Sestavení přiznání k dani z příjmů právnických osob podnikatelských subjektů za rok 2021

Daňové přiznání je formulářovým podáním podle § 72 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen DŘ). Počínaje 1. 1. 2021 se vzor formulářových podání stanoví vyhláškou, přičemž pro rok 2021 se jedná o vyhlášku 437/2021 Sb. Aktuálně platný formulář (vzor 32) vykazuje celou řadu změn proti původně platnému formuláři pro zdaňovací období roku 2020:

Pro realizaci dopadů směrnice ATAD do základu daně se v daňovém přiznání použijí řádky 63 (pro mimoúčetní zvýšení základu daně), 163 (pro mimoúčetní snížení základu daně), dále pak řádky č. 319 a 319a, [dle § 38fa odst. 9 a 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP)], které se týkají problematiky zdanění ovládané zahraniční společnosti. Vysvětlení obsahu těchto řádků a s nimi souvisejících příloh přesahuje rámec tohoto článku, proto se jimi dále zabývat nebudeme.

K jednoduché úvodní stránce formuláře uvedeme jen několik informací:

Východiskem pro sestavení základu daně je účetní výsledek hospodaření před zdaněním, přičemž tento údaj navazuje na výkaz zisku a ztráty v řádku „Účetní výsledek hospodaření před zdaněním“. Tato vazba je nepominutelná a není možné ji porušit ani v případě, kdy účetnictví a tím i účetní výsledek hospodaření obsahuje řadu chyb. I v takovém případě do řádku 10 daňového přiznání výsledek hospodaření před zdaněním uvedeme.

Účetní výsledek hospodaření je rozdíl všech zaúčtovaných výnosů a všech zaúčtovaných nákladů, a to bez ohledu na jejich daňový profil. Základ daně je pak rozdíl mezi výnosy (či položkami, které výnosy nejsou), které se daní v daňovém přiznání, a daňově účinnými náklady, a to bez ohledu na to, zda jsou či nejsou zaúčtovány a zda jsou zaúčtovány ve správné výši a ve správných obdobích.

Problémem jistě není vyloučit z účetního výsledku hospodaření za účelem stanovení základu daně zaúčtované výnosy, které nejsou zdanitelné (ať již jsou důvody této skutečnosti jakékoli), stejně tak zaúčtované náklady, které nejsou daňově účinné. Správně vedené účetnictví ostatně analyticky odlišuje náklady a výnosy podle jejich daňové příslušnosti. Podstatně složitější je do základu daně zahrnout případy, které účetnictvím neprošly, přesto je potřeba je zdanit, stejně tak náklady, které zaúčtovány nejsou, a přesto jsou daňově účinné. V konečném důsledku při sestavení základu daně již není podstatné, zda nezaúčtování určitých položek je z účetního pohledu správné, či zda se jedná o účetní chybu. Důležitý je cíl a tím je správné sestavení základu daně.

Na transformaci účetního výsledku hospodaření na základ daně máme dvě části druhé strany daňového přiznání:

Některé řádky jsou „multifunkční“, neboť slouží k úpravě základu daně z různých, často spolu zcela nesouvisejících důvodů. Právě proto je určeno, že k vybraným řádkům 2. strany daňového přiznání je třeba uvést vysvětlivky jejich obsahu. Prostor na vysvětlivky se automaticky otevře při vyplňování těchto řádků: 20, 30, 61, 62, 109 až 112, 140, 160 až 162. Samostatný rozbor si žádá také řádek 1 až 3 tabulky I pro zápočet daně placený v zahraničí a slevy na dani vyplývající z investičních pobídek (řádek 5 tabulky H).

Řádky 20 až 63 jsou určeny pro zvýšení účetního výsledku hospodaření za účelem získání základu daně. Důvody tohoto zvýšení se však liší, a právě podle těchto důvodů používáme jednotlivé řádky daňového přiznání. Obsah jednotlivých řádků daňového přiznání není stanoven náhodně, ale v návaznosti na strukturu ustanovení § 23 ZDP.

Na řádku 20 daňového přiznání řešíme situaci, kdy se položka výnosu, která s účetním obdobím roku 2021 souvisí, nedostala vlivem účetní chyby do účetního výsledku hospodaření a nebyla na tuto hodnotu vytvořena ani dohadná položka aktivní. Zdanění proběhne uvedením této položky na řádek 20 daňového přiznání. Tím bude eliminována chyba v základu daně, přičemž s opravou účetní chyby si poradí účetnictví v následujícím účetním období.

