Výrobní haly a dílny, obchody, kanceláře, nákupní centra, skladiště, bytové a nebytové jednotky, bytové domy, garáže, bezpočet dalších budov a jiných stavebních děl – zjednodušeně řečeno „stavby“ – jsou specifický majetek firem nejméně ze tří důvodů. Jejich pořizovací cena bývá hodně vysoká, v porovnání s ostatními druhy dlouhodobého hmotného majetku (stroje, auta, počítače…). Zadruhé budou pro daný účel sloužit opravdu velmi dlouho (desítky let). S tím návazně souvisí poslední odlišnost, která nás bude nejvíce zajímat – jsou nejčastěji upravovány, rekonstruovány, měněny a opravovány, protože to je podstatně levnější a rychlejší, než je zbourat a nově postavit. Tyto zásahy do majetku je nutno z účetních a zejména daňových důvodů jednoznačně rozdělit do dvou skupin, což v praxi nebývá snadné a jednoznačné. Prvním typem zásahů jsou opravy a údržba, které jsou provozním nákladem, druhým typem je technické zhodnocení představující investiční náklad ovlivňující odpisy.
Technické zhodnocení staveb versus jejich opravy
Vydáno:
26 minut čtení
Technické zhodnocení staveb versus jejich opravy
Ing.
Martin
Děrgel
Oprava v účetnictví a daních
Pro účetní účely je pojem „oprava“ definován v § 47 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přičemž se toto vymezení přebírá také pro potřeby daní z příjmů, které jinou, vlastní definici nemají.
„
Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu.
Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. Údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady.“
Podstatné je si uvědomit, že oprava představuje fyzický zásah do majetku, který „pouze“
odstraní účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození
za účelem uvedení dané věci do předchozího nebo provozuschopného stavu. Oprava tedy obvykle napravuje nějakou fyzickou škodu, újmu, která se předmětné věci – např. stavbě – stala, a která brání jejímu plnému a efektivnímu využívání. Například když vichřice poškodí střechu, vandalové rozbijí okna nebo posprejují fasádu, povodeň či prasklá trubka vytopí kancelář, provozní činností popraská omítka nebo strop, v koupelně odpadnou dlaždičky, vodní kámen ucpe vodovodní přípojku, hliníkové rozvody elektřiny již nesplňují technické normy atp. Oprava a priori
nezvyšuje hodnotu opravovaného majetku, nepřináší žádnou novou funkčnost, nevylepšuje (významně) původní technické parametry, nerozšiřuje vybavenost, nemění účel ani použitelnost dané věci. Jediným úkolem opravy je „vrátit majetek do hry“, aby opět řádně sloužil svému účelu. Oprava je tudíž nezbytná anebo přinejmenším výhodná pro samotné provozování opravované věci – v našem případě stavby – z čehož logicky vyplývá, že spadá mezi provozní náklady, které
jsou okamžitým účetním i daňovým nákladem
. Podobně je tomu s údržbou
věci, jíž se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází se poruchám
a odstraňují se drobnější závady.Kam zaúčtovat náklady na opravu, se dozvíme z § 21 VÚ:
„Položka ‚A.3. Služby‘ obsahuje náklady souvisejí