Kdy má zaměstnanec povinnost podat daňové přiznání?

Pan Novák pracuje pro ABC, s. r. o., v pracovním poměru za 30 000 Kč měsíčně a na rok 2019 podepsal „Prohlášení k dani“, kde uplatňuje pouze základní „osobní“ slevu na dani 2 070 Kč měsíčně. Jiný příjem nemá.

Jak bude zdaněna mzda pana Nováka u jeho (jediného) „hlavního“ zaměstnavatele např. za říjen 2019?

Pan Petr u svého jediného zaměstnavatele pro rok 2019 učinil „Prohlášení k dani“, kde uplatňoval pro celý rok 2019 základní „osobní“ slevu na dani 2 070 Kč a měsíční daňové zvýhodnění na dítě 1 267 Kč. Jeho hrubá mzda je 20 000 Kč. Ovšem od 15. 10. do 15. 12. marodil, takže výdělek byl poloviční. Jinak měl jen od daně osvobozenou náhradu mzdy za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti a nemocenské od OSSZ.

Po skončení roku 2019 včas – do pondělí 17. 2. 2020 – Petr požádal zaměstnavatele o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Kde nárokuje jen nezdanitelnou částku 8 000 Kč za dar poskytnutý na ekologii.

Jak zaměstnavatel provede roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění (zjednodušeno):

Panu Petrovi vyšel z ročního zúčtování bez námahy milý přeplatek 4 657 Kč, který mu zaměstnavatel vyplatí spolu se mzdou za březen 2020. Vznikl ze tří důvodů. Zaprvé snížení základu daně o nezdanitelné částky využitelné až při ročním zúčtování záloh (úspora na dani = 15 % z 8 000 Kč = 1 200 Kč). Za druhé během roku 2019 plně nevyužité měsíční základní slevy na dani „na poplatníka“, a to ani zčásti za listopad bez příjmů (2 070 Kč), a jen částečně kvůli vypočtené záloze na daň z příjmů ze závislé činnosti nižší než tato „osobní“ sleva na dani v měsících říjen a prosinec (2 x 60 Kč = 120 Kč). A konečně za třetí kvůli absenci příjmů během roku 2019 – v listopadu – ani zčásti nevyužité měsíční daňové zvýhodnění formou daňového bonusu (1 267 Kč). To vše v úhrnu našemu poplatníkovi přineslo daňovou úsporu = 1 200 Kč + 2 070 Kč + 120 Kč + 1 267 Kč = 4 657 Kč.

Pan Řehoř měl v roce 2019 kromě starobního důchodu 12 x 15 000 Kč, což je příjem osvobozený od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP (v roce 2019 až do úhrnné výše 480 600 Kč ročně, tedy 40 050 Kč měsíčně), ještě příjmy z příležitostného zaměstnání. Tyto „brigády“ měly kvůli úspoře na pojistném právní formu dohod o provedení práce s odměnou do 10 000 Kč za měsíc, v úhrnu si takto za celý rok 2019 vydělal 100 000 Kč. Protože u žádného ze svých zaměstnavatelů nepodepsal „Prohlášení k dani“, byly tyto jeho příjmy zdaněny v souladu s § 6 odst. 4 ZDP daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou daně neboli „srážkovou daní“ ve výši 15 %. Kromě toho měl ještě jednorázový příjem 15 000 Kč z pronájmu vlastní chaty od zprostředkovatelské agentury.

Poplatník sice dosáhl příjmů 295 000 Kč, ale po vyloučení těch osvobozených a zdaněných srážkovou daní zbývá už jen 15 000 Kč z pronájmu chaty. Takže pan Řehoř nemusí podávat daňové přiznání za rok 2019.

Existuje však ještě druhá možnost, která je pro pana Řehoře daňově výhodnější. Může totiž dobrovolně podat daňové přiznání, do něhož zahrne kromě nájemného za chatu také příjmy – ze všech! – dohod o provedení práce. A to přesto, že byly zdaněny „konečnou“ srážkovou daní dle § 36 ZDP. Pro tyto účely si od jednotlivých zaměstnavatelů ale musí vyžádat příslušná potvrzení o sražené dani – jedná se o stručný jednostránkový tiskopis číslo 25 5460/A, vzor č. 6 (pro rok 2019). Tiskopis potřebuje jednak proto, že jde o povinnou přílohu k daňovému přiznání, a jednak z nich totiž musí do přiznání opsat úhrn příjmů a takto sražených daní, z nichž se stává záloha na daň. Jelikož i starobní důchodci mají nárok na základní „osobní“ slevu na dani ve výši 24 840 Kč ročně – prakticky představuje nezdanitelný příjem 165 600 Kč, z něhož sazba daně 15 % odpovídá výši právě slevy – bude konečná daňová povinnost pana Řehoře za rok 2019 nulová. Takže sražená „srážková daň“ 15 % ze 100 000 Kč bude přeplatkem na dani, o jehož vrácení může požádat finanční úřad (jinak by ji započetl na úhradu vypočtené daně).