Podstatně komplikovanější je posouzení nepeněžních příjmů, které obvykle nejsou zaúčtovány. Velmi častým případem je vznik v souvislosti s ukončením nájemní smlouvy, kdy nájemce na pronajatém majetku provedl technické zhodnocení a při ukončení nájemní smlouvy neuvedl a neměl uvést majetek do původního stavu. Na základě ustanovení § 23 odst. 6 ZDP musí dojít ke stanovení správného ocenění nepeněžního příjmu.

Náplň řádku je stanovena obsahem § 23 odst. 3 písm. a) s výjimkou bodu 1 a 2 tohoto písmena zákona o daních z příjmů. Na tomto řádku se může sejít opravdu velké množství položek.

Jedná se o obecnou zásadu aplikovanou v případě, kdy daňová účinnost nákladu vykázaného v jednom období je vázána na splnění následných podmínek, které lze osvědčit až v období/ích následujícím/ích. Pokud ke splnění v následujících obdobích nedojde, je nutné mimoúčetně zvýšit základ daně období, kdy k porušení či nesplnění následné podmínky došlo. Jako příklad lze uvést:

Pokud bylo v minulých letech uplatněno odstupné za uvolnění bytu jako daňově účinný náklad, mělo by být zkontrolováno dodržení podmínek, za kterých se tato položka stala daňově účinnou. Uvolněný byt musí být vlastníkem využíván pro podnikatelskou činnost nebo pro pronájem nejdéle do 2 let od uvolnění bytu a musí být takto užíván nejméně po dobu dalších 2 let [§ 24 odst. 2 písm. za) ZDP]. Pokud dojde k porušení podmínek, je nutno o dříve uplatněný náklad zvýšit účetní výsledek hospodaření na řádku 30 daňového přiznání, a to v roce, kdy došlo k porušení či nedodržení podmínek daňové účinnosti odstupného.

Podle ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 3 ZDP dojde ke zvýšení základu daně o dříve uplatněné náklady z leasingových splátek, které se následně staly daňově neuznatelné pro nesplnění podmínek zákona v ustanoveních § 24 odst. 4 nebo odst. 5 ZDP. Následkem této skutečnosti není vznik povinnosti podání dodatečného daňového přiznání na dotyčná uplynulá zdaňovací období, ale zvýšení základu daně o kumulované daňově neuznatelné náklady minulých let (například za roky 2019 a 2020) v roce, kdy k porušení podmínek došlo (tj. v roce 2021).

Pokud účetní jednotka zvolí jako způsob opravy chyby ve výnosech minulých let výsledkovou metodu, a dojde tak ke snížení výnosů roku 2021 o „storno“ výnosů minulých let, je nutné pro účely sestavení základu daně tuto opravu . Takové snížení výnosů musí být kompenzováno zvýšením základu daně na řádku 30 daňového přiznání.

Pokud nedojde k odvodu povinného sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatelem (dále jen „povinné pojistné“) za rok 2021 do konce ledna 2022, je nutné hodnoty nákladově zaúčtovaného nezaplaceného povinného pojistného vyloučit ze základu daně.

V souladu s metodikou sestavování daňového přiznání se neodvedené pojistné dělí na dvě části:

Následné úhrady pojistného v dalším období se projeví opět mimoúčetně, a to na řádku 111 daňového přiznání.

Pohledávky ze smluvních sankcí si v účetnictví vyžadují velmi pečlivé vedení analytické evidence. Je tomu tak proto, že jejich promítání do základu daně je závislé nikoli na datu jejich výnosového zaúčtování, ale na momentu jejich úhrady. V období, kdy je pohledávka uhrazena, nastane v účetnictví pouze rozvahový pohyb, proto se základ daně musí mimoúčetně zvýšit o celou hodnotu zaplacené pohledávky, a to v případě, kdy k úhradě dojde v následujících zdaňovacích obdobích, než bylo účtováno o výnosu při vzniku pohledávky.

