Specifické případy zápisů v daňové evidenci, 2. část

Každý podnikající subjekt musí při zápisech výdajů spjatých s existencí a používáním automobilu v podnikání nebo výkonu své profese rozlišovat, o jaký druh automobilu se jedná a kdo jej vlastní. Z daňového hlediska čili z hlediska uplatnění různých nákladových položek rozeznáváme následující možnosti:

Z hlediska daně z příjmů Auto, které bude používáno ke služebním účelům, může být zahrnuto do obchodního majetku ekonomického subjektu.

V tom případě se stává dlouhodobým hmotným majetkem (dále jen „DHM“), je postupně odepisováno, a ve formě odpisů tak vstupuje do nákladů spjatých s činností daného ekonomického subjektu.

Jiná situace z hlediska daně z příjmů nastane, pokud je ke služebnímu účelu použito osobního auta ekonomického subjektu anebo jiných možných forem vlastnictví použitého vozidla.

Ekonomický subjekt může mít samozřejmě i více aut v určité kombinaci. Může mít například několik aut firemních, jedno osobní, může využívat osobních aut zaměstnanců ke služebním účelům (může vyslat zaměstnance na služební cestu jeho osobním vozem), popřípadě může mít auto pořízené na leasing, a to osobní nebo i firemní. Možným řešením je i použití paušální částky do výdajů zahrnovaných do základů daně z příjmů.

Je však třeba přísně odlišovat, kdy bylo auto použito na služební účel a kdy se jedná o čistě osobní potřebu ekonomického subjektu nesouvisející s jeho pracovní činností, lépe řečeno, kdy použití vozu není v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením příjmů daného ekonomického subjektu.

Podívejme se proto podrobněji, které typy výdajů může ekonomický subjekt zahrnovat do daňově uznatelných výdajů.

Firemní automobil je zahrnut do obchodního majetku. Daný ekonomický subjekt jej musí zapsat do evidence dlouhodobého majetku jako DHM, vypočítat odpisy, evidovat popřípadě jeho technické zhodnocení atd.

Tak jako ostatní dlouhodobý majetek, podílí se i automobil na celkových nákladech daného ekonomického subjektu postupně, pomocí odpisů. Záznam odpisů se však provádí až v rámci závěrkových operací, znamená to, že během účetního období se nákup firemního automobilu projeví pouze snížením stavu na běžném účtu nebo v pokladně (nebudeme-li uvažovat alternativy, že firemní vůz daný subjekt získal darem, výhrou apod., v takovém případě by se v peněžních tocích daného ekonomického subjektu neobjevil v průběhu účetního období vůbec jako pohyb peněžních prostředků) a zápisem do výdajů nezahrnovaných do základů daně.

V průběhu účetního období by však mohl ekonomický subjekt zahrnovat do daňově uznatelných výdajů celou řadu dalších výdajů spjatých s používáním vozidla a jeho údržbou.

Vyjmenujme si, v tomto případě podnikatel (ovlivňujících čili snižujících daň):

Všechny jízdy musí být doloženy a počet jízd musí odpovídat spotřebě na ujeté kilometry. Do výdajů se nesmí zapisovat pokuty řidiče, což platí zcela obecně pro všechny formy použití automobilu.

Pod touto kategorií se zařazuje soukromé vozidlo, které není a nebylo zahrnuto do obchodního (firemního) majetku.

Režim zahrnování nákladů je pak při výpočtu daně z příjmů výrazně odlišný od firemního vozu.

V prvé řadě platí, že tento automobil je pořízen mimo okruh podnikání nebo poskytování služeb, (bez ohledu z jakých zdrojů pochází) tudíž Jde o čistě osobní, soukromou investici.

Avšak i tento majetek může být samozřejmě použit k poskytování služeb, k zásobování, rozvozu výrobků, ke služební cestě.

Z principu, že se nejedná o obchodní majetek, vyplývá, že ovlivňujících daň z příjmů. Které nákladové položky může tedy ekonomický subjekt uplatnit do nákladů:

Pro tento typ vozu je spíše podstatné, do nákladů spjatých s provozováním činnosti, čili které nákladové položky se nesmí objevit v peněžním deníku a při výpočtech základů daně. Jmenujeme nejdůležitější:

Jak se tedy dostanou náklady spjaté s provozem a opotřebením soukromého vozu do nákladů?

Způsob výpočtu výdajů spjatých s použitím osobního vozu ke služebním účelům se řídí dvěma faktory:

Pro zahrnutí nákupní ceny PH se vychází z ceny PH prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li zaměstnanec cenu PH, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny PH stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu. Ve srovnání s průměrnými cenami stanovenými na rok 2016 se jedná o mírný pokles. Výše průměrné ceny za 1 litr PH podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce byla stanovena :

Vzhledem k tomu, že se jedná o průměrné ceny a v určitých lokalitách mohou být reálné ceny PH výrazně vyšší, může tedy ekonomický subjekt vycházet při výpočtech z těchto skutečných vyšších hodnot, musí však tuto vyšší úroveň cen PH v dané lokalitě, eventuálně při nákupu,

Aritmetický průměr deklarované spotřeby PH dle technického průkazu se počítá ze všech hodnot uvedených v technickém průkazu (spotřeba ve městě, dálnici atd., tzn. tři, eventuálně čtyři údaje). Takto vypočítaná hodnota celkové variabilní složky se připočítává ke složce fixní a

Zaměstnavatel může proplatit svému zaměstnanci (po předchozím souhlasu) i použití jeho osobního automobilu ke služební cestě. Zaměstnanci je proplacena refundace za použití tohoto vozu, další cestovní náhrady a zaměstnavatel si může zahrnout proplacené částky jako výdaje zahrnované do základu daně. Které výdaje v tomto případě budou tvořit výdaje zahrnované do základu daně:

Do této kategorie se stejným účtováním patří jednak vozidla jednorázově vypůjčená například v půjčovně, jednak vozidla pořízená na finanční leasing. Účtování dále nerozlišuje tyto možné způsoby pořízení, v obou případech se výdaje zahrnují do výpočtu daně z příjmů následujícím způsobem:

Po zaplacení všech leasingových splátek může být automobil například jako jedna z možných variant zařazen do firemního majetku ekonomického subjektu, v tom případě se pak již dále neodepisuje, nicméně lze na něho uplatňovat provozní výdaje tak, jak je uvedeno v části nazvané „Firemní vůz“, tj. jako u běžného firemního vozu.

