Přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2019

Daňové přiznání se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. V případě, že je zdaňovacím obdobím poplatníka kalendářní rok, končí lhůta pro podání daňového přiznání za rok 2019 dne 1. 4. 2020.

Pokud má daňový subjekt podle § 20 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“), uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo za něj daňové přiznání zpracovává a podává daňový poradce či advokát na základě udělené plné moci (uplatněné u místně příslušného správce daně nejpozději 1. 4. 2020), je lhůta pro podání daňového přiznání automaticky prodloužena o 3 měsíce. V těchto případech je nejzazší termín pro podání daňového přiznání 1. 7. 2020.

Daňový subjekt má mimo jiné možnost požádat správce daně o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání. Na základě podané žádosti může v souladu s § 36 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), správce daně prodloužit lhůtu pro podání řádného daňového přiznání až o 3 měsíce, pokud k tomu existuje závažný důvod.

Daňový řád pamatuje také na poplatníky mající příjmy ze zahraničí. Pokud jsou předmětem daně poplatníka také příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může s ohledem na § 36 odst. 4 daňového řádu správce daně v odůvodněných případech na žádost poplatníka prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až na 10 měsíců.

Daňové přiznání (řádné, dodatečné i opravné) je možné podat pouze na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má stejné formální i obsahové náležitosti jako tento tiskopis. Součástí podání jsou také přílohy, které jsou vyznačené v tiskopise daňového přiznání.

Povinnou přílohou daňového přiznání u poplatníků, kteří mají povinnost vést účetnictví, je i účetní závěrka v rozsahu vymezeném v § 18 odst. 1 a 2 zákona o účetnictví. Pokud vede poplatník jednoduché účetnictví, přiloží k daňovému přiznání přehledy podle § 13b odst. 3 zákona o účetnictví. Subjekty veřejného zájmu a ostatní poplatníci, účtující podle Mezinárodních účetních standardů (IFRS), musí k daňovému přiznání přiložit účetní závěrku sestavenou v souladu s těmito standardy. Formulář DPPO však není uzpůsoben k vyplnění účetní závěrky podle IFRS, proto je nutné ji přiložit v PDF formátu.

Daňové přiznání v elektronické podobě včetně příloh se podává datovou schránkou místně příslušnému územnímu pracovišti finančního úřadu. Podání je možné učinit také prostřednictvím portálu Elektronické podání pro finanční správu (EPO). Takto je možné daňové přiznání podat, pokud je opatřeno uznávaným elektronickým podpisem.

U případného podání neopatřeného uznávaným elektronickým podpisem je v souladu s § 71 daňového řádu lhůta pro podání daňového přiznání zachována a podání je považováno za včasné, pokud je do 5 dnů potvrzeno některým z následujících způsobů:

Zde je důležité podotknout, že pokud má poplatník nebo jeho zástupce zpřístupněnou datovou schránku, nebo má zákonnou povinnost ověření účetní závěrky auditorem, má povinnost učinit podání výhradně elektronickou datovou zprávou ve formátu XML. K vytvoření souboru v předepsaném formátu a struktuře lze využít aplikaci EPO.

Pokud má daňový subjekt povinnost podávat daňové přiznání elektronicky, avšak učiní tak jiným způsobem, může správce daně tomuto daňovému subjektu v souladu s § 72 odst. 4 a § 247a odst. 2 daňového řádu uložit povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč.

Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob se podává místně příslušnému správci daně. Pro vybrané subjekty, např. právnické osoby založené za účelem podnikání s obratem nad 2 mld. Kč, pro banky, pojišťovny aj. je místně příslušným správcem daně Specializovaný finanční úřad.

Daň vypočtená v daňovém přiznání je splatná v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání. Poplatník má tři možnosti, jak tuto daň uhradit:

V případě úhrady daně bezhotovostním způsobem je nutné mít na paměti, že za den úhrady se považuje den připsání částky na účet správce daně, nikoli den zadání bankovního příkazu. Rovněž je potřeba počítat s případnými bankovními poplatky, o které může být poukázaná částka snížena, zejména v případě plateb ze zahraničí nebo z bankovních účtů v cizí měně, a navýšit platbu adekvátně tomu, aby správci daně byla připsána celá částka daně.

Daň se platí místně příslušnému finančnímu úřadu v české měně. Tvar čísla bankovního účtu pro úhradu je sestaven z těchto částí:

Předčíslí pro daň z příjmů právnických osob je . Matrika závisí na místní příslušnosti k finančnímu úřadu. Čísla matrik bankovních účtů jednotlivých finančních úřadů jsou k dispozici na stránkách finanční správy (viz https://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/d-placeni-dani/bankovni_ucty_Priloha_1.pdf). Kód banky představuje kód ČNB, u níž jsou vedeny bankovní účty všech finančních úřadů, a musí být vždy vyplněn kódem 0710.

Jako příklad lze uvést konstrukci celého čísla bankovního účtu pro úhradu daně z příjmu právnických osob na účet Finančního úřadu pro hlavní město Prahu: 7704-77628031/0710.

Jako variabilní symbol je vždy nutné uvést kmenovou část daňového identifikačního čísla poplatníka, jinak nebude platba správcem daně identifikována.

