Brigádníci

Výpomoci studentů zaměstnavatelé rádi využívají i z toho důvodu, že ve zdravotním pojištění neplatí pro tyto osoby jako zaměstnance minimální vyměřovací základ, což je z finančního hlediska výhodné jak pro zaměstnavatele, tak i pro zaměstnaného studenta. To znamená, že vyměřovacím základem může být částka relevantně i nižší než 18 900 Kč. Aby však zaměstnavatel mohl při stanovení vyměřovacího základu a navazujícím odvodu pojistného takto postupovat, musí mít oporu ve formě potvrzení o studiu vystaveného příslušnou školou.

Fyzické osoby nepravidelně a dle potřeby (v období od května do října) sekají zelené plochy v místních částech města (přidružených vesnicích). Tyto fyzické osoby se střídají a většinou každá odpracuje cca 20 hod. měsíčně za cca 2 500 Kč, odměna je vyplácena měsíčně dle výkazu práce. S ohledem na tento finanční objem - v případě formy dohod mimo pracovní poměr (DPP, DPČ) nevniká povinnost úhrady SP/ZP (jsou dodrženy limity počtu hodin ročně), platí se daň z příjmů - v případě formy ostatních příležitostných příjmů (smlouva o dílo, příkazní smlouva bez nutnosti živnostenského oprávnění). Jsou tyto příjmy dle § 10 odst. 3 písm. a) zákona o dani z příjmů osvobozeny od daně? Má podle Vašeho názoru některá z forem (dohody mimo pracovní poměr/příležitostný příjem dle smlouvy o dílo nebo příkazní smlouvy bez živnostenského oprávnění) nějaká rizika/výhody, kvůli kterým by byla výhodnější než druhá forma? Případně kterou formu byste doporučovali? 

Občas se u zaměstnavatele objeví potřeba zajištění nepředpokládané (a dočasné) pracovní činnosti, třeba za dlouhodoběji nemocného zaměstnance, nebo nutnost zajistit určitý úkol, což není v silách či možnostech stávajících zaměstnanců. V takových případech zaměstnavatelé jednorázově využívají služeb určitých osob, řekněme formou „záskoku“ či krátkodobé výpomoci. A právě takové situace jsou předmětem tohoto článku.

Brigádnická činnost studentů, zejména v období letních prázdninových měsíců, je prospěšná jak pro zaměstnavatele, tak i samotné studenty, kdy zaměstnavatelé tímto způsobem řeší potřebu provedení spíše jednorázových či nepravidelných činností nebo momentální potřebu výpomoci, třeba i s ohledem na probíhající sezónní práce.