Paní Novotná byla až do srpna 2019 jako nezaměstnaná evidovaná na úřadu práce, od něhož dostávala podporu v nezaměstnanosti, případně byla na rodičovské dovolené nebo dlouhodobě nemocná – ve všech případech přitom měla pouze příjem osvobozený od daně. Od září nastoupila do zaměstnání za sjednanou mzdu 30 000 Kč měsíčně. „Prohlášení k dani“ podle § 38k odst. 4 ZDP u tohoto zaměstnavatele ovšem nepodepsala.

Zaměstnankyně sice v roce 2019 měla příjem ze závislé činnosti zdaněný zálohou na daň pouze od jednoho zaměstnavatele, ale protože u něj neučinila „Prohlášení k dani“, má povinnost podat daňové přiznání. Jestliže však zaměstnavatele do 17. 2. 2020 požádá o roční zúčtování záloh na daň za rok 2019 – což pro ni bude výhodné – a dodatečně u něj učiní „Prohlášení k dani“ za září až prosinec 2019, tak přiznání podávat nemusí.

V obou případech se poplatnice může těšit na vrácení přeplatku na dani, protože i když měla zdanitelné příjmy pouze po malou část roku (od září do prosince), tak může uplatnit – ať už v přiznání nebo při ročním zúčtování záloh – celou roční základní slevu na dani 24 840 Kč, která převýší její vypočtenou roční daň z příjmů.

Slečna Monika pracovala do června 2019 ve firmě ABC, s. r. o., jako účetní. Zlákaly ji totiž vyšší a stále rostoucí platy ve školství a po dvou měsících volna od září nastoupila jako učitelka na střední ekonomické škole. U obou těchto svých postupných zaměstnavatelů ihned při nástupu učinila „Prohlášení k dani na rok 2019“. Dále už měla jen příjem z příležitostného sdílení bytu přes známou internetovou platformu Airbnb v době svého letního cestování ve výši 20 000 Kč, který je ale podle ní coby osvobozený příjem osvobozen od daně z příjmů.

Chyba lávky. Ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) ZDP sice skutečně od daně osvobozuje „příležitostné příjmy“, a to dokonce až do ročního úhrnu 30 000 Kč, jenže aby se poplatník dostal k této výhodě, muselo by se jednat o „zbytkové“ ostatní příjmy podle § 10 ZDP. Což se ale v případě příjmů z pronájmu bytu (nemovité věci) rozhodně nepodaří, jelikož přednostně ulpí v kategorii příjmů z nájmu dle § 9 ZDP. A co je podstatné, u příjmu z nájmu neexistuje žádná možnost osvobození od daně do určité výše příjmů. Navíc slečně Monice hrozí ještě daleko horší varianta, že nepůjde o nájem bytu, nýbrž o její ubytovací službu, a tedy o druh podnikání podle živnostenského zákona se vším všudy. Ani u tohoto druhu příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP – které samozřejmě také mají přednost před „ostatními“ příjmy dle § 10 ZDP – neplatí žádný od daně osvobozený limit. A takovéto podnikání by mohlo mít další nemilou úřední a zejména pak sankční dohru na poli DPH a EET...

Ať tak či onak, slečna Monika má tedy kromě příjmů ze závislé činnosti (zaměstnání) ještě zdanitelný příjem z nájmu, nebo ze samostatné činnosti přesahující 6 000 Kč za rok, a proto musí podat daňové přiznání. A tudíž návazně nemůže požádat svého druhého (posledního) zaměstnavatele – školu – o roční zúčtování záloh.

Nicméně oba své zaměstnavatele z roku 2019 bude muset slečna Monika o něco ohledně její daně z příjmů požádat. A to o potvrzení o jejích zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a sražených zálohách na daň. Jedná se o stručný jednostránkový tiskopis číslo 25 5460, vzor č. 27 (pro rok 2019). Tiskopisy potřebuje jednak proto, že jde o povinnou přílohu k daňovému přiznání, a jednak z nich totiž musí do daňového přiznání opsat úhrn příjmů ze své závislé činnosti (zaměstnání) a sražených záloh na daň. K tomu navrch pochopitelně navýší základ daně o zmíněný zdanitelný příjem ze sdílení (pronájmu) bytu, u něhož si uplatní daňové výdaje.

Zkoumejme tři varianty příjmů paní Lenky zaměstnané jako průvodkyně cestovní kanceláře:

Daňoví nerezidenti ČR ovšem u nás daleko častěji podávají daňové přiznání dobrovolně, přičemž často ani nemají nárok na zmíněné méně běžné „osobní“ slevy na dani ani na daňové zvýhodnění. Příklad ukáže proč.

Jednatelem české s. r. o. je občan Německa, který je současně zaměstnancem mateřské společnosti se sídlem v Německu, kde je odváděno pojistné i daň z tamní odměny. Funkci jednatele v české dceřiné společnosti většinou německý jednatel nevykonává na území ČR. Jak daňově a pojistně řešit jeho odměnu od české s. r. o.?