Změny, které daňová správa učinila ve formuláři přiznání k dani z příjmů právnických osob pro rok 2019, souvisejí se směrnicí Rady EU 2016/116, tzv. směrnicí ATAD (zkratka anglického originálu -Tax Avoidance Directive). Směrnice ATAD zavádí pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem v rámci EU. Česká republika ji implementovala do svého právního řádu v roce 2019 s tím, že podle přechodných ustanovení novely k zákonu č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), je část změn účinná od 1. 4. 2019, část pro zdaňovací období počínající po 31. 3. 2019 a zbytek změn až od 1. 1. 2020. V následujícím textu se budeme blíže věnovat pouze změnám, které se mohou projevit v přiznání k dani z příjmů právnických osob, jež se plně nebo částečně týká roku 2019. Jedná se konkrétně o:

která jsou v roce 2019 pouze pro poplatníky, jejichž zdaňovacím obdobím je hospodářský rok po 31. 3. 2019. (Pro poplatníky se zdaňovacím obdobím, které je kalendářním rokem, se tyto změny projeví až v daňovém přiznání za kalendářní rok 2020.)

V rámci implementace směrnice ATAD byla do ZDP přidána nová ustanovení § 23e a 23f, která mohou omezit daňovou uznatelnost nadměrných výpůjčních výdajů některých poplatníků. Nový test se uplatní pro zdaňovací období, která začínají po 31. 3. 2019, a nevztahuje se na vybrané typy finančních institucí a poplatníky, kteří nejsou součástí skupiny nebo nemají v zahraničí stálou provozovnu.

Výpůjčními výdaji v souladu s § 23e odst. 3 ZDP jsou, bez ohledu na to, zda je věřitelem spojená či nespojená osoba, například:

U těchto výdajů má poplatník povinnost ze základu daně nejprve vyloučit výpůjční výdaje daňově neuznatelné na základě ostatních, dosud platných, pravidel ZDP – např. pravidla nízké kapitalizace [§ 25 odst. 1 písm. w)], pravidla vztahující se na úroky navázané na zisk [§ 25 odst. 1 písm. zl)] nebo pravidla pro mateřské společnosti držící podíl v dceřiných společnostech [§ 25 odst. 1 písm. zk)]. Zbývající (daňově uznatelné) výpůjční výdaje porovná se svými výpůjčními příjmy. Výpůjčními příjmy jsou tytéž tituly jako výpůjční výdaje, jen na výnosové straně daného poplatníka. V případě, že jsou výpůjční výdaje nižší než výpůjční příjmy, pak jejich uznatelnost není novým pravidlem omezena. Pokud ale výpůjční výdaje převýší výpůjční příjmy, jedná se o tzv. nadměrné výpůjční výdaje, jejichž uznatelnost být omezena může.

Nadměrné výpůjční výdaje jsou totiž daňově uznatelné pouze do limitu, který je určen jako vyšší z částek:

Daňový EBITDA se vypočte následovně:

Pokud nadměrné výpůjční náklady přesahují vyšší z výše uvedených limitů, musí poplatník mimoúčetně zvýšit svůj základ daně právě o přesahující částku. Podle § 23e odst. 6 ZDP však lze v budoucnu tuto částku zase od základu daně odečíst, a to ve zdaňovacích obdobích, v nichž bude mít poplatník naopak výpůjční výdaje podlimitní. V každém takovém období je možno uplatnit z dříve vyloučených nadlimitních výpůjčních výdajů maximálně částku do výše kladného rozdílu mezi limitem uznatelnosti výpůjčních výdajů a skutečnými nadměrnými výpůjčními náklady daného období. Uplatnění položky snižující základ daně z titulu dříve neuznaných nadměrných výpůjčních nákladů není časově nijak omezeno, na rozdíl od daňové ztráty nebo odpočtu na výzkum a vývoj. Považujeme však za důležité upozornit, že možnost budoucího odpočtu nadměrných výpůjčních výdajů nepřechází na právního nástupce.

Další novinkou je zavedení pravidel pro zdaňování ovládané zahraniční společnosti, tzv. CFC pravidel (Controlled Foreign Corporation) v § 38fa ZDP. Smyslem nové úpravy je zdanit v České republice příjmy ovládaných pasivních společností, které jsou umístěny v zahraničí, v zemích s nízkou mírou efektivního zdanění. V praxi to znamená, že ovládající společnost, která je daňovým rezidentem v ČR, zvýší mimoúčetně základ daně o příjmy zahraniční ovládané pasivní společnosti. (Pokud by však mělo dojít ke snížení českého základu daně, lze ho provést až během následujících tří zdaňovacích období pouze do výše zvýšení, které by bylo v daných zdaňovacích obdobích v důsledku CFC pravidel uplatněno.)

CFC pravidla se uplatní v případě, kdy ovládaná zahraniční společnost je pasivní, tedy nevykonává podstatnou ekonomickou činnost (např. vlastní pouze podíly na jiných společnostech, nevyužívá personál, prostory ani jiný majetek atp.), a zároveň daňová povinnost z příjmů je ve státě daňové rezidence ovládané společnosti nebo stálé provozovny nižší než polovina daně z příjmů, která by byla této ovládané osobě stanovena v České republice.