Podstatou této úpravy je zvýšení základu daně o závazky, které k rozvahovému dni jsou buď promlčené, nebo od jejich splatnosti uplynula lhůta delší než 30 měsíců. Úprava se týká pouze závazků, které ovlivnily základ daně. Vzhledem k tomu, že svoji „polhůtností“ závazek v účetnictví nezaniká, setkáme se s tímto již zdaněným závazkem v budoucnosti ještě jednou, a to:

Za změnu metody účetnictví považujeme například první účtování o odložené dani, změnu limitu pro vznik dlouhodobého majetku, změnu typu kursu pro přepočet cizích měn, přecenění cenných papírů reálnou hodnotou při změně kategorie účetní jednotky (z mikro na jiný typ), změnu ocenění oběžných aktiv a tak dále. Právě poslední jmenovaná změna (například přecenění zásob vlastní výroby), ač zaúčtovaná proti účtům vlastního kapitálu, následně ovlivní účetní výsledek hospodaření a tím i základ daně. Proto v případě zvýšení ocenění zásob vlastní výroby (a obecně všech oběžných aktiv, která jsou při jejich realizaci daňově ) je potřeba o hodnotu tohoto zvýšení zvýšit také základ daně, a to na řádku 30 daňového přiznání. Účetnictví tyto případy účtuje proti účtu Jiný výsledek hospodaření minulých let (daný případ zvýšení na stranu D).

Naopak snížení ocenění zásob vlastní výroby (a jiných oběžných aktiv) bude účtováno na stranu MD účtu Jiný výsledek hospodaření minulých let. Tato hodnota bude naopak základ daně snižovat, a to na řádku 111 daňového přiznání [§ 23 odst. 3 písm. b) bod 6 ZDP].

Základ daně bude zvýšen také o rozdíl vyšší obvyklé ceny a nižší smluvní ceny v případě vztahů uzavřených mezi spojenými osobami (§ 23 odst. 7 ZDP), a to na straně poskytovatele plnění. Pokud jsou sjednané ceny nižší, jsou i tyto nižší ceny fakturovány a tím i proúčtovány v účetnictví do výnosů. Variantu zvýšení účetního výsledku hospodaření za účelem tvorby základu daně v daňovém přiznání o rozdíl nižší smluvní a vyšší obvyklé ceny volíme jen v případě, že nejsme schopni rozdíl správci daně uspokojivě doložit.

Bezúplatná plnění, se kterými je možné se u klientů setkat, mají dvojí podobu – dary a majetkový prospěch. Zatímco dary jsou účetnictvím zaúčtovány do výnosů a tyto výnosy jsou součástí základu daně, o majetkovém prospěchu se v účetnictví neúčtuje. To však neznamená, že by nebylo potřeba daňového posouzení. Daňové posouzení probíhá následovně:

Z hlediska techniky sestavení daňového přiznání je nejjednodušším řádek 40. Využijeme precizní práci účtárny a vedených analytických účtů, s jejichž pomocí vyloučíme na tomto řádku všechny zaúčtované náklady, které jsou daňově neúčinné. Některé daňově neúčinné náklady se však vylučují na jiných řádcích. Jedná se konkrétně o:

Částka uvedená na tomto řádku je součtem jednotlivých položek daňově neuznatelných nákladů uvedených podle účtových skupin v tabulce A daňového přiznání. Pouze výše paušálně stanovených nepřímých nákladů souvisejících s držbou dceřiné společnosti bude uvedena v tabulce A zvlášť mimo jakoukoli účtovou skupinu [§ 25 odst. 1 písm. zk) ZDP].

Rozdíl hodnot zaúčtovaných účetních a uplatněných daňových odpisů hmotného a nehmotného majetku se posoudí za daňový subjekt jako celek. Rozdíl vyšších účetních a nižších daňových odpisů se uvede na řádek 50, opačný rozdíl pak na řádek 150.

Samotnou výši uplatněných daňových odpisů hmotného a nehmotného majetku uvedeme do tabulky B daňového přiznání:

Následkem odlišných účetních a daňových odpisů je pak rozdílná účetní a daňová zůstatková cena hmotného a nehmotného majetku. V případě daňově účinného způsobu vyřazení hmotného a nehmotného majetku (například prodejem či likvidací) je nutné zachytit rozdíl účetní a daňové zůstatkové ceny, a to:

V případě daňově neúčinného způsobu vyřazení hmotného a nehmotného majetku (například darem), se účetní zůstatková cena uvede na řádek 40 a daňová zůstatková cena nebude uplatněna vůbec, což odpovídá daňově neúčinnému způsobu vyřazení.