Odměna za výkon funkce jednatele s. r. o. nepředstavuje z hlediska smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi Českem a Německem (Sdělení č. 18/1984 Sb.) příjem ze zaměstnání podle článku 15 této Smlouvy, ale spadá mezi tzv. tantiémy řešené článkem 16 Tantiémy dtto, tudíž nezáleží na místě výkonu předmětné činnosti.

Nicméně pro účely zdanění v ČR spadá odměna jednatele člena statutárního orgánu české s. r. o. mezi příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. c) bodu 1 ZDP. Jelikož je uveden v § 22 odst. 1 písm. g) bodu 6 ZDP jako příjem mající zdroj na našem území, podléhá české dani z příjmů v souladu s § 2 odst. 3 ZDP.

V návaznosti na uvedené speciální zatřídění nepodléhá tento typ příjmů nerezidenta ze závislé činnosti obvyklé záloze na daň z příjmů ze závislé činnosti podle § 38h ZDP, nýbrž samostatnému zdanění formou české tzv. srážkové daně 15 % dle § 36 odst. 1 písm. a) bodu 1 ZDP. A to ze „superhrubého“ základu daně tvořeného součtem hrubého příjmu (odměny jednatele) a povinného pojistného hrazeného „zaměstnavatelem“ (českým s. r. o.) podle německých pojistných zákonů, pod které spadá – viz § 6 odst. 12 a 14 spolu s § 36 odst. 1 a 3 ZDP.

Srážková daň sice na straně jedné nepodléhá solidárnímu zvýšení daně, ale na straně druhé neumožňuje uplatnit slevy na dani. Ovšem v případě nerezidenta z Německa – resp. jiného státu EU nebo EHP – se rozdíl mezi srážkovou daní a tzv. zálohovou daní z mezd v konečném důsledku stírá, pokud využije možnosti § 36 odst. 8 ZDP a zahrne příjmy zdaněné českou srážkovou daní do daňového přiznání k české dani z příjmů, čímž získá možnost případně uplatnit odpočty a slevy na dani a sraženou „srážkovou daň“ si započte se na úhradu daně.

Jak výše vcelku nenápadně zaznělo, je možno roční zúčtování záloh na daň provést i zaměstnanci, který obdržel doplatek mzdy za část tohoto roku od dřívějšího zaměstnavatele, u něhož učinil „Prohlášení k dani“.

Zaměstnanec s podepsaným Prohlášením k dani byl zaměstnán v roce 2019 u prvního zaměstnavatele A od 1. 1. do 30. 6. U druhého zaměstnavatele B pracoval od 1. 7. do konce roku 2019 a rovněž zde měl podepsáno „Prohlášení k dani“. V září 2019 přitom kromě mzdy od druhého zaměstnavatele B obdržel ještě doplatek mzdy od svého prvního zaměstnavatele A. Jednalo se například o prémie za II. čtvrtletí roku 2019 ve výši 25 000 Kč zdaněné zálohou na daň ve výši 15 %, ale tentokrát již bez snížení o „osobní“ slevy na dani podle § 35ba ZDP.

Doplatek mzdy 25 000 Kč od dřívějšího „hlavního“ zaměstnavatele A zúčtovaný v témže roce nezakládá podle § 38g odst. 2 ZDP povinnost podat daňové přiznání, a lze tak požádat o roční zúčtování záloh za rok 2019 posledního (druhého) zaměstnavatele B. K žádosti zaměstnanec přiloží potvrzení od prvního zaměstnavatele A; který by měl na něm výslovně uvést, že jde o doplatek mzdy podle § 38ch ZDP, a nikoli o mzdu za práci za srpen.

Zaměstnanec byl celý rok 2019 zaměstnán pouze u jednoho zaměstnavatele A. V září 2019 ale obdržel od dřívějšího „hlavního“ zaměstnavatele B, u něhož vykonával závislou činnost do června 2018, na základě soudního rozhodnutí náhradu za ztrátu na výdělku z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru, a to v úhrnné výši 250 000 Kč. Přičemž z celé částky plátce příjmu B srazil měsíční zálohu na daň bez daňových úlev.

Příjmy od tohoto dřívějšího zaměstnavatele B, u kterého zaměstnanec v roce 2019 již závislou činnost nevykonával a navíc, na které vznikl právní nárok až po ukončení zaměstnání, nelze kvalifikovat jako doplatek mzdy podle § 38ch ZDP. Proto má poplatník povinnost podat daňové přiznání podle § 38g odst. 2 ZDP – pobíral totiž v jednom měsíci 2019 zálohově zdaněné příjmy ze závislé činnosti od více zaměstnavatelů souběžně. A jak známo, povinnost podat daňové přiznání návazně vylučuje možnost požádat zaměstnavatele A o roční zúčtování.

Dodejme, že zcela jinak by to dopadlo, pokud by dřívější zaměstnavatel B vyplatil doplatek mzdy za část roku 2018 nejpozději do konce ledna 2019. V souladu s § 5 odst. 4 ZDP by se jednalo o příjem poplatníka ze závislé činnosti ještě za minulý rok 2018. Proto by samozřejmě již v roce 2019 nešlo znova o zdanitelný příjem.