Věcná břemena v občanském zákoníku

Libor Novotný

Vydáno: 26 minut čtení
Věcná břemena v občanském zákoníku
Ing.
Libor
Novotný
Následující příspěvek je věnován právnímu vymezení věcných břemen v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Nechybí však pro srovnání ani související ustanovení ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Zmíněna jsou také vybraná ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Právním vymezením věcných břemen se zabývá zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v § 1257 až 1308. Věcná břemena jsou v rámci občanského zákoníku jakožto samostatný oddíl 2 zařazena do dílu 5 (Věcná práva k cizím věcem), hlavy II (Věcná práva), části třetí, která se zabývá absolutními majetkovými právy. S věcnými břemeny se v občanském zákoníku setkáme ale i na jiných místech než výše uvedených. V § 633 občanského zákoníku je v souvislosti s délkou promlčecí lhůty uvedeno, že pokud se brání osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let. V § 1151 a 1152 občanského zákoníku je pak v souvislosti s ochranou třetích osob při rozdělení společné věci vymezeno, že při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním. Pokud se rozdělí zatížená věc a postihuje-li věcné břemeno jen některý díl, zaniká na dílech ostatních.
Věcná břemena ve starém občanském zákoníku
V zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), bychom našli úpravu věcných břemen v § 151n až 151p. Zde bylo vymezeno, že
věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat
. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s
vlastnictvím určité nemovitosti
, nebo
patří určité osobě
.
Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti
přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele. Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy. Pokud však užívá věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.
Podle § 151o starého občanského zákoníku věcná břemena vznikají
písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona.
Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva
(vydržením),
přičemž § 134 starého občanského zákoníku zabývající se problematikou vydržení zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvláštní zákon nedává toto právo i dalším osobám. Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.
K
zániku věcných břemen
bychom pak ve starém občanském zákoníku nalezli, že věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je také nutný vklad do katastru nemovitostí. Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti. Přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.
V případě, že vznikne změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může podle starého občanského zákoníku soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění.
Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem. Věcná břemena zřízená v souvislosti s provozem podniku přecházejí při jeho převodu či přechodu na nabyvatele podniku. To platí i v případě převodu nebo přechodu takové části podniku, která může být provozována jako samostatný podnik. Podle § 109 starého občanského zákoníku se právo odpovídající věcnému břemenu promlčí, není-li po dobu
10 let
vykonáváno.
Věcná břemena v zákoně o daních z příjmů
V souvislosti s
osvobozením bezúplatných příjmů
nalezneme v § 4a písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), že od daně z příjmů fyzických osob se osvobozuje bezúplatný příjem z nabytí vlastnického práva k pozemku nebo ze
zřízení věcného břemene
, pokud k těmto příjmům došlo na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o pozemkových úpravách. Podle § 19 odst. 1 písm. zn) zákona o daních z příjmů jsou
od daně osvobozeny příjmy
plynoucí jako
náhrada za věcné břemeno
vzniklé ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle zvláštního právního předpisu a příjmy plynoucí jako náhrada za vyvlastnění na základě zvláštního právního předpisu (zákon o daních z příjmů v poznámce uvádí například zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Toto ustanovení však odstraňuje vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní (sněmovní tisk č. 873) a nově do § 19 odst. 1 písm. zg) zákona o daních z příjmů zanáší, že od daně je osvobozen příjem plynoucí jako náhrada za služebnost vzniklou ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle jiných právních předpisů a příjem plynoucí jako náhrada za vyvlastnění na základě jiných právních předpisů. Od daně z příjmů právnických osob se pak podle § 19b odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů osvobozuje bezúplatný příjem, pokud k němu došlo na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o pozemkových úpravách, v podobě zřízení věcného břemene.
Věcná břemena v zákoně o dani z přidané hodnoty
V zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty), nalezneme zmínku o věcných břemenech v souvislosti s vymezením poskytnutí služby, a to v § 14 odst. 1 písm. c), podle kterého se poskytnutím služby pro účely zákona o dani z přidané hodnoty rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží; a
poskytnutím služby se pro účely zákona o dani z přidané hodnoty rozumí také vznik a zánik věcného břemene
. Nyní ale již k samotné právní úpravě v občanském zákoníku.
