Přezkum - rozpor s právními předpisy

Z uvedeného plyne, že orgány finanční správy pochybily, založily-li své závěry ohledně nutnosti nařízení přezkoumání autoremedurního rozhodnutí na tvrzení o podstatné procesní vadě mající spočívat v absenci ověření skutkového stavu původním správcem daně, v tom se ostatně tato věc liší od věci posuzované zdejším soudem ve stěžovatelem opakovaně odkazovaném rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2010, č. j. 1 Afs 85/2009-104 ). Pokud přitom na této domnělé vadě vystavěly svůj závěr o nezákonnosti autoremedurního rozhodnutí pro nesprávnou aplikaci § 24 odst. 2 písm. zc) a § 25 odst. 1 písm. w) ZDP , ani tento jejich závěr nemůže obstát. Nutno pak v této souvislosti dodat, že orgány finanční správy fakticky ani netvrdí obecnou nemožnost aplikace daných ustanovení na případ žalobce. Jsou názoru, že prozatím pouze nebylo prokázáno, zda tato aplikace má v žalobcově případě místo. Jak již přitom ve vztahu k uvedenému konstatoval krajský soud, takováto tvrzení nesvědčí o konkrétně zjištěné nezákonnosti autoremedurního rozhodnutí, tyto představují ve své podstatě pouze pochybnosti o zákonnosti tohoto rozhodnutí. Takové skutečnosti však i dle názoru kasačního soudu nemohou vést k nařízení přezkoumání rozhodnutí, tedy k aplikaci mimořádného dozorčího prostředku výrazným způsobem zasahujícího do právní jistoty adresátů práva. Ostatně, v případě opačného závěru lze nařídit přezkoumání prakticky jakéhokoliv daňového rozhodnutí s tvrzením, že toto je nezákonné, neboť před jeho vydáním nebyl (možná) dodržen potřebný důkazní standard a nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav (daňový subjekt měl předložit další důkazy, jiné důkazy, správce daně měl vydat další výzvu k prokazování atd.). Takový výklad však nelze přijmout. Jak již připomněl krajský soud, ke komplexnímu posuzování skutkového stavu a k ověřování, zda byly získány dostatečné důkazy k prokázání tvrzení daňového subjektu, slouží primárně jiný institut daňového procesního práva, a to daňová kontrola.