Občas se u zaměstnavatele objeví potřeba zajištění nepředpokládané (a dočasné) pracovní činnosti, třeba za dlouhodoběji nemocného zaměstnance, nebo nutnost zajistit určitý úkol, což není v silách či možnostech stávajících zaměstnanců. V takových případech zaměstnavatelé jednorázově využívají služeb určitých osob, řekněme formou „záskoku“ či krátkodobé výpomoci. A právě takové situace jsou předmětem tohoto článku.
Krátkodobé pracovněprávní vztahy ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
V souvislosti s postupem v oblasti zdravotního pojištění musí zaměstnavatel primárně posoudit, zda zúčtovaný příjem svojí výší a charakterem sjednaného pracovněprávního vztahu zakládá účast na zdravotním pojištění, což si v právních podmínkách roku 2019 předvedeme formou příkladů.
Pokud je uzavřena pracovní smlouva, třeba i na kratší dobu, podléhá zúčtovaný příjem (zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) vždy povinnosti placení pojistného, a to bez ohledu na výši příjmu. Jinak je tomu u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V rozhodném období kalendářního měsíce neřeší pojistný vztah zaměstnání na základě dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč nebo dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 000 Kč. Je-li pojištěnec zaměstnán za těchto podmínek, tedy s příjmy nedosahujícími těchto potřebných hodnot, pak musí mít svůj pojistný vztah řešen v příslušném kalendářním měsíci registrací v některé (tedy alespoň v jedné) z kategorií uvedených v příkladu 2. S účinností od 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. A z hlediska odvodu pojistného nesmíme zapomínat, že rozhodujícím parametrem je minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) tato povinnost platí.
Příklad 1
Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem pracovní smlouvu na zkrácený pracovní úvazek na období od 18. 2. do 31. 3. V měsíci únoru činil dosažený příjem 3 200 Kč, v březnu pak 10 800 Kč.
Pokud by se na zaměstnance nevztahovala povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (například u osob, za které platí pojistné stát), poukázal by zaměstnavatel příslušné zdravotní pojišťovně pojistné v částkách 432 Kč (za únor) a 1 458 Kč (za březen).
Jinak však postupuje zaměstnavatel za situace, kdy musí být u zaměstnance dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Zákonné minimum (resp. jeho poměrná část) není zabezpečeno v žádném z těchto měsíců. Při odvodu pojistného za měsíc únor musí být dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za 11 kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci, tedy 5 244,64 Kč [(11/28) x 13 350] s výší pojistného 709 Kč. Zúčtovaný příjem činí 3 200 Kč, částka pojistného z tohoto příjmu pak 432 Kč. Jednu třetinu (144 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, dvě třetiny (288 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Aby byl zajištěn odvod pojistného v souladu se zákonem, musí být ještě odvedeno pojistné ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 044,64 Kč ve výši 277 Kč. Obecně platí, že částku 277 Kč hradí (prostřednictvím zaměstnavatele) zaměstnanec. Na zaměstnavatele přechází povinnost její úhrady pouze v případech vyjmenovaných v § 207 až 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZP“ (například z důvodu tzv. částečné nezaměstnanosti). Za měsíc únor odvede zaměstnavatel pojistné v celkové výši 709 Kč, kdy zaměstnanci je sraženo 421 Kč (144 + 277), zaměstnavatel hradí 288 Kč.
Obdobně bude zaměstnavatel postupovat při řešení odvodu pojistného za měsíc březen, kdy s ohledem na platnou výši minimálního vyměřovacího základu a od ní se odvíjející minimální pojistné 1 803 Kč srazí zaměstnanci celkem 831 Kč (486 + 345) a sám odvede 972 Kč.
Kdyby činil příjem zaměstnance v únoru alespoň 5 244,64 Kč a v březnu alespoň 13 350 Kč, neprováděl by zaměstnavatel žádný dopočet.
