304/2009 Sb.
ZÁKON
ze dne 23. července 2009,
kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů,
a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o správě daní a poplatků
Čl. I
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb.,
zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona
č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb.,
zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995
Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona
č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona
č. 168/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb.,
zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000
Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb.,
zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona
č. 320/2001 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb.,
zákona č. 322/2003 Sb., zákona č. 354/2003
Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 440/2003 Sb.,
zákona č. 479/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona
č. 237/2004 Sb., zákona č. 254/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb.,
zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004
Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb.,
zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona
č. 444/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb.,
zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb.,
zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona
č. 230/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb.,
zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007
Sb. a zákona č. 122/2008 Sb., se mění takto:
1. V § 25 odstavec 2 zní:
„(2) Pokutu ukládá ve všech případech porušení
mlčenlivosti podle § 24 příslušné finanční ředitelství.
Porušil-li však povinnost mlčenlivosti pracovník finančního
ředitelství nebo ústředního orgánu státní
správy, ukládá pokutu ministerstvo. Stejnopis rozhodnutí
o uložení pokuty zašle finanční ředitelství daňovému
subjektu dotčenému porušením mlčenlivosti.“.
2. V § 32 odstavec 3 zní:
„(3) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví-
li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak, pokud
nejde o případ, kdy správce daně reaguje na tvrzení
daňového subjektu beze změny nebo je odůvodnění
tomuto daňovému subjektu známé z jiného dokumentu.
V takovém případě správce daně na tento dokument
ve svém rozhodnutí odkáže. V odůvodnění
správce daně stručně a jasně uvede důvody pro vydání
rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno
na základě dokazování, správce daně dále uvede,
které skutečnosti má za prokázané a o které důkazy
opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení
důkazů řídil a jak věc posoudil po právní
stránce.“.
3. V § 44 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Výzvy správce daně podle odstavce 1 není
potřeba, bylo-li v insolvenčním řízení rozhodnuto
o úpadku daňového subjektu a má-li být splněna povinnost
uložená daňovému subjektu podle § 40b
odst. 1.“.
4. V § 46 se na konci odstavce 7 doplňuje věta,
která zní: „Pokud správce daně vydá dodatečný platební
výměr po provedené daňové kontrole, má odvolání
proti němu odkladný účinek.“.
5. V § 47 odstavec 1 zní:
„(1) Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví
jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit, či přiznat nárok
na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího
období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo
do tří let od vzniku daňové povinnostiu těch daní,
které nemají zdaňovací období.“.
6. V § 60 odstavec 3 zní:
„(3) Povolení posečkání daně a povolení splátek
může být vázáno na podmínky. Po dobu, po kterou
daňový subjekt tyto podmínky plní, se skutečnost povolení
posečkání a povolení splátek zohledňuje při vystavení
potvrzení podle § 62 odst. 7.“.
7. § 72 včetně nadpisu zní:
㤠72
Zástavní právo
(1) K zajištění daňové pohledávky a jejího
příslušenství může správce daně zřídit rozhodnutím zástavní
právo. Ke zjištění předmětu zástavy má správce daně
oprávnění podle § 15. V ostatním platí ustanovení občanského
zákoníku, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Rozhodnutí musí obsahovat označení daňové
pohledávky, její výši a předmět zástavního práva.
(3) Rozhodnutí o zřízení zástavního práva může
správce daně z vlastního anebo z jiného podnětu změnit
anebo zrušit.
(4) Správce daně je oprávněn pro účely podle odstavce
1 vyzvat daňového dlužníka, aby předložil soupis
svého majetku. Daňový dlužník je povinen této výzvě
ve stanovené lhůtě vyhovět.
(5) Zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí
o zřízení zástavního práva daňovému dlužníkovi. Zástavní
právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí,
jakož i k dalším věcem, o kterých jsou vedeny
veřejné registry, vzniká doručením rozhodnutí o zřízení
zástavního práva katastrálnímu úřadu, popřípadě tomu,
kdo vede veřejný registr.
(6) Správce daně může rozhodnout o zřízení zástavního
práva k majetku vlastníka, odlišného od daňového
dlužníka, jehož nedoplatek je zajišťován, a to na
základě písemného souhlasu vlastníka s úředně ověřeným
podpisem.