Řádek 160 bude využit i v případě, kdy vznikne rozdíl mezi účetním a daňovým oceněním dlouhodobého finančního majetku nabytého nepeněžním vkladem, a to v případě jeho prodeje, který není od daně osvobozený. Daňová hodnota tohoto majetku je pak daňově účinná do výše výnosu z prodeje. Pokud je daňové ocenění vyšší než účetní ocenění, rozdíl se uvede na řádku 160 daňového přiznání.

Výskyt takového druhu výnosu v účetnictví podnikatelských subjektů je výjimečnou záležitostí. Jednalo by se například o výnosy plynoucí z titulu přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (řádek 100). Náplň řádku 101 a 109 jsou určeny především veřejně prospěšným poplatníkům.

Výnosy, které jsou od daně osvobozené, se v kapitálových společnostech nevyskytují často. Přesto je třeba osvobozené výnosy rozpoznat a ze základu daně vyloučit. Mezi standardní situace vzniku osvobozených výnosů patří:

Podíly na zisku se u příjemců podílů (bez ohledu na jejich daňové souvislosti) účtují k datu rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku na podíly na zisku. Zaúčtovaný výnos z podílů na zisku se v kapitálové společnosti ze základu daně vždy vyjímá. Podle toho, o jaké výnosy se jedná (od dceřiné společnosti, od společnosti ze smluvní třetí země, od české či zahraniční společnosti, která dceřinou společností není), přicházejí v úvahu následující možnosti vyloučení výnosů ze základu daně:

Podle § 19 odst. 1 písm. ze) bod 2 ZDP se osvobozují příjmy z prodeje podílu u poplatníka, který je:

a to z:

Osvobození nelze uplatnit na příjmy z prodeje podílu na společnost v případě, kdy byl podíl nabyt v rámci koupě podniku nebo koupě části podniku. Zvláště v tomto případě je třeba při praktické aplikaci dát pozor na vyloučení nákladů, které v souvislosti s osvobozeným prodejem vzniknou (zejména náklad ve výši nabývací ceny prodávaného podílu nebo akcie, ale i náklady s prodejem související). Vyloučení nákladů se provádí na řádku 40 daňového přiznání.

Obsah řádku 111 koresponduje s ustanovením § 23 odst. 3 písm. b) ZDP. Případy řešené na tomto řádku lze označit za „standardní“, které se u daňových subjektů často vyskytují.

Pokud účetní jednotka uplatní vůči dlužníkovi své právo na smluvní sankce, zaúčtuje pohledávku a výnos (účet 644). Hodnota výnosu však vstupuje do základu daně až poté, co byla pohledávka zaplacena. Proto se v roce 2021 vzniklé, ale do konce roku 2021 nezaplacené hodnoty pohledávek ze smluvních sankcí vyloučí ze základu daně na řádku 111 daňového přiznání.

Pokud ve stejném roce došlo ke vzniku uvedené pohledávky a zároveň k jejímu postoupení, základ daně se snižuje pouze o hodnotu nezaplacených pohledávek, které nebyly ve stejném zdaňovacím období postoupeny nebo nezanikly.

Základ daně se sníží o dodatečně uhrazené náklady na sociální a zdravotní pojištění uplynulých zdaňovacích období (například roku 2020), pokud byla opožděná úhrada pojistného provedena v období od 1. 2. 2021 do konce roku 2021.

Daňová účinnost nákladů je vázána na různé podmínky, jednou z nich (u vybrané množiny nákladů – viz níže) je provedení úhrady vzniklého závazku do konce zdaňovacího období. Pokud se tak v roce vzniku nákladů nestane, jsou náklady jako daňově neúčinné vyloučeny na řádku 40 daňového přiznání. Úhrada těchto v minulosti vzniklých a do 5. účtové třídy zaúčtovaných nákladů, která byla provedená v roce 2021, základ daně snižuje, a to na řádku 111 daňového přiznání. Na skutečně provedenou úhradu do konce zdaňovacího období je navázána daňová účinnost nejen nákladových smluvních sankcí (účet 544), ale také úroků placených fyzické osobě, která není účetní jednotkou, a také daně z nemovitých věcí. Pokud tedy k úhradě těchto v minulosti zaúčtovaných nákladů došlo právě v roce 2021, dojde k mimoúčetnímu snížení základu daně.

