Pozemní komunikace ve vlastnictví obcí

Pojem pozemní komunikace je definován zákone¹⁾ jako dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Obsah tohoto pojmu je pak doplněn výčtem jednotlivých kategorií pozemních komunikací, jejichž podrobnosti a znaky dále upravuje zákon o pozemních komunikacích.

O zařazení pozemní komunikace do příslušné kategorie rozhoduje příslušný silniční správní úřad, a to na základě zákonem stanovených znaků – určení pozemní komunikace, její dopravní význam a stavebně-technické vybavení²⁾. Z těchto znaků, ač to zákon výslovně nestanoví, lze dopravní význam chápat zřejmě jako nejzásadnější, a to zejména s ohledem na skutečnost, že při zrušení místní pozemní komunikace stanoví zákon pouze podmínku zániku jejího původního dopravního významu. Obsah pojmu „dopravní význam“ nebyl zákonodárcem stanoven ani definičně v textu zákona, ani v důvodové zprávě k zákonu o pozemních komunikacích. Lze tedy vycházet pouze z jazykového významu tohoto slovního spojení. Dopravním významem tedy zřejmě bude důležitost dopravní cesty z hlediska realizace dopravy na daném území. Vycházet lze také z účelu, který zákon vymezuje u jednotlivých kategorií pozemních komunikací, přičemž pro každou z nich lze odvodit kvalitu dopravního významu porovnáním ostatních kategorií pozemních komunikací.

Silniční správní úřad vykonává státní správu ve věcech dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace a je jím dle kategorie pozemní komunikace Ministerstvo dopravy, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad, celní úřad a újezdní úřad³⁾. Každý obecní úřad je silničním správním úřadem ve věci zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací. Ve vztahu k veřejně přístupným účelovým komunikacím rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, který se o pravomoc ve vztahu k silnicím II. a III. třídy dělí s krajským úřadem a ministerstvem v rozsahu vymezeném zákonem o pozemních komunikacích (viz poznámka pod čarou č. 3).

Zákon o pozemních komunikacích stanoví vlastníka jednotlivých kategorií pozemních komunikací. Vlast­níkem dálnic a silnic I. třídy je stát, silnice II. a III. třídy jsou ve vlastnictví kraje, na jehož území se nacházejí. Vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Účelové komunikace, a to jak veřejně přístupné, tak neveřejné, jsou ve vlastnictví právnické nebo fyzické osoby. Takovýmto zákonným způsobem stanovené vlastnické právo k věci je specifické. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu o pozemních komunikacích⁴⁾, nový zákon o pozemních komunikacích, zahrnující i stanovení vlastníků jednotlivých kategorií pozemních komunikací, vznikl v důsledku probíhajících změn ve vlastnických vztazích, při transformaci silničního hospodářství i s ohledem na potřebu sladit naši legislativu s předpisy EU. Odstranil dosavadní pojetí socialistického vlastnictví k pozemním komunikacím a zavedl státní vlastnictví k dálnicím a silnicím a vlastnické právo obcí k místním komunikacím a soukromé vlastnictví k účelovým komunikac&iacu