Ovládanou zahraniční společností se pro účely § 38fa odst. 3 ZDP rozumí:

Zákon o daních z příjmů dále vyjmenovává, které příjmy ovládané společnosti je při splnění výše uvedených podmínek nutné zahrnout do základu daně ovládající společnosti (např. o příjmy z licenčních poplatků, podílů na zisku) a v jakém poměru, a upravuje i mechanismus, jak v České republice započíst daň zaplacenou z těchto příjmů v zahraničí.

K sestavení daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2019 vydalo Ministerstvo financí nový formulář (vzor č. 30), který v souvislosti s implementací směrnice ATAD obsahuje hned tři nové řádky – 63, 163 a 319 v základní sekci výpočtu daně a podrobné přílohy pro každý tento řádek.

Na se vyplňují částky, o které se podle § 23e a 38fa ZDP (od roku 2020 i § 23g, § 23h ZDP) zvyšuje výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji.

Oproti tomu udává částku, o kterou se podle stejných ustanovení ZDP výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji snižuje.

K oběma řádkům je třeba vyplnit podrobnou Přílohu č. 3 II. oddílu. Příloha č. 3 II. oddílu obsahuje dvě tabulky:

Ve vztahu k roku 2019vyplňujíPřílohu č. 3 II. oddílu pouze poplatníci se zdaňovacím obdobím započatým po 31. 3. 2019 – tedy ti, na které se vztahují povinnosti podle ustanovení § 23e nebo 38fa ZDP, blíže popsané v textu výše.

V prvním řádku Tabulky A se uvede kladný rozdíl mezi nadměrnými výpůjčními výdaji a limitem jejich daňové uznatelnosti (30 % daňového EBITDA nebo 80 mil Kč). První řádek Tabulky B rovněž souvisí s nadměrnými výpůjčními výdaji, a naopak uvádí částku snižující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji, o kterou byl za předchozí zdaňovací období podle § 23e odst. 1 ZDP výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji zvýšen, nejvýše však do částky kladného rozdílu mezi limitem uznatelnosti a nadměrnými výpůjčními výdaji za dané období.

Druhý, třetí i čtvrtý řádek Tabulky A i Tabulky Bje v roce 2019 nerelevantní, protože se týká přemístění majetku beze změn vlastnictví z ČR do zahraničí podle § 23g ZDP a úprav v důsledku řešení rozdílné právní kvalifikace nákladů či výnosů podle § 23h ZDP. Tato ustanovení se poprvé uplatní až pro zdaňovací období započatá v roce 2020.

Pátý řádek Tabulky A i B se týká pravidel pro zdanění ovládané zahraniční společnosti podle § 38fa ZDP. V Tabulce A se na tento řádek uvede částka zvyšující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji v důsledku zdanění zahrnovaných příjmů z činnosti ovládané zahraniční společnosti. Toto ustanovení se poprvé uplatní už pro zdaňovací období započatá po 31. 3. 2019.

Pátý řádek Tabulky B slouží k zohlednění snížení výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi příjmy a výdaji z titulu zdanění ovládané zahraniční společnosti v souladu s § 38fa odst. 7 ZDP. Pokud by mělo dojít ke snížení výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi příjmy a výdaji z tohoto titulu, v daném období se neprovede a toto snížení lze uplatnit ve třech bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích vždy maximálně do výše částky, o kterou se v daném období základ daně zvyšuje na ř. 5 Tabulky A.

Součástí Přílohy č. 3 II. oddílujsou i tabulky I. až V. vázané na jednotlivé řádky Tabulek A nebo B.

Na základě § 38fa odst. 8 ZDP má poplatník (ovládající společnost) možnost snížit svou českou daňovou povinnost o daň, obdobnou DPPO, již zaplatila ovládaná společnost v zahraničí z příjmů, které jsou v důsledku CFC pravidel zdaněny i v rámci českého základu daně ovládající společnosti. K tomu slouží nový řádek č. 319, provázaný s tabulkou Samostatná příloha k ř. 319 II. oddílu.

Řádky 1 a 2 Samostatné přílohy k řádku 319 tvoří částky uvedené na řádcích 310 a 220. Na řádek 3 se vyčíslí v souladu s § 38fa odst. 8 ZDP daň zaplacená ovládanou osobou v zahraničí, přičitatelná ovládající osobě v přepočtu na české koruny. K přepočtu se použije kurz devizového trhu vyhlášený ČNB, uplatňovaný ovládající společností v účetnictví k poslednímu dni zdaňovacího období ovládané zahraniční společnosti.

