Vybraná ustanovení vztahující se k problematice pořízení pro případ smrti a odkazu - 2. část

S problematikou pořízení pro případ smrti se setkáme i na jiných místech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), kdy například v § 458 je uvedeno, že zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání. V § 709 občanského zákoníku se mimo jiné dočteme, že součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo projevil jiný úmysl. V souvislosti s pak v § 1155 odst. 2 občanského zákoníku nalezneme, že zrušení spoluvlastnictví může být odloženo také pořízením pro případ smrti.

Dle § 1260 občanského zákoníku se smlouvou, nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem. Pozemek určený k plnění funkcí lesa lze zatížit pozemkovou služebností, služebností pastvy nebo služebností braní lesních plodů jen smlouvou, nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. Taková služebnost může být zřízena jen jako vykupitelná a podmínky výkupu musí být již při zřízení služebnosti předem určeny.

V souvislosti s nepominutelným dědicem je v § 1644 odst. 2 občanského zákoníku popsáno, že k nařízení zůstavitele, která omezují povinný díl, se nepřihlíží. Zůstaví-li se nepominutelnému dědici více než povinný díl, vztahuje se takové nařízení, učinil-li je zůstavitel v , jen na část, která přesahuje hodnotu povinného dílu. To neplatí, zemře-li nepominutelný dědic před zůstavitelem, nebo nedědí-li z jiného důvodu. V § 1652 občanského zákoníku nalezneme, že dokáže-li nepominutelný dědic, že jeho opominutí pochází jen z toho, že zůstavitel při o něm nevěděl, má takový dědic právo na povinný díl, jaký mu náleží podle zákona. V souvislosti s problematikou výpočtu povinného dílu je v § 1656 občanského zákoníku mimo jiné stanoveno, že povinný díl se stanoví bez zřetele na odkazy a jiné závady vznikající z . V § 1663 občanského zákoníku je pak stanoveno, že při posloupnosti dědiců podle nebo při zákonné dědické posloupnosti se započtení na dědický podíl provede jen, přikázal-li to zůstavitel projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti. Podle § 1693 odst. 2 občanského zákoníku platí, že , mohou si dědici dohodnout jinou výši dědických podílů, než jakou jim zůstavitel vyměřil, pokud to zůstavitel výslovně připustil. Dle § 1702 občanského zákoníku se odmítnutím dědictví z tohoto pořízení s tím, že uplatní své právo jako dědic ze zákona. Může se stát dědicem z pořízení pro případ smrti, nebo dědictví odmítnout. V přechodných a závěrečných ustanoveních občanského zákoníku nalezneme v § 3070, že pokud zemřel zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Totéž platí o dovětku i o vedlejších doložkách v pořízení pro případ smrti, pokud jim právní předpisy účinné v době, kdy byly dovětek nebo pořízení pro případ smrti učiněny, odnímají právní následky, anebo je prohlašují za neplatné.

Podle § 309 občanského zákoníku, který se zabývá problematikou , se nadace zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací listina nebo . Přičemž dle § 311 občanského zákoníku při založení nadace pořízením pro případ smrti se do nadace vnáší vklad povoláním nadace za dědice nebo nařízením odkazu. V takovém případě nabývá založení nadace účinnosti smrtí zůstavitele. Pokud je , obsahuje alespoň název nadace, vymezení účelu, pro který se nadace zakládá, údaj o výši vkladu, údaj o výši nadačního kapitálu a podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimž je lze poskytnout, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace. Doplňme, že pokud neobsahuje pořízení pro případ smrti další náležitosti stanovené v § 310 občanského zákoníku, který vymezuje minimální požadavky na obsah zakládací listiny nadace, rozhodne o nich osoba určená v pořízení, jinak vykonavatel závěti. To platí i v případě, že zůstavitel jmenoval členy správní rady nebo dozorčí rady a některý z nich zemřel, není způsobilý funkci zastávat nebo ji odmítne. V souvislosti s problematikou vkladů do nadace pak § 331 odst. 2 občanského zákoníku vymezuje, že pokud je předmět vkladu peněžitý, složí jej správce vkladů na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, který pro nadaci a na její jméno zřídí. Ten, kdo účet vede, až do vzniku nadace neumožní ze zůstatku na účtu výplaty a platby, ledaže se prokáže, že nadace nebyla platně založena. Byla-li nadace založena pořízením pro případ smrti, vyžaduje se, aby o neplatnosti založení rozhodl soud.

