Advokáti

Advokát vystavuje fakturu za právní služby, cestovné, promeškaný čas, soudní náklady řízení. Kromě právních služeb vše účtuje bez DPH. Je to takto správně?

Advokát je plátce DPH. Advokát má dohodu s klientem, který je plátce DPH a kterého advokát zastupuje v soudním řízení, že přísudek (tj. soudním rozhodnutím stanovená náhrada nákladů soudního řízení) bude klientovi, poté co jej advokát obdrží, přeposlán v celé výši. Advokát je ze zákona pouze platebním místem pro úhradu přísudku. Advokát o přísudku, který mu byl uhrazen na základě soudního rozhodnutí, nijak neúčtoval a neodved DPH v rámci svého kontrolního hlášení či daňového přiznání k DPH, neboť má za to, že to není jeho příjem, a tedy nezasahuje do jeho zdanitelných příjmů. Cca 3 měsíce poté, co klient od advokáta obdržel přeposlaný přísudek, klient advokátovi sdělil, že advokátovi na tento přeposlaný přísudek (jako zdanitelný příjem) vystavil fakturu a přiznal ji ve svém DPH daňovém přiznání k datu DUZP, za který označil den, kdy mu byl přísudek připsán na jeho účet. Postupoval advokát správně, když o přísudku neúčtoval a nezohlednil DPH z přísudku ve svém daňovém přiznání? Vzniká advokátovi nějaká povinnost z toho důvodu, že klient vystavil advokátovi fakturu? Advokát se domnívá, že by klient měl tento daňový doklad stornovat, neboť v tomto případě nedošlo k poskytnutí zdanitelného plnění – je to tak správně?

SVJ, neplátce DPH, vyhrálo soudní spor s vlastníkem bytu. SVJ bylo zastupováno advokátem, plátcem DPH. V usnesení soudu byly vyčísleny náklady řízení 10 200 Kč + DPH 2 142 Kč s tím, že je má prohraná strana uhradit k rukám advokáta - ten si celou částku ponechal a započetl na fakturu za své služby. Advokát vystavil SVJ fakturu na předem dohodnutou částku 9 652,17 vč. DPH, z celkové ceny odečetl pouze vysouzené náklady 10 200 Kč. Je správné, že advokát na faktuře neodečetl i vysouzenou DPH a nezvýšil tak částku, kterou má poslat na účet SVJ? Pokud SVJ zaúčtuje do pohledávek vysouzenou částku včetně DPH ve výši 12 342 Kč a odečte od ní fakturovaných 10 200 Kč, zůstane mu v pohledávkách neuhrazených 2 142 Kč. V případě, že je fakturace advokáta v pořádku, jak má SVJ zlikvidovat zbytek pohledávky?

Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval výše, vlastní argumentace kasační stížnosti se však téměř doslova shoduje s obsahem žaloby proti rozhodnutí žalovaného, stěžovatel ani nenahradil slovo „žalobce“ slovem „stěžovatel“, pouze na některých místech doplnil za „správce daně“ a „žalovaného“ slovo „soud“ či „soud prvního stupně“. Prosté překlopení žalobních námitek do podání označeného jako „kasační stížnost“ k přípustnosti kasační stížnosti nepostačuje. A právě taková situace nastala v případě stěžovatele. Kasační stížnost nereaguje na důvody rozhodnutí krajského soudu, ale míří výlučně proti důvodům rozhodnutí žalovaného; dlužno přitom zdůraznit, že krajský soud ve svém rozhodnutí srozumitelně námitky stěžovatele vypořádal. Nejvyšší správní soud opakovaně poukazuje na to, že řízení se vede na nejvyšším stupni soudní soustavy a je tak zcela na místě od kasační stížnosti předkládané advokátem vyžadovat odpovídající úroveň právní argumentace. V citovaném usnesení č. j. 10 As 181/2019 – 63 , Nejvyšší správní soud mimo jiné též konstatoval: „Je logické, že zde obsažená argumentace nebude z povahy věci nijak novátorská – ostatně v kasačním řízení nelze v zásadě řešit jiné otázky, než které byly předmětem řízení už u krajského soudu (srov. § 104 odst. 4 a § 109 odst. 5 s. ř. s. ). I když však žalovaný a krajský soud dospěli ke stejnému závěru, nepředpokládá se, že žalobce jen vezme text žaloby, v níž případně zamění slovo žalobce za slovo stěžovatel, a zašle jej Nejvyššímu správnímu soudu pod novým názvem kasační stížnost.“ Kasační stížnost stěžovatele však ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu, ale je namířena proti rozhodovacím důvodům rozhodnutí žalovaného. Taková kasační stížnost je nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s. ) Nejvyšší správní soud současně podotýká, že nebyl dán důvod k tomu, aby hleděl na podanou kasační stížnost jako na podání trpící vadami, které by byl povinen odstraňovat postupem dle § 109 odst. 1 s. ř. s. Smyslem tohoto ustanovení je mimo jiné doplnění kasačních důvodů u těch kasačních stížností, které jsou podány jako blanketní, tj. neobsahují vůbec žádnou argumentaci (ani pokus o ni). Takovou kasační stížnost stěžovatel zjevně nepodal. Postup podle § 109 odst. 1 s. ř. s. není určen k tomu, aby soud, který obdrží strukturovaný text tvářící se jako zdůvodněná kasační stížnost, vedl právního profesionála zastupujícího v kasačním řízení, upozorňoval ho na smysl kasační stížnosti (který je zřejmý ze zákona) a nabádal ho k vylepšení jeho argumentačních dovedností.

V rámci oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v roce 2021 nabývají účinnosti tři relevantní zákony, konkrétně zákon č. 527/2020 Sb. (transpoziční novela), zákon č. 49/2020 Sb. (zákon o bank ID) a zákon č. 37/2021 Sb. , o evidenci skutečných majitelů. Tyto zákony přináší celou řadu změn, které se dotýkají povinných osob a které budou muset tyto osoby v rámci svých činností reflektovat. Tento článek se pak týká základních institutů zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, resp. změn, které v souvislosti s výše uvedenými novelami tyto instituty doznaly.