Odečitatelné položky a slevy na dani z příjmů v judikatuře správních soudů

Žalobce uplatňoval v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob odečet na úroky z hypotečního úvěru a doložil je stejnými doklady, které zákon o daních z příjmů požaduje po zaměstnancích, kteří odečet uplatňují u zaměstnavatele. Správci daně to však nestačilo a vyzval daňový subjekt k prokázání oprávněnosti nároku. Ten však další dokumenty již nepředložil a argumentoval, že na správce daně přešlo důkazní břemeno stran konkretizace důvodných pochybností způsobujících neuznání nároku na základě předložených dokladů. Krajský soud byl na straně finanční správy, Nejvyšší správní soud však konstatoval, že není důvod neaplikovat požadavky zákona o daních na dokumentaci nároku na odečet týkající se zaměstnanců i na další osoby a zároveň dospěl k názoru, že finanční orgány dostatečně nespecifikovaly své pochybnosti, které způsobily neuznání nároku na základě předložených dokladů.

Žalobkyně podala přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014, v němž jako odčitatelnou položku ze základu daně uvedla úroky z hypotečního úvěru ve výši 72 447 Kč; oprávněnost uplatnění odpočtu úroků z hypotečního úvěru doložila smlouvou o úvěru, potvrzením Hypoteční banky, a. s. (dále jen „banka“) o částce úroků zaplacených v uplynulém kalendářním roce, a listem vlastnictví ohledně nemovitosti, na níž byl hypoteční úvěr poskytnut. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) vyzval žalobkyni postupem k odstranění pochybností, aby prokázala, že úvěr, ze kterého uplatňuje odpočet zaplacených úroků, byl v části určené k rekonstrukci (ve výši 1 250 000,30 Kč) a v doplňkové části úvěru (455 335,70 Kč) použit na bytové potřeby v souladu s § 15 odst. 3 a 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Žalobkyně reagovala dne 23. 5. 2015 na výzvu správce daně tak, že odkázala na již předložené písemnosti s tím, že předložila listiny požadované zákonem. Kvůli tomu podle ní došlo k přechodu důkazního břemene na správce daně. Uvedla, že povinnost k prokázání uplatněného nároku na odpočet daně splnila tím, že předložila tyto dokumenty, úlohou správce daně pak bylo, aby předložené písemnosti zpochybnil a vyvrátil jejich pravdivost [§ 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“)]. Žalované Odvolací finanční ředitelství se ztotožnilo se správcem daně, že žalobkyně neprokázala nárok na odečet úroků z doplňkové části hypotečního úvěru, nikoli již z části hypotečního úvěru účelově určené na rekonstrukci nemovitosti. Krajský soud v Brně žalobu, kterou žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného, zamítl.

Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že žaloba obsahuje následující :

Napadený rozsudek krajského soudu, vyjma jeho narativní části, citace právní úpravy a judikatury, obsahuje pouze vypořádání námitky týkající se rozložení důkazního břemene v daňovém řízení [sub (4) výše]. Krajský soud k této námitce uvedl, že výzva správce daně i přes jistou obecnost odpovídala na otázku, jakou konkrétní okolnost nemá