V § 395 občanského zákoníku je vymezeno, že zakládací listinou nebo . Zakládá-li se nadační fond pořízením pro případ smrti a neurčí-li zakladatel ani způsob jmenování prvních členů správní a dozorčí rady, popřípadě prvního revizora, jmenuje je vykonavatel závěti. Jinak je jmenuje soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem. Dle § 405 občanského zákoníku se zakládací listinou nebo . Pro úplnost uveďme zákonnou definici ústavu, kdy podle § 402 občanského zákoníku je ústav právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených.

Kdo zvýší majetek svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti, není podle § 1468 občanského zákoníku jeho zakladatelem. Majetek takto nabytý podléhá správě podle statutu a zákona. I v souvislosti se svěřenským fondem nalezneme v § 1448 občanského zákoníku, že vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat. Každý svěřenský fond musí mít statut. Statut svěřenského fondu vydává zakladatel. Zřizuje-li se svěřenský fond pořízením pro případ smrti, použije se přiměřeně § 311 občanského zákoníku, zabývající se problematikou založení nadace.

Podle § 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), který se zabývá pokračováním v provozování živnosti při úmrtí podnikatele, může v případě, že zemře podnikatel, v provozování živnosti pokračovat za podmínek stanovených v § 13 odst. 2 až 5 živnostenského zákona až do skončení řízení o projednání dědictví mimo jiné svěřenský správce, .

Podle § 4a písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), který se zabývá osvobozením bezúplatných příjmů, se mimo jiné bezúplatný příjem obmyšleného z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn pořízením pro případ smrti nebo zvýšil majetek svěřenského fondu pořízením pro případ smrti. Dle § 19b odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů se mimo jiné bezúplatný příjem obmyšleného z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn pořízením pro případ smrti nebo zvýšil majetek svěřenského fondu pořízením pro případ smrti. Podle § 21f odst. 1 zákona o daních z příjmů se pro účely daní z příjmů na vyčlenění majetku do svěřenského fondu a zvýšení majetku svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti hledí jako na vklad do obchodní .

Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“), v § 141 odst. 2 vymezuje, že nebo jinou listinu, významnou pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, ji na výzvu vydá soudu. To neplatí, jde-li o listinu sepsanou do notářského zápisu nebo přijatou do notářské úschovy, jejíž stav a obsah zjišťuje notář, který ji má v úschově. Listina bude vrácena, jakmile nebude pro řízení potřebná. V § 142 zákona o zvláštních řízeních soudních je uvedeno, že , o prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních jednání, o povolání vykonavatele závěti, o povolání správce pozůstalosti, o smlouvě o manželském majetkovém režimu nebo o příkazech, podmínkách nebo o jiných právních jednáních, které mohou mít význam pro nabytí pozůstalosti, zjistí jejich stav a obsah notář, který je má v úschově, a v ostatních případech soud. , o prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních jednání, se uloží u soudu, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, do Sbírky prohlášených pořízení pro případ smrti. To neplatí, jde-li o notářský zápis. , o prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních jednání, které nebyly sepsány ve formě notářského zápisu a které notář přijal do notářské úschovy, se provede veřejně.

Podle § 145 zákona o zvláštních řízeních soudních, který se zabývá problematikou , soud vždy nařídí jednání ke zjištění toho, zda zůstavitel pro případ své smrti pořídil ústně a jaký byl obsah tohoto pořízení. Při takovémto jednání soud provede důkaz písemným záznamem o zůstavitelově poslední vůli pořízeným svědky, byl-li vyhotoven, a vyslechne všechny svědky, před nimiž zůstavitel projevil svoji poslední vůli, ledaže by provedení výslechu některého z nich bránily závažné okolnosti. Možnost provést další dokazování tím není dotčena. nebo o prohlášení o vydědění učiněném před svědky, pak je podle § 146 zákona o zvláštních řízeních soudních soud vždy vyslechne. To neplatí, prohlásí-li všichni dědici, že na výslechu svědků netrvají, nebo brání-li provedení výslechu svědka závažné okolnosti.