Jedná se o „opačnou“ změnu metody proti výše komentovanému obsahu řádku 30. V případě snížení ocenění zásob vlastní výroby (nebo jiných v budoucnu daňově relevantních aktiv) bude účtováno na stranu MD účtu Jiný výsledek hospodaření minulých let. Tato hodnota, ač zaúčtována rozvahově, bude základ daně mimoúčetně snižovat, a to v roce provedení přecenění na řádku 111 daňového přiznání.

Výše uvedený příklad rozhodně neznamená, že jakákoli položka zaúčtovaná na účtu Jiný výsledek hospodaření minulých let má automaticky dopad do základu daně. Jednotlivé položky zaúčtované na tomto účtu je potřeba podrobit důkladné analýze.

Obsah řádku 112 koresponduje s ustanovením § 23 odst. 3 písm. c) ZDP. Jedná se o položky, o které lze základ daně snížit, a to z důvodů a za podmínek, které stanoví zákon. Řádek 112 je velmi frekventovaný, a to jak v jednoduchých, standardně se vyskytujících situacích, tak ve speciálních případech.

Přestože se účetní jednotky snaží účtovat správně, ne vždy se to podaří. Můžeme se dopustit i chyby v podobě zaúčtování výnosů, které s daným obdobím nesouvisí, nebo byly zaúčtovány duplicitně, či ve vyšší výši. Účetní chyba však nezpůsobí „zbytečné“ zdanění nesprávně vzniklého výnosu. Chybně zaúčtované „nadměrné“ či duplicitní výnosy se ze základu daně vyloučí, a to na řádku 112 daňového přiznání. V účetnictví se účtuje o opravě chyby až v následujícím účetním období.

S chybným účtováním souvisí i tento typ mimoúčetního snížení základu daně. Tentokrát se však jedná o náklady, které jsou daňově účinné, se zdaňovacím obdobím souvisí, nicméně do účetnictví nebyly zahrnuty, a to ani prostřednictvím dohadné položky pasivní. Opět platí, že vznik účetní chyby s sebou nenese automatickou daňovou neuplatnitelnost nákladu, který je daňově účinný. V účetnictví chybu opravíme v následujícím účetním období roku 2022, základ daně roku 2021 však o položky těchto nákladů snížíme mimoúčetně na řádku 112 daňového přiznání. Jedná se o velmi často se vyskytující mimoúčetní úpravu.

Do této kategorie řadíme také daňově účinné náklady, které se neúčtují a jsou uplatnitelné pouze v daňovém přiznání. Takovým případem je například uplatnění paušálního výdaje na dopravu. Podle aktuálně platného poučení k vyplnění daňového přiznání však právě paušální výdaj na dopravu patří na řádek 162 daňového přiznání.

Naopak je potřeba si dát pozor na náklady, jejichž daňová účinnost je na zaúčtování přímo závislá (tvorba zákonných rezerv a zákonných opravných položek), neboť opomenutí zaúčtování těchto nákladů není možné řešit mimoúčetně. Jinými slovy řečeno, ne každá účetní chyba může být důsledně eliminována v daňovém přiznání. Pokud nezaúčtujeme opravnou položku k pohledávce, nelze ji jako daňově účinný náklad uplatnit, a to ani v případě, kdy by byly splněny všechny podmínky zákona o rezervách potřebné pro její tvorbu.

Účetní zachycení účetních rezerv a opravných položek musí být ze základu daně vyloučeno, a to jak v případě tvorby, tak i při zrušení těchto nástrojů. Pro účely vynětí ze základu daně se pro tyto položky nákladových účtů používá:

Opakem účetních opravných položek jsou zákonné opravné položky. Jejich tvorba vede ke vzniku daňově účinného nákladu (MD 558) a jejich rozpuštění tento náklad snižuje (D 558). Tabulka C daňového přiznání je místem, kde daňový subjekt uvede tvorbu zákonných opravných položek v roce 2021 zvlášť za ustanovení § 8-8c zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen ZoR), a dále také aktuální rozvahový stav zákonných opravných položek ve stejném členění. Součástí tabulky C jsou také údaje o tvorbě a stavu zákonných rezerv.

