Pro nevýdělečné organizace je charakteristické vícezdrojové financování, protože zajištění finančních prostředků je pro organizace tohoto typu zásadním problémem. Vícezdrojové financování je tedy nutností, protože většina nevýdělečných organizací nevyprodukuje dostatek vlastních zdrojů na svou činnost. Tyto organizace jsou financovány různými způsoby, podstatným zdrojem jejich financování jsou dotace, a to ze státního rozpočtu, rozpočtů krajů, obcí nebo fondů. Kromě dotací tvoří externí zdroje financování dary a příjmy z reklam. K dalším zdrojům financování patří členské příspěvky a dále příjmy z vlastní činnosti, prováděné především v rámci činnosti vedlejší (hospodářské). Jako další možnost financování neziskových organizací jsou v některých státech zavedeny daňové asignace, kterým bude věnován následující příspěvek.
Daňové asignace
Ing.
Milena
Otavová,
Ph.D.
Co jsou to daňové asignace
Daňové asignace představují možnost poplatníků rozhodovat o části své odvedené daně z příjmů a určit její příjemce. Představují tedy dodatečný zdroj příjmů pro nestátní neziskové organizace. V České republice zavedeny nejsou, nicméně ostatní země Visegrádské skupiny v daňových systémech tento institut zakotven mají.
Daňová asignace je přímou podporou z veřejných zdrojů, která však v České republice v současné době není zavedena. Nejedná se tedy o filantropii, ale daňovou redistribuci s podílem přímého rozhodování daňových poplatníků. Získané prostředky jsou určitou formou
dotace
ze státního rozpočtu podléhající následné kontrole státu s ohledem na nakládání s asignovanou částkou. Lze tedy říci, že daňová asignace zajišťuje vyšší formu fiskální demokracie. Daňové asignace nejsou totéž co dotace
. O tom, kam plynou asignovaná procenta ze zaplacené daně, rozhodují občané. Rozdíl je také v tom, na co jsou získané prostředky použity. Dotace
musí být použity na konkrétní účel, na který byly poskytnuty. Prostředky z asignovaného procenta mohou být použity dle vlastního rozhodnutí neziskové organizace. Pozitiva a negativa daňových asignací
U daňových asignací lze vysledovat řadu pozitiv, ale také negativ. Za pozitivum lze jednoznačně označit, že se jedná o další zdroj finančních prostředků pro neziskové organizace. Uvedené pozitivum je však vystaveno kritice mnoha odborníků, kteří se domnívají, že při zavedení daňových asignací by došlo ke snížení dotací, které jsou určeny pro chod neziskových organizací, případně ke zrušení či snížení daňových výhod, které souvisí s darováním na veřejně prospěšné účely. Za prospěšnou lze v souvislosti s daňovými asignacemi považovat také skutečnost, že je občanům umožněno spolurozhodovat o veřejném prospěchu a rozvíjet tak vzájemné vztahy mezi neziskovými organizacemi a občany, tj. vede k rozvoji občanské společnosti. Decentralizace zdrojů může následně vést k rozvoji menších neziskových organizací, které velmi často nemají možnost získat státní podporu prostřednictvím dotací. Zajisté také daňové asignace mohou přispět k zainteresovanosti občanů a neziskových organizací, čímž dochází k rozvoji vzájemných vztahů a zvýšení celospolečenského zájmu o činnost neziskového sektoru. Za výhodu lze označit, že prostředky získané z daňových asignací nejsou vázány na předem stanovený účel. Následně je povinností neziskových organizací zveřejnit, jak byly prostředky využity, čímž dochází ke zvýšení transparentnosti a důvěryhodnosti celého neziskového sektoru. Na druhé straně však se zavedením daňových asignací souvisí negativa, která spočívají mimo jiné v popření základního smyslu a principu daní z hlediska ekonomické teorie. Dalším negativem je výše administrativních nákladů, které souvisí s touto agendou u všech zúčastněných osob (stát, neziskové organizace a daňový poplatník). Zároveň se dá očekávat při zavedení daňových asignací další ztížení v současné době již složitého daňového systému. Po zavedení asignací by došlo ke snížení výnosů daně z příjmů, a tím ke snížení rozpočtů nejen státu, ale následně i obcí a krajů, což by pravděpodobně muselo vést ke změně zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti se zavedením daňových asignací vyvstává také otázka, zda by byla zachována stejná výše dotací a také zda by byly zachovány v plné výši v současné době platné odpočty od základu daně v souvislosti s poskytnutými dary. Za negativum lze jistě také označit problém v podobě nespravedlivě rozdělených prostředků z důvodu špatné propagace méně známých neziskových organizací a s tím související lobbistická manipulace.