Podle § 1594 občanského zákoníku . Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit. Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že ten určitou věc dědit nemá, považuje se to za zřízení odkazu zákonným dědicům. Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se považuje za odkaz, pokud se dárce nevzdal práva dar odvolat. Zůstavitel nezpůsobilý pořizovat může ze svého majetku odkázat jinému jen předměty malé hodnoty. Zůstavitel může také dědici nebo spoludědicům zanechat přednostní odkaz. Vzhledem k tomuto odkazu se budou posuzovat jako odkazovníci.

Odkazy připadají k tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů, a to i tehdy, byla-li odkázána věc náležející jednomu ze spoludědiců. To neplatí, pokud zůstavitel zvlášť přikáže splnění odkazu jednotlivému spoludědici nebo odkazovníku. Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu.

Přikáže-li zůstavitel odkazovníku splnění dalšího odkazu, nezbavuje odkazovníka povinnosti splnit další odkaz ani skutečnost, že hodnota dalšího odkazu přesahuje hodnotu odkazu. Nenabude-li odkazovník odkaz, splní další odkaz ten, komu odkaz připadl. Této povinnosti se zprostí, přenechá-li odkaz, který mu připadl, osobě, které byl další odkaz zůstaven. Podle § 1600 občanského zákoníku zůstavitel, který odkazem pamatuje na určitou skupinu osob, jako jsou zejména příbuzní či chudí, nebo na veřejně prospěšný, dobročinný či podobný účel, může ponechat dědici nebo někomu jinému, aby určil, jak a které z těchto osob nebo účelů mají být poděleny. Nevysloví-li se o tom zůstavitel, má volbu dědic. Nemůže-li dědic volbu vykonat, určí odkazovníky soud.

Zůstavitel může při odkazu nařídit náhradnictví nebo svěřenské nástupnictví. Pro takové případy se přiměřeně použijí ustanovení § 1507 až 1524 občanského zákoníku, které se zabývají právě problematikou náhradnictví a svěřenského nástupnictví.

Má se za to, že odkaz nebyl odvolán, pokud odkázanou věc nabyla jiná osoba nebo byla-li odkázaná věc změněna či zničena mimo vůli zůstavitele. To platí i tehdy, vyrovnal-li dlužník zůstaviteli odkázanou pohledávku z vlastního popudu.

Podle § 1604 občanského zákoníku . Musí však zvolit takovou věc, kterou odkazovník bude moci užívat. Ponechá-li se odkazovníku, aby si z několika věcí sám vybral, může zvolit i věc nejlepší.

Odkáže-li zůstavitel několik věcí určitého druhu a není-li jich v pozůstalosti určené množství, spokojí se odkazovník s těmi, které v pozůstalosti jsou. Neodkáže-li však zůstavitel věc určitého druhu výslovně ze svého vlastnictví a není-li taková věc v pozůstalosti, opatří ji osoba obtížená odkazem odkazovníku v jakosti přiměřené osobním poměrům a potřebě odkazovníka. Zůstavitel může pověřit i jinou osobu, aby zvolila, kterou z několika věcí má odkazovník dostat. Nevykoná-li tato osoba volbu, určí odkaz soud se zřetelem k osobním poměrům a potřebě odkazovníka. Soud určí odkaz také tehdy, když odkazovník nevykoná volbu, která mu byla ponechána, ve lhůtě stanovené k žádosti osoby obtížené odkazem. Odkaz peněz zavazuje osobu obtíženou odkazem k jejich vyplacení, ať již hotové peníze v pozůstalosti jsou, nebo nejsou.

Při opakování odkazu určité věci v jednom nebo několika ustanoveních nemá podle § 1608 občanského zákoníku odkazovník právo na odkázanou věc i na její cenu zároveň. Jiné odkazy, byť i obsahují věc téhož druhu nebo stejnou peněžní částku, náležejí odkazovníku, kolikrát jsou opakovány. K odkazu věci, která v době pořízení závěti náležela odkazovníkovi, se nepřihlíží. Nabyl-li ji později, uhradí se mu obvyklá cena věci. Dostal-li ji však bezplatně od samotného zůstavitele, platí, že odkaz byl odvolán.