Příklad 2
Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem dohodu o pracovní činnosti na období od 1. 7. do 30. 9. Příjem v měsíci červenci činil 2 280 Kč, v srpnu 2 999 Kč a v září 3 820 Kč.
Z hlediska plnění oznamovací povinnosti a placení pojistného je v tomto případě zásadní skutečností výše zúčtovaného příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce. Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance až ke dni 1. 9. a odhlašuje jej k datu 30. 9. Pouze v tomto měsíci je totiž zaměstnanci zúčtován příjem zakládající účast na zdravotním pojištění (alespoň 3 000 Kč). V měsících červenci a srpnu zúčtovaný hrubý příjem nedosáhl 3 000 Kč, pojistné zaměstnavatel za tyto měsíce neplatí. V důsledku tohoto postupu však zaměstnanec nemá v měsících červenci a srpnu řešen svůj pojistný vztah tímto zaměstnáním, proto musí být v obou měsících (postačí i po část každého z těchto měsíců) registrován u zdravotní pojišťovny buď:
–
v jiném zaměstnání, zakládajícím účast na zdravotním pojištění ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nebo jako
–
osoba samostatně výdělečně činná, nebo jako
–
osoba, za kterou platí pojistné stát.
Není-li splněna ani jedna z těchto alternativ, stává se takto zaměstnaný pojištěnec v měsících červenci a srpnu osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit za každý měsíc pojistné ve výši 1 803 Kč.
Pokud by se na zaměstnance (a zaměstnavatele) vztahovala povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, provedl by zaměstnavatel za měsíc září příslušný dopočet a doplatek pojistného dle příkladu 1. Ze skutečné výše příjmu by se pojistné za září odvedlo třeba v případě, kdyby byl zaměstnanec současně OSVČ a platil by měsíční zálohy alespoň ve výši 2 208 Kč, což by zaměstnavateli doložil čestným prohlášením.
Příklad 3
Akciová společnost přijala do zaměstnání na pracovní smlouvu na období od 1. 7. do 31. 8. osobu registrovanou na úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání s příjmem v každém měsíci 6 000 Kč.
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, aplikovaný na podmínky platné ve zdravotním pojištění, umožňuje následující postup:
–
Základní podmínkou pro přípustný souběh zaměstnání s evidencí na úřadě je skutečnost, že zúčtovaný příjem zaměstnané osoby nesmí být vyšší než polovina minimální mzdy, což je v roce 2019 hodnota 6 675 Kč.
–
Je-li takový zaměstnanec registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem.
–
Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu současně evidovanou na úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, oznamuje zdravotní pojišťovně kódem „P“ skutečnost, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.
Tento postup je ve zdravotním pojištění možný od 1. 10. 2004. Naopak nepřípustným je souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti s evidencí na úřadě práce.
K řešenému případu podotýkám, že v rámci tohoto tzv. nekolidujícího zaměstnání již nelze sjednávat dohody o provedení práce.
Příklad 4
Městský úřad uzavřel se zaměstnankyní dohodu o pracovní činnosti na období od 21. 1. do 15. 2., ve kterém zaměstnankyně i pracovala. Příjem za měsíc leden činil 5 480 Kč a za únor 8 400 Kč.
Při těchto podmínkách dohody o pracovní činnosti platí následující:
–
zaměstnavatel přihlásí zaměstnankyni k 21. 1. a odhlásí ji k 15. 2.,
–
pojistné bude odvedeno ze skutečné výše zúčtovaných příjmů, v podstatě bez ohledu na to, zda pro zaměstnankyni (a tedy i zaměstnavatele) platí zákonné minimum či nikoliv,
–
neprovádí se dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, neboť výší příjmů je v každém z těchto měsíců poměrná část minima překročena,
–
v měsících lednu i únoru má zaměstnankyně tímto zaměstnáním kryto zdravotní pojištění, třebaže zaměstnání trvá pouze po část obou měsíců.