Zákon o daních z příjmů rozlišuje vedle příjmů (výnosů), které jsou od daně osvobozené, a příjmů, které nejsou předmětem daně, ještě příjmy, které se z různých důvodů do základu daně nezahrnují. Důvodem je například:

Výnosy zdaněné zvláštní sazbou daně (§ 36 ZDP) budeme v daňovém přiznání vylučovat na řádku 120. Tyto výnosy jsou v účetnictví zaúčtovány v netto výši (tj. po zdanění), dále se již nezdaňují, a proto nesmějí vstoupit do základu daně [§ 23 odst. 4 písm. a) ZDP].

Na řádku 120 vyloučíme zejména následující tuzemské výnosy zdaněné srážkovou daní (§ 36 odst. 2 ZDP):

Veškeré tyto výnosy však musí pocházet ze zdrojů na území ČR. Navíc je velmi důležité, aby veškeré náklady vztahující se k těmto výnosům byly vyloučeny jako daňově neuznatelné na řádku 40 [§ 25 odst. 1 písm. i) ZDP].

Pokud výnosy „dividendového“ charakteru pocházejí ze zdrojů v zahraničí a nesplňují podmínky pro uplatnění osvobození od daně, budou vylučovány ze základu daně na řádku 130 daňového přiznání [§ 23 odst. 4 písm. b) ZDP]. Zahraniční kapitálové výnosy se ze základu daně vylučují ne proto, že se zdaňovat nebudou, ale proto, že se budou zdaňovat jiným způsobem. Tyto zahraniční výnosy se stanou součástí samostatného základu daně zaokrouhleného na tisícikoruny dolů zdaněného konstantní sazbou daně 15 % (§ 21 odst. 4 ZDP). Pokud by šlo o osvobozené výnosy, tj. byly by splněny podmínky § 19 odst. 2-4 nebo odst. 9 ZDP, vylučovaly by se tyto výnosy na řádku 110.

Výnosy nezahrnované do základu daně a vylučované na řádku 140 mají následující charakter (§ 23 odst. 4 ZDP):

Mezi výnosy již zdaněné touto daní patří i výnosy, které do běžného období sice zaúčtovány byly, ale byly již zdaněny v některém z předchozích období. Ke zdanění v předchozím období mohlo dojít buď v řádném daňovém přiznání, nebo následkem doměrku správce daně, nebo podáním opravného či dodatečného daňového přiznání.

Jedná se o „reciprocitu“ výnosu, který je protipoložkou zaúčtovaných a ze základu daně vyloučených:

Vždy je možné vyloučit uvedený výnos pouze do výše hodnoty vyloučeného nákladu.

Jedná se o méně často se vyskytující situace:

Poté, co dojde k sestavení základu daně (kladná částka na řádku 200), budeme usilovat o snížení základu daně o odčitatelné položky od základu daně. Naopak vznik daňové ztráty (záporná částka na řádku 200) uplatnění odčitatelných položek vylučuje. Některé z nich není možné uplatnit v dalších obdobích (dary), jiné jsou uplatnitelné v předem stanovené lhůtě i následně (odpočet na výzkum a vývoj, odpočet na odborné vzdělávání), či dokonce zpětně, nebo v kombinaci následného a zpětného uplatnění (daňová ztráta).

Tabulku E vyplní daňový subjekt pouze v případě, kdy celou daňovou ztrátu nebo její část v daném daňovém přiznání za rok 2021 uplatňuje. V ostatních případech, kdy daňové ztráty vznikly a jsou potenciálně použitelné, nikoli však aktuálně uplatňované ve zdaňovacím období roku 2021, se do tabulky E neuvádějí. Stručně lze shrnout, že pokud v tabulce E není za zdaňovací období vzniku ztráty vyplněn sloupec 4, pak tato ztráta v tabulce E nemá být uvedena.

Od základu daně roku 2021 je možné odečíst daňové ztráty nebo jejich části, které vznikly ve zdaňovacím období let 2016 až 2020 (to v případě následného uplatnění daňové ztráty). Stejně tak bude možné v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2021 odečíst ztráty, které vzniknou, a to ve zdaňovacím období let 2022 a 2023 (pokud bude možnost zpětného uplatnění ztráty stále součástí ZDP).