Na řádek 4 a 5 Samostatné přílohy k řádku 319se uvedou příjmy a výdaje ovládané zahraniční společnosti v souladu s § 38fa odst. 1 ZDP a řádek 6 tvoří rozdíl těchto dvou částek. Řádek 7 slouží k výpočtu poměru základu daně připadajícího na ovládanou zahraniční společnost k základu daně dosaženému ovládající společností. Vypočtený poměr ř. 1 x ř. 6 / ř. 2 nám udává, jaká část daně vypočtené v souladu s českým právním rámcem z celosvětových příjmů připadá na ovládanou zahraniční společnost. Takto vypočtená částka se následně porovná s daní skutečně zaplacenou, vykázanou na řádku 3. V případě, že částka vypočítaná výše uvedeným poměrem převyšuje částku vykázanou na řádku 3, vykáže se na ř. 7 maximálně částka vykázaná na řádku 3. Jako snížení základu daně z titulu aplikace CFC pravidel na ř. 319 se uplatní částka uvedená na řádku 7 této samostatné tabulky, maximálně do výše částky vykázané na ř. 310 daňového přiznání.

V následujícím textu budou rozebrány nejčastější transakce, které se vyplňují na jednotlivé řádky daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob. Pro lepší názornost uvedeme vyplnění daňového přiznání na příkladu fiktivní společnosti ABXY, s. r. o.

Na úvodní stránce formuláře daňového přiznání je potřeba vyplnit místně příslušný finanční úřad určený podle sídla právnické osoby. V případě pochybností vzniklých v důsledku více územních pracovišť jednoho finančního úřadu je možné ověřit si tuto informaci na webu finanční správy podle poštovního směrovacího čísla (https://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/organy-financni-spravy/uzemni-pracoviste/vyhledavani-up). Dále je na úvodní stránce nutné vyplnit DIČ právnické osoby a informaci, zda se jedná o řádné, dodatečné či opravné daňové přiznání. Také je důležité vyplnit zdaňovací období, za které se daňové přiznání podává.

V záhlaví daňového přiznání se uvádí informace o kategorii účetní jednotky zvolená v souladu s § 1b zákona o účetnictví, dále skutečnost, zda má poplatník ze zákona povinný audit (§ 20 zákona o účetnictví) a zda daňové přiznání zpracovává a podává daňový poradce. Dále je nutné potvrdit přiložení účetní závěrky, která ve většině případů tvoří povinnou přílohu daňového přiznání.

Další informace, kterou je třeba v tomto oddílu uvést, je informace, zda poplatník v průběhu zdaňovacího období uskutečnil transakce se spojenými osobami (§ 23 odst. 7 ZDP). Při vyplnění hlavní činnosti poplatníka se použije Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE), která je přílohou sdělení Českého statistického úřadu č. 244/2007 Sb.

daňového přiznání obsahuje údaje o poplatníkovi zahrnující úplný název, adresu sídla a případně kontaktní informace. V případě podání daňového přiznání daňovým poradcem se v tomto oddílu dále vyplní také identifikace fyzické nebo právnické osoby podávající daňové přiznání. V opačném případě zde bude vyplněno jméno, příjmení a funkce fyzické osoby oprávněné k podpisu (např. jednatel, předseda představenstva aj.) v souladu s informací uvedenou v obchodním rejstříku.

Ve dojde ke stanovení daně z příjmu právnických osob prostřednictvím úprav uvedených na jednotlivých řádcích daňového přiznání:

Na řádek 10 se vyplňuje účetní výsledek hospodaření před zdaněním bez vlivu Mezinárodních účetních standardů. Řádek 10 tedy obsahuje součet všech výnosů (účtová třída 6) snížený o součet všech nákladů (účtová třída 5), s výjimkou částek z účtové skupiny 59 (daň z příjmů). Pokud je účtováno také o vnitropodnikových nákladech a výnosech (obvykle účty 599 a 699), tyto částky se na ř. 10 také nepromítnou a je potřeba o ně účetní výsledek hospodaření očistit. V případě účetní ztráty se na ř. 10 vyplní číslo se záporným znaménkem. Řádek 10 daňového přiznání musí odpovídat výsledku hospodaření před zdaněním uvedeným ve výkazu zisku a ztráty.

Tento řádek slouží k zohlednění částek, které neoprávněně zkracují příjmy, a hodnot nepeněžních příjmů. Jedná se o zdanitelné výnosy, o kterých nebylo účtováno.

Na tento řádek se uvádí částky, které zvyšují výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji uvedený na řádku č. 10 podle § 23 odst. 3 písm. a) ZDP, s výjimkou § 23 odst. 3 písm. a) bodů 1 a 2 ZDP.

Tento řádek je v praxi hojně využíván a slouží k zohlednění většiny daňově neuznatelných nákladů, tedy nákladů, které neslouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 ZDP, pokud jsou zahrnuty na řádku č. 10. Typickým příkladem jsou náklady na reprezentaci a pohoštění, dále například nezaplacené smluvní pokuty nebo neuhrazené sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem. Patří sem i daňově neuznatelné benefity pro zaměstnance, poskytnutá bezúplatná plnění nebo např. nezaplacená daň z nemovitých věcí. K řádku 40 se dále vztahuje Tabulka A přílohy č. 1 II oddílu přiznání, ve které se tyto daňově neuznatelné náklady rozdělují podle jednotlivých účtových skupin.

Řádek 50 udává kladný rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy hmotného a nehmotného majetku. Pokud by naopak daňové odpisy převyšovaly odpisy účetní, byla by tato hodnota uvedena na řádku č. 150. Zároveň je třeba vyplnit Tabulku B přílohy č.1 II. oddílu, která obsahuje hodnoty daňových odpisů podle jednotlivých daňových odpisových skupin.