Nepřihlíží se k odkazu věci cizí nenáležející ani zůstaviteli, ani dědici nebo odkazovníkovi, který ji má poskytnout někomu jinému. Mají-li uvedené osoby na odkázané věci podíl nebo právo, týká se odkaz jen tohoto podílu nebo práva. Nařídil-li zůstavitel, že cizí věc má být koupena a poskytnuta odkazovníku, avšak její vlastník ji nechce prodat za obvyklou cenu, vyplatí se odkazovníku tato cena. Zastavení nebo jiné zatížení odkázané věci postihují příjemce jako závady odkazu.

Při odkazu pohledávky, která zůstaviteli náleží za někým jiným, postoupí osoba obtížená odkazem tuto pohledávku s příslušenstvím a případným zajištěním odkazovníku, vydá mu potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky proti dlužníku zapotřebí. Podle § 1613 občanského zákoníku odkaz všech pohledávek zahrnuje sice všechny pohledávky trvající po zřízení odkazu, nikoli však pohledávky vzniklé z převoditelných cenných papírů a vkladních knížek, ani pohledávky váznoucí na nemovitých věcech a pohledávky vznikající z práva věcného. Odkaz pohledávky, kterou má zůstavitel za odkazovníkem, zavazuje obtíženou osobu k tomu, aby vydala odkazovníku kvitanci anebo vrátila dlužní úpis.

Prominutí dluhu se nevztahuje na dluhy vzniklé po zřízení odkazu. Promine-li se odkazem zajištění dluhu, neplyne z toho ještě, že byl prominut také dluh. Prodlouží-li se jen lhůta k placení, neplyne z toho ještě prominutí úroků. Odkaz dluhu, který má zůstavitel uhradit odkazovníku, má ten právní účinek, že zavazuje osobu obtíženou odkazem uznat dluh, který zůstavitel určitě vyjádří nebo odkazovník prokáže, a uhradit jej nejpozději ve lhůtě pro splnění ostatních odkazů bez zřetele k podmínkám a lhůtám, které obtížený se zůstavitelem ujednal. Nařídí-li zůstavitel, aby odkazovníkova pohledávka byla zajištěna, musí mu být poskytnuta dostatečná jistota.

Podle § 1618 občanského zákoníku se dětmi rozumí jen synové a dcery, jestliže zůstavitel pamatoval na děti někoho jiného. Jedná-li se však o vlastní děti zůstavitele, rozumí se tím i potomci vstupující na jejich místo. I při jiných odkazech než podle § 1594 až 1618 občanského zákoníku (viz výše) se použije obdobně § 1503 občanského zákoníku, který se zabývá problematikou připadnutí pozůstalosti dědicům.

Podle § 1620 občanského zákoníku O právu na odkaz, které má teprve vzniknout, platí § 1480 občanského zákoníku obdobně. Připomeňme, že v § 1480 občanského zákoníku nalezneme, že dědického práva, které má teprve vzniknout, se lze jen zříci. Nelze je převést ani s ním jinak naložit.

Odkázanou věc nabývá podle § 1621 občanského zákoníku odkazovník způsobem, jakým se nabývá vlastnické právo. Dospěje-li právo na odkaz, může se odkazovník domáhat vydání odkázané věci. Zapisuje-li se odkázaná věc do veřejného seznamu, nahradí vydání věci prohlášení vykonavatele závěti, jinak obtížené osoby, s úředně ověřeným podpisem. Nebyla-li splatnost odkazu odložena, zapíše se odkazovník do veřejného seznamu přímo po zůstaviteli. Před smrtí zůstavitele nemůže odkazovník právo na odkaz převést ani o něm pořídit.

Odkaz jednotlivých věcí z pozůstalosti a odkaz práv vztahujících se k takovým věcem může být požadován ihned. To platí i pro odkaz menších odměn pro zaměstnance a odkazy veřejně prospěšné, dobročinné a podobné. Jiné odkazy jsou splatné za rok po smrti zůstavitele. Ustanovení § 1624 odst. 1 občanského zákoníku (viz výše v tomto odstavci) se použije, není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele.

Od téhož dne postihují odkazovníka i závady na odkázané věci, jakož i její zhoršení nebo zkáza vzniklé ze skutečností, za které nikdo neodpovídá. Při odkazu dávek splatných ročně, měsíčně nebo jinak nabude odkazovník právo k částce, která připadá na celou dobu, dožije-li se jejího počátku. Splátka se však stane splatnou až v určenou dobu splatnosti. Při odkazu výživného platí obdobně § 922 občanského zákoníku, který vymezuje některá společná ustanovení o výživném.

