Evropské dohody a smlouvy

Tento příspěvek bych rád věnoval velmi zajímavé a neméně praktické oblasti, a to shrnutí daňových dopadů výstupu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) z Evropské unie (dále jen „EU“). Blíže bychom se zaměřili zejména na oblast daně z příjmů, daně z přidané hodnoty, clo a další souvislosti.

Zákon o daních z příjmů podmiňuje na základě unijních směrnic osvobození dividend, úroků a licenčních poplatků od srážkové daně mj. tím, že společnost podléhá v jiném členském státě EU dani obdobné dani z příjmů, která je uvedena v unijních předpisech. V tomto příspěvku je tato podmínka podrobena analýze ve světle aktuálních soudních rozhodnutí za účelem ověření, zda pro naplnění podmínky postačí, že je společnost neosvobozeným poplatníkem daně nebo zda je třeba, aby související daň skutečně platila.

Pohyb osob v rámci Evropské unie upravují dva základní právní předpisy: - nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a - nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tato nařízení se vztahují na občany a instituce ze států Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a také Velké Británie a Severního Irska. Pro všechny tyto státy, na které se režim uvedených koordinačních pravidel (dále jen „Nařízení“) vztahuje, budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“.

V případech, kdy se společnost rozhodne rozšířit své podnikání i do zahraničí, děje se to nejčastěji tak, že si v zemích, do nichž chce expandovat, nebo kde chce mít umístěn svůj výrobní či výzkumný podnik, založí úplně novou dceřinou společnost, nebo odkoupí podíl v jiném, už fungujícím podniku. V obou případech musí společnost počítat s tím, že se její aktivity v domovském státě i v zahraničí dostanou do hledáčku daňových správ obou zemí. Transakce mezi spojenými osobami totiž mohou sloužit k přesouvání základu daně ze země s vysokým daňovým zatížením do zemí, které mají sazby nižší, případně poskytují jiné daňové výhody (investiční pobídky, daňové prázdniny, osvobození některých transakcí od daně apod). Jakmile dojde k tomu, že daňová správa v jedné ze zemí dojde k závěru, že transferové ceny mezi spojenými osobami nejsou v souladu s její legislativou, a upraví je, dojde automaticky k tomu, že upravovaná transakce je zdaněna dvakrát.