Zahraniční pracovní cesta - náklady na stravování
Plné znění otázky
V návaznosti na Koordinační výbor z 23/6/2022, příspěvek č. 593/18.05.22 Daňová uznatelnost nákladů na zajištění stravování zaměstnanců při pracovní cestě a cestě mimo pravidelné pracoviště, jsem se chtěl dotázat na následující. Zaměstnanec koná časté zahraniční pracovní cesty. Na nich se stravuje většinou spolu se svými zahraničními partnery (společné obědy, večeře atp.). Jídlo si hradí každý sám, ale firemní kartou, tzn. na účet zaměstnavatele.
1) Náklady na zajištění stravování na pracovní cestě jsou dle KOOV daňově uznatelné, ale nesmí být excesivní, tzn. náklady na snídaně (většinou jsou ve faktuře s ubytováním), obědy a večeře – většinou jsou účty zvlášť, jsou daňově uznatelné?
2) Protože bylo na zahraniční pracovní cestě zaměstnanci poskytnuto bezplatné stravování, tzn. z toho vyplývají krácené cestovní náhrady – tyto jsou do zákonných limitů daňově uznatelné? Je krácením cestovních náhrad myšleno to, že bezplatné stravování je jejich „alternativou“ - jak zmíněno v příspěvku KOOV? Jsou tedy jak krácené cestovní náhrady, tak bezplatné stravování (hrazené zprostředkovaně/kartou zaměstnavatelem) daňově uznatelné?
3) Na straně zaměstnance toto stravování nepodléhá zdanění - mimo předmět daně, a to i když jsou v rámci stravování alkoholické nápoje? Nebo je nutné rozlišit – např. přípitek (daňově uznatelný), jedno pivo u oběda uznatelné a zbytek daňově neuznatelný? To samé v případě minibaru v hotelu a jeho využití a v případě jídel mimo hlavní jídla hrazených zaměstnancem. Pokud je občerstvení mimo hlavní jídlo součástí (přednáška, školení) – jedná se o daňově uznatelný náklad?
4) Spropitné - pokud zaměstnanec „dal“ spropitné na firemní kartě, posuzuje se tento příjem jako příjem zaměstnance, nebo pouze jako nedaňový náklad zaměstnavatele?