Jak podporuje neziskové organizace stát
Neziskové organizace, jak už bylo výše uvedeno, jsou závislé ve velké míře na prostředcích z veřejných rozpočtů a na příspěvcích od soukromých nebo firemních dárců. Stát tedy může podporovat neziskové organizace prostřednictvím veřejných dotací a také umožnit různé daňové pobídky. Jedná se o osvobození od daně pro danou organizaci (např. v oblasti daně z příjmů v souvislosti s přijatými dary, daně z nemovitých věcí, silniční daně), dále o daňovou úlevu pro dárce a případně institut daňových asignací. V České republice je daňové zvýhodnění pro poplatníky, kteří poskytují dary na tzv. veřejně prospěšné účely, možné uplatnit ve formě odčitatelné položky od základu daně u právnických osob či nezdanitelné části základu daně u fyzických osob. Od základu daně lze hodnotu darů odečíst jen v tom období, ve kterém byly poskytnuty. Náklady vzniklé z titulu darování jsou vždy z pohledu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), dle § 25 odst. 1 písm. t) daňově neuznatelným nákladem. Pro právnické osoby je odpočet zakotven v § 20 odst. 8 ZDP, pro fyzické osoby pak v § 15 odst. 1 ZDP. Pro fyzické i právnické osoby jsou s ohledem na odpočet nastaveny zákonem odlišné podmínky a parametry:
–
V případě, že je dar poskytnut právnickou osobou, pak lze od základu daně sníženého o odčitatelné položky podle § 34 ZDP odečíst hodnotu darů, které byly poskytnuty na obecně prospěšné účely, přičemž hodnota daru musí činit alespoň 2 000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % základu daně sníženého podle § 34.
–
V případě, že je dar darován fyzickou osobou, lze od základu daně odečíst hodnotu darů, které byly poskytnuty na obecně prospěšné účely, přičemž hodnota darů musí činit alespoň 1 000 Kč nebo 2 % základu daně. V úhrnu lze odečíst nejvýše 15 % základu daně.
Základním společným rysem, kterým je důvod proč své dary poskytovat, je podpora občanských komunit, podpora specifických komunit, podpora rozvoje společnosti, podpora zdraví a podpora tradice a vlastního společenského statusu. Přestože je zaznamenán meziroční růst počtu dárců, výše darů není natolik vysoká, aby již nebylo nutné vyhledávat a získávat další zdroje financování. Možnost, která by zajistila další způsob, jak by neziskové organizace mohly získat další prostředky na svoji činnost, je systém daňových asignací.
Srovnání forem podpory
Na daňové úlevy (ve formě odpočtů či slev), na daňové asignace i na
dotace
lze nahlížet jako na určitou dispozici s daňovým výnosem. Pokud bychom provedli srovnání těchto tří forem podpory, lze vysledovat u každé z nich různou míru stimulace a zainteresovanosti poplatníka a vliv státu. U dotací lze vysledovat vysoký vliv státu, který rozhoduje o výši a udělení dotace
a následně kontroluje využití dotace
. U daňových asignací je vliv státu již nižší, kontroluje využití asignovaných částek. U odpočtů z titulu poskytnutých darů můžeme zásah státu vysledovat nepřímo prostřednictvím daňových kontrol. Zainteresovanost poplatníka u uvedených podpor je nejvyšší u daňové úlevy z titulu darů, jelikož musí vynaložit své vlastní prostředky, nižší zainteresovanost je poté spatřována u daňových asignací, kde se jedná o vynaložení v podstatě cizích prostředků, a v případě dotací se daňový poplatník nezúčastňuje. Stimulace poplatníka je určitě nejvyšší v případě daňových asignací, kdy nepřináší žádnou vlastní oběť, jelikož přiděluje pouze část své daňové povinnosti. V případě daňové úlevy při poskytnutí daru je stimulace poplatníka různá a je závislá na systému zdanění. Daňové asignace ve členských státech Evropské unie
V posledních letech byly daňové asignace zavedeny v některých nových členských státech Evropské unie, jednalo se o Maďarsko, Polsko, Slovensko, Rumunsko a Litvu. Daňové asignace existují i v ostatních zemích Evropské unie, např. v Itálii, Španělsku, Portugalsku, zde jsou však určeny k financování katolické církve, případně jiných církví.