Novinkou v tabulce E je poslední sloupec, do kterého právní nástupce uvádí DIČ právního předchůdce, jehož ztráty hodlá uplatnit jako odčitatelnou položku od svého základu daně (§ 38na ZDP).

Součet 4. sloupce tabulky E bude přenesen do řádku 230 daňového přiznání.

V případě vykázání daňové ztráty na řádku 200 daňového přiznání by měl daňový subjekt zvážit klady a zápory případného uplatnění vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty aktuálního zdaňovacího období (§ 34 odst.1 ZDP). Uplatnění tohoto institutu není součástí daňového přiznání, není ani jeho povinnou přílohou. Jedná se o zaslání obecné písemnosti správci daně, ve které daňový subjekt toto vzdání se práva správci daně oznámí, a to ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Pokud daňový subjekt toto využít nechce, nemá žádné k tomu se vážící povinnosti.

Jedná se o velmi specifické odpočty. Pokud vznik nároku na odčitatelnou položku není možné uplatnit proti základu daně roku 2021, je možné pro uplatnění odpočtu využít tří následných zdaňovacích období po vzniku nároku.

Proti základu daně roku 2021 je tak možné naposledy uplatnit tento druh odpočtů vzniklých za zdaňovací období roku 2018. Naopak nároky vzniklé v roce 2021 budou uplatnitelné nejdéle ve zdaňovacím období roku 2024.

Zaúčtovaná hodnota předaných darů musí být vyloučena ze základu daně na řádku 40 daňového přiznání. Možnost uplatnění darů jako odčitatelné položky od základu daně je vázána na splnění celé řady podmínek:

prověření splnění definice příjemce daru a účelu poskytnutého daru (§ 20 odst. 8 ZDP):

Dary, které vyhovují definici příjemce a účelu použití daru, budou uvedeny v tabulce G, do řádku 260 se pak převedou pouze dary splňující limity pro jejich uplatnění. Pokud došlo k poskytnutí nepeněžních darů, je nutné prověření jejich správného ocenění pro účely uplatnění odpočtu.

Ačkoli ze zákona tato povinnost přímo nevyplývá, je velmi praktické správci daně spolu s daňovým přiznáním poskytnout také důkazní prostředky související s dary (darovací smlouvy, výpisy z účtu, které dokládají poskytnutí daru atd.). Předejdeme tak pravděpodobné výzvě na předložení těchto důkazních prostředků.

Kromě již výše komentovaných slev pro poplatníky na základě zákona o investičních pobídkách (§ 35a, nebo § 35b ZDP) je možné uplatnit slevu na dani za zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Výše slevy na dani jsou od jejich zavedení stále ve stejné sazbě, a to ve výši 18 000 Kč, nebo ve výši 60 000 Kč, pokud se jedná o osobu s těžším zdravotním postižením. Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu těchto zaměstnanců je dobře vysvětlen v poučení k vyplnění daňového přiznání, a to včetně příkladů.

Je třeba podtrhnout, že neuplatněné slevy na dani propadají a není možné je převést do následujícího zdaňovacího období. Snaha o zabránění jejich propadnutí je jedním z úkolů daňové optimalizace.

Se zálohou na daň z příjmů se ve formuláři daňového přiznání setkáme ve dvou odlišných situacích:

Do celkové částky zaplacených záloh (§ 38a ZDP) se započítává nejen hodnota splatných záloh v průběhu zdaňovacího období, ale také hodnota záloh, které se k tomuto období vztahovaly, ale byly zaplaceny s prodlením, a to až do lhůty pro podání daňového přiznání za rok 2021. Jedná se o stav, kdy záloha splatná k 15. 12. 2021 byla zaplacena například až 12. 3. 2022.

Výše uvedený text se vztahuje k sestavení základu daně řádného daňového přiznání. Pokud následně vyvstane potřeba podat dodatečné daňové přiznání, pak je nutné vyplnit také oddíl IV., kde dojde k vyčíslení výše původní a nově stanovené daňové povinnosti, či původní a nově stanovené daňové ztráty. Tento oddíl bude vyplněn také v případě, kdy dojde k podání dodatečného daňového přiznání na zpětné uplatnění daňové ztráty.