Tento řádek se použije pouze v případě, kdy společnost vstupuje do likvidace. Poplatník, který vede účetnictví, má v tomto případě povinnost na tomto řádku rozpustit vytvořené daňové opravné položky, zákonné rezervy a zůstatky výnosů a výdajů příštích období v souladu s § 23 odst. 8 ZDP.

Tohoto řádku lze využít v ostatních případech, neuvedených na ř. 20 až 61 a 63, kdy je nutné pro správné stanovení základu daně zvýšit výsledek hospodaření před zdaněním. Může se jednat například o částku tvořící výsledek hospodaření poplatníka, který na základě právních předpisů upravujících účetnictví využil v souladu s § 23 odst. 19 ZDP možnost oceňovat finanční nástroje reálnou hodnotou proti vlastnímu kapitálu. Na zvláštní příloze je pak nutné vyplnit věcnou náplň částky vykázané na tomto řádku.

Nový řádek č. 63 se použije až pro zdaňovací období započatá od 1. 4. 2019 a později. Na tento řádek se uvede částka, která podle § 23e, § 23g, § 23h a § 38fa ZDP zvyšuje výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji (ř. 10). K tomuto řádku je nutné vyplnit Přílohu č. 3 II. oddílu, kde jsou jednotlivé částky rozčleněny. Příloha a pokyny k jejímu vyplnění jsou podrobně popsány v textu výše.

¹⁾

je pouze součtový, dopočte se jako součet řádků 20 až 63, které zvyšují výsledek hospodaření.

Na tento řádek se uvádí příjmy, které nejsou předmětem daně v souladu s § 18 odst. 2 ZDP, pokud jsou tyto příjmy zahrnuty ve výsledku hospodaření před zdaněním. Může se jednat například o příjmy plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva atp.

Hodnota na řádku č. 101 představuje příjmy veřejně prospěšného poplatníka v souladu s § 18a odst. 1 ZDP, které nejsou předmětem daně a byly zahrnuty ve výsledku hospodaření před zdaněním. Příkladem jsou nebo příspěvky z veřejných rozpočtů, výnos daně či poplatky plynoucí kraji a další případy uvedené v § 18a odst. 1 ZDP.

Na řádku č. 109 se vykazují bezúplatné příjmy osvobozené od daně podle § 19b ZDP, jestliže jsou zahrnuty ve výsledku hospodaření před zdaněním.

Na řádku č. 110 se vykazují příjmy, které jsou od daně z příjmů právnických osob osvobozené podle § 19 ZDP, pokud jsou zahrnuty ve výsledku hospodaření před zdaněním. Může se jednat například o členské příspěvky podle stanov přijaté odborovou organizací, výnosy kostelních sbírek, příjmy z nájemního družstevního bytu, příjmy z podílu na zisku od dceřiné společnosti splňující podmínky pro osvobození v souladu s tímto ustanovením, a mnoho dalších situací vyjmenovaných v § 19 ZDP.

U takovýchto osvobozených přijatých podílů na zisku je důležité podotknout, že poplatník musí evidovat veškeré přímé náklady související s držbou podílu v dceřiné společnosti, jak ji definuje ZDP, a všechny tyto náklady jsou daňově neuznatelné [§ 25 odst. 1 písm. zk) ZDP]. V případě, že poplatník není schopný prokázat výši nepřímých (tzv. režijních) nákladů, za daňově neuznatelnou částku je považováno 5 % z přijaté dividendy.

Řádek č. 111 obsahuje položky, které snižují výsledek hospodaření před zdaněním v souladu s § 23 odst. 3 písm. b) ZDP. Na tomto řádku mohou být uvedeny například částky za neuhrazené výnosové smluvní pokuty, úroky z prodlení, penále a jiné sankce zaúčtované v daném zdaňovacím období, dále pojistné sražené zaměstnanci, odvedené zaměstnavatelem později než do konce měsíce následujícího po konci zdaňovacího období, o které byl v minulém zdaňovacím období zvýšen výsledek hospodaření, nebo jiné částky nákladů, které lze uplatnit, pouze pokud byly zaplaceny, pokud byly zaúčtovány v jiném období.

Na tomto řádku se zohledňují částky, o které lze v souladu s § 23 odst. 3 písm. c) ZDP snížit výsledek hospodaření před zdaněním. Častým příkladem takové transakce je nezaúčtovaná nákladová faktura, kdy náklad omylem nebyl zahrnut v účetnictví ani na něj nebyla vytvořena dohadná položka v období, ke kterému se náklad vztahuje. Prostřednictvím této mimoúčetní úpravy je možné tento náklad uplatnit ve správném zdaňovacím období. Stejně tak pokud poplatník zapomněl na konci předchozího zdaňovacího období vystavit fakturu za poskytnuté služby, ale v daňovém přiznání za předchozí zdaňovací období uvedl tento výnos na ř. 20, pak se tato částka v následujícím zdaňovacím období, ve kterém je zaúčtována, zohlední prostřednictvím řádku č. 112 (tato částka již byla jednou zdaněna v předchozím zdaňovacím období).