Obecná ustanovení o služebnostech
Věc může být zatížena
služebností, která postihuje vlastníka věci
jako věcné právo tak, že
musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet
. Podle § 1257 odst. 2 občanského zákoníku pak platí, že vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.
Služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu.
Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti. V případě, že není ani místní zvyklost, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší. Podle § 1259 občanského zákoníku se ten, kdo je oprávněn ze služebnosti, může domáhat ochrany svého práva, přičemž platí, že se obdobně použijí § 1040 až 1043 občanského zákoníku, které se zabývají ochranou vlastnického práva a ochranou domnělého vlastnického práva.
V § 1029 odst. 2 občanského zákoníku, který se zabývá nezbytnou cestou, je v souvislosti se služebností uvedeno, že nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími,
a to i jako služebnost
. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Blíže k nezbytné cestě viz § 1029 až 1036 občanského zákoníku. Při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může podle § 1145 občanského zákoníku
soud zřídit služebnost
nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.
V souvislosti s ochranou třetích osob při rozdělení společné věci občanský zákoník v § 1153 vymezuje, že v případech, kdy poskytuje
právo ze služebnosti
nebo jiné zatížení právo k plodům nebo užitkům, může každá z oprávněných osob, pokud se dělí věc panující, nebo každá z obtížených osob, pokud se dělí věc obtížená, navrhnout, aby vykonávání upravil soud. Blíže viz § 1153 občanského zákoníku.
Ochrana vlastnického práva
Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal. Žalovat o vydání věci však nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl, přičemž nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.
Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.
Vydání movité věci, kterou nelze takto rozeznat, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, pouze pokud lze z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci. Platí, že vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.
Ochrana domnělého vlastnického práva
Podle § 1043 odst. 1 občanského zákoníku se na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší.
Pokud nabyl někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se bezúplatné nabytí za slabší právní důvod.
Blíže k ochraně domnělého vlastnického práva viz § 1043 a 1044 občanského zákoníku.
Nabytí služebnosti
Služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.
Vydržením se mimo jiné zabývá i § 1089 občanského zákoníku, který stanovuje, že pokud poctivý držitel drží vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Při vydržení služebnosti odpovídající veřejnému statku je vydržitelkou obec, na jejímž území se věc nalézá.
Pozemek určený k plnění funkcí lesa
lze zatížit pozemkovou služebností, služebností pastvy nebo služebností braní lesních plodů jen smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. Taková služebnost může být zřízena jen jako vykupitelná a podmínky výkupu musí být již při zřízení služebnosti předem určeny.
Pokud se právním jednáním zřizuje
služebnost k věci zapsané ve veřejném seznamu
, vzniká zápisem do takového seznamu. Vzniká-li služebnost k věci zapsané do veřejného seznamu na základě jiné právní skutečnosti, zapíše se do veřejného seznamu i v takovém případě. Naproti tomu, pokud se zřizuje
služebnost k věci nezapsané ve veřejném seznamu
, vzniká účinností smlouvy.
Právní poměry ze služebnosti
Podle § 1263 občanského zákoníku nese oprávněná osoba náklad na zachování a opravy věci, která je pro služebnost určena. Užívá-li však věci i ten, kdo je služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat, anebo se užívání zdržet. Pokud není míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího pozemku. Služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku. Pro pozemkovou služebnost platí, že ji nelze spojit s jiným panujícím pozemkem. Osobní služebnost pak nelze převést na jinou osobu. K prostoru pod povrchem lze zřídit užívací věcná práva jako zcizitelná a dědičná.
K věci lze zřídit i několik služebností, pokud není novější právo na újmu právům starším.
Některé pozemkové služebnosti
Služebnost inženýrské sítě
Služebnost inženýrské sítě zakládá podle § 1267 odst. 1 občanského zákoníku právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem
zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat.
Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě.
Pokud je to výslovně ujednáno, zahrnuje služebnost právo zřídit, mít a udržovat na služebném pozemku také potřebné obslužné zařízení, jakož i právo provádět na inženýrské síti úpravy za účelem její modernizace nebo zlepšení její výkonnosti. Oprávněná osoba zpřístupní vlastníku pozemku dokumentaci inženýrské sítě v ujednaném rozsahu, a není-li ujednán, v rozsahu nutném k ochraně jeho oprávněných zájmů.
