Majetek spoutaný limity a zásahy státu do majetkové situace podniků

Souhrn všeho, co osobě patří (bez ohledu na to, jedná-li se o osobu fyzickou nebo právnickou), tvoří její . Přitom jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů (rozuměj z pohledu matematiky: majetek mínus dluhy). Občanský zákoník, který obecně pojem majetek vymezuje, za majetek považuje nejen dům jako hrad, ale také jehlu. Majetek je tedy jakákoliv věc (tj. vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí), bez ohledu na její podstatu (věci hmotné jakožto ovladatelné části vnějšího světa a věci nehmotné v podobě práv), přičemž hmotné věci jsou věci movité s výjimkou věcí nemovitých. Občanský zákoník netrápí při vymezení podstaty majetku cena majetku. Cena majetku je to, co zajímá osobu. Ať už je to osoba fyzická, která chce shromažďováním majetku získat bohatství, nebo podnikající fyzická osoba, která chce pomocí majetku vytvořit majetek ještě větší, nebo osoba právnická, která podle svého zaměření hodlá naložit s majetkem tak, aby ho využila, rozmnožila, darovala, přerozdělila, zcizila, vložila, zkoumala, analyzovala, přeměňovala. Je to tedy hmota, kterou lze považovat za fyzikálně zachytitelnou formu objektivní reality. Cílem osob fyzických i právnických obvykle bývá díky majetku získat bohatství jako určitý stav, kdy osoba má tolik hmotného a nehmotného majetku, že zažívá pocit nadbytku a blahobytu. Otázkou je, zda takovýto cíl lze vůbec naplnit, neboť se může jednat jen o pocit jedince, kdy jiná osoba to může vnímat odlišně.

V účetnictví se pohlíží na majetek na základě toho, zda se vykazuje v rozvaze, či nikoliv. Pokud se vyhneme zdrojové části rozvahy (pasiv), zobrazuje nám rozvaha v aktivech majetek podle jeho formy, setříděný podle likvidity. Víme však, že do rozvahy se nedostane veškerý majetek, který příslušná účetní jednotka má. Účetnictví stále hledá, jak lépe vymezit, který majetek v rozvaze vykáže.

V roce 1978 začal FASB tvořit koncepční rámec US GAAP. Následně vznikaly Statements of Financial Accounting Concepts, přičemž nejprve vyhláška SFAC 3, následně SFAC 6 vymezila prvky finančních výkazů obchodních společností. Jedná se o konvenci, kdy dochází k všeobecnému uznávání zásad, které se často vyvinuly na základě zkušeností, zvyklostí, aplikace vlastního rozumu a na základě praktické potřeby.

Podle SFAC 6 jsou aktiva pravděpodobné budoucí ekonomické výhody, které určitá ekonomická jednotka obdržela, nebo kontroluje jako důsledek minulých transakcí nebo událostí. US GAAP slovo „pravděpodobnost“ přesně nedefinuje, obvykle bývá chápáno jako na 85–90 % jisté. Ekonomické výhody jsou chápány jako získání čistých peněžních přítoků v budoucnosti. Pro to, aby firma vykazovala aktiva, podle US GAAP stačí, aby tento majetek kontrolovala, tzn., aby byla schopná sama využít ekonomických výhod a zabránit jiným firmám v přístupu k ekonomickým výhodám, které je tento majetek schopen přinést. Následně aby se položka mohla považovat za aktivum, je nutné, aby se transakce nebo událost, která přinesla firmě kontrolu ekonomických výhod, už stala. Nestačí pouze příslib transakce. Musí se j