Daňové asignace mají tedy kromě České republiky zavedeny všechny ostatní země spadající do zemí V4, tj. Maďarsko, Polsko a Slovensko. Maďarsko zavedlo daňové asignace jako první v roce 1996. Podoba daňových asignací v uvedených státech je obdobná, nicméně jejich dopad po zavedení je v konečném důsledku odvislý od celkového daňového systému platného v daném státě (liší se metody konstrukce daňových základů, systém odčitatelných položek od základu daně a další ustanovení výrazně ovlivňující výpočet konečné daně). Významný vliv lze spatřovat ve vztahu mezi daňovými asignacemi a daňovými úlevami. Zásadní je, zda zůstává po zavedení daňových asignací ponechána v zákonné úpravě daňová úleva v souvislosti s poskytnutými dary, a také zda samotným neziskovým organizacím je v tomto případě ponechán preferenční způsob zdanění, tj. možnost případného snížení daňového základu, případně uplatnění slevy na dani.
Tabulka č. 1: Daň z příjmů a daňové asignace
| Stát | Sazba daně FO | Daňová úleva v souvislosti s poskytnutím daru pro FO | Sazba daně PO | Daňové asignace FO | Daňové asignace PO |
| Maďarsko | rovná daň 15 % | nelze | 19 % | 1 % | nelze |
| Polsko | progresivně klouzavá 18 % a 32 % | maximálně 6 % základu daně | 19 % | 1 % | nelze |
| Slovensko | progresivně klouzavá 19 % a 25 % | nelze | 22 % | 2 % | 1 % |
| Česká republika | rovná daň 15 % ze superhrubé mzdy (případně solidární daň 7 %) | maximálně 15 % základu daně | 19 % | ne | nelze |
Vysvětlivky:
FO – fyzické osoby
PO – právnické osoby
Zpracováno na základě Global Individual Tax Handbook 2016.
Z tabulky vyplývá, že ve sledovaných zemích kromě Polska, pokud jsou zavedeny daňové asignace, není možné uplatňovat daňové úlevy v souvislosti s poskytnutím daru. Zároveň platí, že pouze Slovensko má daňové asignace pro fyzické osoby ve výši 2 % a také jsou zde zavedeny daňové asignace pro právnické osoby. Podoba daňových asignací je v uvedených státech obdobná, tedy poplatník ve svém daňovém přiznání stanoví subjekty, kterým má být příslušná část jeho splatné daňové povinnosti poukázána, rozhoduje tak o jednom, případně dvou procentech své daňové povinnosti.
Daňové asignace na Slovensku
Pokud bychom se blíže zaměřili na problematiku daňových asignací na Slovensku, které je svým historickým vývojem i uspořádáním České republice nejbližší, tak zjistíme, že zde byly daňové asignace pro fyzické osoby zavedeny v roce 2001 a jejich výše představovala 1 %. Po zavedení rovné daně ve výši 19 % v roce 2003 došlo ke zrušení daňové úlevy v souvislosti s poskytováním darů a zároveň byly daňové asignace zvýšeny na 2 %. Slovensko jako jedna z mála zemí umožnila daňové asignace také pro právnické osoby. V roce 2006 došlo dále ke zrušení daňového zvýhodnění pro neziskové organizace, tj. tehdy možnost odpočtu až do výše 300 000 SKK. To mělo negativní dopad převážně pro ty neziskové organizace, které se snažily v rámci hospodářské činnosti získat dodatečné zdroje pro své financování. Od roku 2011 došlo k regulaci s ohledem na postupné snižování daňových asignací pro právnické osoby. Zároveň s tímto opatřením byla zavedena možnost poukázat neziskovému subjektu dar ve formě finančních prostředků ve výši stanoveného procenta daně z příjmů. V případě, že právnická osoba toto procento finančních prostředků nedaruje, zaniká jí možnost poukázat plnou hodnotu stanoveného procenta daňových asignací. Tato výše se o určitou část sníží. Uvedená změna má dlouhodobý charakter a konečné podoby dosáhne v roce 2020, kdy budou právnické osoby moci asignovat pouze 0,5 %. Pro zdaňovací období 2010–2013 byla podmínka poskytnout finanční dar ve výši 0,5 % ze základu daně z příjmů, potom mohl poplatník poskytnout 2 % zaplacené daně (jinak pouze 1,5 %). Pro zdaňovací období 2014–2016 byla podmínka poskytnout finanční dar ve výši 1 % ze základu daně z příjmů, potom bylo možné poskytnout 1,5 % zaplacené daně (jinak 1 %). Pro zdaňovací období 2017–2019 je podmínka poskytnout finanční dar ve výši 1,5 % ze základu daně z příjmů, potom může poplatník poskytnout 1 % zaplacené daně (jinak pouze 0,5 %).
