Před zpracováním daňového přiznání k dani silniční (termín pro jeho podání za rok 2019 je do 31. 1. 2020) je vhodné připomenout, jaké chyby se v této oblasti nejčastěji vyskytují. Jde zejména o nesprávné: – určení, kdy je vozidlo předmětem této daně, – zjištění sazby daně a stanovení výše záloh na daň a daně, – rozhodnutí, kdo je poplatníkem daně při prodeji (koupi) staršího vozidla. Nejčastěji se v uvedených oblastech dopouštějí chyb fyzické osoby-podnikatelé a z právnických osob pak zejména příspěvkové organizace, z nichž mnohé se stále zcela nesprávně domnívají, že jsou od daně silniční osvobozeny.
Daň silniční – nejčastější chyby a omyly
Ing.
Karel
Janoušek
1. Předmět daně silniční
Při určení, zda
vozidlo je předmětem daně silniční
, není důležité, kdo je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla zapsaným v technickém průkazu vozidla ani v zásadě to, zda ho má zahrnuto v obchodním majetku. Silniční motorové vozidlo anebo přípojné vozidlo (dále jen „vozidlo“) je totiž podle § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDS“) předmětem daně silniční vždy, když je registrováno v ČR (má přidělenu tuzemskou standardní registrační značku) a toto vozidlo použije
v ČR právnická osoba k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů
právnických osob podle § 18, příp. § 18a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), nebo fyzická osoba k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle