Téma o přirozených úbytcích zásob a ztratném v maloobchodě úzce souvisí zejména s problematikou inventarizace zásob, s vyhodnocováním mank na zásobách a s vyřazením zásob, a to včetně postupů jejich správného stanovení a aplikace.
Přirozené úbytky zásob a ztratné v maloobchodě
Ing.
Alena
Kochová
Přirozené úbytky zásob a ztratné v maloobchodě jsou
jevy, které nelze v daných oblastech podnikání zcela obejít či vyloučit
, a to ani s maximálním úsilím. Vzhledem k tomu, že jsou prakticky nevyhnutelné, je nutné na ně pohlížet tak, že při správném stanovení jejich norem jde rovněž o možnou položku daňově uznatelných výdajů
, a to velmi důležitou. Problém je především v tom, že se v této oblasti podnikatelé dopouštějí mnoha zbytečných chyb, které často bývají předmětem doměření daně z příjmů a případných dalších sankcí ze strany správce daně. Jde tedy o to poukázat na význam vnitřních předpisů a pomoci stanovit možný postup, jak takovou normu přirozených úbytků a ztratného v maloobchodě vymezit a prakticky používat tak, aby nedocházelo ke zbytečným problémům pro daňového poplatníka. Postupy uvedené v dalším textu na příkladu maloobchodu lze analogicky použít i v oblasti stravovacích služeb nebo při hospodaření s různými typy zásob (např. pohonnými hmotami, hnojivy apod.)Přirozené úbytky zásob a ztratné v maloobchodě patří mezi případy, které podle daňových předpisů se za škodu nebo manko nepovažují
.úbytek zásob zjištěný při jeho inventarizaci
, avšak nepřevyšující tyto stanovené normy, může být kvalifikován jako úbytek, který nevznikl zaviněním hmotně odpovědné osoby, nýbrž přirozenou povahou zásob, tedy přirozeným úbytkem, nebo úbytkem vzniklým z objektivních příčin, jako jsou úbytky, ke kterým došlo i přes to, že byly dodrženy veškeré technické, technologické, bezpečnostní, manipulační a hygienické normy. U zásob mankem nejsou technologické a technické ztráty
vznikající např. rozprachem, vyschnutím v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu, ale jde o úbytky zásob v rámci norem přirozených úbytků (ČÚS č. 007 bod 2.2.), tj. vlastně jde o opravu spotřeby těchto zásob. Zákon o daních z příjmů to v § 25 odst. 2 definuje obdobně s tím, že kromě těchto se za škody a manka nepovažuje také ztratné v maloobchodním prodeji
, a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanovené poplatníkem.Pokud jde o
ztratné ve velkoobchodním prodeji
, není toto uvedeno jako daňově uznatelný výdaj
a je tedy nanejvýš nutné, aby při velkoobchodním prodeji, stejně jako při výrobě a ostatních činnostech, které nejsou maloobchodem, byly dobře zpracované normy přirozených úbytků jednotlivých druhů zásob a normy technologických a technických ztrát při výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu. Poznnámka:
V příloze č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, se v oboru činnosti č. 48 Velkoobchod a maloobchod uvádí, že velkoobchod obsahuje činnosti spojené s nákupem a prodejem zboží za účelem jeho dalšího prodeje k další podnikatelské činnosti a maloobchod obsahuje činnosti spojené s nákupem a prodejem zboží za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboží.
V případě
provozování obou činností
, tedy velkoobchodu i maloobchodu jedním subjektem je třeba použít odpovídající rozlišení prostřednictvím vhodného analytického členění, tj. s využitím analytických účtů, číselníku středisek, obchodních případů apod., a to v rámci jednoho účetnictví za účetní jednotku jako celek. V praxi to znamená, že pokud např. právnická osoba má zřízeno několik provozoven, z nichž každá z nich vykonává jeden z předmětů činnosti, musí tato právnická osoba vést jedno účetnictví za všechny tyto provozovny. Tato povinnost vedení jednoho účetnictví za celou účetní jednotku platí i v případě, kdy má účetní jednotka některou ze svých organizačních složek umístněnou v zahraničí. Přestože je tato složka povinna vést účetnictví nebo evidenci pro daňové účely dle právních předpisů státu, na jehož území je umístěna, musí vést zároveň účetnictví podle české legislativy, a toto pak bude součástí účetnictví celé účetní jednotky. Stejně tak fyzická osoba, která vede účetnictví a provozuje různé druhy podnikání (např. 48 – velkoobchod a maloobchod a 60 – poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků), je povinna vést jedno účetnictví za oba tyto druhy podnikání.Úbytky zásob v rámci norem přirozených úbytků
Úbytky zásob v rámci norem přirozených úbytků nelze zaměňovat:
–
se škodou vzniklou např. likvidací nepotřebných nebo neprodejných zásob
, která se z daňového hlediska řeší podle § 24 odst. 2 písm. zg) zákona o daních z příjmů. Důvod, proč v případě zjištěných inventarizačních rozdílů nelze uplatnit daňově uznatelnou, tzv. protokolární likvidaci zásob ve smyslu uvedeného ustanovení zákona o daních z příjmů je zjevný – k žádné prokazatelné likvidaci zásob zde nedošlo, chybějící zásoby totiž nebyly dohledány, a proto je tedy nelze ani likvidovat;–
s překročením spotřeby materiálu, která je stanovena technologickou normou ve výrobním procesu.
Odlišná (vyšší nebo nižší) spotřeba od této normy je ovlivněna zejména odchylkami ve kvalitě materiálu, použitých nástrojů a nářadí, jejich poruchovostí, zkušeností obsluhy nebo i kvalitou vlastní normy. Rozdíly ve spotřebě materiálu proti normě nejsou považovány za škodu z účetního ani daňového hlediska. Obdobně to platí např. i pro normy výtěžnosti v potravinářském průmyslu (ale i v jiných oborech), které sledují využití vstupních surovin. Výrobní normativy jsou individuální záležitostí každého výrobního procesu a je vždy na příslušné organizaci, aby před správcem daně dokázala postup obhájit. Pokud ovšem podnikatel – výrobce, např. pekař, bude mít při pečení chleba podle vlastního normativu dvojnásobnou spotřebu mouky, než je obvyklé při srovnatelné receptuře, bude daňová kontrola přirozeně požadovat zdůvodnění rozdílu. A také je pravděpodobné, že při takto výrazně rozdílné spotřebě bude věrohodnost receptury zpochybněna;–
s náklady na zmetky
, které se posuzují v rámci nákladů na výrobu. Zmetky jsou věci vlastní výroby, případně polotovary, které neodpovídají příslušným kvalitativním normám nebo předepsaným parametrům. Jde zpravidla o položku nákladů spojených s jejich vznikem (mzda zaměstnance, výdaje za materiál, energie), která se ve vnitropodnikovém účetnictví sleduje podle