Při odkazu opakovaného plnění nebo při odkazu, jehož plnění se ještě nelze domáhat vzhledem k zákonné lhůtě nebo vzhledem k lhůtě či podmínce určené zůstavitelem, má odkazovník vůči osobě obtížené odkazem právo na poskytnutí dostatečné jistoty. To neplatí, je-li zřejmé, že zajištění není potřeba. Jinak má odkazovník vůči osobě obtížené odkazem stejná práva jako každý jiný věřitel.

Není-li náhradník a je-li celým odkazem pamatováno na několik osob buď bez určení podílů, anebo všeobecným výrazem znamenajícím rovné podělení, přibude uvolněný podíl poměrně ostatním podílníkům. Je-li odkazovníku zůstaven určitý podíl, nemá právo na přírůstek podle § 1628 odst. 1 občanského zákoníku (viz výše v tomto odstavci), ledaže je zřejmá vůle zůstavitele zanechat vyjmenovaným odkazovníkům celý odkaz a že určením podílů nechtěl nic jiného než omezit odkazovníky navzájem. V ostatních případech povinnost splnit odkaz zanikne. Kdo má prospěch z uvolnění odkazu nebo z toho, že povinnost splnit odkaz zanikne, toho postihují i břemena s odkazem spojená. To neplatí, jedná-li se jen o osobní úkony osoby odkazem původně obtížené.

Je-li čistá pozůstalost odkazy obtížena tak, že je téměř vyčerpána a dědic neuplatní právo podle § 1598 občanského zákoníku, má dědic právo jen na náhradu nákladů učiněných při splnění odkazů a na přiměřenou odměnu za svou námahu. Nestačí-li pozůstalost k jejich úhradě, hradí náklady i odměnu odkazovníci poměrně podle hodnoty odkazů a dědic má k zajištění svého práva k odkázaným předmětům zadržovací právo. Bez dostatečného zajištění není dědic povinen odkazy vyřizovat. Pokud však odkazovník odkaz již obdržel, provede se srážka podle hodnoty, jakou měl odkaz v době přijetí, a podle užitků, které již z něho získal. Odkazovník se zbaví povinnosti příspěvku tím, že vydá dědici odkaz i s užitky nebo jejich cenu. V ostatním se na odkazovníka hledí jako na poctivého držitele.

V § 1631 občanského zákoníku nalezneme, že pokud nestačí čistá pozůstalost k úhradě všech dluhů a jiných povinných výdajů, odkazy se poměrně sníží. Nestačí-li čistá pozůstalost k vyřízení všech odkazů, uspokojí se přede všemi ostatními odkaz zaopatření, výchovy a výživy. Ostatní odkazy se poměrně sníží.

Nebyl-li určen vykonavatel závěti a nechce-li dědic věnovat splnění poslední vůle svůj čas a námahu, soud na jeho návrh za tím účelem jmenuje správce pozůstalosti, nebo uloží splnění poslední vůle správci pozůstalosti již povolanému.

V souvislosti s uvedenou problematikou ještě zmiňme § 2063 občanského zákoníku, který se zabývá problematikou . Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu. Tím není dotčen § 2057 občanského zákoníku, který vymezuje, že při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu a že písemnou formu vyžaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar a že dárce je zavázán k odevzdání daru, není však povinen platit úrok z prodlení.

Důvodová zpráva k darování pro případ smrti uvádí, že se jedná o tradiční úpravu, která byla z našeho zákonodárství vypuštěna v roce 1950 ve snaze vyloučit majetkové dispozice člověka pro případ smrti a posílit dědění ze zákona. Osnova vychází ze zásady, že smluvní vázanost není zásadně přípustná. Výjimky z této zásady představují dědické smlouvy a darování pro případ smrti. Dar vázaný na podmínku, že obdarovaný dárce přežije, má být pravidelně posuzován jako odkaz (pak případ podléhá úpravě pořízení pro případ smrti). O dar půjde jen za podmínek v navrženém ustanovení. Věcný rozdíl je zejména v tom, že odkaz je odvolatelný, zatímco při darování pro případ smrti dar odvolat nelze. Rovněž co do formalit jsou pro oba případy předepsány různé náležitosti.

Vybraná ustanovení vztahující se k problematice pořízení pro případ smrti a odkazu - 1. část

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.