Dalším příkladem transakce, která se uvádí na řádku č. 112, je mimo jiné rozpuštění účetních rezerv a opravných položek nebo uhrazení závazků po splatnosti, dodaněných v minulých zdaňovacích obdobích na ř. 30 (závazky déle než 30 měsíců po splatnosti).

Na tomto řádku vykazují poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty České republiky, a stálé provozovny úhrn příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36 ZDP). Jde především o přijaté podíly na zisku (dividendy), vypořádací podíly a likvidační zůstatky plynoucí ze zdrojů na území České republiky. Hodnoty příjmů na tento řádek se uvádějí vždy po zdanění (v čisté výši).

Tento řádek zahrnuje příjmy, které jsou zdaňované 15% sazbou v rámci samostatného základu daně (§ 20b ZDP). Příkladem jsou příjmy z podílů na zisku, které nesplnily podmínky pro osvobození podle § 19 ZDP, vypořádací podíly a likvidační zůstatky, které plynou poplatníkovi ze zdrojů v zahraničí. Hodnota se uvádí ve výši včetně daně sražené v zahraničí, tzn. v brutto výši.

Na tento řádek se vykazují částky podle § 23 odst. 4 ZDP s výjimkou uvedenou v § 23 odst. 4 písm. a) a b) ZDP. Nejčastěji se jedná o příjmy, které již byly jednou zdaněny, nebo o příjmy, které přímo souvisí s náklady neuznanými jako náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Dále se může jednat také o příjmy z nákupu vlastních akcií pod jmenovitou hodnotou při následném snížení základního kapitálu nebo výnosy z úhrady již odepsané pohledávky.

Inverzní řádek k řádku č. 50 – uvádí se zde hodnota rozdílu mezi daňovými a účetními odpisy v případě, kdy daňové odpisy majetku převyšují odpisy účetní.

Hodnota řádku č. 160 představuje souhrn jednotlivých rozdílů, o které částky výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů převyšují náklady uplatněné v účetnictví. Nejčastějším případem je rozdíl daňové a účetní zůstatkové ceny při vyřazení majetku, kdy daňová hodnota převyšuje hodnotu účetní.

Stejně tak jako v případě ř. 61 se také řádek 161 týká pouze poplatníků, kteří vstupují do likvidace. Vykazují se zde například zůstatky příjmů a nákladů příštích období při likvidaci poplatníka.

Tohoto řádku lze využít ke snížení výsledku hospodaření před zdaněním v ostatních případech, neuvedených na ř. 109 až 161 a 163. Může se jednat například o částku uplatněných paušálních výdajů na dopravu silničním motorovým vozidlem v souladu § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP. Na zvláštní příloze je pak nutné vyplnit věcnou náplň částky vykázané na tomto řádku.

Nový řádek č. 163 se použije až pro zdaňovací období započatá od 1. 4. 2019 a později. Na tento řádek se uvede částka, která podle § 23e, § 23g, § 23h a § 38fa ZDP snižuje výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji (ř. 10). K tomuto řádku je nutné vyplnit Přílohu č. 3 II. oddílu, kde jsou jednotlivé částky rozčleněny. Příloha a pokyny k jejímu vyplnění je podrobně popsána v textu výše.

je opět součtový a dopočte se jako součet řádků 100 až 163, který snižuje výsledek hospodaření.

Na řádek č. 200 se vyplní základ daně před úpravou, vypočtený z výsledku hospodaření vykázaného na ř. 10, po úpravách obsažených na řádcích 20 až 163.

Tento řádek vyplňují pouze komanditní společnosti. Uvede se zde část základu daně nebo daňové ztráty připadající na komplementáře, a s touto částkou se v přiznání již dále nepracuje. V případě vyplnění tohoto řádku je potřeba vyplnit také Přílohu č.1/J II. oddílu.

Na tento řádek patří úhrn příjmů (základů daně a daňových ztrát), které podléhají zdanění v zahraničí, a u nichž příslušná smlouva o zamezení dvojímu zdanění určí jako metodu vyloučení dvojího zdanění vynětí zahraničních příjmů ze základu daně.

Tento řádek slouží k odpočtu dříve vzniklých daňových ztrát nebo jejich částí. K řádku náleží Příloha č.1/E II. oddílu, kde se podrobně vyplní výše daňové ztráty a její uplatnění za jednotlivá zdaňovací období. Za zdaňovací období započaté v roce 2019 lze obecně při splnění dalších podmínek jako položku odčitatelnou od základu daně naposledy uplatnit zbývající část daňové ztráty vzniklé za zdaňovací období započaté v roce 2014.

Hodnota tohoto řádku udává výši odpočtu na výzkum a vývoj podle § 34a a 34b ZDP. Pokud není z důvodu nedostatečné výše základu daně možné uplatnit tento odpočet v běžném zdaňovacím období, lze tak v souladu s § 34 odst. 5 ZDP učinit nejpozději ve třetím zdaňovacím období od zdaňovacího období, ve kterém odpočet vznikl. Jako položku odčitatelnou od základu daně lze v roce 2019 naposledy uplatnit zbývající část odpočtu na podporu výzkumu a vývoje vzniklého ve zdaňovacím období započatém v roce 2016.