Po zavedení daňových asignací na Slovensku bylo asignováno fyzickými osobami více než 30 % z maximální možné sumy. V následujících letech tato hodnota postupně stoupala. Od roku 2004 byla překročena hodnota 40 % a od roku 2011 dokonce 50 % z maximální možné sumy daňových asignací. Je zde tedy viditelná vstřícnost občanů, kteří asignovali neziskovým organizacím postupně stále vyšší částky. Jako doplnění lze uvést, že asignace právnickými osobami je využívána ve výši cca 90 % maximální možné sumy daňových asignací. Zároveň předpoklad, že po zavedení daňových asignací dojde ke snížení dotací ze strany státu, nebyl naplněn. Pokud bychom se zaměřili na oblast
filantropie
na Slovensku před zavedením daňových asignací a před zrušením odpočtu z titulu darů a následně po jejich zavedení, je možno konstatovat, že v prvních letech po zavedení daňových asignací došlo k mírnému poklesu, nicméně z dlouhodobého hlediska byl zachován rostoucí trend. Také další obava v podobě snížení motivace daňových subjektů poskytovat neziskovým organizacím dary po zrušení odpočtu tedy nebyla naplněna1).Situace v České republice
V České republice bylo také usilováno o zavedení daňové asignace jako dodatečného zdroje financování neziskových organizací. Zavedení tohoto mechanismu však v současné době není aktuální. Důvodem, proč vláda aktivně nepodporuje tuto změnu, jsou jednak administrativní náklady spojené se zavedením tohoto mechanismu a dále část výnosu z daní, o kterou by stát každoročně přicházel. Lze však předpokládat, že zavedením daňové asignace by došlo ke zlepšení komunikace mezi neziskovými organizacemi a veřejností. Je pravděpodobné, že stejně jako na Slovensku by cca 45–50 % fyzických osob postupně využilo možnost poukázat podíl ze zaplacené daně, čímž by je tato situace přiměla i k většímu zájmu o danou organizaci. Možnost daňového subjektu rozhodnout se, které organizaci poukáže podíl ze zaplacené daně je další výhodou zavedení mechanismu daňové asignace. Občané tak mají pocit, že mohou o něčem rozhodnout. Je zapotřebí se také zamyslet nad možnými důsledky zavedení daňových asignací v České republice. Pokud by vláda schválila zavedení daňových asignací, přišel by stát každoročně o část výnosu z daní. Otázkou tedy zůstává, zda by vláda nesnížila své výdaje ve formě dotací neziskovým organizacím, aby tuto ztrátu vykompenzovala. Možným důsledkem zavedení asignace by mohlo být i snížení nebo úplné zrušení daňových úlev v souvislosti s poskytnutými dary, jako tomu bylo na Slovensku. Snížení či zrušení těchto daňových úlev by poté mohlo mít vliv i na snížení motivace daňových subjektů poskytovat dary na veřejně prospěšné účely. Tohoto snížení motivace se obávalo i Slovensko, kde však zrušení daňových úlev v souvislosti s poskytnutými dary nemělo na výši poskytnutých darů podstatný vliv. Zároveň i po zavedení daňových asignací měla hodnota poskytnutých státních dotací na Slovensku rostoucí tendenci.
Bylo by vhodné tedy doporučit zavedení institutu daňové asignace i pro Českou republiku?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď, nicméně lze předpokládat, že po zavedení daňových asignací by došlo ke zrušení preferenčního zdanění pro neziskové organizace a postupně také ke zrušení odpočtů či nezdanitelných částek v souvislosti s poskytnutými dary. Každopádně by však došlo na základě zavedení daňových asignací v České republice k výraznému posílení financování neziskových organizací.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.
1) Podrobnější informace a výpočty viz OTAVOVÁ, M.
Influence of the Introduction of Tax Assignations on the Amount of Donations and Subsidies
. Acta
Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 65(1). In press. 2017.