbu daně z příjmů a tento příjem bychom již nezdaňovali u druhé ovládající osoby, která drží podíl na CFC nepřímo prostřednictvím ZIF. Veškeré „zahrnované příjmy“ bychom tedy zdaňovali u ZIF 5% sazbou daně z příjmů () a druhá ovládající společnost by tento podíl vůbec nezdaňovala. Podle současné právní úpravy podíl ovládající společnosti na kapitálu CFC snižujeme o část podílu drženou prostřednictvím jiné ovládající společnosti (). Podle důvodové zprávy k návrhu Novely se zákonodárci obávají, že pokud by druhá ovládající společnost držela podíl na CFC nepřímo přes ZIF, podle současné právní úpravy by se legálně vyhýbala zdanění (resp. „zahrnované příjmy“ CFC bychom v tomto případě zdaňovali v ČR pouze 5% sazbou daně namísto obecné 19% sazby daně, kterou si přejí zákonodárci). Navrhovaná změna tedy upravuje situaci, kdy přímý podíl na CFC drží ovládající společnost, která je ZIF, přičemž v tomto případě na „zahrnované příjmy“ aplikujeme 5% sazbu daně z příjmů. Pokud prostřednictvím ZIF drží nepřímý podíl na CFC druhá ovládající společnost, která podléhá obecné 19% sazbě daně z příjmů, podle zákonodárců není žádoucí, aby taková společnost „zahrnované příjmy“ nezdaňovala (tj. veškerá daň zaplacená ze „zahrnovaných příjmů“ v ČR činila 5 %). Jak tuto situaci zákonodárci „napravili“? Podle návrhu Novely druhá ovládající společnost držící nepřímý podíl na CFC sníží svůj podíl na této společnosti o část podílu drženou prostřednictvím jiné ovládající společnosti (). Druhá ovládající společnost v tomto případě tedy nově bude zdaňovat nepřímý podíl na CFC 19% sazbou daně z příjmů a oproti svoji dani z těchto příjmů může nově započíst daň zaplacenou ZIF (). Podle zákonodárců tímto způsobem bude zamezeno dvojímu zdanění „zahrnovaných příjmů“. „Zahrnované příjmy“ budeme tedy nově zdaňovat u dvou ovládajících společností a budou ve svém výsledku v ČR „konečně“ zdaňovány 19% sazbou daně z příjmů. Pokud tedy nastane situace, kdy CFC vlastní ZIF jako první ovládající společnost a zároveň je takový ZIF vlastněn např. akciovou společností, může si příslušná akciová společnost započíst daň, kterou zaplatil ze „zahrnovaných příjmů“ ZIF v rozsahu příjmů, z kterých rovněž platí daň ovládající společnost. Pojďme si tuto komplikovanou situaci ukázat na konkrétních číslech. Pokud např. ZIF vlastní 60% podíl na základním kapitálu CFC, zdaňuje 60 % jejích „zahrnovaných příjmů“. Pokud zároveň akciová společnost vlastní 70% podíl na základním kapitálu ZIF, má nepřímý podíl na CFC 42 % (tj. 60 % x 70 %) a zdaňuje 42 % (tj. 60 % x 70 %) jejích „zahrnovaných příjmů“, na které si může započíst daň z příjmů zaplacenou ZIF z těchto 42 % zahrnovaných příjmů.

Pokud by „zahrnované příjmy“ CFC činily 100:

ZIF by zaplatil daň z příjmů ve výši 3 (tj. 5 % z 60) a akciová společnost by zaplatila daň z příjmů ve výši 5,88 (tj. 19 % ze 42 snížených o 5 % ze 42), neboť 5% daň z příjmů ze „zahrnovaných příjmů“ CFC již zaplatil ZIF. I podle znění důvodové zprávy k návrhu Novely si jsou zákonodárci dobře vědomi, že se jedná pouze o méně významnou změnu, která by neměla mít výrazný dopad na poplatníky DPPO ani na správce daně.

Jak by se tedy měla změnit textace ustanovení § 38fa ZDP podle návrhu Novely?

V tomto případě bude potřeba ještě upravit textaci přechodných ustanovení, kde zákonodárci umožnili využít toto ustanovení také pro zdaňovací období započatá od 1. 4. 2019. Můžeme předpokládat, že této libovůle zákonodárců mnoho poplatníků DPPO nevyužije.

Co říci na závěr? Každá mince má své dvě strany a někdy „oříšky“ pomáhají a jindy nikoli. Popelku v pohádce tři kouzelné oříšky dovedly za jejím vytouženým princem. Výše popsané tři „oříšky“ poplatníkům DPPO mnoho radostí nepřinesou.

Malou útěchou pro poplatníky DPPO by mohlo být, že výše popsané tři „oříšky“ by měly představovat změny, které se jich v běžné praxi nejspíše týkat nebudou. Nicméně všichni bychom na ně měli být připravení. Nemůžeme sice předjímat, jestli se navrhovaná ustanovení při projednávání v poslanecké sněmovně ještě změní nebo upřesní, přesto spíše můžeme očekávat, že poslaneckou sněmovnou ustanovení projdou v navrhovaném znění.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 07-08/2020.