Hodnota tohoto řádku udává výši odpočtu na podporu odborného vzdělávání podle § 34d ZDP. Pokud není z důvodu nedostatečné výše základu daně možné uplatnit tento odpočet v běžném zdaňovacím období, lze tak v souladu s § 34 odst. 5 ZDP učinit nejpozději ve třetím zdaňovacím období od zdaňovacího období, ve kterém odpočet vznikl. Jako položku odčitatelnou od základu daně lze v roce 2019 naposledy uplatnit zbývající část odpočtu na podporu odborného vzdělávání vzniklého ve zdaňovacím období započatém v roce 2016.

Tento řádek je součtovým řádkem položek výše uvedených, tzn. základu daně vykázaného na ř. 200 po úpravách o odčitatelné položky a část základu daně připadající na komplementáře.

Řádek 251 vyplňují pouze veřejně prospěšní poplatníci v souladu s § 20 odst. 7 ZDP a slouží k vyplnění položky snižující základ daně, vykázaný na ř. 250.

Tento řádek slouží k výpočtu uplatnitelné částky za poskytnutá bezúplatná plnění (dary) v souladu s § 20 odst. 8 ZDP. Jako odčitatelnou položku od základu daně lze v případě právnických osob uplatnit v úhrnu nejvýše 10 % částky základu daně, vykázané na ř. 250, přičemž hodnota jednoho bezúplatného plnění musí činit nejméně 2 000 Kč. Hodnota všech poskytnutých bezúplatných plnění musí být nejprve zohledněna jako daňově neuznatelný náklad na ř. 40.

Na řádek 270 se vykazuje výše základu daně po zohlednění výše uvedených úprav, zaokrouhleného v souladu s § 21 odst. 1 ZDP na celé tisíce Kč dolů.

Na řádek se uvádí sazba daně z příjmu právnických osob – aktuálně ve výši 19 %. U základního investičního fondu činí sazba 5 %, u fondu penzijní společnosti nebo u instituce penzijního pojištění s výjimkou penzijní společnosti činí sazba 0 %

Na řádku 290 se uvádí vypočtená daň, tzn. součin řádku č. 270 a sazby daně.

Hodnota na řádku č. 300 udává uplatněné slevy na dani podle § 35 odst. 1 a § 35a nebo § 35b ZDP na zaměstnance se zdravotním postižením, popř. hodnotu slevy na dani z titulu investičních pobídek. Tato hodnota nesmí být vyšší než hodnota vypočtené daně vykázaná na ř. 290.

Hodnota na řádku č. 310 udává výši daně z příjmů po uplatnění slev na ř. 300.

Na tento nový řádek se uvádí daň zaplacená v zahraničí, o níž lze podle § 38fa odst. 8 ZDP (CFC pravidla) snížit daň, nejvýše však do částky uvedené na ř. 310. Řádek č. 319 se použije až pro zdaňovací období započatá od 1. 4. 2019. Pro výpočet částky je nutné vyplnit Samostatnou přílohu k tabulce V., jejíž vyplnění je podrobně popsáno v textu výše, věnující se změnám pro rok 2019. Samostatná příloha k tabulce V. se vyplňuje za každý stát zvlášť.

Na tomto řádku se uvádí daň zaplacená v zahraničí, o níž lze podle příslušných smluv o zamezení dvojímu zdanění snížit daň z příjmů právnických osob, nejvýše však do částky uvedené na ř. 310, snížené o částku na ř. 319. K řádku 320 je nutné vyplnit Tabulku I přílohy č. 1 II. oddílu.

Tento řádek udává hodnotu daně po snížení podle § 38fa ZDP (ř. 319) a po zápočtu daně zaplacené v zahraničí (ř. 320).

Tyto řádky jsou určeny pro vyplnění příjmů vstupujících do samostatného základu daně podle § 20b ZDP. Na řádek 331 se uvede výše samostatného základu daně, zaokrouhleného v souladu s § 21 odst. 4 ZDP na celé tisíce Kč dolů. Součástí řádku 331 je zdůvodnění vyčlenění částek v rámci samostatného základu daně.

Řádek 332 udává sazbu daně podle § 21 odst. 4 ZDP, která činí 15 %. Řádek 333 obsahuje výši daně, vypočtenou z řádků 331 a 332.

Řádek 334 slouží k případnému zápočtu daně zaplacené v zahraničí. Zápočet zahraniční daně je možné provést maximálně ve správné výši, tzn. pokud by například v zahraničí došlo ke sražení daně v částce vyšší, než stanovuje příslušná smlouva o zamezení dvojímu zdanění, poplatník může v České republice zahraniční daň započíst maximálně do výše dle této smlouvy. Hodnota ř. 334 zároveň nesmí převýšit hodnotu vypočtenou na ř. 333.

Na řádek 335 se uvede daň po zápočtu, tzn. rozdíl mezi řádky 333 a 344. Tato částka nemůže dosahovat záporných hodnot.

Tento řádek obsahuje výslednou částku daně z příjmů právnických osob, vypočtenou součtem řádků 330 a 335. Tato částka je zároveň i základem pro stanovení případné pokuty za opožděné tvrzení daně podle § 250 daňového řádu.