(7) Zajištění daňového nedoplatku, včetně nákladů
vzniklých s převzetím zástavy správcem daně, se provádí
na náklady daňového dlužníka. Neuhradí-li daňový
dlužník tyto náklady, správce daně je oprávněn
je vymáhat postupem podle § 73 a 73a.
(8) Zástavní právo zřízené rozhodnutím správce
daně zaniká rovněž právní mocí rozhodnutí, kterým
správce daně ruší zástavní právo.“.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o daních z příjmů
Čl. II
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona
č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb.,
zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb.,
zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona
č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb.,
zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995
Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona
č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona
č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb.,
zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998
Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona
č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona
č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního
soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona
č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb.,
zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000
Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb.,
zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona
č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb.,
zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001
Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona
č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona
č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb.,
zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003
Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb.,
zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona
č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb.,
zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004
Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb.,
zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona
č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb.,
zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005
Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb.,
zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona
č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb.,
zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006
Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb.,
zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona
č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb.,
zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007
Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb.,
zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona
č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb.
a zákona č. 87/2009 Sb., se mění takto:
1. V § 24 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje
čárkou a doplňuje se písmeno zt), které zní:
„zt) paušální výdaj na dopravu silničním motorovým
vozidlem 3d) (dále jen „paušální výdaj na dopravu“),
pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu
silničním motorovým vozidlem podle písmene k)
bodu 4 tohoto odstavce, ve výši 5 000 Kč za každý
celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo
období, za které se podává daňové přiznání, ve
kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové
vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení
zdanitelných příjmů, s výjimkou příjmů podle
§ 10, a současně toto silniční motorové vozidlo
nepřenechal ani po část příslušného kalendářního
měsíce k užívání jiné osobě. Používá-li poplatník
některé silniční motorové vozidlo, u něhož uplatňuje
paušální výdaj na dopravu, pouze zčásti k dosažení,
zajištění a udržení zdanitelného příjmu, lze
na takové silniční motorového vozidlo uplatnit
pouze část paušálního výdaje na dopravu stanoveného
dle předchozí věty ve výši 80 % této částky
(dále jen „krácený paušální výdaj na dopravu“).
Pokud poplatník u některého vozidla uplatní
v souladu s předchozí větou krácený paušální výdaj
na dopravu, potom pro účely tohoto zákona
platí, že ostatní vozidla, u nichž poplatník v souladu
s tímto ustanovením uplatní paušální výdaje
na dopravu, užívá výlučně k dosažení, zajištění
a udržení zdanitelných příjmů. Pro účely tohoto
zákona se má za to, že poplatník užívá silniční
motorové vozidlo, u kterého uplatňuje paušální
výdaj na dopravu, výlučně k dosažení, zajištění
nebo udržení zdanitelných příjmů, pokud tak prohlásí,
není-li prokázáno jinak. Paušální výdaj na
dopravu možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční
motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá
do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací
období nebo období, za které se podává daňové
přiznání.“.
2. V § 25 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje
čárkou a doplňuje se písmeno zp), které zní:
„zp) výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty
a parkovné vynaložené v souvislosti s užíváním
silničního motorového vozidla23d), u kterého poplatník
uplatní paušální výdaj na dopravu, a 20 %
ostatních výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů vynaložených
v souvislosti se silničním motorovým
vozidlem, u kterého je poplatník povinen uplatnit
krácený paušální výdaj na dopravu. U silničního
motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní
paušální výdaj na dopravu, nelze dále uplatnit náhradu
výdajů za spotřebované pohonné hmoty.“.
3. V § 28 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Při
odpisování silničního motorového vozidla, u kterého je
poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na
dopravu, se poměrnou částí odpisů rozumí 80 % odpisů.“.
Čl. III
Přechodné ustanovení
Ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt), § 25 odst. 1
písm. zp) a § 28 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
se poprvé použijí pro zdaňovací období nebo období,
za které se podává daňové přiznání, které započalo
v roce 2009.
v z. Němcová v. r.
Klaus v. r.
Fischer v. r.