Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 280/1009 Sb. , daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), je cílem správy daně vedle správného zjištění a stanovení daní také zabezpečení jejich úhrady. K tomu v rámci řízení o zajištění daně slouží tyto instrumenty: zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň (§ 167 až 169 daňového řádu ), zástavní právo (§ 170 a 170a daňového řádu ), ručení (§ 171 a 172 daňového řádu ), zajištění daně ručením nebo finanční zárukou (§ 173 daňového řádu ), zálohy (§ 174 daňového řádu ), záloha na daňový odpočet (§ 174a a 174b daňového řádu ).
Zajištění daní z pohledu zákona a judikatury
Ing.
Jiří
Vychopeň
Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň
Zajištění úhrady na daň, u které ještě neuplynul den splatnosti, nebo na daň, která ještě nebyla stanovena, může správce daně za stanovených podmínek provést prostřednictvím
vydání zajišťovacího příkazu, kterým uloží konkrétnímu daňovému subjektu povinnost uhradit v příkazu uvedenou částku na zajištění daně
. Jedná se o tzv. „předběžnou platební povinnost“ spočívající v tom, že správce daně uloží daňovému subjektu, aby přikázanou částku daně zajistil ve prospěch příslušného správce daně složením jistoty na jeho depozitní účet. Zajišťovací příkaz není rozhodnutím o stanovení daně, je pouze mimořádným prostředkem, kterým lze v odůvodněných případech ještě před vydáním rozhodnutí o stanovení daně včas zajistit ve prospěch příslušného správce daně přikázanou částku ke splnění tohoto rozhodnutí. Podle judikatury však ani skutečnost, že daň byla za příslušné zdaňovací období již stanovena, nebrání tomu, aby byl správcem daně vydán zajišťovací příkaz k zajištění daně, která má být v budoucnu za toto zdaňovací období doměřena dodatečným platebním výměrem (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 2 Afs 8/2015-69).
Podle § 167 odst. 1 daňového řádu lze zajišťovací příkaz vydat jen za existence odůvodněné obavy, že
–
daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo
–
vybrání daně bude spojeno se značnými obtížemi.
Tyto skutečnosti musí být uvedeny v odůvodnění zajišťovacího příkazu, tj. správce daně musí v odůvodnění zajišťovacího příkazu uvést, jaké konkrétní důvody ho vedou k obavě, že v daném případě bude daň v době její vymahatelnosti nedobytná nebo ji bude možné vybrat jen se značnými obtížemi.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 1 Afs 27/2014) musí být naplnění odůvodněné obavy ve smyslu § 167 odst. 1 daňového řádu vždy zkoumáno individuálně ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu, přičemž existence odůvodněné obavy by měla být založena na konkrétních poměrech daňového subjektu, které musí být vztaženy k výši dosud nesplatné nebo nestanovené daně. V souvislosti s vydáním zajišťovacího příkazu nemůže správce daně vycházet jen z aktuálního stavu majetku daňového subjektu, ale musí posoudit celkovou ekonomickou situaci daňového subjektu včetně možností jejího dalšího vývoje (viz např. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 335/2016).
Zdrojem odůvodněných obav správce daně vedoucích k vydání zajišťovacího příkazu může být např.:
–
dosavadní opakované neplnění daňových povinností (např. opožděné podávání daňových přiznání, vyúčtování a hlášení, neplacení nebo opožděné placení daní nebo záloh na daň),
–
daňový subjekt řádně nespolupracuje se správcem daně (např. je nekontaktní, není k zastižení na adrese sídla uvedeného v obchodním rejstříku),
–
zjištění neobvyklých obchodních transakcí nebo majetkových převodů za nápadně nevýhodných podmínek,
–
existence důvodného podezření ze zapojení daňového subjektu v karuselových obchodech nebo při jiném podvodném jednání,
–
zjištění nedobré ekonomické situace daňového subjektu s reálným předpokladem ukončení činnosti nebo vstupu do likvidace (např. daňový subjekt dlouhodobě vykazuje ztrátu),
–
majetek daňového subjektu je z převážné části kryt pouze cizími zdroji (úvěry, zápůjčkami),
–
zjištění, že daňový subjekt je v insolvenci nebo mu insolvence reálně hrozí,
–
zjištění hrozící nebo již probíhající
exekuce
majetku daňového subjektu.Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 249/2019) by se odůvodněná obava o budoucí úhradu daně měla vztahovat vždy k celé výši předpokládané daně a na celou tuto částku.
Za běžných okolností (tj. pokud reálně nehrozí nebezpečí z prodlení) je daňovému subjektu poskytnuta k zaplacení částky stanovené zajišťovacím příkazem na určený účet správce daně
lhůta 3 pracovních dnů
. Pokud se ale správce daně odůvodněně domnívá, že poskytnutí uvedené lhůty by mohlo vést ke zmaření účelu zajišťovacího příkazu, neboť reálně hrozí nebezpečí z prodlení, je podle § 167 odst. 3 daňového řádu oprávněn vydat zajišťovací příkaz vykonatelný okamžikem oznámení daňovému subjektu
; v tomto případě musí být v odůvodně