Řádek 360 bývá zpravidla shodný s řádkem 340 a udává výši poslední známé daně, která slouží ke stanovení výše a periodicity záloh na DPPO. Hodnota uvedená na ř. 340 a 360 se může lišit v případě, že společnost zdaňuje také příjmy v samostatném základu daně podle § 20b ZDP.

Poplatníci DPPO často zapomínají na vyplnění Přílohy č. 1 II. oddílu – K, obsahující vybrané ukazatele hospodaření, kterými jsou průměrný přepočtený počet zaměstnanců a roční úhrn čistého obratu. Tyto údaje se vypočtou v souladu s § 1d odst. 2 zákona o účetnictví. Průměrný přepočtený počet zaměstnanců se pro účely daňového přiznání zaokrouhluje na celá čísla.

Přehled transakcí se spojenými osobami (Samostatná příloha k položce 12 I oddílu) je povinnou přílohou daňového přiznání pro poplatníky, kteří splňují alespoň jedno z následujících kritérií:

Pro rok 2019 nenastaly v této příloze žádné změny oproti předchozímu roku.

Příloha se vyplňuje zvlášť za každou spojenou (§ 23 odst. 7 ZDP) a pouze pokud byly se spojenou osobou uskutečněné transakce a jsou splněna kritéria uvedená níže.

Jestliže poplatník uskutečnil transakci se spojenou osobou se sídlem v zahraničí, vyplní přílohu jen ve vztahu k této zahraniční osobě. Pokud však poplatník vykázal v daňovém přiznání na ř. 200 daňovou ztrátu nebo je příjemcem slevy na dani z titulu investičních povídek, má povinnost vyplnit Samostatnou přílohu k položce 12 I. oddílu ve vztahu ke všem spojeným osobám, tj. i tuzemským.

Zálohy na daň z příjmů právnických osob se platí v průběhu zálohového období neboli časového intervalu, který počíná běžet prvním dnem následujícím po uplynutí posledního dle lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období, a končí posledním dnem lhůty pro podání daňového přiznání za běžné zdaňovací období.

Výše a četnost záloh se v souladu s § 38a odst. 1 ZDP odvozuje od tzv. poslední známé daňové povinnosti, tzn. částky, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém přiznání za bezprostředně předcházející zdaňovací období. Poslední známá daňová povinnost nezahrnuje příjmy zdaňované v samostatném základu daně podle § 20b ZDP a v případě podání dodatečného daňového přiznání je výše poslední známé daně modifikována způsobem popsaným v § 38a odst. 1 ZDP. Pokud došlo ke změně poslední známé daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího období, zálohy do té doby splatné se nemění. Zálohy se zaokrouhlují podle § 146 odst. 2 daňového řádu na celé stokoruny nahoru.

Zálohová povinnost poplatníkovi nevznikne, pokud jeho poslední známá daňová povinnost nepřesáhne částku 30 000 Kč. Výše a periodicita záloh je podrobně rozepsána v následující tabulce.

Poslední známá daňová povinnost (Kč)	Výše zálohy	Splatnost zálohy
0 – 30 000	–	–
30 001 – 150 000	40 % z poslední známé daňové povinnosti	Pololetně: 15. den 6. měsíce zdaňovacího období 15. den 12. měsíce zdaňovacího období
Nad 150 000	25 % z poslední známé daňové povinnosti	Čtvrtletně: 15. den 3. měsíce zdaňovacího období 15. den 6. měsíce zdaňovacího období 15. den 9. měsíce zdaňovacího období 15. den 12. měsíce zdaňovacího období

Zálohy se podle daňového řádu spravují stejně jako daň, proto je nutné mít na paměti, že s ohledem na § 252 odst. 4 daňového řádu mohou být poplatníkovi v případě opožděné platby zálohy kalkulovány úroky z prodlení. V odůvodněných případech může správce daně v souladu s § 174 odst. 5 daňového řádu poplatníka zálohové povinnosti na základě žádosti zprostit. Platba záloh probíhá stejným způsobem jako placení daně z příjmů právnických osob popsané v textu výše, s totožným předčíslím bankovního účtu.

Pokud vznikne daňovému subjektu přeplatek na dani, vrátí ho správce daně na žádost v souladu s § 155 odst. 2 daňového řádu, pokud je vyšší než 100 Kč, a zároveň nemá-li daňový subjekt nedoplatek z titulu jiné daně. Pokud je daňový přeplatek nižší než 100 Kč, správce daně jej vrátí jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti.

Přeplatek na dani vzniká až na základě vyměření daně, tzn. nejdříve k poslednímu dni lhůty pro podání řádného daňového přiznání (v případě kalendářního roku bez prodloužení lhůty k 1. 4. 2020) a nejdříve od tohoto data běží 30denní lhůta pro vrácení přeplatku. V případě, že je žádost o vrácení přeplatku podána a vratitelný přeplatek nevznikne do 60 dnů ode dne podání žádosti, správce daně ji zamítne. Pokud však byla žádost o vrácení přeplatku podána současně s daňovým přiznáním, bere se jako by byla podaná v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání.

Příloha: Vyplněný tiskopis přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2019 v PDF.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 03/2020.