Nesnese-li záležitost při náhlém poškození inženýrské sítě odkladu, obstará její opravu oprávněná osoba i bez předchozího projednání. Dotčeným osobám však neprodleně oznámí provádění opravy, její místo označí a zabezpečí. Po skončení prací uvede služebný pozemek na vlastní náklad do předešlého stavu a nahradí škodu způsobenou provedením prací.
Opora cizí stavby
Podle § 1269 občanského zákoníku ten, kdo je povinen nést tíži cizí stavby, přispěje také poměrně na udržování zdí nebo podpěr, není však povinen k podpěře panujícího pozemku.
Služebnost okapu
Kdo má služebnost okapu, má podle § 1270 občanského zákoníku právo svádět dešťovou vodu ze své střechy na cizí nemovitou věc buď volně, nebo ve žlabu. Svou střechu smí zvýšit jen tehdy, neztíží-li tím služebnost. Ten, kdo má služebnost okapu, musí svodní žlab, byl-li zřízen, udržovat v dobrém stavu. Také musí, napadne-li mnoho sněhu, sníh včas odklidit.
Právo na svod dešťové vody
Kdo má právo na svod dešťové vody ze sousední střechy na svůj pozemek, hradí podle § 1271 občanského zákoníku sám náklady na zařízení k tomu potřebná. Pokud je k svodu potřebná strouha nebo podobné zařízení, nese náklady na jejich zřízení a údržbu vlastník panujícího pozemku.
Právo na vodu
Podle § 1272 občanského zákoníku platí, že ten, kdo má právo na vodu na cizím pozemku, má k ní také přístup. Kdo má právo svádět vodu z cizího pozemku na svůj nebo ze svého pozemku na cizí, může na svůj náklad zřídit a udržovat zařízení k tomu potřebná. Jejich rozsah se řídí potřebou panujícího pozemku.
Služebnost rozlivu
Služebnost rozlivu podle § 1273 občanského zákoníku zakládá vlastníku vodního díla, které umožňuje řízený rozliv povodně, právo rozlévat na služebném pozemku vodu. Služebnost zahrnuje i právo vlastníka vodního díla mít a udržovat na služebném pozemku obslužná zařízení, a je-li to výslovně ujednáno, provádět na nich i na vodním díle úpravy za účelem jejich modernizace nebo zlepšení jejich výkonnosti. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení vodního díla a obslužných zařízení, a pokud je to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu. Ustanovení § 1267 odst. 3 občanského zákoníku a § 1268 občanského zákoníku zabývající se služebností inženýrské sítě se pak použijí obdobně.
Služebnost stezky, průhonu a cesty
Služebnost stezky
zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.
Služebnost průhonu
zakládá právo hnát zvířata přes služebný pozemek. Se služebností průhonu je spojeno i právo jezdit jinými než motorovými vozidly. Je-li služebným pozemkem pozemek určený k plnění funkcí lesa, zakazuje se zřídit služebnost průhonu dobytka. Rozhodne-li orgán veřejné moci, že je služebný pozemek určen k plnění funkcí lesa až po zřízení takové služebnosti, služebnost zaniká.
Služebnost cesty
zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly. Ve služebnosti cesty není obsaženo právo průhonu. Osoba, které přísluší služebnost cesty, pak přispívá poměrně k udržování cesty včetně lávek a mostů. Vlastník služebného pozemku přispívá, jen když tato zařízení užívá.
Plocha pro výkon služebnosti stezky, cesty nebo průhonu musí být přiměřená potřebě a místu.
Stanou-li se stezka, cesta nebo průhon působením náhody neschůdnými, lze se domáhat, aby byla vykázána náhradní plocha, než budou uvedeny v předešlý stav.
Právo pastvy
Právem pastvy se zabývá § 1278 až 1282 občanského zákoníku. Pokud není určen druh, počet dobytka nebo rozsah a čas pastvy, když se právo pastvy zřídilo, chrání se pokojná desetiletá držba. Jsou-li pochybnosti, použijí se ustanovení § 1279 až 1282 občanského zákoníku uvedená dále.
