Daňové dopady svěřenských fondů

V běžném životě má veškeré nakládání s penězi či majetkem určité daňové dopady a nejinak je tomu i v případě svěřenských fondů a souvisejících transakcí. Pojem svěřenský fond je v tuzemském právním systému zakořeněn od novely občanského zákoníku v roce 2014, ale přesto se jedná na první pohled o velkou neznámou. Za částečně nedůvěřivým pohledem na svěřenské fondy může stát samotné pojmenování fond (naopak v anglosaském právu je užíváno označení „trust“ – v překladu „důvěra“) nebo zažitý předpoklad zakrývání skutečného vlastnictví. Je pravdou, že svěřenský fond nemá klasickou právní subjektivitu (za povinnosti zodpovídá svěřenský správce), nicméně dle výkladu finanční správy má takzvanou daňovou subjektivitu. Z toho vyplývá, že je povinen se k daním registrovat, přiznávat i je platit (s určitými specifiky) jako běžné obchodní korporace – jedná se o daňový subjekt. Vzhledem k tomu, že svěřenské fondy nemají sídlo, není tak možné určit jejich místní příslušnost, a proto byl správcem daně stanoven Finanční úřad pro hlavní město Prahu, konkrétně Územní pracoviště pro Prahu 7 (neplatí pro daň z nemovitých věcí).