45/2022 Sb.m.s.
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Státu Katar o zamezení
dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se
daňové povinnosti
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. června 2022 byla v Dauhá podepsána
Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Státu Katar o zamezení dvojímu zdanění
v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 26 odst. 1 dne 25. října
2022 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním článku 26 odst. 2 písm.
a) a b).
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
SMLOUVA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU STÁTU KATAR O ZAMEZENÍ DVOJÍMU
ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A O ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU A VYHÝBÁNÍ SE DAŇOVÉ POVINNOSTI
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA STÁTU KATAR,
přejíce si dále rozvíjet hospodářské vztahy mezi oběma státy a posílit spolupráci
v daňových záležitostech, a
majíce v úmyslu zamezovat dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž
by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové
úniky ěi prostřednictvím vyhýbaní se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
v této smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních
států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku
a rovněž daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v případě Státu Katar:
(i) daň z příjmů;
(ii) daň společností;
(dále nazývané "katarská daň"); a
b) v případě České republiky:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané "česká daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jej ich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Katar" označuje Stát Katar a označuje, pokud je použit v zeměpisném významu,
pevninu Státu Katar, jeho vnitřní vody a teritoriální moře, včetně jeho dna a podloží,
vzdušný prostor nad tím, výlučnou ekonomickou zónu a kontinentální šelf, kde Stát
Katar vykonává, v souladu s ustanoveními mezinárodního práva a podle vnitrostátních
zákonů a předpisů Státu Katar, svrchovaná práva a jurisdikci;
b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná
práva České republiky;
c) výrazy Jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti,
Českou republiku nebo Katar;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele
práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výraz "podnik" se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;
g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují,
podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h) výraz "státní příslušník", ve vztahu ke smluvnímu státu, označuje:
(i) každou fyzickou
osobu, která je státním občanem tohoto smluvního státu; a
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené
podle právních předpisů platných v tomto smluvním státě;
i) výraz "činnost" zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a jiných činností
nezávislého charakteru;
j) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou
podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo
provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
k) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Kataru, ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce; a
(ii) v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy:
a) v případě České republiky:
každou osobu, která je podle právních předpisů České
republiky v České republice podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu,
místa založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria,
a rovněž zahrnuje Českou republiku a jakýkoliv její nižší správní útvar nebo místní
úřad. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v České
republice pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v České republice.
b) v případě Kataru:
každou fyzickou osobu, která má v Kataru stálý byt, středisko
životních zájmů nebo se tam obvykle zdržuje, a každou společnost, která je založena
nebo která má místo svého hlavního vedení v Kataru, pokud taková fyzická osoba nebo
společnost není rezidentem třetího státu. Výraz rovněž zahrnuje Stát Katar, jakýkoliv
jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo na základě veřejného práva založenou právnickou
osobu, a jakoukoliv entitu přímo nebo nepřímo zcela vlastněnou Státem Katar nebo
jedním nebo jednou z výše uvedených útvarů, úřadů nebo právnických osob nebo vícerými
z nich.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) tato osoba se považuje za rezidenta pouze toho státu, ve kterém má k dispozici
stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, považuje se za rezidenta
pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních
zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, považuje se za rezidenta
pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, považuje
se za rezidenta pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, budou se příslušné úřady smluvních států snažit
určit vzájemnou dohodou smluvní stát, u něhož se bude mít za to, že je tato osoba
pro účely Smlouvy rezidentem, berouce do úvahy místo jejího hlavního vedení, místo,
kde byla založena či jinak právně ustavena a jakékoliv další významné faktory. Pokud
taková dohoda nebude nalezena, tato osoba nebude oprávněna k jakékoliv daňové úlevě
nebo daňovému osvobození, která je stanovena nebo které je stanoveno Smlouvou.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) místo prodeje;
g) farmu nebo plantáž; a
h) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo průzkumu nebo těžby
přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;
b) poskytování služeb podnikem jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců
nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti
takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá provozovna"
nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího
podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo
vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávám jakékoliv
jiné činnosti pro podnik;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv
spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud taková činnost nebo, v případě
písmene f), celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti je přípravného nebo
pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná v jednom smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném smluvním státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí
pro podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku,
pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které,
pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly
z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto
odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží,
ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se má za to, že, nejde-li
o výkon zajišťovací činnosti, pojišťovna jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
v druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo
pojišťuje rizika, která se tam nacházejí, prostřednictvím osoby jiné než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti
takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a jiných
podniků, které jsou jím ovládány nebo které mají podíl na jeho ovládání, nebude tento
zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního
státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v
jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely činnosti stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních
výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna,
či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených
(jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku
nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných
podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize
za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního
podniku, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední
při stanovení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení
skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho
kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou
za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby
nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz
půjčených ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají
být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky,
jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být
však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze
nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
MEZINÁRODNÍ DOPRAVA
1. Zisky, které pobírá podnik smluvního státu z provozování lodí nebo letadel
v mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky
z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují:
a) zisky z pronájmu lodí nebo letadel a
b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů a souvisejícího
zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží, pokud je takový
pronájem nebo takové používání, údržba nebo pronájem, podle toho, o jaký případ jde,
nahodilý ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.
3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole
nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku
jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v těchto případech
jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami,
které sjednaly nebo jim byly uloženy, a které se liší od podmínek, které by byly
sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto
podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny
nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně
zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém
státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného
státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány
mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené
z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této
smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně
poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti
nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost,
která přímo drží alespoň 10 procent kapitálu společnosti, která dividendy vyplácí;
b) 10 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy
vypláceny.
3. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, se bez ohledu na ustanovení odstavce 2 osvobozují od zdanění v tomto státě,
pokud jsou dividendy skutečně vlastněny:
a) druhým smluvním státem nebo jeho vládou nebo jakýmkoliv nižším správním útvarem
nebo místním úřadem tohoto státu; nebo
b) centrální bankou tohoto druhého státu nebo jakoukoliv jeho jinou na základě veřejného
práva založenou právnickou osobou; nebo
c) jakoukoliv entitou přímo nebo nepřímo zcela vlastněnou jednou z entit uvedených
v písmenech a) a b) tohoto odstavce nebo vícerými z nich.
4. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových
akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou
pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému
daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů smluvního státu, jehož
je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj
v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem
druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 4.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve
kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže
k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
4. Úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto
státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního
státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení,
z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, mají
tyto úroky zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, jakéhokoliv patentu, ochranné
známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu, nebo za užití nebo
za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo
za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7.
5. Licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident
tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž
vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži
takové stálé provozovny, mají tyto licenční poplatky zdroj v tom státě, ve kterém
je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé
provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně
zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního majetku podniku smluvního
státu a pozůstávajícího z lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě tímto
podnikem nebo z movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce vykonává zaměstnání ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v
příslušném daňovém roce a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující
dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou víkendy, státní svátky, dovolené a
služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo
v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu,
která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla, která je provozována
nebo které je provozováno v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu, zdaněny
v tomto státě.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která
je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti
umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 17
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího
zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto
státě.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen
ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická
osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily,
fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají
bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto
druhého státu.
3. Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy, penze a jiné
podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu.
Článek 19
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých
se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné, než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
Článek 21
METODY ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
1. V případě Kataru bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
Jestliže rezident Kataru pobírá příjem, který může být v souladu s ustanoveními
této smlouvy zdaněn v České republice, Katar povolí snížit katarskou daň tohoto rezidenta
o částku rovnající se dani zaplacené v České republice. Částka, o kterou se daň sníží,
však nepřesáhne tu část katarské daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně
připadá na příjem pobíraný z České republiky.
2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se
zamezení dvojímu zdanění bude v případě rezidenta České republiky dvojímu zdanění
zamezeno následovně:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového
základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou být v souladu
s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Kataru, avšak povolí snížit částku daně
vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Kataru. Částka,
o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením,
která poměrně připadá na příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy
zdaněn v Kataru.
3. Jestliže je, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný
rezidentem smluvního státu vyňat v tomto státě ze zdanění, tento stát může přesto,
při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu vyňatý
příjem.
Článek 22
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.
Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců, a to včetně prostřednictvím společné komise
složené z nich samých nebo jejich zástupců.
Článek 23
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u
nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené
smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud
takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů
obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému
použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení
by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
Článek 24
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo
konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 25
NÁROK NA VÝHODY
1. Jestliže se dá usuzovat, a to s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucího nebo vedoucí k této
výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jakákoliv jiná ustanovení této smlouvy, nebude
poskytnuta ve vztahu k části příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody
v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
2. Jestliže výhoda plynoucí z této smlouvy je osobě odepřena podle ustanovení
odstavce 1, příslušný úřad smluvního státu, který by jinak poskytl tuto výhodu, bude
nicméně považovat tuto osobu za osobu, která je oprávněna ktéto výhodě nebo k jiným
výhodám s ohledem na specifickou část příjmu, jestliže takový příslušný úřad na základě
žádosti od této osoby a po zvážení relevantních skutečností a okolností dojde k závěru,
že takové výhody by byly poskytnuty této osobě v případě neexistence takové transakce
nebo opatření. Příslušný úřad smluvního státu, kterému byla žádost podána podle tohoto
odstavce rezidentem druhého smluvního státu, se poradí s příslušným úřadem tohoto
druhého státu před tím, než tuto žádost zamítne.
3. Uznávajíce, že hlavním smyslem Smlouvy je zamezit mezinárodnímu dvojímu
zdanění, smluvní státy se dohodly, že v případě, kdy by byla ustanovení Smlouvy využívána
takovým způsobem, že by byly poskytovány výhody, o kterých se neuvažovalo nebo které
nebyly zamýšleny, příslušné úřady smluvních států doporučí, a to v souladu s postupem
řešení případů dohodou v článku 22, konkrétní úpravy, které by měly být ve Smlouvě
učiněny. Smluvní státy se dále dohodly, že jakékoliv takové doporučení bude rychle
zváženo a diskutováno s cílem, pokud to bude nutné, Smlouvu upravit.
Článek 26
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů
požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem přijetí pozdějšího z těchto oznámení.
2. Ustanovení této smlouvy se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu kalendářního roku bezprostředně následujícího po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost, nebo později; a
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1.
ledna kalendářního roku bezprostředně následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost, nebo později.
Článek 27
UKONČENÍ PLATNOSTI
1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost
Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího
po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost.
2. Ustanovení této smlouvy se přestanou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu kalendářního roku bezprostředně následujícího po roce, v němž byla dána
výpověď, nebo později; a
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1.
ledna kalendářního roku bezprostředně následujícího po roce, v němž byla dána výpověď,
nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Dauhá dne 21. června 2022 ve dvou původních vyhotoveních, každé v
jazyce českém, arabském a anglickém, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě
jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky Za vládu Státu Katar Zbyněk Stanjura Ali bin Ahmed Al Kuwari ministr financí ministr financí