Příklad 5
Zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy s pravidelným příjmem 28 000 Kč. Na období od 2. 1. do 31. 10. byla u téhož zaměstnavatele současně uzavřena dohoda o provedení práce s příjmem v měsících lednu až srpnu maximálně 10 000 Kč, v září a říjnu 11 000 Kč.
Z hlediska placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti musí zaměstnavatel vycházet z těchto zásad:
–
každý (typově odlišný) pracovněprávní vztah se posuzuje samostatně,
–
v návaznosti na dohodu o provedení práce zaměstnavatel neplní oznamovací povinnost, protože zaměstnanec je u zdravotní pojišťovny dlouhodobě přihlášen z titulu běžící pracovní smlouvy,
–
příjem z dohody o provedení práce nezakládá účast na zdravotním pojištění v měsících lednu až srpnu, vyměřovací základ za tyto měsíce tak činí 28 000 Kč,
–
v měsících září a říjnu bude vyměřovací základ navýšen o 11 000 Kč, neboť příjem zúčtovaný na dohodu o provedení práce založil v těchto měsících svojí výší účast na zdravotním pojištění, takže úhrnný vyměřovací základ činí za září 39 000 Kč a za říjen rovněž 39 000 Kč.
Příklad 6
Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele v březnu na dvě dohody o pracovní činnosti. První dohoda byla uzavřena od 6. 3. do 15. 3. s příjmem 2 360 Kč a druhá od 20. 3. do 31. 3. s příjmem 2 440 Kč.
Příjmy z typově stejných dohod u jednoho zaměstnavatele sčítáme a úhrnem dosažených příjmů vzniká pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění povinnost:
–
dvakrát přihlásit a odhlásit zaměstnance a
–
odvést pojistné podle zákona, tedy s dopočtem a doplatkem pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 22 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu činí 9 474,19 Kč [(22 / 31) x 13 350].
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 9 474,19 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance za měsíc březen pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 280 Kč (9 474,19 x 0,135). S ohledem na příjem 4 800 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 648 Kč. Jedna třetina (216 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (432 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 4 674,19 Kč, tj. 632 Kč. Při úhradě tohoto doplatku se postupuje tím způsobem, že rozdílovou částku pojistného, v našem případě 632 Kč, srazí zaměstnavatel ještě navíc zaměstnanci. Na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady tohoto doplatku tehdy, pokud se jedná o situace vyjmenované v § 207 až 209 ZP.
Z celkové částky pojistného 1 280 Kč zaplatí zaměstnanec 848 Kč (216 + 632) a zaměstnavatel 432 Kč.
Příklad 7
Žena na rodičovské dovolené pracovala v měsíci únoru u jednoho zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 2 999 Kč a v měsíci březnu u jiného zaměstnavatele na dohodu o provedení práce s příjmem 10 000 Kč.
Protože ani jedno zaměstnání nezaložilo výší příjmu účast na zdravotním pojištění, neřeší žádný ze zaměstnavatelů problematiku placení pojistného ani plnění oznamovací povinnosti. Zaměstnané ženě na rodičovské dovolené nevznikne v žádném z těchto měsíců ve zdravotním pojištění problém, protože pojistný vztah je průběžně řešen registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát.
Příklad 8
Se ženou na rodičovské dovolené byla do 31. 5. 2019 sjednána dohoda o provedení práce s pravidelným měsíčním příjmem 12 000 Kč, která byla k tomuto dni ukončena a následně byla od 1. 6. uzavřena nová dohoda o provedení práce s příjmem 10 000 Kč.
Výší zúčtovaného příjmu zakládala tato dohoda do května účast na zdravotním pojištění, proto byla tato zaměstnankyně přihlášena u zdravotní pojišťovny a zaměstnavatel za ni odváděl pojistné ze skutečné výše příjmu (jedná se o „státní kategorii“). Protože snížením částky „započitatelného příjmu“ od 1. 6. již zaměstnavateli povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nevzniká, odhlásí zaměstnankyni k datu 31. 5. 2019. Svůj pojistný vztah má žena nadále řešen registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.