Pokud se pojištěnec (což může být mimo jiné i osoba, která nemá na území České republiky trvalý pobyt) rozhodne podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, platí pro ni ve zdravotním pojištění mnohé povinnosti, které musí respektovat. V opačném případě se vystavuje nebezpečí, že zdravotní pojišťovna bude po nezodpovědném podnikateli uplatňovat dlužné pojistné (zálohy na pojistné) včetně penále, případně může provinilci uložit pokutu za porušení některých ustanovení zákona. Z hlediska placení pojistného je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že OSVČ – jako jediná ze skupin plátců – hradí pojistné formou záloh a (případného) doplatku pojistného.
Příjmy fyzické osoby nepodléhající odvodu pojistného ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Základními povinnosti podnikatele je přihlásit se u zdravotní pojišťovny jako OSVČ (a to i v případě, kdy je při souběhu se zaměstnáním podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů) a platit zálohy na pojistné včetně případného doplatku pojistného včas a ve správné výši. Zálohy na pojistné se platí při zahájení samostatné výdělečné činnosti jako jediného (při souběhu se zaměstnáním hlavního) zdroje příjmů nebo dále v návaznosti na podaný Přehled pravidelně každý měsíc, a to nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny. Od pravidelného placení záloh jsou osvobozeny ty OSVČ, které jsou souběžně se samostatnou výdělečnou činností zaměstnány, přičemž příjmy ze zaměstnání jsou pro ně hlavním zdrojem příjmů.
Vždy je třeba dbát na to, aby byly veškeré platby prováděny na správný účet a pod správným variabilním symbolem. Pokud OSVČ uhradí zálohu na pojistné (příp. doplatek pojistného) jinému subjektu než příslušné zdravotní pojišťovně, považuje se tato platba za neuhrazenou a důsledkem této chyby je vznik penále. V této souvislosti platí, že jak dlužné pojistné, tak penále jsou zdravotní pojišťovny povinny plošně uplatňovat vůči všem dlužícím subjektům.
Pro občana – pojištěnce, účastníka českého systému veřejného zdravotního pojištění, vyplývá povinnost platit pojistné jako OSVČ tehdy, pokud vykazuje příjmy zdaňované podle § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Typicky se jedná o příjmy ze samostatné činnosti, o osoby provozující živnost nebo podnikání podle zvláštních právních předpisů (například podle zákona o advokacii nebo o notářích), spolupracující osoby OSVČ a další. Nicméně při praktické aplikaci současné právní úpravy zdravotního pojištění se pojištěnec s příjmy dosaženými především v dále uvedených případech nestává ve zdravotním pojištění OSVČ, tudíž není jeho povinností přihlašovat se jako podnikatel u zdravotní pojišťovny a takové příjmy ani nepodléhají povinnosti placení pojistného.
Příjmy z kapitálového majetku
Za OSVČ se z pohledu zdravotního pojištění nepovažuje osoba s příjmy podle § 8 ZDP, kdy se jedná například o podíly na zisku společnosti, úroky, výhry a výnosy z vkladů, úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů nebo zápůjček, plnění ze soukromého životního pojištění nebo dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem.
Příjmy z nájmu
Občan s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP taktéž neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitých věcí (případně jejich částí) nebo příjmy z nájmu věcí movitých. Kdyby byly příjmy z nájmu jediným zdrojem obživy pojištěnce, musel by mít řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah buď zaměstnáním, nebo podnikáním podle právní úpravy zdravotního pojištění anebo registrací v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Kdyby nebyla využita ani jedna z těchto tří možností, byl by pojištěnec osobou bez zdanitelných příjmů s povinností měsíční platby pojistného v roce 2017 v částce 1 485 Kč, od 1. ledna 2018 se tato platba zvyšuje na 1 647 Kč.
Ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů
Má-li pojištěnec v rozhodném období kalendářního roku příjmy vyjmenované v § 10 ZDP, nepodléhají tyto povinnosti placení pojistného. V praxi se nejčastěji jedná o příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí včetně příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem.
Poznámka
Podotýkám, že od daně, a tedy i od povinnosti platit pojistné na zdravotní pojištění, jsou u zaměstnance rovněž osvobozeny příjmy podle § 3 odst. 4, § 4, § 4a, § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP.
Autorské honoráře
Vykazuje-li pojištěnec příjmy zdaňované u zdroje, který je vyplácí, pak je z daňového hlediska uplatněn postup podle § 36 odst. 2 písm. t) a § 7 odst. 6 ZDP, kdy zvláštní sazba daně z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky činí 15 % z příjmů autorů v případě, že výše honoráře nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč (do konce roku 2013 se jednalo o částku maximálně 7 000 Kč). Z příjmů zdaňovaných zvláštní sazbou daně se pojistné platilo do konce roku 2008, s účinností od 1. 1. 2009 již příjmy této povahy povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění nepodléhají. Pojištěnci s těmito zdaňovanými příjmy tedy nejsou ve zdravotním pojištění OSVČ.
Pokud však má pojištěnec příjmy jako autor ve smyslu § 7 odst. 2 písm. a) ZDP, nezdaňované příjmy (přesahující od ledna 2014 v kalendářním měsíci 10 000 Kč), považuje se ve zdravotním pojištění za OSVČ s povinností placení pojistného podle zákona.
Podnikání podle koordinačních nařízení Evropské unie
Rozhodne-li se český občan pro výkon samostatné výdělečné činnosti v některém ze států Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku nebo ve Švýcarsku, podléhá ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu. To na jednu stranu znamená, že nebude účasten českého systému sociálního zabezpečení, na druhou stranu bude v tomto státě odvádět pojistné a současně bude moci požádat o tamní sociální dávky za stejných podmínek jako místní občané. Současně s touto OSVČ budou v dané zemi pojištěni i její nezaopatření rodinní příslušníci.
Souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti
Může nastat situace, že český občan podniká v České republice a zároveň v některé z výše uvedených zemí, kdy se postupuje podle koordinačních pravidel EU. Pokud OSVČ vykonává podstatnou část své činnosti v České republice (ve státě bydliště), tj. že na činnost vykonávanou v České republice připadá z celkového objemu činnosti alespoň 25 % obratu, pracovní doby, počtu poskytnutých služeb nebo příjmu (splnění podmínky 25 % postačuje jen u jednoho z kritérií), podléhá právním předpisům ČR. Není-li tato podmínka splněna, podléhá osoba právním předpisům státu, ve kterém souběžně podniká.
Práce ve „třetích“ zemích
Pokud je český občan výdělečně činný (zaměstnán nebo podniká) ve státě, na který se nevztahuje režim výše uvedených koordinačních nařízení EU a ani podmínky dvoustranné mezinárodní smlouvy, zůstává pojištěn v České republice tehdy, pokud si zde platí pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů. Alternativně se může odhlásit z českého systému veřejného zdravotního pojištění s využitím institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.