Podle § 1279 občanského zákoníku se právo pastvy vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, nikoli však na prasata a drůbež. Zvířata nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí jsou z pastvy vyloučena. Pokud je služebným pozemkem pozemek s lesními porosty, zakazuje se zřídit služebnost pastvy dobytka. Mění-li se počet paseného dobytka v posledních deseti letech, je rozhodný průměr za první tři léta pastvy. Není-li ani tento počet zřejmý, stanoví se podle zásad slušnosti přiměřeně k rozsahu a jakosti pastvy. Oprávněná osoba však nemůže na služebném pozemku pást více dobytka, než kolik ho může přezimovat s pící dodanou panujícím pozemkem. Do tohoto počtu se nevčítají sající mláďata.
Podle § 1281 občanského zákoníku se doba pastvy řídí místní zvyklostí. Řádné hospodaření na pozemku se však pasením nesmí omezit nebo ztížit. Právo pastvy nezahrnuje jiné užívání. Nevylučuje zpravidla ani vlastníka služebného pozemku z práva spolupastvy. V případech, kdy hrozí škoda, musí být dobytek hlídán.
Užívací právo
Služebností užívacího práva
se podle § 1283 občanského zákoníku uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Změní-li se tyto potřeby po zřízení služebnosti, nezakládá to uživateli právo na její rozšíření. Vlastníku věci náležejí všechny užitky, které může brát bez zkrácení práva uživatele. Vlastník však nese všechny její závady a musí věc udržovat v dobrém stavu. Přesahují-li náklady užitek, který vlastníkovi zbývá, musí uživatel buď tyto zvýšené náklady nést, anebo od užívání upustit.
Požívací právo
Služebností požívacího práva
se pak podle § 1285 občanského zákoníku poživateli poskytuje právo užívat cizí věc a brát z ní plody a užitky. Poživatel má právo i na mimořádný výnos z věci. Při výkonu těchto práv je poživatel povinen šetřit podstatu věci. Na skrytou věc nalezenou v pozemku poživatel právo nemá.
Poživatel
přejímá všechny závady, které na věci vázly v době, kdy byla služebnost zřízena. Nese také náklady, bez nichž by se plodů a užitků nedosáhlo. Poživatel udržuje věc ve stavu, v jakém ji převzal, a hradí obvyklé udržovací náklady na věc včetně její obnovy a obvyklého pojištění proti škodám. Zmenší-li se přesto řádným užíváním věci její hodnota bez viny poživatele, není za to poživatel odpovědný.
Vlastník
může po upozornění poživatele provést na svůj náklad stavební práce, jejichž nutnost vyvolaly náhoda nebo stáří stavby. V takovém případě poživatel zaplatí vlastníku úplatu stanovenou podle míry, jakým se požívání zlepšilo. Pokud nemůže nebo nechce vlastník stavební práce provést, je poživatel oprávněn provést je sám a po skončeném požívání se domáhat stejné náhrady jako poctivý držitel. Naproti tomu poživatel je povinen snášet stavební práce, i když nejsou nutné, nestane-li se tím jeho právu újma, anebo nahradí-li se mu všechna škoda.
Vlastník hradí poživateli náklad, jímž byla věc zlepšena, za stejných podmínek, jako by byl povinen hradit jej nezmocněnému jednateli. Pokud poživatel vynaložil náklady ze záliby nebo pro okrasu, má poživatel stejná práva a povinnosti jako poctivý držitel. Podle § 1292 občanského zákoníku se má za to, že věc, když ji poživatel obdržel, byla prostřední jakosti, ve stavu způsobilém k řádnému užívání a že při ní bylo vše, co je k takovému užívání třeba.
Když skončí požívání, náležejí plody ještě neoddělené vlastníkovi. Vlastník však nahradí, co na ně poživatel vynaložil, podle ustanovení o poctivém držiteli. Na jiné užitky má poživatel právo podle toho, jak dlouho požívání trvalo.
