V následujícím příspěvku bychom se blíže věnovali několika rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR, která byla přijata v roce 2021 a která se týkají dokazování v daňovém řízení jako klíčové oblasti daňových sporů.
Výběr z judikatury na téma dokazování
Ing.
Zdeněk
Morávek,
daňový poradce
První rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR
sp. zn. 6 Afs 85/2020-51 ze dne 15. 3. 2021
řeší situaci, kdy daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ohledně podstatné části svých daňových výdajů. Na základě toho správce daně tyto výdaje vyloučil, ale ponechal celou výši souvisejících zdanitelných příjmů.
Daňový subjekt tak na základě toho požadoval stanovení daně podle pomůcek nebo uznání alespoň určité minimální výše nákladů, které musely být pro dosažení příjmů vynaloženy. V případu šlo tedy konkrétně o to, že daňovému subjektu podnikajícímu ve stavebnictví byla doměřena daň, protože správce daně na základě daňové kontroly vyhodnotil, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ve vztahu k dodání stavebních prací od několika společností, neboť neprokázal, že do nákladů ovlivňujících základ daně zahrnul náklady zaúčtované na základě daňových dokladů od uvedených společností, ani to, jaké náklady v souvislosti se zakázkami, na nichž se podílel, skutečně vynaložil.
Krajský soud dospěl k závěru, že správce daně ve smyslu § 92 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „DŘ“), prokázal důvodnost svých pochyb, které byly vyvolány zejména vnitřními poměry dodavatelů. Někteří z nich byli nekontaktními společnostmi s virtuálními sídly, které zčásti neplnily své daňové povinnosti a neměly žádné zaměstnance.
Jelikož se správci daně podařilo prokázat důvodné pochyby ohledně souladu účetnictví daňového subjektu se skutečností, bylo na daňovém subjektu, aby prokázal pravdivost tvrzených nákladů pomocí jiných důkazních prostředků.
Krajský soud dal daňovému subjektu za pravdu v tom, že nelze zcela opomenout náklady, jejichž skutečná výše nebyla spolehlivě prok