Nad judikaturou týkající se elektronické evidence tržeb

(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019 čj. 10 Afs 45/2019-55)

Žalobce provozoval trafiku, pro kterou žádal povolení zjednodušeného režimu EET, protože běžný režim EET ho při značném počtu zákazníků zdržuje a tím mu zákazníky odrazuje.Správce daně žádost zamítnul, neshledal její důvody v porovnání s ostatními subjekty jako významné, stejně tak posoudil zdržení prodeje v důsledku EET jako bagatelní. Nejvyšší správní soud odkázal na nález Ústavního soudu, který EET považuje za cestu k narovnání podmínek v podnikatelském prostředí, a došel k názoru, že situace žalobce není oproti jiným subjektům s podobnou činností nijak specifická. Naopak, požadovaná úleva by znamenala narušení podnikatelského prostředí.

Právní věta:

Ze správního spisu NSS zjistil, že stěžovatel v žádosti podle § 11 zákona o evidenci tržeb uvedl, že žádá o povolení evidovat tržby ve zjednodušeném režimu, protože po prvních dnech evidování v běžném režimu je zřejmé, že tento režim zásadně ztěžuje plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tržba plyne. . Daňový subjekt uvedl, že samotné vystavení účtenky trvá pět až šest sekund, doba odezvy jsou dvě až tři sekundy, jak vyplývá z výpisu přiloženého k žádosti. Jedná se o prodlevu natolik významnou, že dochází ke ztrátě příjmů, neboť někteří zákazníci nejsou ochotni prodloužení času obsluhy akceptovat a prodejnu opouštějí ještě před plánovaným nákupem. Stěžovatel v žádosti dále poukázal na specifika prodeje v trafice a na to, že možnost přímého krácení přijatých tržeb je zcela vyloučena kvůli evidovanému prodeji tiskovin, losů a loterií, nutné evidence prodeje cigaret a tabákových výrobků. Správce daně uvedené důvody neshledal jako významné pro vydání povolení pro evidování tržeb ve zjednodušeném režimu.

NSS se nemůže ztotožnit se závěrem stěžovatele, že snesl v žádosti takové důvody, které by opodstatňovaly aplikaci § 11 odst. 1 zákona o evidenci tržeb. Je pravda, že stěžovatel v žádosti podle § 11 odst. 1 zákona o evidenci tržeb uváděl, že u něj pravidelně dochází v určitých okamžicích k nárazovému náporu zákazníků, navíc v jeho prodejně je velké množství prodejů do 100 Kč a při provedení zákonného požadavku elektronické evidence tržeb došlo ke zvýšení doby pro sestavení účtenky v průměru o 5 až 6 sekund na jednoho zákazníka. Proto prý přešlo důkazní břemeno na správce daně, který musel právě uvedené teze vyvrátit. NSS k tomu uvádí, že k přesunu důkazního břemene na správce daně by bylo třeba, aby stěžovatel v žádosti uvedl alespoň myslitelné důvody, které by byly podřaditelné pod relativně hypotézu v § 11 odst. 1 zákona o evidenci tržeb. Nic takového však stěžovatel netvrdil, jím uváděné důvody jsou generické, tedy zcela obecné, a vztahují se v podstatě k jakékoliv trafice, která je blíže dopravnímu uzlu, na metru, na nádraží, u autobusové či jiné zastávky hromadné dopravy v jakémkoliv větším městě. Pokud by správce daně či žalovaný vydal opačné rozhodnutí, kterým by takovéto žádosti vyhověl, dostal by se z povahy věci do rozporu s účelem zákona, který posvětil též Ústavní soud, tedy narovnat podnikatelské prostředí bez ohledu na velikost daňového subjektu. NSS poznamenává, že má-li stěžovatel jiné důvody pro žádost dle § 11 zákona o evidenci tržeb, může je uplatnit za podmínek § 11 odst. 4 v nové žádosti, kde uvede jiné důvody než ty, které již obsahovala žádost původní. S ohledem na vše výše uvedené proto NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.

(podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 20. 4. 2021 čj. 65 A 37/2020-60, napadeno kasační stížností žalobce čj. 5 Afs 135/2021, doposud nerozhodnuto)

Následující kauza se týká v médiích hojně probíraného případu, kdy si aktivní finanční úřad vyžádal z matriky údaje o proběhnutých svatbách a následně vyzval svatebčany k poskytnutí informací o jejich průběhu. Krajský soud sice konstatoval, že výzvy zaslané účastníkům svateb (a vyhrožující sankcemi v případě jejich neuposlechnutí) byly nezákonné, nicméně tato okolnost nezpůsobila nezákonnost celého řízení o uložení pokuty za porušení pravidel EET pro restauraci, kde se svatby konaly. Správce daně totiž získal i další důkazy (např. ze sociálních sítí), ze kterých bylo zřejmé, kde se svatby konaly a že tržby za hostiny nebyly vykázány v rámci EET. Proti rozsudku byla podána kasační stížnost, o které NSS zatím nerozhodnul. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne 20. 9. 2017 provedli pracovníci správce daně za účelem prověřování plnění povinností dle zákona o evidenci tržeb místní šetření v provozovně žalobce „Bešť – Hospůdka ve stodole“, kde provedli kontrolní nákup, na základě něhož nebylo zjištěno žádné pochybení. . Správce daně proto pokračoval ve vyhledávací činnosti zaměřené na prověřování plnění povinností dle zákona o evidenci tržeb a zjistil, že na profilu provozovny žalobce za svatební hostinu a ubytování svatebčanů. Z přehl