Pod pojmem „vypůjčený automobil“ se rozumí především použití automobilu jiných vlastníků jako například rodičů, příbuzných, vlastních dětí, známých atd., jedná se tedy o bezplatné zapůjčení osobního vozu většinou ke krátkodobému, spíše jednorázovému účelu služební cesty. Stejným způsobem se však bude účtovat i automobil vyřazený z obchodního majetku, popřípadě automobil, který byl předmětem finančního pronájmu s následnou koupí a po jeho ukončení nebyl zahrnut do obchodního majetku daného ekonomického subjektu.

U těchto automobilů je možné do výdajů zahrnovaných do základů daně uplatnit pouze náhradu PH dle stejného propočtu jako u osobního (občanského) vozu (viz část nazvaná „Osobní občanské auto“, avšak (3,90 Kč/km na osobní automobil).

Uplatňování náhrad za použití vozidel ke služebním účelům je tedy velmi rozdílné, stejně jako při jejich eventuálním vyřazení. Podívejme se proto ještě na určité rozdíly právě tohoto jevu.

Při tj. převodu z osobního na firemní a opačně, jeho prodeji, darování platí následující pravidla:

Od roku 2009 je možno použít paušálu, jakožto finanční částky použitelné na stanovení výdajů spjatých s provozem automobilu (bez ohledu na jeho zařazení), tedy jako náhradu za jeho používání. Tato částka pak tvoří položku zahrnovanou do základů daně. Konkrétní částka paušálu byla stanovena na 5 000 Kč měsíčně, tedy 60 000 Kč ročně. Při použití paušálu tedy ekonomický subjekt bude automaticky využívat možnosti zahrnutí zmíněné například roční částky 60 000 Kč do výdajů zahrnovaných do základů daně, pokud automobil vlastní a používá celý rok. To však pouze v případě, že jej využívá výhradně ke služebním účelům (například taxikář své auto, tedy v podstatě firemní vůz). Kromě toho není povinen evidovat své jízdy.

Ale i podnikající osoba, která nepoužívá svůj vůz výhradně ke služebním účelům, ale střídá jeho použití i k účelům soukromým, může využít výhod paušálu. V tomto případě však nesmí počítat s plnou částkou 5 000 Kč měsíčně (resp. 60 000 Kč ročně), ale pouze ve výši 80 % uvedených částek, tj. 4 000 Kč měsíčně nebo 48 000 Kč ročně. To však za předpokladu, že auto je majitelem využíváno celoročně v průběhu zdaňovacího období

Jiným subjektem se nerozumí přenechání vozidla spolupracující osobě nebo zaměstnanci, který silniční motorové vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely.

Automobil může být i ve společném jmění manželů, a může tak být využíván oběma, jak výhradně ke služebním (pracovním) účelům, tak i částečně k účelům soukromým.

V takovém případě zákon říká, že využívá-li se k dosažení, zajištění a udržení příjmů silniční motorové vozidlo, které je ve společném jmění manželů nebo ve spoluvlastnictví více poplatníků, mohou si uplatnit paušální výdaj na dopravu nejvýše 5 000 Kč.

Použití paušálu představuje velkou výhodu a přináší značné zjednodušení obecně pro všechny osoby, které používají automobilu k výkonům své profese, pokud samozřejmě jejich skutečné výdaje nepřekračují uvedenou částku.

Paušální výdaj na dopravu ale nemohou uplatnit tzv. veřejně prospěšní poplatníci, s výjimkou poplatníků, kteří jsou veřejnou vysokou školou, veřejnou výzkumnou institucí, poskytovatelem zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, obecně prospěšnou společností nebo ústavem.

Paušální výdaj na dopravu lze použít maximálně na tři vozy majitele.

Přechod z daňové evidence na účetnictví je častějším jevem, nežli opačný postup. Přechod z daňové evidence na účetnictví je možný ze dvou důvodů:

V obou případech přechodu na účetnictví je nezbytnou podmínkou majetku i závazků Ve druhém případě se tak děje automaticky, v prvém případě je nutné provést inventarizaci i v průběhu účetního období.

V důsledku inventarizace majetku a závazků vyplynou pro účetní jednotku následující činnosti:

Účetní jednotky, které vedou účetnictví, mají možnost přejít na daňovou evidenci . To platí i v případě, pokud v průběhu účetního období bude proveden výmaz z obchodního rejstříku. Rovněž v tomto případě je nutné provést inventarizaci majetku i závazků a uzavřít účetnictví. Je nutné uzavřít všechny účty účetnictví a konečné zůstatky syntetických účtů zapsat do zápisů daňové evidence. Současně se v účetnictví zruší všechny účty kursových rozdílů, účty časového rozlišení s výjimkou výdajů z důvodu finančního pronájmu, účty rezerv s výjimkou zákonných rezerv a účty opravných položek s výjimkou opravné položky k nabytému majetku. Na závěr připomínáme, že fyzické osoby mají účetní období pouze jedno, a to kalendářní rok.

:

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.