Pro užívací i požívací právo pak podle § 1294 občanského zákoníku platí, že pokud se užívací nebo požívací právo zřídí k zuživatelným zastupitelným věcem, může uživatel nebo poživatel s věcmi nakládat podle své libosti. Když jeho právo skončí, vrátí stejné množství věcí téhož druhu a jakosti. Uživatel nebo poživatel jistiny uložené na úrok má právo jen na tento úrok. Úrok náleží uživateli nebo poživateli i z jistiny, která následkem nějaké změny nastoupí na místo jistiny dřívější. Uživatel nebo poživatel a věřitel rozhodují společně, má-li se co s jistinou podniknout. Nedohodnou-li se, rozhodne soud. Dlužník se dluhu zprostí jen splacením jistiny společně věřiteli a tomu, kdo je jejím uživatelem nebo poživatelem. Každý z obou, věřitel i uživatel nebo poživatel, se může domáhat jen toho, aby se pro oba složila jistina do notářské nebo soudní úschovy. Vlastník se nemůže domáhat na uživateli nebo poživateli, aby zajistil podstatu, ledaže jí hrozí nebezpečí. Nebude-li jistota dána, může se vlastník popřípadě domáhat vydání věci za slušné odbytné.
Služebnost bytu
Pokud je zřízena služebnost bytu, má se za to, že byla zřízena jako služebnost užívání. Vlastníku náleží právo volně nakládat se všemi částmi domu, na které se služebnost bytu nevztahuje, a nesmí mu být znesnadněn potřebný dohled.
Zánik služebnosti
Služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. Při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. Dohodnou-li se strany o zrušení služebnosti zapsané ve veřejném seznamu, zanikne služebnost výmazem z veřejného seznamu.
Dobu, na kterou byla někomu zřízena služebnost, lze ujednat i tak, že služebnost zanikne, dosáhne-li nějaká jiná osoba určitého věku. V takovém případě se má za to, že dřívější smrt této osoby nemá na trvání služebnosti vliv. Spojením vlastnictví panující a služebné věci v jedné osobě služebnost nezaniká.
Podle § 1302 občanského zákoníku osobní služebnost zaniká smrtí oprávněné osoby. Při rozšíření služebnosti i na dědice se má za to, že jimi jsou zákonní dědicové první třídy. Nabyla-li osobní služebnost právnická osoba, trvá služebnost potud, pokud trvá tato osoba. Slouží-li služebnost provozu závodu, nezaniká převodem nebo přechodem závodu nebo takové jeho části, která bude provozována jako samostatný závod.
Reálná břemena
Pokud je věc zapsána do veřejného seznamu, může být zatížena reálným břemenem tak, že dočasný vlastník věci je jako dlužník
zavázán vůči oprávněné osobě něco jí dávat nebo něco konat
. Pro totéž reálné břemeno lze zatížit i několik věcí.
Časově neomezené reálné břemeno
může být zřízeno jen jako vykupitelné a podmínky výkupu musí být předem určeny již při zřízení reálného břemene. Zřizuje-li se reálné břemeno právním jednáním, vzniká zápisem do veřejného seznamu. Záleží-li reálné břemeno v opakovaném plnění, může být zadržená dávka nebo její náhrada požadována jak po osobě, za jejíhož vlastnického práva dávka dospěla, tak od přítomného vlastníka, avšak jen z věci reálným břemenem zatížené.
Vlastník zatížené věci se zdrží všeho, čím by se věc zhoršila k újmě osoby oprávněné z reálného břemene. Nedostačuje-li věc reálnému břemeni z viny jejího vlastníka nebo pro nedostatek, který vyjde najevo teprve později, tou měrou, jak se mělo při jeho zřízení za to, napraví vlastník tento stav složením jistoty nebo jinak, aby osoba oprávněná z reálného břemene neutrpěla újmu. O zániku reálných břemen platí obdobně ustanovení o zániku služebností.
V souvislosti s promlčením občanský zákoník v § 614 uvádí, že se nepromlčuje vlastnické právo ani právo domáhat se rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty a právo na vykoupení reálného břemene. V souvislosti s délkou promlčecí lhůty pak občanský zákoník v § 633 odst. 2 vymezuje, že právo na jednotlivé plnění z reálného břemene se promlčuje jako pohledávka.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
40/1964 Sb., občanský zákoník
13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
89/2012 Sb., občanský zákoník