45965/13/7001-11001-806324
Informace
Generálního finančního ředitelství k problematice „nerealizovaných“ kurzových
rozdílů s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu
GENERÁLNÍ FINANČNÍ ŘEDITELSTVÍ
Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1
Sekce metodiky a výkonu daní
S ohledem na přijetí zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových
zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů (dále
jen „zákonné opatření“), dojde s účinností od 1.1.2014 k úpravě ustanovení § 23 odst.
1 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o daních z příjmů“), ze kterého vyplývá, že i zaúčtování tzv. „nerealizovaných“ kurzových
rozdílů bude zahrnuto do základu daně z příjmů. Tato změna citovaného ustanovení
mimo jiného reaguje na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu (rozsudek č.j.
5 Afs/2011-94 a 5 Afs 56/2012-37). Důvody nově přijaté úpravy citovaného ustanovení
zákona o daních z příjmů jsou podrobně uvedeny v důvodové zprávě k zákonnému opatření.
Úprava citovaného ustanovení zákona o daních z příjmů přijatá zákonným opatřením
v tomto případě najisto staví, že v případě tzv. „nerealizovaných“ kurzových rozdílů
a jejich zahrnutí do základu daně se vychází z účetní metody, která určuje způsob
účtování kurzových rozdílů v účetnictví a jejich zahrnutí do základu daně z příjmů.
S ohledem na argumentaci uvedenou v důvodové zprávě k zákonnému opatření lze
uvést, že finanční správa bez ohledu na znění ustanovení § 23 odst. 1 zákona o daních
z příjmů do účinnosti zákonného opatření zastávala a zastává i nadále názor, že problematika
tzv. „nerealizovaných“ kurzových rozdílů byla chápána v kontextu provedené úpravy
citovaného ustanovení zákona o daních z příjmů, a to i v období před její účinností.
Setrvává tak na stanovisku zveřejněném na webových stránkách Finanční správy České
republiky k dané problematice.
Pokud poplatník při rozhodování o zahrnutí nebo nezahrnutí „nerealizovaných“
kurzových rozdílů do základu daně vycházel ze závěrů uvedených v rozsudcích Nejvyššího
správního soudu k dané problematice a do konce roku 2013, resp. i u období započatých
v roce 2013, postupoval ve smyslu jejich závěrů, potom je nutné pro jejich aplikaci
v praxi vycházet z dále uvedených zásad:
Jestliže poplatník vyloučí ze základu daně „nerealizované“ kurzové zisky,
měl by být současně vázán těmito podmínkami:
1. Poplatník by měl postupovat systémově, kdy současně s „nerealizovanými“
kurzovými zisky vyloučí i „nerealizované“ kurzové ztráty.
2. Nezdanitelnost konkrétních kurzových rozdílů musí být jednoznačně vymezena,
tzn., že sám poplatník vymezí, u jakých cizoměnových rozvahových položek přesun kurzových
rozdílů do období realizace požaduje. O vzniku „nerealizovaných“ kurzových rozdílů
lze v této souvislosti uvažovat pouze v případě cizoměnových pohledávek a závazků
a nikoliv např. u valutové pokladny, devizových účtů, cizoměnových cenných papírů
a eventuálně dalších cizoměnových rozvahových položek, u nichž buď žádný další okamžik
realizace nevzniká, a nebo u nichž se o kurzovém vlivu samostatně neúčtuje.
3.. V okamžiku realizace, tzn. např. zaplacením cizoměnového závazku nebo
inkasem cizoměnové pohledávky, podrobí zdanění skutečný zisk, resp. uplatní skutečnou
ztrátu, a nikoliv tedy účetní zisk nebo účetní ztrátu.
Obě varianty, tzn. zahrnutí „nerealizovaných“ kurzových rozdílů do základu daně
i jejich nezahrnutí, se neliší v celkovém zdanění, ale pouze v rozložení mezi jednotlivá
zdaňovací období.
Od 1.1.2014 bude postup v případě zahrnutí „nerealizovaných“ kurzových rozdílů
do základu daně uplatňován ve smyslu znění § 23 odst. 1 ZDP platného od uvedeného
data, tzn. bude vycházet z předpisů upravujících účetnictví.
Ing. Otakar Sladkovský v. r.
ředitel sekce